Předchozí (758)  Strana:759  Další (760) |
|
|||
759
|
|||
|
|||
Sprostonárodniti, popularisiren. Nz.,
Pal. Rdh. Sprostředkovací, Vermittlungs-. S. ná-
vrh, rada. Šp., Osv. Sprostředkování, n., Vermittelung. Osv.
I. 200., Ddk.
Sprostředkovaný, vermittelt. Jd. Sprostředkovatel, e, m., Vermittler, m. S. koupě, prodeje, sňatku. Us. Pdl.
Sprostříti. Tu křik sprostřechu (strhli)
veliký. AlxV. v. 1386. Vz Zprostřiti, Ž. kl. 17 37., 43. 21 , 84. 6. Sproštění od závazku, Haftungsentbin-
dung. J. tr. Sprovoditi koho kam (odkud, kudy).
Pán Bůh tě tam sprovoď. Sš. P. 360. S-dil nás do Mošovic, z Teplic do Drážďan, Koll., do nebe, ke dvoru, BR. II. 262. b., 373., odlehlými cestami do Bavor. Ddk. — od- kud. Já tě s-dím ven ze zahrady (vyženu)! Us. Šd., Neor. — koho kudy: po resi- denci. Koll. — koho jak: v pokoji. BR. II. 584 a.
Sprovodnice, e, f. = průvodní list, Be-
gleitadresse, f., Frachtbrief (nákladní list). Srb. Šd. Sprsteniť = sprsténkovati.
Sprstvený = slepený. S. vlasy. Mor.
Brt. D. 268. Sprška, y, f., vz Sprcha. S. ušní, mater-
niková. Us. Sprtkaveť, verderben (o vejcích). Slov.
Ssk. Spruditi. List. fil. XIV. 182., Mkl. Etym.
265. — co na koho. Jinak sic z-li by na sebe inkvisici. Har. II. 135. Sprúdník, u, m., der Wasserschlag auf
der Strasse Las. Brt. D. 268. Sprugpunkt oprav v Sprungpunct.
Spruha. Mkl. Etym. 262. Cf. Spružina.
Spruhlík, u, m. = spruhle. Slez. Šd.
Spružiti, vz Zpružiti
Spružla, y, f. = šprysel, sčebel. Slov.
Bern. Spružlovať = sčeblovať, die Leiter mit
Sprossen versehen. Slov. Bern. Spružník, u, m., u jehlovky, Feder-
büchse, f. NA. III. 108. Sprysk, u, m. = stupňovitě zamrzlá ka-
lužina. Val. Vck., Slavč. 102. Sprýskavý přílep, Ziehpflaster, n.
Spůcnouti = sestřeliti. S. ptáka. Us.
(v dět. řeči). Spůdek, dka, m. = malý člověk. U Stu-
dence. Neud. Spuditi co (To mazadlo) i srsti i vlasy
spudí. Rhaz. IV. 26. — odkud. S. koho s cesty. Marg. v. 168. Nevěrného z rady z. Vš. 411. — co komu: hlavu. Výb. II. 45., Dal. k. 94. — co kam. (Darms) zpudi (sehnal) vše (vojsko) v jednu ohradu. AlxV. v. 1108. (HP. 27.). - koho čím odkud. Jenžto hrózú koho s dědinice s jeho spúzie. Hr. rk. 347. v. 1061. Spudzat sa = zpouzeti se. Bern.
Spuchnutí, n., Anschwellen, n. Bern.
Spuchnutý = zpuchlý. Bern.
Spůleční, mittelgros. Plod rybí velký a
s. 1538. Soud. kn. opav. |
Spůlu = spolu. Soud. kn. opav.
Spúsobli (!) = spůsob. Pohl
Spůsobný, vz Způsobný.
Spust = otvor vysoké peci, kterým se
litina vypouští. Včř. I. 3. — S. = dlouhý hoblík. Rr. Sb. — S. Směje se ve spust (neomaleně); Krade ve spust (bez ostychu); Ve spust světa (prostopášně) Mor. Brt. D. 268. Spusť, i, f. = deskami (prkny) vyklá-
daný smyk, po němž se dřevo a kládí spouští. Val Brt. D. 268. Spusta, y, f., Geschick, Verhängniss, n.
Rk. — S., coga, tlouk, Puttenschläger, zastr. Rozk. Spustatělosť, i, f. = spustošení, Ver-
ödung. Slov. Sl. let. II. 285. Spustiti. — abs. Kráva nechce s. (mléko).
Us. Hol. 358. — co: měchy, NA., víno, abziehen, Šd., pláč, Rais, píseň, Us. Tč., pochod. Us. S. čtyři hřivny (odpustiti, sle- viti). NB. Tč. 156. Cf. Hr. ruk. P. 830., D. 904. (odpustiti). S. pole (nechať spustnouti). Brt. — co komu: vinu (= odpustiti). Sv. ruk. 285., Výb. II. 23. Jeden vůz jmu spu- stil (odpustil, nemusili s ním nikam jeti). Wtr. Obr. 44. S. = odpustiti, verzeihen. Št. Kn. š. 259. 23.— co odkud kam. To spusť s srdce. Št. Kn. š. 114. S daného bodu na přímku kolmici s. Jd. Geom. I 9. — na koho jak. Na soupeře s. hrubstvím, hrubě. Us. Kos. — se nač, na koho. Spustil se před ním na kolena. Šbr. Z. Enom sa na toho Člověka nespúšťaj! Val. Vck. Ať se na to chutně spustí. 1497. Jak se smíš naň s. Ezp. 1439. Spouštějíce se na velikou sílu svou císařství římskému poslušní býti nechtěli Kosmogr. 66. A. Kdo se na svůj rozum spouští, bývá hrdý. Pk. Na tuť (tvou milosť) se spouštím (spoléhám). Kom. Lab. 114. — co, se kam. S. člun na vodu, Mour., psa na zloděje, Tč., kol- mici na přímku, Hra., zraky v knihu, Kká., litinu do forem. NA. Nad oči mé se spouští noc Dch. Tam potok do Bodrogu sa zpúšťa. Sl. let. II. 11. Kráva zpúšťá málo do hrotka. Hol. 358. Noc na kraj se spu- stila. Zr. Smrť pozvolna spouštěla na vička má své prsty ledové Vrch. — co čím. Síť šňurou n. drátem s. NA. — co kde. To vše spusť (rozpusť) na rendlíku. Rk, Kd Aby se v nich (v potápěcích zvonech) lidé do hloubi spouštěti mohli. Mj. 8. — se čeho: víry, Mus, naděje. Dch. Svého se nespustí. Us. Sá. S-li se toho. NB. Tč. 262. Kdo se dobytka spouští, chleba se spouští. Mudr. 425. — co jak. S. něco přes něco (něco něčím potáhnouti). Lpř. Sl. Ten se náramně spouští. Us. Brt. Ruku spustil zemdleně. Kká. — co proč. Hanbú hlavu spustí. Výb. I. 413. Spustka = klacek. S-ky (baculos) za-
žhú. BO. Spustlec = spustlý, ničema. Na Hané.
Bkř. Spustný, nezbedný a nekající hříšník.
Pož. 103. Spustonohar, a, m., drapherus, ssavec,
zastr. Rozk. |
||
|
|||
Předchozí (758)  Strana:759  Další (760) |