Předchozí (741)  Strana:742  Další (743) |
|
|||
742
|
|||
|
|||
slavík, ale výská zase jako s. Slez. Šd. S.
sovu najde, ked slniečko zajde (zlý zlého najde). Slov. Zátur. Na orlím hnízdě i s. zorlí. Us. Bž. S. vyletěla z kláštera a vejr vklouzl do kláštera (praví se o knězi Sov- kovi, který opustiv stranu pod obojí vrátil se ku katolictví). Let. 325. — S. = okrouhlé železo, jímž jsou vrata k sošce připevněna, pant ve dveřích. Uh. Brt. D. 267. U Srbec na Hané. Bkř. — S. = ovce sovistá, má nadutou hlavu Val. Brt. — S. = hora na hranici Kladska. Krč. — S , y, m., os. jm. Výb. II. 1274. — S, vz Sovy (dod.). Sováč, e, sovák, a, m., Eulenmännchen,
n. Rk. Sovatý, vz Sova (dod.)
Sovče, n., jota. Rozk.
Sově, n , noctio. Rozk.
Sovek. Také na Mor. Knrz.
Sôvet = rada, porada. Slov. Vz Czm.
103., Zbr. Hry 177. Sověti = sovou (mrzutým) se stávati
Mkl. Etym. 317. a. Soví mlýny v Praze. Svt. 6. Vz Sovov-
ský (dod.). Sovice, vrch u Roudnice, Řvn. 163.;
stráň u N. Huti. Jsfk. Sovinec = jedlová hora u Zašové. Pk
Sovistý = sově podobný. Val. Brt.
Soviti na koho = škarediti se. Us. Šd.
Sovka, zdrobn. sova. — S., y, m., os.
jm. Vz Sova (dod.). Sovoj, e, m , os. jm. v osadním názvu
Sovojovice, nyní Sojovice. Vz Jir. v Osv. 1887. 41. Sovovský. S. mlýny (vz Soví, dod.),
sluly druhdy také Severinovské. Arch. mě. Prahy č. 284.-4. z r. 1675. Sovrieť = sevříti. Slov. N. Hlsk. XXI. 6.
Sovy, pl, f. = spařené housky, abge-
brühte Semmeln. Šp. Spací komnaty řím. a řec., vz Vlšk. 78.
Spacier, a, m. = S. Adam Kouřimský,
farář. 1614 Vz Jg. H 1 627., Jir. Ruk. II. 243. Spáčik, u, m., bylina. Slov. DŠk. II.
279. Spačitelný, widerrufbar. S. kup. Sš.
II 85. Spáčiti se z čeho: z kupu, ze smlouvy.
Pr. 1884. 57 , 58. — S. = zpozorovati. Byl jste dříve nemocen? Nespáčil jsem žádné nevole na sobě. Val. Vck. Spačka, Schlafsucht, f., spavosť. Us.
Spáčnica, e, f. = velká voda, která kolo
spáčí, že se mleť nemůže Laš. Brt. D 267. Spáčovitý kůň = který se zpačuje, zpíná
nechtě táhnouti. Mor. Vhl. Spád = spadnutí. S. deště, kamenů, vln,
vodopádu. Vrch. — S. v metrice, hudební, melodiosní. Dk. Spadalina, y, f = stráň na Vyzovsku.
MzO 1890. 130. Spadalka, y, f. = padanka. Slz. Šd
Spadavý. 8. panna Marie = panny Marie
navštívení (2/7.; kdo toho dne vyleze na střešni, spadne, protože býval tento den zasvěcený svátek). Zlinsky. Brt. Spadek, dku, m. = dědictví, Erbschaft,
f. Koll. — S. = paď. Brt. D. 267. |
Spádek. Vz Spad (cesta atd.). Každý
mládek má svůj s. Us. Bž. Spadení. Bychom nevběhli v s. ďábel-
ské. Výb. I. 1168. Spadila, y, f., jm. feny. Škd.
Spádiště, ě, n (u vodovodu), Absturz,
m. Zpr. arch. VII. 88., VIII. 112. Spadlík, a, m. = spadlec Mtc. 1. č. 63
Str. 141. Spadlý. Voda deštěm na určitou plochu
spadlá. Mj. 149. Statek na krále spadlý. Pal. Rdh. II. 388. Spádnice, e, f. = tlakoměrný gradient,
míra spádu nakupeného vzduchu, rozdíl, jaký co do tlaku vykazují dva 15 země- pisných mil od sebe vzdálené body a to směrem kolmo na příslušné isobary vede- ným. Stč. Pov. 10., Stč. Zem. 593. Spadnouti. Nie každý ten spadne, čo
na vojnu ide. Koll. Zp. I. 31. Keby človek vedel, že zpadne, sadnul by si. Slov. Zátur. Robota spadla = byla zrušena. Brt. D 267. — odkud (komu jak). Spadl mu kámen se srdce (starosť). Us. Lidem těm spadlo dědictví jako s nebe. Vlč. Ač nespadnem od božieho zpořiezenie. Št. Kn. š. 121. Klub- kem spadla s stromu havěť kavčí Osv. V. 639. — kam (odkud kdy). S. do nesnází. J. Lpř. Spadávala do jejich příbuzenstva (byla s nimi příbuzná). Sá. Přízvuk spadá na první slabiku. Dk. Spadnul z pece na lavicu (dostal se do horšího). Slov. Šd. Tendence spadá ve vyšší pojem užitku. Dk. Kněz Aleksandr v tu dobu spade v ve- likú sirobu. Alx. S. v zatracenie. Št. Kn. š 168. Vše žalosti na mě spadly. Hr. rk. 159. Tu spadl strach liudi na vše. Alx Ale spadnú v den božieho súdu u věčné muky S těmi ďábly. Št. Kn. š. 147. — jak. Stráň příkře spadá. Us. — proč. Ale tu dobré od divu a 1'aku z noh nezpadla. Dbš. Sl. pov. I. 83. (Telo) těžkostí (tíží) p. chtiec. Hr. rk. 155. — z čeho. Krávy spadly z masa (zhubeněly). Us. Brt., Vhl. Při tom všecko z ceny zpadlo. Sl. let. I. 320. Spadný. S. lavina, Sturz-, Nz., proudy,
Lpr., rhythmus, Sš., verš. Dk. Poet. 245. Spádoměřič, e, m. = svahoměřič, Nivel-
lirer, m. Sl. les. Spádoměrné náčiní, Nivellirinstrument.
Spadon, u, m = dvouostrý, těžký meč
a rukovětí bez oblouku. Rk. Sl. Spáchaný kdy. Hříchy po křtu sv.
s-né. Mž. 121. Spáchati co. Ďáblové sešedše se a spa-
třivše, co jest tu spáchal p. Ježíš Výb. II. 503. — co nad kým. Čso jsi spáchal nad nevinným. Hr. ruk. 149. Spachtavý = ospalý. Slov. Rr. Sb., Ssk.
Spachtoš, e, m. = spachta. Slov. Hdž.
Čít. 128., Loos. Spachtošiť = vyspávati. Slov. Hdž. Šlb.
Spáječka. y, f. = spájedlo. Us. Hk.
Spájení, n., Schweiasen, n. S. na měkko
(weichlöthen, u kovů snadno tavitelných, jako u mědi, u bronzu), na tvrdo, hl. u že- leza, weiche, harte Löthung. Vz Včř. Z. I. 15. |
||
|
|||
Předchozí (741)  Strana:742  Další (743) |