730

úst). A ten odpovídá: A ja tebe (tobě), že
si mi do úst nevbehol. Dobrý den! Odpo-
věď: Zjiezd ho, keď ti je dobrý; Bodaj ho
psi zjiedli. Slov. Zátur. Ba tak pasie oči
po ňom, ako čoby ho chcel zjiesť. Mt. S. I.
104. — co jak. Najlepšie zjedie v rozkoši.
Hus I. 236. (221.) — co komu: med. Us.
Co jste si snědli (proč se hádáte)? Us. Rjšk.
— kdy. Otče náš, ktorý si — v čas ráno
do mísy; Otče náš, jenž si — v čas ráno
zjiem si (tak se modlí lenoch). Slov Zátur
To jej chcem zaniesť, aby aspoň raz do
týždňa mala niečo lepšieho zjiesť. Hdž. Čít.
113.— proč. Tie (rybky) mňa od ľubosti
zjedia. Btt. Sp. 17. Mrle ho maly od dlhého
času zjesť (vor langer Weile). Dbš. Sl. pov.

I. 239. — kolik. Za toľké zjie ako vrabec
Mt. S. I. 99. Zjedol za tanierik polievky.
Hdž. Čít. 119. — na čem. Přeji jim, aby
na tom třebas nemoc a smrť snědli (z jídla
nemoc měli). V. — co s kým. Dva vrtle
rži kradené zjedl v chlíbě s dítkami. 1594
Pk. — kde. Tělo mají v rovu červie sniesti.
Št. Kn. š. 6.

Snitel. Ev. olom. 115.

2. Sníti. — co. Vše, co viděl, snil a
pozoroval. Osv. On snil čistý její (lásky)
plamen. Kká. Śe mi snilo něpěkný syn
(sen) Brt. D. — se komu o čem. Čo sa
komu žiada o tom sa mu aj sníva. DŠk.

II. 266. Cf. 'U yüjj ßovktxcu, zovß' exaôrog
xat, ohtat. Dem. Ol. III. 19. Sua cuique deus
fit dira cupido. Virg. Aen. IX. 185.— kdy
nad čím. Nad tebou (knihou) v nocích
o dnu pomsty sníval. Čch. Mch. 6.

3. Sníti v čem. Ani jemu daj ve hříše
s. Lg. Kr. v. 305. — od čeho: od meče.
Št. Kn. š 10. 13 — odkud. Nemáť jejie
paměť s. s vašich srdcí. Št. Kn. š. 43.

Snivě, träumerisch. S. někam hleděti.
Osv., Čch , Zr.

Snivý. S. dumy, hlasy lesa, pohled, oko,
Vrch., půvab, líce, soumrak, zrak, laň, Čch.,
noc, Hrts , přízrak, Msn., sladkosť, Zr., noc,
Hudba mandolíny, Kká., píseň, Osv., dítě,
Mus., zvuk ptactva. Hdk.

Snizánie, fremitus. Ž. kl. (337). Pa.
myslí, že chybně m. rydánie.

Snížení sidce (humilitas), Pož. 55., tonu,
expanse, Mj., sazby, Dch., kapaliny, ZČ. I.
360 , hladiny mořské, teploty, tlaku vzduš-
ného, Stč., známky z mravů (ve školách),
cen, tlaku páry. Us. Pdl.

Sníženka, y, f., Ermässigungskarte (na
dráze, do koncertu atd.). Us. v Brně. Rgl.

Snížený. S. ton, Mj., Zv., příliv, Nipp-
fluth, Stč, batterie. NA. — čím: expanse
ochlazením s-na. Mj.— na čem: na zraku,
na rozumu. Dvor. — S. = pokorný. Ve vší
s-né poddanosti žádáme. 1618. Wtr. Obr. 32.

Snížiti co: ton. Zv. — se k čemu:
k sprostotě. S. N. I. 16. — koho nač:
člověka na zvíře. Vlč. — odkud. Kdež jsú
páni znížili z té škody, co sě jim zdálo.
NB. Tč. 87.

Snížka. Hlavní s. pro hudební nástroj
plechový, das Hauptstöckel, Zustöckel, Auf-
satzel (ku snížení tonu). Dch.

Snižovaci dražba, Herabminderungslici-
tation, l. Dch.

Snižovač, e, m., sval, Niederziehmuskel,
m., musculus depressor. S. přepažky, m. d.
septi narium.

Sno = snad.. U Frýdka. Brt. D. 175.

Snoční. Za Št. polož: Kn š. 225. 25.

Snoď = snad. U Frýdka. Brt D. 175

Snoha, y, f. = panoha, haluz. Uh. Brt.
D. 267.

Snochodec, dce, m., Somnambul, m. SP.
I. 367.

Snochůze, e, f., Somnambulismus, m.
SP. I. 367.

Snombidlo = slonbidlo. U Něm. Brodu.
Holk.

Snop. Cf. Zbrt. 161. Snopy v hromádku
sestavené : panák, koník, hrotek, budka,
kopenec. Vz Mužík. Svalil se jak snop.
Brt. — Přen. Snopy jisker lítaly. Čch. N.
ps. — S., a, m. = hlupák. Ty snope! Us.
Rgl., Brnt.

Snopař, e, m. = snopkář. Lpř. Sl. I. 34.,
Loos.

Snopek, vz Snop. Arch. VIII. 561. —
S. časův, Fasciculus temporum. Spis z 15.
stol. Krnd. 69.

Snopiti, vz Snopkovati. Šd.

Snopkovica, e, f. = planá pálenka. Slov.
Ssk.

Snoriť = slíditi, čenichati. Slov. Rr. Sb.

V každom kúte snorí. Orl. III. 326 , Czm.
102.

Snořiti = shoditi S vysosti jej v skálu
snoři. Ezp. 781.

Snosek, ska, m., postumus, pohrobek.
Sv. ruk. 315. b.

Snosenina, y, f, Compost, m. Slov. Rr.
Sb.

Snoska, y, f. =jm. pole v Jasané u Vy-
zovic. Šd.

Snosnosť, i, f, Tragfähigkeit, f. S. lodi
páčila se na 500 tun. Světz. 1882. 11.

Snošky. Vz Rozchodnice, Brt. Dt. 229.

Snotě = snad. U Frýdka. Brt. D. 175.

Suoubenec. Cf. Vlšk. 297. Jak prý lze
s-ce rozvésti? Vz Mus. 1856. 61.

Suoubiti. Cf. Mkl. Etym. 312. — koho
(kde) Již bych tě byl dávno snúbil. Ezp.
2077. Mnozí jie (gt.) u otce snúbichu (uchá-
zeli se o ni). Pass. mus. 347. — se. Hlasy
jich dobře se s-ly. Jrsk. — koho, se s kým.
Šmb., Vrch , Osv. — co k čemu. Věrné
k nevěře snoubil. KM. v. 12.
Snouti. Mkl. Etym. 312., List. fil. 1883.
453. S. = osnovati, jednati. Sv. ruk Al.
12. — co: pikle. Kká. — se kam. Paže
v před se snuly (hnuly). Vrch. K východu
se plavci snuli. Čch. Sl. 107. — se kde.

V oku slza se snula. Mkr Divně počalo se
mu v mozku s. Janda B.

Snovač pták. Cf. Brm. II. 2. 385.-395.

Snovadelnice, e, f. = snovací deska,
Schweifbrett, n., Webergrifř, m., v tkadl.
Šp, Ssk. Cf. Snovadlo.

Snovárna, y, f. = kde se snuje. Rr. Sb.

Snovati. Vz Mkl. Etym. 157.

Snovidění. Purk., Šf. III. 538.

Snový. S. spaní. Ev. olom. 238. Vpusti
Bůh otrápenie snové na Adama. BO

Snoze, pl, f, = jm. polí u Vtetína. Vck.

Snozek, zka, m. = pole. MzO. 1890. 130.