756

Správčík, a, m., zdrobn. správce. Vzala
si s-ka z panství. Kos.

Spravditel, e, m , Verificator, m. Dch.

Správec m. správce Gb. Ml. 82.

Spravedlenství. Pravn. 2230 , 1748.

Spravedlivě = v pravdě. S. jsem nevě-
děl, že . . . Mor. Vhl.

Spravedlivosť. Spravedlnosť jest ctnosť
mravní, vůli člověka nachylující jednomu
každému právo jeho skytati. Stárek 362
S. zřejmá či obecní (justitia universalis),
hodnosti lidské uvažující (hodnosti dělící,
podílná, j. distributiva), Pož. 106, 121.,
125, zákonná (j. legalis), směnná (j. com-
mutativa), trestní, Stárek 362, poetická,
dramatická Dk. Aesth. 483., 305. S-dlnosť
všech jiných ctností jest základ. Výb II.
1181. S-dlnosť božího súdu. Št. Kn. š. 31.
Všecka s-dlnosť není ještě se světa. Jrsk.
Kteréž (právo) na s-dlnosti založeno jest.
Kol. 3 S-dlivosť se skví i v chýžích dym-
natých. Msn Or. 31. Přílišná s-dlnosť není
s., ale ukrutnosť. Št. N. 205. Spravedlnosť
světská blížnie snadno odsuzuje. Krnd
214. Z s-dlnosti pochází dobré jméno; S.
nejstálejší mezník; S. všech ctností krá-
lovna; S. potřebnější než síla. V. S-dlnosti
kde není, tu stálého nic býti nemůže. Sk.
uč. Užitkové s-dlnosti. Vz Krnd. 213. Po-
vahy křesťanské s ti. Ib. Časem při s-sti
náleží vinným činiti milosť, zvláště když
jest naděje k napravení. Arch. X. 186.
O s-sti. Cf. Výb. II. 653., Cor. jur. IV. 3.
2. 442. — S-sti, pl. Protož jim přikázanie
vydal o s-dlnostech. Chč. P. — S. = šibe-
nice. On zůstává tam nad s-dlností. U Ho-
řic. Hk. Pole na s-sti. U Domažl., u Lip-
níka. — S. = pranýř, Pranger, m. 16 stol.
Wtr. Obr. 514. — S. = právo k něčemu.
Koupil sobě s. na domě za 34 kop. Mus.
1880. 502. Soudcové lidské s-sti rozezná-
vají. Kol. 3 Žádal, aby mu s-sti dopomo-
hli. Let. 515. Když on předce v své s-sti
stál. Pož. 96. Své neviny i s-sti hájiti
Bart. 115. Pakli s-dlnosť k dědictví má;
S. jich skrze odtahovánie súdu jim se pro-
dlévá; Ktož se zná lepší s. k čemu mieti,
Vš. 306, 7., 354. O s-sti a právu. Cf. Výb.
II. 1553. (Kol.). — S. = mlynářská virgule.
Messruthe, f. Svt. 131. — S. = věno. Všecku
s-dlnosť manželky své utratil. Braun. —
Poznam. Str. 589. b. 4. ř sh. vůbec oprav
v: vůle.

Spravedlivý Bůh. Št Kn. š. 8. Buď s-vý,
podobný váze. Sb. uč. S. ruka celý svět
projde a ošemetná hanby dojde. Hkš. exc.
Příjemně a sladce spí s-vý. — S. = právo
mající. Kdožby k čemu s-dliv byl, aby při
tom zůstal. Arch. VII. 213. — S. = nále-
žitý atd. To činí s-vé podivení. Us Pdl.
S. boj, skutky. Št. Kn. š. 166., 35. Statek
nespravedlivý sežírá i spravedlivý. Us. Hkš.
— S. = pravý. S. zlato. Dk. Tys s. cigán.
Us. Vhl. Summa 60 zlatých v zlatě podle
zlata i váhy s-vých. 1505. Mus 1880. 414.—
S. = pravdivý. To už je s. zima. Brt. D. 268

Spravedlně, gerecht. S. činiti. Mus. 1891.
193. v. 56.

Spravedlnost, vz Spravedlivosť.

Spravený, Země dobře s-ná a osátá.

BR. II. 58. b. Leží s-ný (upravený, oble-
čený). Na již. Moravě. Šd. Měli by Če-
chové řeč svú mnohem spravenější. Vš. 539.

Spravidlo, regula, Bj., mensura, BO.,
gubemaculum, ZN., norma. V.V. 26. Les
pod spravidlem (hájený, Bannwald). Sl. les.
P. sv. Tómy z Aq. Hš. D. I. 25

Spraviti. U Bzence spraovati. Šd. —
co. Pekáče dělají se z baněk ve dvě polo-
vice rozříznutých; dodělávati tyto polovice
slove je spravovati. Us. Mý. Vinu s. (omlu-
viti). 1478 Pk. Tu svú nemoc aby spravil
(omluvil, dokázal) a přisáhl, že byl nemocen.
Půh. I. 259, II. 64, 162. S. svou pečeť,
Půh. I. 258., póhon, ib. 230., otázku (zod-
povídati), BR. II. 99. b., 166., jabka (bram-
bory oborati), Us. Hk., peníze (zaplatiti).
Půh. II. 33. Já tě spravím, ty lenochu! Us.
Dluh s. NB. Tč. 13. S. něčí nohy (říditi),
jazyk (aby mluvil tak, jak by kdo chtěl).
BR. II 38. b., 9. b. Kdo mnohé spravuje, ten
od mnohých spravován býti musí. Výb. II.
1603. Ač by. tě i s-val (pomlouval) i po-
smievalť se. Št. S. koho = obléci. Vz Roz-
praviti. Brt. — co komu: nohu křivú (na-
pravili). Hus I. 239. Jeden z nich mi spravil
(připravil) horkou lázeň. Kos. Dalbych si
s. zo zlata truhlu (zhotoviti). Sl. ps. Šf. I.
82. Roboty mu s-vali (konali). Arch. I. 169.
S-vati někomu statek; Spravil mu dluh,
NB Tč 198 , 13., 27., 44., peníze ctně, ji-
stinu podle listu, židům lichvu Půh. II.
47., 191 , 79. Co sám sobě móžeš s., nechti
v tom jiného bavit Mor Tč. S-vati někomu
dům. Sob. 168. Na hody kázeň (= kázání)
s. (učiniti). Brt. D. 268. — se komu. Vok
má se jemu s., z čehož jemu pan P. vinu
dává. Půh. I 262. Tak že sa mi spravuj,
aby som ťa, keď prídem, pochválil. Dbš.
Sl. pov. 1. 174. Pomni, že Pánu s-vati se
budeš (počet klásti) Ms. (Č.). Nedadie se
jemu s. (omluviti). Arn. 1481. — čeho. To
toho spravíš (neurčitou měrou). Us. Tkč.
Plnú moc jim dávajíce tu zemi i nás všech
z-vati. Výb. II. 394. Aby všech těch věcí
spravil. Arch. VII. 83. I toho jsem spraven.
Arch. X 236. — co čím. Chce mu ty dvě
hřivně vídeňskú mincí s.; By tiem domem
těch dluhuov s. mohl. NB. Tč. 29., 153.,
222. Ty sú mi již hotovými penězi zpra-
veny. Arch. II. 326. Někomu zboží právem
manským s. Půh. I. 222. Jiná zpráva jest,
kdež kto zpravuje vším, což má nebo mieti
bude. Vš. 186. Mniece, by král spal, s-vali
jeho řečí utrhavú (pomlouvali ho). Kšch.
14. Opatrnosť jest ctnosť, již člověk rozum
zpravuje. Hus I. 375. Zpravte (dobrými
činy) cěstu Páně. Ib. II 20. — se čím.
Potri sa jeho krvou a zpravíš (učiníš) sa
takým ptáčatkom, jako to bolo. Dbš. Sl.
pov. 1 25. S-vali se svými knížaty. Tk.
Ten se může z. touto summou. BR. II. 3.
Tím se zpravte. BR. II.52. a. Již sě zpravuj
tiemto počtem i na kapitolách. Hus I. 362.
Aby se věděl čím s. Zř. F I, VI. zř. Úvod.
— co, se s kým. Spravils (učinils) se mnou
smluvičienku. Kyt. S la se s Kačí (vyrovnala
se). Šml. S tým sa nespravíte (tím se ne-
můžete říditi, dle toho nemůžete souditi).
Brt. D. 268. — co, se kde. Při skleničkách