733

Sojné, ého, n. = pole na Vsacku. Vck.
Sojovice, vz Sovoj (dod.).
Sojuz = spolek. Slov. Cf. Czm. 102.
Sojuzník, a, m. = spolkovník. Slov. Cf.
Czm. 102.

1. Sok. goth. soka inquisitio. Šf. Strž.
I. 469. Cf. Homl. v. 247., Šrc 151. Až
Buoh umení těch sokóv; Vy, sokové, co
zde hledáte? Hr. rk 55., 69. a j. -- S. =
špehéř. Jakžby nezvěděli soci. Mus. 1887.
217. (Zbyt. leg. o sv. Kateřině)

2. Sok, herinaceus. Skála útoč. sokóv.
Ž. kl. 103. 18.

Sokl = spodní sesílení zdí, dělá se buď
z tesaných kamenů aneb se vyzdívá z cihel.
Šand. II. 57.

Soklový. Sockel-. S. obložení, profil,
plán. Šand. II. 57., 58.

Sokol. Cf. Mkl. Etym. 313., Brm. II. 405.,
562.-606., Rk. Sl., Mách. 214. S. v mor. národ.
písních. Vz Brt. N p LXXXVII. S. a straka
nelítají pospolu. Č. M. 509. Ani s. výše Než
slunce nelítá Us. Hkš. Kůň ovsem, pes
chlebem a s. masem mnohému se naučí;
V cizím kraji i s-la za vránu mají; S. na
jednom místě nesedí, ale kde ptáka zhlídne,
tam letí. Us. Bž. — S. = šedý nosatec
mační (makový). Propichuje makůvky, které
červivějí. Na Hané. Bkř. — S. = vrch Mzr.
144. — S, os. jm. Arch. VIII. 161., Výb.
I. 1060. — S. Antonín, redak. Mor. Orlice
v Brně, nar. 1847. Vz Tf. II. 1. 139.. 145 ,
Bačk. Př. 75., 97., Rk. Sl. — S. Matouš.
1585. Vz Jir. Ruk. II. 239. — S. Jos.,
učitel při cvičné škole v Praze, člen obec.
zastupitelstva, říšský poslanec, spisov , nar-.
1831. Cf. Tf. H. 1. 179., 199., 200, Rk. Sl.
— S. Jos., houslista, 1821.-1858. Cf. Srb.
128.

Sokolák, a, m. =. sokol. S., bielý pták,
ty vysoko lietáš. Sl. ps. Šf. II. 115.

Sokolátko, vz Sokol (zdrobn.). S-ka,
drobné děti, poleťme my, kde nám svědčí.
Brt. P. II. 333.

Sokolčí = sokolník. Vyjede s-mi Mill.
64.

Sokoleč. Tam snědli prý padlého va-
lacha a nadělali ze zabitého vandrovního
jelit a jitrnic. Vz Sbtk. Krat h. 105.

Sokolenek, nka, m. = sokolík. Sl. spv.
II. 59.

Sokolice, ete, n. = sokolátko. Vik.

Sokolka = čapka, kterou nosí Sokol Vz
Sokolovka.

Sokolky, pl., f. = vysoké boty se záhyby.
Us.

Sokolnice, dělo. Cf. S. N. XI. 174.

Sokolnička, y, f, zdrobn. sokolnice
(dělo) na dvouliberné koule. S. N. XI. 174.

Sokolová Vilma, nar. 1859., učitelka při
cvičné škole ženského paedagogia v Praze,
spisov. Vz Rk. Sl. — S. Bohusl., nar. 1860.,
učitelka v Praze. Vz Rk. Sl. Obě dcery
Jos. Sokola.

Sokolovatý = mohutný. Postavy staly
by se sokolovatější. Mj.

Sokolovský, ého, m. Arch. VIII. 603.

Sokoložnec, žence, m., artabatita, zastr.
Rozk.

Sokolský. S. Hory. Řvn. 547.

Sokor, u, m. = vrchol hory. Vz Grúň
(dod ), Hdž Čít. 161.

Sokorec = sokor. Hdž. čít. 161., Phľd.
IV. 423., Sokl. II. 86.

Sokorie, n , hromadné z sokor = vrcholky.
Hdž. Rkp.

Sokovodný. S. dučej, Ernährungscanal,
m., v zool. Nz. Cf. Sok, 4.

Sokratický. S. methoda. Cf. Jg. Slnosť.
40.

Sokůlek, lka, m = sokolík. Rk.

Solak, u, m., Gestell beim Holzflosse,
worauf das Ruder ruht, zhlaví, pražec. Sl.
les.

Soláň, ě, f. = hora u Rožnova. Vck.,
Brt.

Solanidin, u, m., v lučbě Vz Rm. II.
354., Šfk Poč 579.

Solanin. Cf. Štk. Poč. 579 , Rm. II. 354.,
Slov. zdrav. 348.

Solař, e, m , os. jm — S. Jeronym, nar.
1827., kněz, spisov. Vz Šb. Dj ř. 289., Tf.
Mtc 188.. Tf. H. 1. 163., 185, Rk. Sl.

Solarový. S. stearin. KP. VI. 8.

Soldát Ign., nar. 1850, prof. při české
realce v Praze.

Soldatek, tka, m , rybník v Písecku.

Solenka, y, f. = posol (solný), Salzbrühe,
f. Hř.

Solený = pálený, mazaný, chytrý; s.
rána = veliká. Us. Rgl

Soléř, e, m. = člověk zkažený, špatný.
A takoví s-ři, že hody válejí, mají trestáni
býti. Krnd. 202. (174. a.).

Solfern-ius, a, m. = jméno ďábla. Výb.
II. 476. — S.= roman duchovní z 15. stol.
Cf. Jir. Ruk. II. 239., Sbn. 828.

Soli. Ct. Šfk. Poč. 27., 28., 61., 111., 197.,
209., 216., 218., 219., 250., 209., 276., 285,
288., 291., 292, 309., 322-324., 340., 342.,
352., 153., 356., 359 , 579.

Solička, y, f., zdrobn. sůl. Mt. S. I. 29.,
Dbš. Sl. pov III. 44.

Solidně, solid, gründlich. S. pracovati
Us. Pdl.

Solid-us, u, m. = druh mince v 13. stol.
Črm. 17., Pal. Rdh. II. 114., Mus. 1886. 197.
Vz Talent.

Solík = chlor. Nz.

Solikavec, vce, m. = vodoklen, platanus,
Platanbaum, m. Sl. les.

Solin Václ., br., † 1566. Vz Jg. H. 1.
627.. Jir. Ruk. 11. 240. — S. Zachar., br.,
† 1596. Vz Jir. Ruk. II. 240

Solinář, e, m., Salzwerker, m., hrvát.
Šd.

Solinosný, salztragend. Vys.

Solista, y, m., pl. -sté. Š. = kdo solo
hraje n. zpívá, Solist, m. Us. Pdl.

Soliště, ě, n.. Salzlager, n. Ssk.

Solitvorný, salzzeugend. S. prvky. Kk.
Fys. 71.

Solivarní, Salzsiederei-. S. úředník. Hř.

Solivo, a, n. = sůl. Slov. Loos.

Soľka, y, f., Bettlersdorf, ves v Nitran-
sku. Phľd. 11. 115.

Solmisační slabiky. Fr. Chlum. 2.

Solnář, e, m. — S. Anton., kněz 1762.
Vz Jir Ruk. II. 241.

493



	733

	Sojné, ého, n. = pole na Vsacku. Vck. Sojovice, vz Sovoj (dod.). Sojuz = spolek. Slov. Cf. Czm. 102. Sojuzník, a, m. = spolkovník. Slov. Cf. Czm. 102. 1. Sok. goth. soka inquisitio. Šf. Strž. I. 469. Cf. Homl. v. 247., Šrc 151. Až Buoh umení těch sokóv; Vy, sokové, co zde hledáte? Hr. rk 55., 69. a j. -- S. = špehéř. Jakžby nezvěděli soci. Mus. 1887. 217. (Zbyt. leg. o sv. Kateřině) 2. Sok, herinaceus. Skála útoč. sokóv. Ž. kl. 103. 18. Sokl = spodní sesílení zdí, dělá se buď z tesaných kamenů aneb se vyzdívá z cihel. Šand. II. 57. Soklový. Sockel-. S. obložení, profil, plán. Šand. II. 57., 58. Sokol. Cf. Mkl. Etym. 313., Brm. II. 405., 562.-606., Rk. Sl., Mách. 214. S. v mor. národ. písních. Vz Brt. N p LXXXVII. S. a straka nelítají pospolu. Č. M. 509. Ani s. výše Než slunce nelítá Us. Hkš. Kůň ovsem, pes chlebem a s. masem mnohému se naučí; V cizím kraji i s-la za vránu mají; S. na jednom místě nesedí, ale kde ptáka zhlídne, tam letí. Us. Bž. — S. = šedý nosatec mační (makový). Propichuje makůvky, které červivějí. Na Hané. Bkř. — S. = vrch Mzr. 144. — S, os. jm. Arch. VIII. 161., Výb. I. 1060. — S. Antonín, redak. Mor. Orlice v Brně, nar. 1847. Vz Tf. II. 1. 139.. 145 , Bačk. Př. 75., 97., Rk. Sl. — S. Matouš. 1585. Vz Jir. Ruk. II. 239. — S. Jos., učitel při cvičné škole v Praze, člen obec. zastupitelstva, říšský poslanec, spisov , nar-. 1831. Cf. Tf. H. 1. 179., 199., 200, Rk. Sl. — S. Jos., houslista, 1821.-1858. Cf. Srb. 128. Sokolák, a, m. =. sokol. S., bielý pták, ty vysoko lietáš. Sl. ps. Šf. II. 115. Sokolátko, vz Sokol (zdrobn.). S-ka, drobné děti, poleťme my, kde nám svědčí. Brt. P. II. 333. Sokolčí = sokolník. Vyjede s-mi Mill. 64. Sokoleč. Tam snědli prý padlého va- lacha a nadělali ze zabitého vandrovního jelit a jitrnic. Vz Sbtk. Krat h. 105. Sokolenek, nka, m. = sokolík. Sl. spv. II. 59. Sokolice, ete, n. = sokolátko. Vik. Sokolka = čapka, kterou nosí Sokol Vz Sokolovka. Sokolky, pl., f. = vysoké boty se záhyby. Us. Sokolnice, dělo. Cf. S. N. XI. 174. Sokolnička, y, f, zdrobn. sokolnice (dělo) na dvouliberné koule. S. N. XI. 174. Sokolová Vilma, nar. 1859., učitelka při cvičné škole ženského paedagogia v Praze, spisov. Vz Rk. Sl. — S. Bohusl., nar. 1860., učitelka v Praze. Vz Rk. Sl. Obě dcery Jos. Sokola. Sokolovatý = mohutný. Postavy staly by se sokolovatější. Mj. Sokolovský, ého, m. Arch. VIII. 603. Sokoložnec, žence, m., artabatita, zastr. Rozk.	Sokolský. S. Hory. Řvn. 547. Sokor, u, m. = vrchol hory. Vz Grúň (dod ), Hdž Čít. 161. Sokorec = sokor. Hdž. čít. 161., Phľd. IV. 423., Sokl. II. 86. Sokorie, n , hromadné z sokor = vrcholky. Hdž. Rkp. Sokovodný. S. dučej, Ernährungscanal, m., v zool. Nz. Cf. Sok, 4. Sokratický. S. methoda. Cf. Jg. Slnosť. 40. Sokůlek, lka, m = sokolík. Rk. Solak, u, m., Gestell beim Holzflosse, worauf das Ruder ruht, zhlaví, pražec. Sl. les. Soláň, ě, f. = hora u Rožnova. Vck., Brt. Solanidin, u, m., v lučbě Vz Rm. II. 354., Šfk Poč 579. Solanin. Cf. Štk. Poč. 579 , Rm. II. 354., Slov. zdrav. 348. Solař, e, m , os. jm — S. Jeronym, nar. 1827., kněz, spisov. Vz Šb. Dj ř. 289., Tf. Mtc 188.. Tf. H. 1. 163., 185, Rk. Sl. Solarový. S. stearin. KP. VI. 8. Soldát Ign., nar. 1850, prof. při české realce v Praze. Soldatek, tka, m , rybník v Písecku. Solenka, y, f. = posol (solný), Salzbrühe, f. Hř. Solený = pálený, mazaný, chytrý; s. rána = veliká. Us. Rgl Soléř, e, m. = člověk zkažený, špatný. A takoví s-ři, že hody válejí, mají trestáni býti. Krnd. 202. (174. a.). Solfern-ius, a, m. = jméno ďábla. Výb. II. 476. — S.= roman duchovní z 15. stol. Cf. Jir. Ruk. II. 239., Sbn. 828. Soli. Ct. Šfk. Poč. 27., 28., 61., 111., 197., 209., 216., 218., 219., 250., 209., 276., 285, 288., 291., 292, 309., 322-324., 340., 342., 352., 153., 356., 359 , 579. Solička, y, f., zdrobn. sůl. Mt. S. I. 29., Dbš. Sl. pov III. 44. Solidně, solid, gründlich. S. pracovati Us. Pdl. Solid-us, u, m. = druh mince v 13. stol. Črm. 17., Pal. Rdh. II. 114., Mus. 1886. 197. Vz Talent. Solík = chlor. Nz. Solikavec, vce, m. = vodoklen, platanus, Platanbaum, m. Sl. les. Solin Václ., br., † 1566. Vz Jg. H. 1. 627.. Jir. Ruk. 11. 240. — S. Zachar., br., † 1596. Vz Jir. Ruk. II. 240 Solinář, e, m., Salzwerker, m., hrvát. Šd. Solinosný, salztragend. Vys. Solista, y, m., pl. -sté. Š. = kdo solo hraje n. zpívá, Solist, m. Us. Pdl. Soliště, ě, n.. Salzlager, n. Ssk. Solitvorný, salzzeugend. S. prvky. Kk. Fys. 71. Solivarní, Salzsiederei-. S. úředník. Hř. Solivo, a, n. = sůl. Slov. Loos. Soľka, y, f., Bettlersdorf, ves v Nitran- sku. Phľd. 11. 115. Solmisační slabiky. Fr. Chlum. 2. Solnář, e, m. — S. Anton., kněz 1762. Vz Jir Ruk. II. 241. 493