Předchozí (735)  Strana:736  Další (737) |
|
|||
736
|
|||
|
|||
Soucit. Někomu s., soustrasť prokázati,
na jevo dáti. Dch. Soucítění, n. = das Mitgefühl. Dk. Aesth.
472. Soucítiti komu. Člověk souciťuje člo-
věku. Pal. Rdh. I. 386. a j. Soucitně, sympathetisch. Us. Pdl. Soucitný. S. hysterie, hystéria sympa- thica, čivy, nervi s-ci, zánět oka, opthal- mia sympathica. Ktt. exc. Soucitokřečový. Jednostranná bolesť
hlavy s-vá. hemicrania sympathicotonica.
Soucitoobrnový. Jednostranná bolesť
hlavy s-vá, hemicrania sympathicoparaly-
tica.
Součaří, n., Collineation, f. Osa s. či
kollinearná Jd. Geom. II. 17. Součarý = kollinearný. S. obrazce. Jd.
Geom. II. 17. Součásť, i, f., vz Součástka. Šfk. Poč.
2., 3, Kŕ. Součástka. Šf. III. 480. S-ky krevní,
Blut-. S. Srbska. Šf. Strž. II. 266. Rukopis ten svými s-mi do rozličné doby padá. Šf. III. 208. Součastnice, e, f., Theilnehmerin, f.
Rk. Souček = uzel. Musí jí někdo rozvázati
s. na jazyku (povzbuditi, aby mluvila). Us. Hk. — S., čka, m., os. jm. 1515 Součelí, n. = čela srostlá. Součinění, n., die Mitwirkung. Dk., Kzl. Součinně, mitwirkend. Ntr. VI. 141. Součinový. S. části, Šim. 102., tvar. Čs. math. X. 237. Vz Součin. Součití, n., das Mitfühlen. Dk. P. 12.,
18. Součkovati přízi. Rgl. Součlení, n. S. galvanické (galvanická batterie). Hrm. Síla elektr. 9. Součnělčí, n., gynostemium, Griffelsäule,
f. Vz Rst. 489. Součtový výraz. Stč. Nár. 122. Soud. Cf. Mkl. Etym. 315. S. = souzení. S. podjatý (zajatý, interessovaný), subjek- tivní (osobní). Dk. — S. = zdání, mínění. Ten zdá se býti soudů s.: Co proti přírodě, že špatné. Hlk. Buoh vie v svém tajném súdu, proč na koho co přepustí. St. Kn. š. 30. (31.). Soud svůj jest nejkratší Us. Bž. — S. = úsudek (ve filos). Cf. Jg. Slnosť. 33. S. aesthetický, affirmativní či kladný, apriorický, dozvědný, hodnostný, jediněčný či singularní, jisticí (assertorický), mravní, nutný či apodiktický, objasňovací (rozborný, analytický), o dobru, o kráse, partikularní či částečný, podmínečný či hypothetický, povšechný, praktický, prostý či katego- rický, rozlučný či disjunktivní, samozřejmý, souborný či rozhojňovací či synthetický, theoretický, universalní či všeobecný, vý- mezný či limitativní, záhadný či problema- tický, záporný či negativní, z dozvědu, skusný či empirický, z přezvědu či apo- steriorický, Dk., bezprostředný, sprostřed- kovaný, thetický, z domyslu. Jd. — S. = souzení podlé práva. S. jest pravé roze- znání mezi pří a pří skrze vyslyšení obou pří a vzeptání i rozvážení příčin okolosto- jících dostatečné bez nezřízených náchyl- |
ností. Výb. II. 1402. O soudu zahájeném
vz. Mus. 1815. 101. nn. Bez súdu dievku svá- zavše. Výb. II. 19. S. lidu, Lynchjustiz. Dch. Na súdě sediechu. Pass. S. o škody držeti. Výb. II 1314. Cf. Vš. Jir. 67., 98., 288., Zř zem. Jir. 121., 474., 475, 699. — S. = pře. Měl by raději s pravdú odsúzen býti, nežliby s křivdú obdržal súd. Št. Kn. š. 20. — S. = nález. Trpezlivý buď, keď znášáš krivý s. Slov. Tč. Súd vynésti, skrze anděly vydati. Št. Kn. š. 158., 144. — S. poslední. Na ty mrtvé ten věčný
súdce má súd vydati. Št. Kn. š. 23. Na súd pojdú. Ib. 23. — S. = osoby etc. Ti dva só pořád na sódech (na socích). Mor. Neor. — S. = úřad soudný. S. duchovní, Vš. 27.,
dvorský, Výb. I. 973., Arch. VII. 730., VIII. 615., Vš. 23., knížecí, Arch. VIII. 615., ko- morní, Arch. VII. 730. nn., VIII. 615., Vš. 21., manský, Arch. VIII. 615., menší praž- ský, Vš. 27., 29., purkrabský, Arch. VIII. 615., Vš. 27., zemský, Vš. 21., 32., 466., Arch. VIII. 615., Výb. I. 973. Nejvyšší (soudní dvůr, správní soud). Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 429. nn., IV. 3. 2. 410, Ukaz. 71. S. římské. Vz Vlšk. 61. nn. Dosazení soudu. Vz Žer. Záp. II 182. O osazení soudu zem- ského (většího). Vz Výb. II. 1471., Pal. Rdh. II. 165., Kmet. Kdy a jak konal se soud zemský. Vz Pal. Rdh. 11. 165. Sou- dové starší doby a jejich příslušnosť. Vz Pal. Rdh. II. 231. Větší a menší s. v každé cúdě. Vz Pal. Rdh. II. 232., 233. Větší s. soudil vážnější věci, menší s. menší pře oba bez rozdílu stavů. Pal. Rdh. II. 2 53.— S., Gerichtsbezirk, m. Ješto nesluší k jeho súdu, nenie z jeho súdu. Št. Kn. š. 168., 169. Soudce. O skloňování cf. Gb. Ml. I. 94.,
D. Lhrg. 175. O tom ještě u s. jest rozpor. Št. III., 262. Protož velká pomsta od Boha nad křivým súdcí. St. Kn. š 146. A křivého súdci, ač se nepokál, odsúdí spravedlivě do věčného ohně. Hus I. 188. Súdca spra- vedlivě súdí, jestli od práva nezblúdí ; V súdoch má byť spravedlivý súdce, má mať uši otvorené a zavrené ruce. Slov. Tč. — Cf. Zř. zem. Jir. 121., 122., 474., 475., 499. Soudeček, čku, soudek, dku, m. = druh
jablek Soudek = ulička mezi domy. U Kvasní.
Vz předcház. Soudění, n. = souzení. Koll.
Souděný = souzený. Ak si mi s-ný,
budeš mi i daný. Koll. Zp. I. 85. Soudil pták. Brm. II. 2. 210.
Soudílnosť, i, f., Mittheilsamkeit, f.
Souditelna (!), y, f. = soudní síň. Utvo-
řil Rosa. Souditi. Nesuď, nebudeš souzen. Brt.
Kdo ví, co to je? Bůh suď! Dch. — co, koho. Boh súdí každého, ty nesuď žád- ného. Mor. Tč. S. lidské viny. Výb. II. 3. Kterúž stranu peniez súdí. Alx. S. živé i mrtvé. Št. Kn. š. 10. (102., 19., 13.). S. soud spravedlivý. Krnd. 142. Už ho Bůh soudí (už umřel). Tkč. — jak. S. duchovní věci tělesně, Dik. II. 3.; s. podjaté, bez- ohledně, Dk., s velikou pravděpodobností, |
||
|
|||
Předchozí (735)  Strana:736  Další (737) |