742

slavík, ale výská zase jako s. Slez. Šd. S.
sovu najde, ked slniečko zajde (zlý zlého
najde). Slov. Zátur. Na orlím hnízdě i s.
zorlí. Us. Bž. S. vyletěla z kláštera a vejr
vklouzl do kláštera (praví se o knězi Sov-
kovi, který opustiv stranu pod obojí vrátil
se ku katolictví). Let. 325. — S. = okrouhlé
železo, jímž jsou vrata k sošce připevněna,
pant ve dveřích. Uh. Brt. D. 267. U Srbec
na Hané. Bkř. — S. = ovce sovistá, má
nadutou hlavu Val. Brt. — S. = hora na
hranici Kladska. Krč. — S , y, m., os. jm.
Výb. II. 1274. — S, vz Sovy (dod.).

Sováč, e, sovák, a, m., Eulenmännchen,
n. Rk.

Sovatý, vz Sova (dod.)

Sovče, n., jota. Rozk.

Sově, n , noctio. Rozk.

Sovek. Také na Mor. Knrz.

Sôvet = rada, porada. Slov. Vz Czm.
103., Zbr. Hry 177.

Sověti = sovou (mrzutým) se stávati
Mkl. Etym. 317. a.

Soví mlýny v Praze. Svt. 6. Vz Sovov-
ský (dod.).

Sovice, vrch u Roudnice, Řvn. 163.;
stráň u N. Huti. Jsfk.

Sovinec = jedlová hora u Zašové. Pk

Sovistý = sově podobný. Val. Brt.

Soviti na koho = škarediti se. Us. Šd.

Sovka, zdrobn. sova. — S., y, m., os.
jm. Vz Sova (dod.).

Sovoj, e, m , os. jm. v osadním názvu
Sovojovice, nyní Sojovice. Vz Jir. v Osv.
1887. 41.

Sovovský. S. mlýny (vz Soví, dod.),
sluly druhdy také Severinovské. Arch. mě.
Prahy č. 284.-4. z r. 1675.

Sovrieť = sevříti. Slov. N. Hlsk. XXI. 6.

Sovy, pl, f. = spařené housky, abge-
brühte Semmeln. Šp.

Spací komnaty řím. a řec., vz Vlšk. 78.

Spacier, a, m. = S. Adam Kouřimský,
farář. 1614 Vz Jg. H 1 627., Jir. Ruk. II.
243.

Spáčik, u, m., bylina. Slov. DŠk. II.
279.

Spačitelný, widerrufbar. S. kup. Sš.
II 85.

Spáčiti se z čeho: z kupu, ze smlouvy.
Pr. 1884. 57 , 58. — S. = zpozorovati. Byl
jste dříve nemocen? Nespáčil jsem žádné
nevole na sobě. Val. Vck.

Spačka, Schlafsucht, f., spavosť. Us.

Spáčnica, e, f. = velká voda, která kolo
spáčí, že se mleť nemůže Laš. Brt. D 267.

Spáčovitý kůň = který se zpačuje, zpíná
nechtě táhnouti. Mor. Vhl.

Spád = spadnutí. S. deště, kamenů, vln,
vodopádu. Vrch. — S. v metrice, hudební,
melodiosní. Dk.

Spadalina, y, f = stráň na Vyzovsku.
MzO 1890. 130.

Spadalka, y, f. = padanka. Slz. Šd

Spadavý. 8. panna Marie = panny Marie
navštívení (²/₇.; kdo toho dne vyleze na
střešni, spadne, protože býval tento den
zasvěcený svátek). Zlinsky. Brt.

Spadek, dku, m. = dědictví, Erbschaft,
f. Koll. — S. = paď. Brt. D. 267.

Spádek. Vz Spad (cesta atd.). Každý
mládek má svůj s. Us. Bž.

Spadení. Bychom nevběhli v s. ďábel-
ské. Výb. I. 1168.

Spadila, y, f., jm. feny. Škd.

Spádiště, ě, n (u vodovodu), Absturz,
m. Zpr. arch. VII. 88., VIII. 112.

Spadlík, a, m. = spadlec Mtc. 1. č. 63
Str. 141.

Spadlý. Voda deštěm na určitou plochu
spadlá. Mj. 149. Statek na krále spadlý.
Pal. Rdh. II. 388.

Spádnice, e, f. = tlakoměrný gradient,
míra spádu nakupeného vzduchu, rozdíl,
jaký co do tlaku vykazují dva 15 země-
pisných mil od sebe vzdálené body a to
směrem kolmo na příslušné isobary vede-
ným. Stč. Pov. 10., Stč. Zem. 593.

Spadnouti. Nie každý ten spadne, čo
na vojnu ide. Koll. Zp. I. 31. Keby človek
vedel, že zpadne, sadnul by si. Slov. Zátur.
Robota spadla = byla zrušena. Brt. D 267.
— odkud (komu jak). Spadl mu kámen
se srdce (starosť). Us. Lidem těm spadlo
dědictví jako s nebe. Vlč. Ač nespadnem
od božieho zpořiezenie. Št. Kn. š. 121. Klub-
kem spadla s stromu havěť kavčí Osv. V.
639. — kam (odkud kdy). S. do nesnází.
J. Lpř. Spadávala do jejich příbuzenstva
(byla s nimi příbuzná). Sá. Přízvuk spadá
na první slabiku. Dk. Spadnul z pece na
lavicu (dostal se do horšího). Slov. Šd.
Tendence spadá ve vyšší pojem užitku.
Dk. Kněz Aleksandr v tu dobu spade v ve-
likú sirobu. Alx. S. v zatracenie. Št. Kn. š
168. Vše žalosti na mě spadly. Hr. rk. 159.
Tu spadl strach liudi na vše. Alx Ale
spadnú v den božieho súdu u věčné muky
S těmi ďábly. Št. Kn. š. 147. — jak. Stráň
příkře spadá. Us. — proč. Ale tu dobré
od divu a 1'aku z noh nezpadla. Dbš. Sl.
pov. I. 83. (Telo) těžkostí (tíží) p. chtiec.
Hr. rk. 155. — z čeho. Krávy spadly
z masa (zhubeněly). Us. Brt., Vhl. Při tom
všecko z ceny zpadlo. Sl. let. I. 320.

Spadný. S. lavina, Sturz-, Nz., proudy,
Lpr., rhythmus, Sš., verš. Dk. Poet. 245.

Spádoměřič, e, m. = svahoměřič, Nivel-
lirer, m. Sl. les.

Spádoměrné náčiní, Nivellirinstrument.

Spadon, u, m = dvouostrý, těžký meč
a rukovětí bez oblouku. Rk. Sl.

Spáchaný kdy. Hříchy po křtu sv.
s-né. Mž. 121.

Spáchati co. Ďáblové sešedše se a spa-
třivše, co jest tu spáchal p. Ježíš Výb.
II. 503. — co nad kým. Čso jsi spáchal
nad nevinným. Hr. ruk. 149.

Spachtavý = ospalý. Slov. Rr. Sb., Ssk.

Spachtoš, e, m. = spachta. Slov. Hdž.
Čít. 128., Loos.

Spachtošiť = vyspávati. Slov. Hdž. Šlb.

Spáječka. y, f. = spájedlo. Us. Hk.

Spájení, n., Schweiasen, n. S. na měkko
(weichlöthen, u kovů snadno tavitelných,
jako u mědi, u bronzu), na tvrdo, hl. u že-
leza, weiche, harte Löthung. Vz Včř. Z. I.
15.