736

Soucit. Někomu s., soustrasť prokázati,
na jevo dáti. Dch.

Soucítění, n. = das Mitgefühl. Dk. Aesth.
472.

Soucítiti komu. Člověk souciťuje člo-
věku. Pal. Rdh. I. 386. a j.
Soucitně, sympathetisch. Us. Pdl.
Soucitný. S. hysterie, hystéria sympa-
thica, čivy, nervi s-ci, zánět oka, opthal-
mia sympathica. Ktt. exc.

Soucitokřečový. Jednostranná bolesť

hlavy s-vá. hemicrania sympathicotonica.

Soucitoobrnový. Jednostranná bolesť

hlavy s-vá, hemicrania sympathicoparaly-

tica.

Součaří, n., Collineation, f. Osa s. či
kollinearná Jd. Geom. II. 17.

Součarý = kollinearný. S. obrazce. Jd.
Geom. II. 17.

Součásť, i, f., vz Součástka. Šfk. Poč.
2., 3, Kŕ.

Součástka. Šf. III. 480. S-ky krevní,
Blut-. S. Srbska. Šf. Strž. II. 266. Rukopis
ten svými s-mi do rozličné doby padá. Šf.
III. 208.

Součastnice, e, f., Theilnehmerin, f.
Rk.

Souček = uzel. Musí jí někdo rozvázati
s. na jazyku (povzbuditi, aby mluvila). Us.
Hk. — S., čka, m., os. jm. 1515
Součelí, n. = čela srostlá.
Součinění, n., die Mitwirkung. Dk., Kzl.
Součinně, mitwirkend. Ntr. VI. 141.
Součinový. S. části, Šim. 102., tvar. Čs.
math. X. 237. Vz Součin.

Součití, n., das Mitfühlen. Dk. P. 12.,
18.
Součkovati přízi. Rgl.
Součlení, n. S. galvanické (galvanická
batterie). Hrm. Síla elektr. 9.

Součnělčí, n., gynostemium, Griffelsäule,
f. Vz Rst. 489.
Součtový výraz. Stč. Nár. 122.
Soud. Cf. Mkl. Etym. 315. S. = souzení.
S. podjatý (zajatý, interessovaný), subjek-
tivní (osobní). Dk. — S. = zdání, mínění.
Ten zdá se býti soudů s.: Co proti přírodě,
že špatné. Hlk. Buoh vie v svém tajném
súdu, proč na koho co přepustí. St. Kn. š.
30. (31.). Soud svůj jest nejkratší Us. Bž.
— S. = úsudek (ve filos). Cf. Jg. Slnosť.
33. S. aesthetický, affirmativní či kladný,
apriorický, dozvědný, hodnostný, jediněčný
či singularní, jisticí (assertorický), mravní,
nutný či apodiktický, objasňovací (rozborný,
analytický), o dobru, o kráse, partikularní
či částečný, podmínečný či hypothetický,
povšechný, praktický, prostý či katego-
rický, rozlučný či disjunktivní, samozřejmý,
souborný či rozhojňovací či synthetický,
theoretický, universalní či všeobecný, vý-
mezný či limitativní, záhadný či problema-
tický, záporný či negativní, z dozvědu,
skusný či empirický, z přezvědu či apo-
steriorický, Dk., bezprostředný, sprostřed-
kovaný, thetický, z domyslu. Jd. — S. =
souzení podlé práva. S. jest pravé roze-
znání mezi pří a pří skrze vyslyšení obou
pří a vzeptání i rozvážení příčin okolosto-
jících dostatečné bez nezřízených náchyl-

ností. Výb. II. 1402. O soudu zahájeném
vz. Mus. 1815. 101. nn. Bez súdu dievku svá-
zavše. Výb. II. 19. S. lidu, Lynchjustiz.
Dch. Na súdě sediechu. Pass. S. o škody
držeti. Výb. II 1314. Cf. Vš. Jir. 67., 98.,
288., Zř zem. Jir. 121., 474., 475, 699. —
S. = pře. Měl by raději s pravdú odsúzen
býti, nežliby s křivdú obdržal súd. Št. Kn.
š. 20. — S. = nález. Trpezlivý buď, keď
znášáš krivý s. Slov. Tč. Súd vynésti,
skrze anděly vydati. Št. Kn. š. 158., 144.

— S. poslední. Na ty mrtvé ten věčný
súdce má súd vydati. Št. Kn. š. 23. Na súd
pojdú. Ib. 23. — S. = osoby etc. Ti dva
só pořád na sódech (na socích). Mor. Neor.

— S. = úřad soudný. S. duchovní, Vš. 27.,
dvorský, Výb. I. 973., Arch. VII. 730., VIII.
615., Vš. 23., knížecí, Arch. VIII. 615., ko-
morní, Arch. VII. 730. nn., VIII. 615., Vš.
21., manský, Arch. VIII. 615., menší praž-
ský, Vš. 27., 29., purkrabský, Arch. VIII.
615., Vš. 27., zemský, Vš. 21., 32., 466.,
Arch. VIII. 615., Výb. I. 973. Nejvyšší
(soudní dvůr, správní soud). Cf. Cor. jur.
IV. 3. 1. 429. nn., IV. 3. 2. 410, Ukaz. 71.
S. římské. Vz Vlšk. 61. nn. Dosazení soudu.
Vz Žer. Záp. II 182. O osazení soudu zem-
ského (většího). Vz Výb. II. 1471., Pal.
Rdh. II. 165., Kmet. Kdy a jak konal se
soud zemský. Vz Pal. Rdh. 11. 165. Sou-
dové starší doby a jejich příslušnosť. Vz
Pal. Rdh. II. 231. Větší a menší s. v každé
cúdě. Vz Pal. Rdh. II. 232., 233. Větší s.
soudil vážnější věci, menší s. menší pře oba
bez rozdílu stavů. Pal. Rdh. II. 2 53.— S.,
Gerichtsbezirk, m. Ješto nesluší k jeho
súdu, nenie z jeho súdu. Št. Kn. š. 168.,
169.

Soudce. O skloňování cf. Gb. Ml. I. 94.,
D. Lhrg. 175. O tom ještě u s. jest rozpor.
Št. III., 262. Protož velká pomsta od Boha
nad křivým súdcí. St. Kn. š 146. A křivého
súdci, ač se nepokál, odsúdí spravedlivě
do věčného ohně. Hus I. 188. Súdca spra-
vedlivě súdí, jestli od práva nezblúdí ;
V súdoch má byť spravedlivý súdce, má
mať uši otvorené a zavrené ruce. Slov.
Tč. — Cf. Zř. zem. Jir. 121., 122., 474.,
475., 499.

Soudeček, čku, soudek, dku, m. = druh
jablek

Soudek = ulička mezi domy. U Kvasní.
Vz předcház.

Soudění, n. = souzení. Koll.

Souděný = souzený. Ak si mi s-ný,
budeš mi i daný. Koll. Zp. I. 85.

Soudil pták. Brm. II. 2. 210.

Soudílnosť, i, f., Mittheilsamkeit, f.

Souditelna (!), y, f. = soudní síň. Utvo-
řil Rosa.

Souditi. Nesuď, nebudeš souzen. Brt.
Kdo ví, co to je? Bůh suď! Dch. — co,
koho. Boh súdí každého, ty nesuď žád-
ného. Mor. Tč. S. lidské viny. Výb. II. 3.
Kterúž stranu peniez súdí. Alx. S. živé
i mrtvé. Št. Kn. š. 10. (102., 19., 13.). S.
soud spravedlivý. Krnd. 142. Už ho Bůh
soudí (už umřel). Tkč. — jak. S. duchovní
věci tělesně, Dik. II. 3.; s. podjaté, bez-
ohledně, Dk., s velikou pravděpodobností,