754

Spomocný. Pravn. 2004. — komu (kdy).

Budu vám spomocnější umra, než zde živ
jsa. Pass. mus. 417. Metla všem v hoři,
v núzi s-ná. Sv. Mař. v. 115. — k čemu.
Masť k hluchotě velmi spomocná. Drk. Hry
290.

Spon, u, m. Vrškový spon (zápoj ko-
runy), Kronenschluss, m

Spona. Vz Mkl. Etym. 238. Sponkou
knihu spíná. Čch. Mch. 29. S. na hadice,
R. Smekal, štítu, Querspange der Innen-
seite des Schildes. Lpř. S. třecí (na rameně
pod spodní šárkou vozu), Reibspange, če-
pová, Zapfen-, na podjízd, Reibscheit-, kří-
žová, Kreuzband, nárožní, Eckspange, Eck-
band, postranní, Seiten-, ke kolečku, Scheib-
truhe-, k upevnění péra na nápravu, Achsen-,
pod péro, Federtrag, na voj, Deichsel-, na
příční švinku u hřebenáče, die Schwingen-
spange zum Steinkarren. Us. Pdl. S. =
spinadlo (ozdoba). Cf. Zbrt. Krj. I. 81., 103.
S. u tesařů (svora). Vz Včř. Z. I. 23. —
S. v anat. synchondrosis. — V math. a ve
spisech s. či závorka (Klammer) = dva sto-
jaté obloučky: ( ), mezi nimiž čísla neb
výrazy vepsány jsou. Šim. 10.— S. v mluv-
nici. Cf. Brt. S. 3. vd. 2.

Sponár, u, m. = klinec. Slov. Hdž. Šlb.
87.

Sponička, y, f., vz Spona.

Sponisati, skonisati = mnoho snísti. Ten
toho sponisá. U Smidar. Kšť.

Sponka, y, f., vz Spona.

Sponkatý, flockenringig, v bot. Sl. les.

Sponosný, klagend. Rk. Vz násl.

Sponosovati = stěžovati si. Slov. Bern.

Sponosovnica, e, f. = žalobnice. Slov.
Bern.

Sponosovník, a, m. = žalobník. Slov.
Bern.

Sponový. S. žebro. Vz Spona. Stat. kn.
188 ³/₄. 120. — S. samohláska, Bindevocal.
Šf. III. 535.

Sponton, u, m., fr. esponton, it. spun-
tone = druh bodné zbraně jako polopíka
v 17. a 18. stol. Vz S. N. XI. 182.

Spopácati = spopadnouti, ulapiti, er-
haschen. U Bzence na Mor. Šd. Vz násl.

Spopáckati = spopácati. Ešte ani raz
nemohol som s. ťa pri hriechu; S-la ju tu
Ježibaba a driapala z nej zlato hřebien-
kami. Dbš. Sl. pov. V. 19., VI. 13.

Spor. Cf. List. fil. XIV. 14., 179. S. ži-
vlů, Vrch., literarní, Mus., mravnostní. Dk.
Aesth. 401. S. v log. dvou-, tří , čtyř-,
mnohočlenný. Jd. 3. vd. 10. Zůstaviti něco
na sporu. Šml. I. 10. S. dvou žádostí; S.
se protiví. Dk. Se všemi jsem ve sporu.
Čch. S. srovnati. Kká. Jest slovo vítr, spor
se slovy dme. Kká. Td. 74. S. duše s tě-
lem. Vz Vlčk. 66.

Spora bakterie = výtrus, die Spore. Ott.
III. 121. a.

Sporáček, čku, m. = plameník spořicí,
Sparbrenner, m. Sl. les.

Spořádaný. S. dívka, Sá., poměry. Hrts.
Je ze s-né rodiny. Us. Dch.

Spořádati koho. Jestli na vás, kluci,
přijdu, já vás spořádám. Us. Rgl., Šd. —
co jak: přehledně. Us. — co kde: růz-

nice mezi sousedy. J. Lpř. — čeho. Ten
toho s-dá (sní). Us. Kšť.

Sporadosidery = druh povětroňů. Cf.
Stč. Zem. 252.

Sporák. Cf. Blacha (ostrav.). S. olejní.
Wld.

Sporákový, Sparherd-. S. hrnec, dvířka
atd. Pdl.

Spoře. Lid s. (hustě) tu vieru přijímal.
Výb. I. 311. Aby se viera s. rozmnožila
(hojně). Výb. I. 314. Nesúc v pláštích bílého
chleba s. Pass. mus. 412.

Spořeček = tučný mužík. Mor. Knrz.

Spořéditi = spoříditi. S. něco múdře.
Št. Kn. š. 121.

Sporejšek, ška, m., ein kleiner Mensch.
Rk.

Spori, zkažené jm. místo Srbi. Šf Strž.

I. 113.

Sporica, e, f. = spořitelna. Poštová s.
Slov. ZObz. XXIV. 241.

Spoříček, vz Sporyš (dod.).

Sporičný = uspořený. Za s-né peniaze
kupuje žena obuv detom. Slov. ZObz. XXIV.
242.

Spoříditi co kde. Já už to tu všecko
spořídím. Us. Šd. Buoh s-dil zde na světě
troj řád čistoty. Št. Ku. š. 60. Zpořiedil
jest Buoh ve mně milosť. Ib. 42. — koho
k čemu. Alx. 1116. — co komu. Všeho
máme poslúchati, což nám jest spořiedil
kostel. Št. Kn. š. 27.

Spořil, a, spořílek, lka, m., Sparmeister,
m. Rk.

Spoříš. Cf. Mkl. Etym. 318.

Spořitelna poštovní. O s. vz v S. N.,
Rk. Sl.

Spořitelní vklad, úřad. Us. Pdl.

Spořitelník, a, m. = člen spořitelny.
Šd.

Spořitelský, Spar-. S. jednota, -verein.
Pdl.

Spořiti. Cf. Mkl. Etym. 318. — co: lid
(augere, množiti) Ž. kl. 104. 24. Viece túhy
spoří (množí). Hr. rk. 155. v. 146. — S.=
trhati. S. trávu. Na Víškovsku. Brt.

Spořivosť velké clo. Kom.

Spořízený. Je s-ný (špatně ustrojený;

2. špatně vypadá). Us. Kšť. To byla čer-
tová s ním p-ná (nebylo s ním řeči). Us.

Sporlík, a, m., anabula, ssavec, zastr.
Rozk.

Sporomilec, lce, m. = milovník sporu.
Dk. Rozb. fil. 124.

Sporý = mnohý, copiosus. 1424. Cf.
Mkl. Etym. 318. S. paměť (obsáhlá). Pravn.
1552. Malý, ale s. = trvanlivý. V Čáslav.
Cf. Cepný. Uzené maso, suché švestky a
měkký chléb nejsou sporé (rychlé ubývají).
Us. Kšť.

Sporýš. 14. stol. exc. Cf. Rosc. 135.,
Mllr. 110. — S. = spoříček = námel. Brt.
D. 267.

Sposlúchati = poslechnouti. Št. Kn. š.
273. 35.

Spoševek, vku, m., Biessfleck.

Spošívati, biessen.

Spotění = spocení Slov. Bern.

Spotěnosť = spocenosť.. Slov. Bern.

Spotěný = spocený. Slov. Bern.