724

Smrtvodka, y, f., vz Smrtivka. Rk.

Smrž. Bartol. Cf Mllr. 63., Rosc. 67.

Smržovka = druh zbraní, řemdich, če-
kan. Morgenstern, m. Šm. S. = koule jako
ježek na všech stranách hřeby obitá a na
řetízku visící. Wtr. Obr. 290.

Smucenal, u, m., passionale; zastr. Rozk.

Smuda, y, m. a f. = dareba, ničema.
Val. Vck., Brt.

Smudík, u, m. = střelný prach. Sbor.
vel. I.

Smuditi. Na ohnisku s-lo se niekoľko
polien. Phľd. VII. 262.

Smugila gangickä, platanista gangetica.
Brm. 1. 3. 753.

Smuha jílová, Lettenbesteg, m., v geol.
Hř. — S. ryba, Umberfisch. Cf. Brm. III.
3. 82.-85., Odb. path. III. 950.

Smunditi = vařiti (potupně). Brt. D.
266.

Smunec. Cf Brm III 3. 141.

Smúřiti se = chmúřiti se, smušiti se.
Jos. 18.

Smuorka, y, f. = šňůrka. U Březové
na Mor. Brt.

Smušiti co (komu). Trampoty mu čelo
s-ší. Kká. Kdyžto jelen ovci smuší. Ezp.
1497.

Smuta = zmätok. Slov. Cf. Czm. 102.

Smuteční lůžko, Schaubett, n., papír
(s černým okrajem), Hs., mše, Čch., prapor,
pochod.

Smutečnice, e, f., Trauerweib, n. S. zpí-
valy smutným hlasem chvály zemřelého.
Vlšk. 478.

Smutečník, a, m., luperus, brouk. Kk.
Br. 388.

Smutek. Ž kl. (337.), Mkl. Etym. 190.,
Vlšk. 511. Zbav nás smutka. Výb. II. 24.
Střiehl ho od smutka. 1b. 15. S-ku, móžeš-li,
nedopúštěj, pakli dopustíš, ne všem ozna-
muj. Ib. 649. S. krobianův = nečistota za
nehty. Zbrt. Poet. m r. 31.

Smutil, a, m., Trauerfalter, m. Rk.

Smutilka, y, f., melecta, Waffenbiene,
f. Cf. Brm. IV. 267.

Smutilník. Hank. Sb 253.

Smútlivý = smutkový, smutečný. S. vŕba,
Phľd. U. 295.

Smutna, y, f., tragoedia. MV. Hank. Sb.
417.

Smutná, é, f. = potok u Bechyně, Dch.,
v pohoří karpat. na Mor. Škd. — Abych
nehrál smutnou. Us.

Smutnář, e, m., Friedhof, m. Rk.

Smutněti, traurig sein. Všecko smutní,
nebe i země. Lenz.

Smutnice. Cf. Brm. IV. 474.-477., IV.
229.

Smutník = smrtník (brouk). Ott. IV.
144.

Smutnil, a, m., Trauerfalter, m. Rk.

Smutno srdci bez lásky. Osv. S. jak na
cintoríne (hřbitově). Dbš. Obyč. 43. Je nás
smutno. U Hump. Krjk.

Smutnoherna, y, t. Pl. II. 437.

Smutnohra. Cf. Jg. Slnosť. 121., 137.

Smutnokrásný. Čch. Bs. 177

Smutnosměšný pohled. Koll. IV. 193.

Smutnotvárný hrad. Koll. III. 34.

Smutný. Cf. Ž. kl. (337.). — jak. S-ná
jest duše má až do smrti. Drk. Mns. 1888.
333. S. ako ta pustá nočnia hodina. Nár.
nov. IV. č. 83.—S. = nepohodlný, obtížný,
molestus. Co jste s-ní tej ženě. Drk. Mus.
1888. 330. — S. = něco smutného obsahu-
jící. Přišel s veselou, se smutnou. Gb. Došel
smutných (konců). Sá. — S-ný, potok u Ha-
nova. — Na Smutném, vrch u Zdic. Krč.

— S., ého, m., os. jm. — S. Jiří Ferd.,
Děkan 1714. Jg. H. 1. 627., Jir. Ruk. II.
235.

Smýcenina, y, f., Waldhau, m. Rk. S.,
derpula. Rozk.

Smyčec Cf. List fil. XI. 163., Mkl. B.
255., Smyk, Mkl. Etym. 311.

Smýčí, n. = roždí? Kteří luhy vedle
řeky máte, o tom se vám přikazuje, aby
žádný břehu nezasekával a toku smýčím
nezužoval, tak aby voda odpad volný měla.
Arch. pam. 1857. 68.

Smyčidlo, a, n , Borstwisch, n. Šp.

Smýčiti seno = shrabovati. Wtr. exc.
S. = vléci. Smyči to za sebu. Brt. D. 266.

— Cf. Mkl. Etym 311.
Smyčkovací steh. NZ. I. 9.
Smydka, y, f. = snidka. Vz Snida. S.

chleba. Dumný. (Šd.).

Smýjati = smývati. Vz Smýti. Zmýjaš
uhory aj polia (o řece) Slov. Ppk. II. 41.

1. Smyk = kdo nemá nikdy na spěch
(ene se smýší, táhne se jak smola). Slez.

Šd.

2. Smyk = smykaný povoz. Týž den
vyvezli dva (pacholky) na smyku a sťali
je; Vezen jest (zvon) na nízkém smyku
s kolečkami. Let. 318., 325. — S = vrch
stromu se suky, který vzadu k saním se
přivazuje, aby je s víchu zdržoval. Hdk.,
Hk. — S., vz Plaz, Mkl. Etym. 311. S po-
zemní, Erd-, dřevný, Holz-, mokrý, nasse
R., sněhový, Schnee-, suchý. Trocken-,
vodní, Wasserriese, prkenný, Bretter-, le-
dový, Eis-, rozkladný, Fach-, stálý, Lager-,
kládový, tyčený, Stangen-, částečný, Stück-
riese, -Riesbahn. Sl. les., Škd. — S. země =
sesutí země, Erdabrutschung, f. Sl. les.—

S. = smyčka. Udělati na šňůře s. U N.
Kdýně. Rgl. — S. = kůl kravám na krk
zavěšený, aby neběhaly. Laš. Wrch. —
S. = tanec lašský, podobný koulané. Brt.
N. p. III. str. XLIII.

Smýkač, das Backel-, Gärbeeisen. Hck.

Smykačka = smyk, plaz, Gleitbahn,
Holzschleife, f.

Smykadlo, a, n., Gleitbacken. Šmr. 125.

Smykala, y, m. = tulák, smyk, 1.

Smykati. Larvii smyká (sundavá). Kom.
Lab. 15.

Smýkati. Cf. Mkl. Etym. 311., Mkl. aL.
144., 161., 174. — se kudy: po skalách.
Kká. — se odkud kam. Loď se smýká
s vlny na vlnu. Sládek. — s čím kam.
Hospodář chmát měch a smýk s ním do
kúta. Mor. Brt. D. — se s kým. S. se
s nevěstkou. Us Zimmerhackel. — kým.
Smýkl sebou (hodil sebou, pospíšil si). Nap.

Smýkavka, vz Smykačka (dod.).

Smýknouti, vz Smykati.



	724

	Smrtvodka, y, f., vz Smrtivka. Rk. Smrž. Bartol. Cf Mllr. 63., Rosc. 67. Smržovka = druh zbraní, řemdich, če- kan. Morgenstern, m. Šm. S. = koule jako ježek na všech stranách hřeby obitá a na řetízku visící. Wtr. Obr. 290. Smucenal, u, m., passionale; zastr. Rozk. Smuda, y, m. a f. = dareba, ničema. Val. Vck., Brt. Smudík, u, m. = střelný prach. Sbor. vel. I. Smuditi. Na ohnisku s-lo se niekoľko polien. Phľd. VII. 262. Smugila gangickä, platanista gangetica. Brm. 1. 3. 753. Smuha jílová, Lettenbesteg, m., v geol. Hř. — S. ryba, Umberfisch. Cf. Brm. III. 3. 82.-85., Odb. path. III. 950. Smunditi = vařiti (potupně). Brt. D. 266. Smunec. Cf Brm III 3. 141. Smúřiti se = chmúřiti se, smušiti se. Jos. 18. Smuorka, y, f. = šňůrka. U Březové na Mor. Brt. Smušiti co (komu). Trampoty mu čelo s-ší. Kká. Kdyžto jelen ovci smuší. Ezp. 1497. Smuta = zmätok. Slov. Cf. Czm. 102. Smuteční lůžko, Schaubett, n., papír (s černým okrajem), Hs., mše, Čch., prapor, pochod. Smutečnice, e, f., Trauerweib, n. S. zpí- valy smutným hlasem chvály zemřelého. Vlšk. 478. Smutečník, a, m., luperus, brouk. Kk. Br. 388. Smutek. Ž kl. (337.), Mkl. Etym. 190., Vlšk. 511. Zbav nás smutka. Výb. II. 24. Střiehl ho od smutka. 1b. 15. S-ku, móžeš-li, nedopúštěj, pakli dopustíš, ne všem ozna- muj. Ib. 649. S. krobianův = nečistota za nehty. Zbrt. Poet. m r. 31. Smutil, a, m., Trauerfalter, m. Rk. Smutilka, y, f., melecta, Waffenbiene, f. Cf. Brm. IV. 267. Smutilník. Hank. Sb 253. Smútlivý = smutkový, smutečný. S. vŕba, Phľd. U. 295. Smutna, y, f., tragoedia. MV. Hank. Sb. 417. Smutná, é, f. = potok u Bechyně, Dch., v pohoří karpat. na Mor. Škd. — Abych nehrál smutnou. Us. Smutnář, e, m., Friedhof, m. Rk. Smutněti, traurig sein. Všecko smutní, nebe i země. Lenz. Smutnice. Cf. Brm. IV. 474.-477., IV. 229. Smutník = smrtník (brouk). Ott. IV. 144. Smutnil, a, m., Trauerfalter, m. Rk. Smutno srdci bez lásky. Osv. S. jak na cintoríne (hřbitově). Dbš. Obyč. 43. Je nás smutno. U Hump. Krjk. Smutnoherna, y, t. Pl. II. 437. Smutnohra. Cf. Jg. Slnosť. 121., 137. Smutnokrásný. Čch. Bs. 177 Smutnosměšný pohled. Koll. IV. 193. Smutnotvárný hrad. Koll. III. 34.	Smutný. Cf. Ž. kl. (337.). — jak. S-ná jest duše má až do smrti. Drk. Mns. 1888. 333. S. ako ta pustá nočnia hodina. Nár. nov. IV. č. 83.—S. = nepohodlný, obtížný, molestus. Co jste s-ní tej ženě. Drk. Mus. 1888. 330. — S. = něco smutného obsahu- jící. Přišel s veselou, se smutnou. Gb. Došel smutných (konců). Sá. — S-ný, potok u Ha- nova. — Na Smutném, vrch u Zdic. Krč. — S., ého, m., os. jm. — S. Jiří Ferd., Děkan 1714. Jg. H. 1. 627., Jir. Ruk. II. 235. Smýcenina, y, f., Waldhau, m. Rk. S., derpula. Rozk. Smyčec Cf. List fil. XI. 163., Mkl. B. 255., Smyk, Mkl. Etym. 311. Smýčí, n. = roždí? Kteří luhy vedle řeky máte, o tom se vám přikazuje, aby žádný břehu nezasekával a toku smýčím nezužoval, tak aby voda odpad volný měla. Arch. pam. 1857. 68. Smyčidlo, a, n , Borstwisch, n. Šp. Smýčiti seno = shrabovati. Wtr. exc. S. = vléci. Smyči to za sebu. Brt. D. 266. — Cf. Mkl. Etym 311. Smyčkovací steh. NZ. I. 9. Smydka, y, f. = snidka. Vz Snida. S. chleba. Dumný. (Šd.). Smýjati = smývati. Vz Smýti. Zmýjaš uhory aj polia (o řece) Slov. Ppk. II. 41. 1. Smyk = kdo nemá nikdy na spěch (ene se smýší, táhne se jak smola). Slez. Šd. 2. Smyk = smykaný povoz. Týž den vyvezli dva (pacholky) na smyku a sťali je; Vezen jest (zvon) na nízkém smyku s kolečkami. Let. 318., 325. — S = vrch stromu se suky, který vzadu k saním se přivazuje, aby je s víchu zdržoval. Hdk., Hk. — S., vz Plaz, Mkl. Etym. 311. S po- zemní, Erd-, dřevný, Holz-, mokrý, nasse R., sněhový, Schnee-, suchý. Trocken-, vodní, Wasserriese, prkenný, Bretter-, le- dový, Eis-, rozkladný, Fach-, stálý, Lager-, kládový, tyčený, Stangen-, částečný, Stück- riese, -Riesbahn. Sl. les., Škd. — S. země = sesutí země, Erdabrutschung, f. Sl. les.— S. = smyčka. Udělati na šňůře s. U N. Kdýně. Rgl. — S. = kůl kravám na krk zavěšený, aby neběhaly. Laš. Wrch. — S. = tanec lašský, podobný koulané. Brt. N. p. III. str. XLIII. Smýkač, das Backel-, Gärbeeisen. Hck. Smykačka = smyk, plaz, Gleitbahn, Holzschleife, f. Smykadlo, a, n., Gleitbacken. Šmr. 125. Smykala, y, m. = tulák, smyk, 1. Smykati. Larvii smyká (sundavá). Kom. Lab. 15. Smýkati. Cf. Mkl. Etym. 311., Mkl. aL. 144., 161., 174. — se kudy: po skalách. Kká. — se odkud kam. Loď se smýká s vlny na vlnu. Sládek. — s čím kam. Hospodář chmát měch a smýk s ním do kúta. Mor. Brt. D. — se s kým. S. se s nevěstkou. Us Zimmerhackel. — kým. Smýkl sebou (hodil sebou, pospíšil si). Nap. Smýkavka, vz Smykačka (dod.). Smýknouti, vz Smykati.