752

Spolica, e, f. = spolina. Cf. Směska
(dod.). Mor. Brt.

Spolirovať = olupovati, berauben, z lat.
spoliare. Wtr. exc.

Spolitba, y, f. = spolčování, Innung,
Gemeinschaftsverbindung. Slov. Hdž. Ds.
54.

Spolka. Svatba oprav v: svarba (od sva-
řiti) a kaše atd. zaměň za: svařený hrách
s kroupami. — S. = vespolek. Vz Spolek
(jako adv.).

Spolkařiti. Také v mé otčině se bese-
duje, hraje, s-ří. Lier.

Spolkem = dohromady, společně. Co se
v kterých knihách s. nalezá. Vš.

Spolknouti co. Ten s-kl lineal (stojí
zrovna). Us.

Spolkočetba, y, f., Gesellschaftsrech-
nung, f. Ssk.

Spolkomilec, lce, m., Freund des Ver-
einswesens.

Spolkotvorný pochod. Dk. Aesth. 490.

Spolkovati něco s někým. Pal. Rdh. I.

Spolkověda, y, f. = sociologie. Dk. Aesth.
462.

Spolkový. S. průmysl, lučebník, prapor,
výbor, Šp., činnosť, kustos, místnosti, sta-
novy, továrna, zájmy, život atd. Us. Pdl.

Spolkyně, ě, f., Genossin, f. Že drží
manželky a s-ně mé dědictví. Soud. kn.
opav.

Spolně se podporovati. Čch. Sl. 66

Spolní. Obecná a s. svornosť. Výb. II.
545.

Spolník = soused. V Oravě na Slov.
Rr. Sb., Pokr. Pot. II. 259.

Spolnosť sídel jejich, Gemeinschaft; S-sti
a rozdíly jistých čtení (Leseart). Šf. Strž.
II. 420., Šf. III. 366.

Spolný. Vždy se k matce spolné znej,
Čechy s láskou objímej. Štulc. 198.

Spolou = s pola. Dostal to s. darmo.
Kos.

Spolský, rybník u Třeboně.

Spolství, n., Genossenschaft, Kloster-
convent. Já N. převořiše sama od sebe a
ode všeho a celého s. slibuji. Z. d. kru.

Spolstvo, a, n, = sousedství. V Oravě
na Slov. Pokr. P. II. 259., ZObz. XXIV.
220. Cf. Spolník (dod.).

Spolu = společně. S. podepsaní. Šp.
Jemuž se s otcem i s synem spolu modlé;
Když kvasíte s. Št. Kn. š. 14., 4. (8., 42.).

Spolu-, Mit-. Cf. Spolu ve složeninách.

Spoluakademik, a, m., Mitacademiker,
m. Koll IV. 280.

Spolubytí, n. = soubyt, Coexistenz, f.
Dk., Hlv., Kzl. 12., Koll. Zp. 1. 45 S. před-
stav. Hš. Št. 99

Spolubývání, n., zvyk, consuetudo. Jel.

Spolucechovník, a, m., Zunftgenosse,
m. Pk. Ppj. 57.

Spulucestovatel, e, m. = spolucestov-
ník. Koll. III. 278.

Spolucestovatelka, y, spolucestovnice,
e, f., die Mitreisende. Hrts.

Spolucestující = spolucestovník. Posp.

Spolucísař, e, m., Mitkaiser, m. Exc.

Spolučinitel, e, m., der Mitwirkende.
Osv. I. 79.

Spolučlen, a, m. = spoluúd.

Spoludědička. Arch. X. 286.

Spoludělník. Pal. Rdh I. 7., Šf. III.
172., 179.

Spoludivák, a, m., der Mitzuschauer.
Lpř.

Spoludržba, y, f. = spoludržení. Rk.

Spoludržení, n., Mitbesitz, m. Pr. tr.,
Koll. III. 144.

Spoludůvod, u, m., Mitgrund, m. Vch.
Ar. II. 44.

Spoluhlídač, e, m., Mitwächter, m. Lpř.

Spoluhospodář, e, m, der Mitwirth-
sohafter. Us.

Spoluhráč, e, m., Mitspieler, m. Koll.
Zp. II. 489.

Spoluchovanice, e, f. Vký. Lépe: spolu-
družka.

Spolujmenný, gleichnamig. Vch., V.V.
34.

Spolukoledník, a, m. Rgl.

Spolukřesťan. Krnd. 7. a j.

Spolukvašení, n., Mitzechen, n. Hus I.
143.

Spolumajetník, a, m., Miteigenthümer,
m., Pdl.

Spolumajitel, e, m., Miteigenthümer.

Spolumilovník, a, m., Mitliebhaber, m.
Lpř.

Spolumnich, a, m., Mitmönch, m. Osv
I. 260.

Spolunárod, a, m , das zu einem andern
mitangehörende Volk. Koll. III. 16.

Spoluobyvatelnice, e, f. = spoluobyva-
telka. 1480. Wtr. exc, NB. Tč. 196.

Spoluotrok, a, m., Mitsklave, m. Lpř.

Spoluotrokyně, ě, f., Mitsklavin. Lpř.

Spolupachatel, e, m., Minhäter, m.
Pr. tr.

Spolupachatelství, n., Mitthäterschaft,
f. Pr. tr.

Spolupamatování, n. To čiňte na mé
s. (na mou památku). Arch. VIII. 350.

Spolupěvec, vce, m., Sangesbruder, m.
Dch.

Spolupití, n., Mittrinken, n. Jel. Enc.
m. 17.

Spoluplavec, vce, m., Schiffgefährte, m.
Lpř.

Spoluplemenec, nce, m. = spoluplemen-
ník. Šf. Strž. I. 316.

Spolupodmínka, y, f., Mitbedingung,
f. Dsch. I. 167.

Spolupohnaný, der Mitangeklagte. Arch.
X. 540.

Spolupovstalec, lce, m., der Mitauf-
rührer, -insurgent. Lpř.

Spolupozorování, n, Mitbeobachtung,
f. ZČ. I. 7.

Spolupracovnice, e, f., Mitarbeiterin, f.
Mus.

Spolupracovnictví, n., das Mitarbeiten.
Pdl.

Spolupřebývatel, e, m., der Mitwohner.
1430. Wtr.

Spolupřísežník, a, m. = spolupřísežný.
Šmb.