741

Soustruhovaný, gedrechselt.

Soustružadlo, a, n., Drehbank, f. Čsk.
Cf. Soustruh.

Soustružidlo, a, n. = soustruh. Dk.

Soustružina, y, f., Drechslerarbeit, -werk.
Rk.

Soustružnice, e, f., Drechslerin. Rk.

Soustružník římský. Vz Vlšk. 274.,
278.

Sousudkový. S. počty (druh počtů troj-
členných).

Sousvátek, tku, m. Hnoj. 70.

Souší, vz Souš.

Soutěska. Šf. Strž I. 284., II. 174., 483.

Soutěž. Šp., Šml., ZČ., Kzl. 83. Vypsání
s-že (Concurs). Prk.

Soutěžba, y, f. = soutěž. Šp.

Soutěžiti. Valaši mohou s. s nejlepšími
cizin i výrobky toho druhu. Brt.

Souti. Mkl. Etym. 334. b., List. fil. 1883.
122. — co. Nemalou summu máme vyčísti
a s. Wtr. exc. — se. Když se brada (vous)
spe. Vš. — se odkud kam. Překotil se
v rej plamenů, v nějž hořící naň břevna
se sují s krovu. Kká. K sl. j. 196.

Soutok, u, m., Zusammenfluss, m. S. řek.
Kř. 35.

Soutovaryšstvo, a, n., contubernium.
Koll. St. 597.

Soutka = křižovatka. S. drah. Mor. Knrz.

Soutřasnatka, y, f., sauvagesia, Sau-
vagesie, f, rostl. Vz Rstp. 105.

Soutřasníkovitý. S. rostliny, sauvage-
sieae: soutřasnatka. Vz Rstp. 105.

Soutrpěti, ěl, ění, mitleiden. Dk. Dj. f.
201.

Soutrpitelka, y, f., Leidensgenossin, f.
Lenz. Mar. 128.

Soutrubí, n., Röhrensystem, n. Šp. S.
vodní, Zpr. arch., plynovodné. J. Krost.

Soutrží, n , soutržka, y, f. = soutěž. Sl.
les.

Soutvar, Nebenart, f. Nz.

Soutvarný = soutvarý. S. hmoty, ZČ.
I. 251 , sloky. Dk. Poet. 306., 430.

Souúdobuosť, i, f, conformitas. V. V. 89.

Souúdobný, conformis. V.V. 106.

Souuší, n , synotia.

Souvačka, souvalka, Löffelschere, Löffel-
schieber. Hř.

Souvadlo, a, n. = přístroj u bicího, ra-
zícího stroje, jenž klade kotoučky kovové
mzi pečeti bicího stroje a odebírá hotové
peníze NA. IV. 58.

Souvalka, y, f, vz Souvačka (dod.).

Souvěkovník. Koll. III. 205

Souvěrný, vertraut. Kaln Bs. 206.

Souverší, n. = skladnoverší. Nz., Dk.
Poet. 297.

Souveršový. S. skládání = souverší.
Nz.

Souvěstí, n. = Syllogismus. Jd.

Souvětí. Cf. Vm. 61., Gb. Ml. II. 45. S.
souřadné, vz Gb. Ml. II. 33. nn.; s. sou-
řadné vícečlenné, lb. 35, podřadné. Ib.
37., 48.

Souvětný. S. jednota. Vz Gb. Ml. II.
45.

Souvinný, mitschuldig. — čím: něčí
smrtí. Msn. Or. 44.

Souvis. To zdá se býti (státi) v s-su
s kořenem slova . . . Koll. III 26., 346.

Souvisle, vz Souvisně (dod.).

Souvislosť kollinearná křivek. Jrl., kau-
salní okolnosti, Stč., příčinná, Dk., nume-
rická mezi třením a tlakem, kapaliny, ZČ.,
přirozená dějů. J. Lpř. Uvésti něco s ně-
čím v s. Šmb.

Souvislý. S. rýmy, Dk. Poet. 416., pře-
hled, pásmo hor. Us. Země císařství rakou-
ského činí s. celek. Kř. Stat. 4. — čím.
Slova větou s-lá. Ndr. 15.

Souvisně = souvisle, zusammenhängend.
Pal. Rdh. II. 281.

Souvisný, vz Souvislý. Rk.

Souvliv, u, m , Miteinfluss, m. Msr.

Sonvodeň dvou řek = stok. Km. 1890.
494.

Souvrať. V MV. nepravá glossa. Pa. 48.
Cf. Mkl. Etym. 385. a.

Souvztah, u, m., Correlat, n. Hlv.

Souvztažný. S. zájmena. Vz Zájmeno,
Kvř. Ml. 85, Gb. Ml. II. 91.

Souzený. Co je komu souzeno, jistě
bude splněno. Us. Lpř.

Souzjev, u, m., gleichzeitige Erschei-
nung. Msr. 105.

Souznačně, synonymisch. Slova s. klásti.
Sš. J. 307.

Souznačný. S. pojmy. Vch. Ar. II. 4.
S. slova. Vz. Jg. Slnosť. 58., 64.

Souznamný. S. místa latinské Alexan-
dreidy. Jir. Anth. I 3. vd. 32.

Souznění. Vz Ott. II. 91. S. strun, Čch.,
tonů. Chlum.

Souzněti, souzníti, mittönen. Dk. Aesth.
221.

Souzvěna, Assonanz, f. Dk.

Souzvěnný, harmonisch. S. tony. Dk.
Aesth. 221.

Souzvučiti. Tak spolně sbor tu s-čí
(souhlasí. Vz toto). Msn Or 90. Se mnou
souzvukuje. Č. Kn. š. 381.

Souzvučnosť (místních) jmen. Šf. Strž.
I 188., 289.

Souzvučný. S. slova, cf. Šrc. 383., Vor.
St. 33., tony, NA. V. 200., celek. Šf. III.
374.

Souzvuk. Vz MS. 117., Ott. I. 633.

Souzvukovati, vz Souzvučiti.

Souzvuký, eintönend Msn. Or. 47. S.
akkord, intervally, trojzvuk. Mj.

Soužák, a, m. = spolužák. Pk.

Soužiti koho, co: matičku. Sš. P. 153.
Zly duch duší s-ží. Hus II. 312. Když tě
nepřítel sužuje, k lásce tebe napravuje. Mor.
Tč. A ti (Němci) přirozené Čechy, jak
mohli, sužovali. Dač. I. 75. Který kterého
najvícej sužuje, svým časem pomoci jeho
najvíc potřebuje. Us. Tč. — koho (gt.):
synů. Špatně m.: syny. Brt. — se čím:
závistí, Tč., zamúcením a lkáním. Hus. III.
85

Soužití, n., Zusammenleben, n. Us.

Sova. Cf. Mkl. Etym. 317. a, Šrc. 54.
až 55., Brm. II. 2. 58.-109., Rk. Sl., Mách.
166., 169., 184., Babice a Jeptiška (2. dod.),
Perlovka. S. nevyskřečí kanárka, nýbrž
sovu ještě sovatější (jací rodiče, také děti);
S. vyskřečí zas ene sovu a ta nězpíve jako



	741

	Soustruhovaný, gedrechselt. Soustružadlo, a, n., Drehbank, f. Čsk. Cf. Soustruh. Soustružidlo, a, n. = soustruh. Dk. Soustružina, y, f., Drechslerarbeit, -werk. Rk. Soustružnice, e, f., Drechslerin. Rk. Soustružník římský. Vz Vlšk. 274., 278. Sousudkový. S. počty (druh počtů troj- členných). Sousvátek, tku, m. Hnoj. 70. Souší, vz Souš. Soutěska. Šf. Strž I. 284., II. 174., 483. Soutěž. Šp., Šml., ZČ., Kzl. 83. Vypsání s-že (Concurs). Prk. Soutěžba, y, f. = soutěž. Šp. Soutěžiti. Valaši mohou s. s nejlepšími cizin i výrobky toho druhu. Brt. Souti. Mkl. Etym. 334. b., List. fil. 1883. 122. — co. Nemalou summu máme vyčísti a s. Wtr. exc. — se. Když se brada (vous) spe. Vš. — se odkud kam. Překotil se v rej plamenů, v nějž hořící naň břevna se sují s krovu. Kká. K sl. j. 196. Soutok, u, m., Zusammenfluss, m. S. řek. Kř. 35. Soutovaryšstvo, a, n., contubernium. Koll. St. 597. Soutka = křižovatka. S. drah. Mor. Knrz. Soutřasnatka, y, f., sauvagesia, Sau- vagesie, f, rostl. Vz Rstp. 105. Soutřasníkovitý. S. rostliny, sauvage- sieae: soutřasnatka. Vz Rstp. 105. Soutrpěti, ěl, ění, mitleiden. Dk. Dj. f. 201. Soutrpitelka, y, f., Leidensgenossin, f. Lenz. Mar. 128. Soutrubí, n., Röhrensystem, n. Šp. S. vodní, Zpr. arch., plynovodné. J. Krost. Soutrží, n , soutržka, y, f. = soutěž. Sl. les. Soutvar, Nebenart, f. Nz. Soutvarný = soutvarý. S. hmoty, ZČ. I. 251 , sloky. Dk. Poet. 306., 430. Souúdobuosť, i, f, conformitas. V. V. 89. Souúdobný, conformis. V.V. 106. Souuší, n , synotia. Souvačka, souvalka, Löffelschere, Löffel- schieber. Hř. Souvadlo, a, n. = přístroj u bicího, ra- zícího stroje, jenž klade kotoučky kovové mzi pečeti bicího stroje a odebírá hotové peníze NA. IV. 58. Souvalka, y, f, vz Souvačka (dod.). Souvěkovník. Koll. III. 205 Souvěrný, vertraut. Kaln Bs. 206. Souverší, n. = skladnoverší. Nz., Dk. Poet. 297. Souveršový. S. skládání = souverší. Nz. Souvěstí, n. = Syllogismus. Jd. Souvětí. Cf. Vm. 61., Gb. Ml. II. 45. S. souřadné, vz Gb. Ml. II. 33. nn.; s. sou- řadné vícečlenné, lb. 35, podřadné. Ib. 37., 48. Souvětný. S. jednota. Vz Gb. Ml. II. 45. Souvinný, mitschuldig. — čím: něčí smrtí. Msn. Or. 44.	Souvis. To zdá se býti (státi) v s-su s kořenem slova . . . Koll. III 26., 346. Souvisle, vz Souvisně (dod.). Souvislosť kollinearná křivek. Jrl., kau- salní okolnosti, Stč., příčinná, Dk., nume- rická mezi třením a tlakem, kapaliny, ZČ., přirozená dějů. J. Lpř. Uvésti něco s ně- čím v s. Šmb. Souvislý. S. rýmy, Dk. Poet. 416., pře- hled, pásmo hor. Us. Země císařství rakou- ského činí s. celek. Kř. Stat. 4. — čím. Slova větou s-lá. Ndr. 15. Souvisně = souvisle, zusammenhängend. Pal. Rdh. II. 281. Souvisný, vz Souvislý. Rk. Souvliv, u, m , Miteinfluss, m. Msr. Sonvodeň dvou řek = stok. Km. 1890. 494. Souvrať. V MV. nepravá glossa. Pa. 48. Cf. Mkl. Etym. 385. a. Souvztah, u, m., Correlat, n. Hlv. Souvztažný. S. zájmena. Vz Zájmeno, Kvř. Ml. 85, Gb. Ml. II. 91. Souzený. Co je komu souzeno, jistě bude splněno. Us. Lpř. Souzjev, u, m., gleichzeitige Erschei- nung. Msr. 105. Souznačně, synonymisch. Slova s. klásti. Sš. J. 307. Souznačný. S. pojmy. Vch. Ar. II. 4. S. slova. Vz. Jg. Slnosť. 58., 64. Souznamný. S. místa latinské Alexan- dreidy. Jir. Anth. I 3. vd. 32. Souznění. Vz Ott. II. 91. S. strun, Čch., tonů. Chlum. Souzněti, souzníti, mittönen. Dk. Aesth. 221. Souzvěna, Assonanz, f. Dk. Souzvěnný, harmonisch. S. tony. Dk. Aesth. 221. Souzvučiti. Tak spolně sbor tu s-čí (souhlasí. Vz toto). Msn Or 90. Se mnou souzvukuje. Č. Kn. š. 381. Souzvučnosť (místních) jmen. Šf. Strž. I 188., 289. Souzvučný. S. slova, cf. Šrc. 383., Vor. St. 33., tony, NA. V. 200., celek. Šf. III. 374. Souzvuk. Vz MS. 117., Ott. I. 633. Souzvukovati, vz Souzvučiti. Souzvuký, eintönend Msn. Or. 47. S. akkord, intervally, trojzvuk. Mj. Soužák, a, m. = spolužák. Pk. Soužiti koho, co: matičku. Sš. P. 153. Zly duch duší s-ží. Hus II. 312. Když tě nepřítel sužuje, k lásce tebe napravuje. Mor. Tč. A ti (Němci) přirozené Čechy, jak mohli, sužovali. Dač. I. 75. Který kterého najvícej sužuje, svým časem pomoci jeho najvíc potřebuje. Us. Tč. — koho (gt.): synů. Špatně m.: syny. Brt. — se čím: závistí, Tč., zamúcením a lkáním. Hus. III. 85 Soužití, n., Zusammenleben, n. Us. Sova. Cf. Mkl. Etym. 317. a, Šrc. 54. až 55., Brm. II. 2. 58.-109., Rk. Sl., Mách. 166., 169., 184., Babice a Jeptiška (2. dod.), Perlovka. S. nevyskřečí kanárka, nýbrž sovu ještě sovatější (jací rodiče, také děti); S. vyskřečí zas ene sovu a ta nězpíve jako