753

Spoluprosba, y, f., die Mitbitte, spo-
lečná prosba. Bern.

Spolupůsobitel, e, m.. Mitwirker, m.
Us.

Spolupůsobitelka, y, spolupůsobitel-
kyně, ě, f., Mitwirkerin, f Lenz.

Spolupůsobiti platně k něčemu Mus.

Spolupůvod, a (ne: u). Lpř., Pal. Rdh.
II. 133.

Spolupůvodce, e, m., Miturheber, m.
Dk. P. 153.

Spoluredaktor, a, m., Mitredakteur, m.

Spoluředitel, e, m., Mitdirektor, m.

Spoluřemeslník, a, m., Handweiksge-
nosse, m. Lpř.

Spolurodý, desselben Geschlechtes, ver-
schwistert. Lpř., Pyp. K. 30.

Spoluručitel, e, m. = spolurukojmě. Us.

Spolusatrapa, y, m., Mitsattape. J. Lpř.

Spolusdružilosť, i, f., concomitantia.
Katech. trid. 220.

Spolusečka, y, f., cosecans. Šrámek.

Spolusestra, y, f., Mitschwester, f. Mus.,
Hrts.

Spolushromáždník, a, m. Dopúštieme,
aby byli společníci a s-ci jich všech statku.
Arch. VIII. 371

Spoluslibce, e, m. 1442. Arch. X. 262.,
355.

Spoluslitý, zusammengegossen. — z če-
ho. Koll. IV. 176.

Spolusokol, a, m., Mitturner. Lpř.

Spolusoustrasť, i, f., Mitleid. Pr. tr.
Stačí: soustrasť.

Spoluspiklenec, nce, m., der Mitver-
schworene. Ddk.

Spoluspiklý, der mitverschworene. Lpř.

Spolustatný. S. jméno. Šf. III. 481.

Špolustisknutý, mitzusammengedrückt.
S. písmena. Koll. St. 574.

Spolustolný, ého, m. = spolustolovník.
Hmn. 1418.

Spolustolovník, a, m. = spolustolník.
Hrts., Osv.

Spolustrážce, e, m., Mitwächter, m. Lpř.

Spolustrůjce, e, m., Miturheber. Vz
Strůjce. Tš.

Spolusvěcenec, nce, m., der Mitgeweihte
J. Just.

Spolutanečník, a, m., Mittäuzer, m. Lpř.

Spolutovaryšství s někým míti. 1468.

Spolutrpení = shovívavosť. Přimlúvaj
sa, ať má se mnú s. 1497. Minst

Spolutvůrce, e, m., Mitschöpfer, -Ur-
heber. Dk

Spoluúčinkování, Mitwirkung, f. Us.
Pdl.

Spoluúčinkovati, mitwirken. Us. Pdl.

Spoluúpon, u, m., Confunction, f. Ssk.

Spoluválečník, a, m., Mitkämpfer, Kampf-
genosse, Kriegsgenosse. Č. Kn. š. 400.

Spoluvědec, dce, m., Mitwisser, m. Dch.

Spoluvědomí, n., Mitwissenschaft, f.
Posp.

Spoluvěk, a, m. = vrstevník, Zeitge-
nosse. Mezi s-ky svými. Hr. rk. 5.

Spoluvěkosť, i, f. = vrstevnictví. Bern.

Spoluvelitel, e, m., Mitbefehlshaber, m.
Lpř.

Spoluvěno, a, n., Mitgift, f. Pr. tr.

Spoluveslař, e, m., Mitruderer, m. Lpř.

Spoluvládkyně, ě, f., Mitregentin. Šmb.,
Dk.

Spoluvlastnictví, n., Miteigenthum, n.
Pr. tr.

Spoluvojín, a, m., Mitsoldat, Kriegsge-
nosse, m. Fr.

Spoluvyhnanec, nce, m., der Mitver-
bannte. Lpř.

Spoluvyslanec, nce, m., Mitgesandte, m.

Spoluvznik, u, m. KP. VI. 393.

Spoluzakladatel, e, m., Mitgründer, m.
Us. Pdl., Ddk.

Spoluzápisnice, e, f., die in die Ver-
schreibung mitbegriffene. Arch. VII. 541.

Spoluzávaznosť, i, f. S. nedílná, Solidar-
haftung. Neč.

Spoluzávěr, u, m. = spoluzávěra. Čsk.

Spoluzavíratel, e, m., Mitsperrer, m.
S. pokladnice, Cassa-. Čsk.

Spoluzpěvák, a, m., Mitsänger, m.

Spoluzvučeti, mittönen. Lpř.

Spolužáček, čka, m , demin. k spolužák.
Kos.

Spolužačka, spolužákyně, ě, f., Mitschü-
lerin, f. Rk.

Spolužadatel, e, m., Mitbewerber, m.
Kutn.

Spolužalobník, a, m. = spolužalobce.
Lpř.

Spolužrout, a, m., omosita, brouk. Kk.
Br. 142.

Spomahač, e, m. = spomocník. Bern.

Spomáhati, vz Spomoci.

Spomenouti, vz Zpomenouti.

Spomík, u, m. = znaménko uvozovací,
Anführugnszeichen. Slov. Hdž. Šlb. 45.

Spominulý, wüthend. Rk.

Spomoc. Bez tvé s-ci. Sv. Mar. v. 7.
Tvé s-ci žádáme. Výb. II. 25.

Spomocenství, n. Vký Šp. m.: pomoc.

Spomoci. — komu. Sivé bradě (starého
ženicha) zpomožeme, do vody ju namočíme.
Sl. spv. VI. 218. Zpomoz nám, ak si z Boha.
Dbš. Sl. pov. VIII. 8. Spíše umoří, nežli
mu spomůž. Bart. 154. Že sou horkem lidé
mřeli po polích a některým ledva s-hli.
Let. 401. Ty nám račiž s. Výb. II. 23. Ké
sobě nynie móžeš s. Hr. ruk. 257. Nebude,
ktoby spomohl tobě. BO. Zlaté lůže nemo-
cnému nezpomůže. Us. Šd. — komu kdy.
Abychom v núzi s-hli jim. Št. Kn. š. 42. —
komu k čemu. S-ziž nám k věčné radosti.
Výb. II. 18. — komu od čeho (čím).
Móžeš nám s. svého syna mocí od ohně
pekelného. Výb. II. 27. Rač jiej od toho
s. Pravn. 609. — z čeho. Tys jiným s-hal
z nemoci. Hr. ruk. 257. Pomoz nám z hřie-
chóv rova. Výb. I. 331. Pakli kdo v jaké
škody přijde, z toho jemu zpomoženo ne-
bude. Smil Osov. zř. sel.—jak. Jak moh,
tak spomohl. Lpř. — komu čeho. Rač
nám toho spomáhati. Hr. rk. 5. — čemu
čím. Věcem odporným spomáhá se věcmi
odpornými. Anth. Jir. 1858. 115.

Spomocnice. Bylas s-cí. Dlouhoveský
Zdor. 131.