Předchozí (752)  Strana:753  Další (754) |
|
|||
753
|
|||
|
|||
Spoluprosba, y, f., die Mitbitte, spo-
lečná prosba. Bern. Spolupůsobitel, e, m.. Mitwirker, m.
Us. Spolupůsobitelka, y, spolupůsobitel-
kyně, ě, f., Mitwirkerin, f Lenz. Spolupůsobiti platně k něčemu Mus.
Spolupůvod, a (ne: u). Lpř., Pal. Rdh.
II. 133. Spolupůvodce, e, m., Miturheber, m.
Dk. P. 153. Spoluredaktor, a, m., Mitredakteur, m.
Spoluředitel, e, m., Mitdirektor, m.
Spoluřemeslník, a, m., Handweiksge-
nosse, m. Lpř. Spolurodý, desselben Geschlechtes, ver-
schwistert. Lpř., Pyp. K. 30. Spoluručitel, e, m. = spolurukojmě. Us.
Spolusatrapa, y, m., Mitsattape. J. Lpř.
Spolusdružilosť, i, f., concomitantia.
Katech. trid. 220. Spolusečka, y, f., cosecans. Šrámek.
Spolusestra, y, f., Mitschwester, f. Mus.,
Hrts. Spolushromáždník, a, m. Dopúštieme,
aby byli společníci a s-ci jich všech statku. Arch. VIII. 371 Spoluslibce, e, m. 1442. Arch. X. 262.,
355. Spoluslitý, zusammengegossen. — z če-
ho. Koll. IV. 176. Spolusokol, a, m., Mitturner. Lpř.
Spolusoustrasť, i, f., Mitleid. Pr. tr.
Stačí: soustrasť. Spoluspiklenec, nce, m., der Mitver-
schworene. Ddk. Spoluspiklý, der mitverschworene. Lpř.
Spolustatný. S. jméno. Šf. III. 481.
Špolustisknutý, mitzusammengedrückt.
S. písmena. Koll. St. 574. Spolustolný, ého, m. = spolustolovník.
Hmn. 1418. Spolustolovník, a, m. = spolustolník.
Hrts., Osv. Spolustrážce, e, m., Mitwächter, m. Lpř.
Spolustrůjce, e, m., Miturheber. Vz
Strůjce. Tš. Spolusvěcenec, nce, m., der Mitgeweihte
J. Just. Spolutanečník, a, m., Mittäuzer, m. Lpř.
Spolutovaryšství s někým míti. 1468.
Spolutrpení = shovívavosť. Přimlúvaj
sa, ať má se mnú s. 1497. Minst Spolutvůrce, e, m., Mitschöpfer, -Ur-
heber. Dk Spoluúčinkování, Mitwirkung, f. Us.
Pdl. Spoluúčinkovati, mitwirken. Us. Pdl.
Spoluúpon, u, m., Confunction, f. Ssk.
Spoluválečník, a, m., Mitkämpfer, Kampf-
genosse, Kriegsgenosse. Č. Kn. š. 400. Spoluvědec, dce, m., Mitwisser, m. Dch.
Spoluvědomí, n., Mitwissenschaft, f.
Posp. Spoluvěk, a, m. = vrstevník, Zeitge-
nosse. Mezi s-ky svými. Hr. rk. 5. Spoluvěkosť, i, f. = vrstevnictví. Bern.
Spoluvelitel, e, m., Mitbefehlshaber, m.
Lpř. |
Spoluvěno, a, n., Mitgift, f. Pr. tr.
Spoluveslař, e, m., Mitruderer, m. Lpř.
Spoluvládkyně, ě, f., Mitregentin. Šmb.,
Dk. Spoluvlastnictví, n., Miteigenthum, n.
Pr. tr. Spoluvojín, a, m., Mitsoldat, Kriegsge-
nosse, m. Fr. Spoluvyhnanec, nce, m., der Mitver-
bannte. Lpř. Spoluvyslanec, nce, m., Mitgesandte, m.
Spoluvznik, u, m. KP. VI. 393.
Spoluzakladatel, e, m., Mitgründer, m.
Us. Pdl., Ddk. Spoluzápisnice, e, f., die in die Ver-
schreibung mitbegriffene. Arch. VII. 541. Spoluzávaznosť, i, f. S. nedílná, Solidar-
haftung. Neč. Spoluzávěr, u, m. = spoluzávěra. Čsk.
Spoluzavíratel, e, m., Mitsperrer, m.
S. pokladnice, Cassa-. Čsk. Spoluzpěvák, a, m., Mitsänger, m.
Spoluzvučeti, mittönen. Lpř.
Spolužáček, čka, m , demin. k spolužák.
Kos. Spolužačka, spolužákyně, ě, f., Mitschü-
lerin, f. Rk. Spolužadatel, e, m., Mitbewerber, m.
Kutn. Spolužalobník, a, m. = spolužalobce.
Lpř. Spolužrout, a, m., omosita, brouk. Kk.
Br. 142. Spomahač, e, m. = spomocník. Bern.
Spomáhati, vz Spomoci.
Spomenouti, vz Zpomenouti.
Spomík, u, m. = znaménko uvozovací,
Anführugnszeichen. Slov. Hdž. Šlb. 45. Spominulý, wüthend. Rk.
Spomoc. Bez tvé s-ci. Sv. Mar. v. 7.
Tvé s-ci žádáme. Výb. II. 25. Spomocenství, n. Vký Šp. m.: pomoc.
Spomoci. — komu. Sivé bradě (starého
ženicha) zpomožeme, do vody ju namočíme. Sl. spv. VI. 218. Zpomoz nám, ak si z Boha. Dbš. Sl. pov. VIII. 8. Spíše umoří, nežli mu spomůž. Bart. 154. Že sou horkem lidé mřeli po polích a některým ledva s-hli. Let. 401. Ty nám račiž s. Výb. II. 23. Ké sobě nynie móžeš s. Hr. ruk. 257. Nebude, ktoby spomohl tobě. BO. Zlaté lůže nemo- cnému nezpomůže. Us. Šd. — komu kdy. Abychom v núzi s-hli jim. Št. Kn. š. 42. — komu k čemu. S-ziž nám k věčné radosti. Výb. II. 18. — komu od čeho (čím). Móžeš nám s. svého syna mocí od ohně pekelného. Výb. II. 27. Rač jiej od toho s. Pravn. 609. — z čeho. Tys jiným s-hal z nemoci. Hr. ruk. 257. Pomoz nám z hřie- chóv rova. Výb. I. 331. Pakli kdo v jaké škody přijde, z toho jemu zpomoženo ne- bude. Smil Osov. zř. sel.—jak. Jak moh, tak spomohl. Lpř. — komu čeho. Rač nám toho spomáhati. Hr. rk. 5. — čemu čím. Věcem odporným spomáhá se věcmi odpornými. Anth. Jir. 1858. 115. Spomocnice. Bylas s-cí. Dlouhoveský
Zdor. 131. |
||
|
|||
Předchozí (752)  Strana:753  Další (754) |