744

Spanštělosť, i, f. Vz Zpanštělosť.

Spantatíkovati se. S-li se = dva pro-
vdali své děti za sebe. U Tachlovic. Otm.

Spar, u, m. = parno, Hitze, f. Byl ve-
liký s. sluneční. Koll. IV. 192. Časom
bývalo velmi chladno a zase následovaly
spary. N. Hlsk. XXI. 150.

2. Spár. Mkl. Etym. 317. a. Žal v srdce
mu zatínal spáry. Vrch. Ochechule mějieše
křídla a zpáry ptačí. GR.

4. Spár = suchopar. Slov.

Spara. Mkl. Etym. 317. a.

3. Spára. Blíže oblé věže onou sparou
do tajemné skrýše vcházím zas. Hdk. S.
v dolech = rozštěpina, rozpojka, Ablösungs-
kluft. Hř. Cihelná dlažba s vycementova-
nými sparami. Kutn. S., skoula = mezera
mezi vedle sebe ležícími dřevy voru. Na
Vltavě. Špd.

Sparák, a, m., schizorhis, pták. Brm.
II. 289.

Spářať = choditi po sparách, zgľyňať.
Mor. Brt. D. 267.

Spárek, rku, m. S. česneku (jeden čle-
nek z celé hlavičky). Vz Spár, 2., Stroužek.

Spařelisko, vz Opařelisko (dod.).

Spařenec, nce, m. = opařenec. Šd.

Spařenky = ženy kupující spařené peří
za niti. Vz Spařený.

Spařený. S. hnůj, Dlj. 3., peří (oškubané
z opařeného ptáka, spařky), housky (spa-
řenky, sovy).

Sparchati, vz Parchati. Bern.

Spařilý = co se spařilo, spařený. Pam.
Val. Mezíř. 212.

Spařisko = místo, kde nejdřív sníh sejde.
Rr. tob.

Sparkositi se = zblázniti se. U Žamb.
Dbv.

Spařky = spařenina, das Abgebrühte.

Šp.

Sparňava, y, f. = sparno. DŠk. V. 70.,
Sluk 13.

Sparný, také mor. S. slunečko. Brt. N.
p. 129., Bkř.

Spárořez, u, m. = sklon (u bednářů).
Vz Spara, 3. Slov. N. Hlsk. IV. 332.

Sparořezový. S. sudodielna. Vz před-
cház. N. Hlsk. IV. 332.

Sparušiny, f. = smeti. Slov. Němc. IV.
447.

Spary, pl., f. = nebezpečná místa. Mor
Brt. D. 267.

2. Spás. Na s. všemu světu daný. Sv.
ruk. 42 , Hr. rk. 181. Mysl se navrať k svému
spásu. Sv. ruk. 59.

Spásce, e, m. = spasitel. Msn. Or. 21.

Spasenec. Tak věřili všichni s-nci. Bart.
43.

Spasení. By jisti byli svým spasením.
Leg. Mně. R. 43. Přijměmž všickni pože-
hnánie našim dušiem na spasenie. Výb. II.
24. O tom, což k s. slušie Št. Kn. š. 1.

Spasený čím: milostí (boží). Št. Kn. š.
32.

Spasitel. List. fil. XII. 192.— S. = pá-
chatel. Zlých činů s. Výb. II. 502.

Spasitelně, heilsam, salbungsvoll. Dch.

Spasitelný. Obětoval oběť s-nou. BO. —
S. = spasný. Vz -telný (dod.).

Spasitelský úkol. Vlč. Tužb. 68.

Spasiti. List. fil. XII. 192. — koho od-
kud. Otče, spas mě z tejto hodiny. Ev.
olom. Spasi mě z úst lvových. Ž. wit. 21.
22. — S. = rozbiti, zerschlagen. S. hrnec.
Na Vsacku. Vck.

Spasivý. Kar. 89.

Spáska, y, f. = místo, kde se tráva spásla.
Ssk.

Spáslý = chytrý. Zlín. Brt. D. 267.

Spásný. Kká. K sl. j. 192. Cf List fil.
XII. 193.

Spásodarný, heilspendend. S. čin. Dk.

Spásodatný, heilspendend. S. plod. Msn.
Or. 81.

Spásojevný, heilverkündend. Dch.

Spásomluvně řečniti, salbungsvolle Re-
den halten. Dch.

Spásomluvný. S. napomínání, salbungs-
volle Ermunterung.

Spásonosný. Vz List. fil. XII. 193.

Spásorodný, heilzeugend. Studnice mi-
lostí s-ných. Sš. J. 161.

Spasovati, vz Spásti, 2.

Spasovič, e, m. S. Vladimír, advokat
a spisov. ruský, naroz. okolo 1830. Vz Tf.
H. 1. 175., Bačk. Př. 21., Bačk. Písm. 932.,
Rk. Sl.

1. Spásti. Kteréžto zbožie na nás s. by
mělo. Arch. IX. 410.

2. Spásti. Spasovali louku dobytkem.
Wtr. exc.

3.Spásti. Cf. List. fil. 1883. 119. Vz Gb.
Ml. I. 148.

Spastický. S. stažení svalu. Vz Ott. V.
609.

Spašenka. Od žíly zpodnie podpažné
přicházie jiná žíla a tať jde k kosti dolejšie
předloktie ruky a dělí se mezi prst pr-
stenný a nejmenší a ta nazvána jest s. Sal.
207.

3. Spat. Té noci ze spatu vstavše. Pass.
mus. 349. Dokud já ze spatu nevstanu; Ze
spatu vstav. Pass. 536., 32. Vz List. filol.
1888. 304. (konec).

Spatavý = spachtavý. Slov. Ssk. S. =
špatavý, calcitortus dicitur rusticus, qui
inepte calcat. 14. stol. Mnč.

Spáti. Imper. spite, odchylkou: spěte;
spě (íc), Št., Kat., odchylkou spějíc. Jid.
159. Vz List. fil. 1884. 461. Gb. — Cf. Mkl.
Etym. 334. a , Šrc. 170., List. fil. 1887. 384.
až 385., Gb. Ml. I.164. Nehoda nikdy nespí.
Šml. Nespícím práva pomáhají. Arch. VII.
37. Zdrávi spali! Wtr. Obr. 523. Kdo spí,
tomu syra nič. Slov. Rr. MBš. Nechá-li se
přes noc v hrnku lžíce nebo vařečka, ne-
usne v domě kdo ten (ledakdo). Val. Vck.
— jak dlouho. Kdo chce mnoho znáti,
nesmí mnoho spáti. Hkš. — jak. Spal jako
trám (tvrdo), Vck., jako na vodě, Us., jako
zařezaný, Dbš., jako v oleji, mor., Šd.,
sladce. V smutku spí zámek. Vrch. S. na
celé kůži (bezpečně). Výb. II. 1208. Kdo
chce dobře spáti, poklop dva hrnky na
stůl. Us. Spí snem pokoje (dormiunt in
somno pacis). Mž. 69. Spí, že by jím mohl
hrušky klátiti (tvrdě), Us. Kšť., že by jich
něprobudil. VSlz. I. 58 Spali kručmo (kru-
čeli, chrápali). U Kr. Hrad. Kšť. — s kým.



	744

	Spanštělosť, i, f. Vz Zpanštělosť. Spantatíkovati se. S-li se = dva pro- vdali své děti za sebe. U Tachlovic. Otm. Spar, u, m. = parno, Hitze, f. Byl ve- liký s. sluneční. Koll. IV. 192. Časom bývalo velmi chladno a zase následovaly spary. N. Hlsk. XXI. 150. 2. Spár. Mkl. Etym. 317. a. Žal v srdce mu zatínal spáry. Vrch. Ochechule mějieše křídla a zpáry ptačí. GR. 4. Spár = suchopar. Slov. Spara. Mkl. Etym. 317. a. 3. Spára. Blíže oblé věže onou sparou do tajemné skrýše vcházím zas. Hdk. S. v dolech = rozštěpina, rozpojka, Ablösungs- kluft. Hř. Cihelná dlažba s vycementova- nými sparami. Kutn. S., skoula = mezera mezi vedle sebe ležícími dřevy voru. Na Vltavě. Špd. Sparák, a, m., schizorhis, pták. Brm. II. 289. Spářať = choditi po sparách, zgľyňať. Mor. Brt. D. 267. Spárek, rku, m. S. česneku (jeden čle- nek z celé hlavičky). Vz Spár, 2., Stroužek. Spařelisko, vz Opařelisko (dod.). Spařenec, nce, m. = opařenec. Šd. Spařenky = ženy kupující spařené peří za niti. Vz Spařený. Spařený. S. hnůj, Dlj. 3., peří (oškubané z opařeného ptáka, spařky), housky (spa- řenky, sovy). Sparchati, vz Parchati. Bern. Spařilý = co se spařilo, spařený. Pam. Val. Mezíř. 212. Spařisko = místo, kde nejdřív sníh sejde. Rr. tob. Sparkositi se = zblázniti se. U Žamb. Dbv. Spařky = spařenina, das Abgebrühte. Šp. Sparňava, y, f. = sparno. DŠk. V. 70., Sluk 13. Sparný, také mor. S. slunečko. Brt. N. p. 129., Bkř. Spárořez, u, m. = sklon (u bednářů). Vz Spara, 3. Slov. N. Hlsk. IV. 332. Sparořezový. S. sudodielna. Vz před- cház. N. Hlsk. IV. 332. Sparušiny, f. = smeti. Slov. Němc. IV. 447. Spary, pl., f. = nebezpečná místa. Mor Brt. D. 267. 2. Spás. Na s. všemu světu daný. Sv. ruk. 42 , Hr. rk. 181. Mysl se navrať k svému spásu. Sv. ruk. 59. Spásce, e, m. = spasitel. Msn. Or. 21. Spasenec. Tak věřili všichni s-nci. Bart. 43. Spasení. By jisti byli svým spasením. Leg. Mně. R. 43. Přijměmž všickni pože- hnánie našim dušiem na spasenie. Výb. II. 24. O tom, což k s. slušie Št. Kn. š. 1. Spasený čím: milostí (boží). Št. Kn. š. 32. Spasitel. List. fil. XII. 192.— S. = pá- chatel. Zlých činů s. Výb. II. 502. Spasitelně, heilsam, salbungsvoll. Dch. Spasitelný. Obětoval oběť s-nou. BO. — S. = spasný. Vz -telný (dod.).	Spasitelský úkol. Vlč. Tužb. 68. Spasiti. List. fil. XII. 192. — koho od- kud. Otče, spas mě z tejto hodiny. Ev. olom. Spasi mě z úst lvových. Ž. wit. 21. 22. — S. = rozbiti, zerschlagen. S. hrnec. Na Vsacku. Vck. Spasivý. Kar. 89. Spáska, y, f. = místo, kde se tráva spásla. Ssk. Spáslý = chytrý. Zlín. Brt. D. 267. Spásný. Kká. K sl. j. 192. Cf List fil. XII. 193. Spásodarný, heilspendend. S. čin. Dk. Spásodatný, heilspendend. S. plod. Msn. Or. 81. Spásojevný, heilverkündend. Dch. Spásomluvně řečniti, salbungsvolle Re- den halten. Dch. Spásomluvný. S. napomínání, salbungs- volle Ermunterung. Spásonosný. Vz List. fil. XII. 193. Spásorodný, heilzeugend. Studnice mi- lostí s-ných. Sš. J. 161. Spasovati, vz Spásti, 2. Spasovič, e, m. S. Vladimír, advokat a spisov. ruský, naroz. okolo 1830. Vz Tf. H. 1. 175., Bačk. Př. 21., Bačk. Písm. 932., Rk. Sl. 1. Spásti. Kteréžto zbožie na nás s. by mělo. Arch. IX. 410. 2. Spásti. Spasovali louku dobytkem. Wtr. exc. 3.Spásti. Cf. List. fil. 1883. 119. Vz Gb. Ml. I. 148. Spastický. S. stažení svalu. Vz Ott. V. 609. Spašenka. Od žíly zpodnie podpažné přicházie jiná žíla a tať jde k kosti dolejšie předloktie ruky a dělí se mezi prst pr- stenný a nejmenší a ta nazvána jest s. Sal. 207. 3. Spat. Té noci ze spatu vstavše. Pass. mus. 349. Dokud já ze spatu nevstanu; Ze spatu vstav. Pass. 536., 32. Vz List. filol. 1888. 304. (konec). Spatavý = spachtavý. Slov. Ssk. S. = špatavý, calcitortus dicitur rusticus, qui inepte calcat. 14. stol. Mnč. Spáti. Imper. spite, odchylkou: spěte; spě (íc), Št., Kat., odchylkou spějíc. Jid. 159. Vz List. fil. 1884. 461. Gb. — Cf. Mkl. Etym. 334. a , Šrc. 170., List. fil. 1887. 384. až 385., Gb. Ml. I.164. Nehoda nikdy nespí. Šml. Nespícím práva pomáhají. Arch. VII. 37. Zdrávi spali! Wtr. Obr. 523. Kdo spí, tomu syra nič. Slov. Rr. MBš. Nechá-li se přes noc v hrnku lžíce nebo vařečka, ne- usne v domě kdo ten (ledakdo). Val. Vck. — jak dlouho. Kdo chce mnoho znáti, nesmí mnoho spáti. Hkš. — jak. Spal jako trám (tvrdo), Vck., jako na vodě, Us., jako zařezaný, Dbš., jako v oleji, mor., Šd., sladce. V smutku spí zámek. Vrch. S. na celé kůži (bezpečně). Výb. II. 1208. Kdo chce dobře spáti, poklop dva hrnky na stůl. Us. Spí snem pokoje (dormiunt in somno pacis). Mž. 69. Spí, že by jím mohl hrušky klátiti (tvrdě), Us. Kšť., že by jich něprobudil. VSlz. I. 58 Spali kručmo (kru- čeli, chrápali). U Kr. Hrad. Kšť. — s kým.