759

Sprostonárodniti, popularisiren. Nz.,
Pal. Rdh.

Sprostředkovací, Vermittlungs-. S. ná-
vrh, rada. Šp., Osv.

Sprostředkování, n., Vermittelung. Osv.

I. 200., Ddk.
Sprostředkovaný, vermittelt. Jd.
Sprostředkovatel, e, m., Vermittler, m.

S. koupě, prodeje, sňatku. Us. Pdl.

Sprostříti. Tu křik sprostřechu (strhli)
veliký. AlxV. v. 1386. Vz Zprostřiti, Ž. kl.
17 37., 43. 21 , 84. 6.

Sproštění od závazku, Haftungsentbin-
dung. J. tr.

Sprovoditi koho kam (odkud, kudy).
Pán Bůh tě tam sprovoď. Sš. P. 360. S-dil
nás do Mošovic, z Teplic do Drážďan, Koll.,
do nebe, ke dvoru, BR. II. 262. b., 373.,
odlehlými cestami do Bavor. Ddk. — od-
kud. Já tě s-dím ven ze zahrady (vyženu)!
Us. Šd., Neor. — koho kudy: po resi-
denci. Koll. — koho jak: v pokoji. BR.

II. 584 a.

Sprovodnice, e, f. = průvodní list, Be-
gleitadresse, f., Frachtbrief (nákladní list).
Srb. Šd.

Sprsteniť = sprsténkovati.

Sprstvený = slepený. S. vlasy. Mor.
Brt. D. 268.

Sprška, y, f., vz Sprcha. S. ušní, mater-
niková. Us.

Sprtkaveť, verderben (o vejcích). Slov.
Ssk.

Spruditi. List. fil. XIV. 182., Mkl. Etym.
265. — co na koho. Jinak sic z-li by na
sebe inkvisici. Har. II. 135.

Sprúdník, u, m., der Wasserschlag auf
der Strasse Las. Brt. D. 268.

Sprugpunkt oprav v Sprungpunct.

Spruha. Mkl. Etym. 262. Cf. Spružina.

Spruhlík, u, m. = spruhle. Slez. Šd.

Spružiti, vz Zpružiti

Spružla, y, f. = šprysel, sčebel. Slov.
Bern.

Spružlovať = sčeblovať, die Leiter mit
Sprossen versehen. Slov. Bern.

Spružník, u, m., u jehlovky, Feder-
büchse, f. NA. III. 108.

Sprysk, u, m. = stupňovitě zamrzlá ka-
lužina. Val. Vck., Slavč. 102.

Sprýskavý přílep, Ziehpflaster, n.

Spůcnouti = sestřeliti. S. ptáka. Us.
(v dět. řeči).

Spůdek, dka, m. = malý člověk. U Stu-
dence. Neud.

Spuditi co (To mazadlo) i srsti i vlasy
spudí. Rhaz. IV. 26. — odkud. S. koho
s cesty. Marg. v. 168. Nevěrného z rady z.
Vš. 411. — co komu: hlavu. Výb. II. 45.,
Dal. k. 94. — co kam. (Darms) zpudi
(sehnal) vše (vojsko) v jednu ohradu. AlxV.
v. 1108. (HP. 27.). - koho čím odkud.
Jenžto hrózú koho s dědinice s jeho spúzie.
Hr. rk. 347. v. 1061.

Spudzat sa = zpouzeti se. Bern.

Spuchnutí, n., Anschwellen, n. Bern.

Spuchnutý = zpuchlý. Bern.

Spůleční, mittelgros. Plod rybí velký a
s. 1538. Soud. kn. opav.

Spůlu = spolu. Soud. kn. opav.

Spúsobli (!) = spůsob. Pohl

Spůsobný, vz Způsobný.

Spust = otvor vysoké peci, kterým se
litina vypouští. Včř. I. 3. — S. = dlouhý
hoblík. Rr. Sb. — S. Směje se ve spust
(neomaleně); Krade ve spust (bez ostychu);
Ve spust světa (prostopášně) Mor. Brt. D.
268.

Spusť, i, f. = deskami (prkny) vyklá-
daný smyk, po němž se dřevo a kládí spouští.
Val Brt. D. 268.

Spusta, y, f., Geschick, Verhängniss, n.
Rk. — S., coga, tlouk, Puttenschläger, zastr.
Rozk.

Spustatělosť, i, f. = spustošení, Ver-
ödung. Slov. Sl. let. II. 285.

Spustiti. — abs. Kráva nechce s. (mléko).
Us. Hol. 358. — co: měchy, NA., víno,
abziehen, Šd., pláč, Rais, píseň, Us. Tč.,
pochod. Us. S. čtyři hřivny (odpustiti, sle-
viti). NB. Tč. 156. Cf. Hr. ruk. P. 830., D.
904. (odpustiti). S. pole (nechať spustnouti).
Brt. — co komu: vinu (= odpustiti). Sv.
ruk. 285., Výb. II. 23. Jeden vůz jmu spu-
stil (odpustil, nemusili s ním nikam jeti).
Wtr. Obr. 44. S. = odpustiti, verzeihen.
Št. Kn. š. 259. 23.— co odkud kam. To
spusť s srdce. Št. Kn. š. 114. S daného
bodu na přímku kolmici s. Jd. Geom. I 9.
— na koho jak. Na soupeře s. hrubstvím,
hrubě. Us. Kos. — se nač, na koho.
Spustil se před ním na kolena. Šbr. Z.
Enom sa na toho Člověka nespúšťaj! Val.
Vck. Ať se na to chutně spustí. 1497. Jak
se smíš naň s. Ezp. 1439. Spouštějíce se
na velikou sílu svou císařství římskému
poslušní býti nechtěli Kosmogr. 66. A. Kdo
se na svůj rozum spouští, bývá hrdý. Pk.
Na tuť (tvou milosť) se spouštím (spoléhám).
Kom. Lab. 114. — co, se kam. S. člun
na vodu, Mour., psa na zloděje, Tč., kol-
mici na přímku, Hra., zraky v knihu, Kká.,
litinu do forem. NA. Nad oči mé se spouští
noc Dch. Tam potok do Bodrogu sa
zpúšťa. Sl. let. II. 11. Kráva zpúšťá málo
do hrotka. Hol. 358. Noc na kraj se spu-
stila. Zr. Smrť pozvolna spouštěla na vička
má své prsty ledové Vrch. — co čím.
Síť šňurou n. drátem s. NA. — co kde.
To vše spusť (rozpusť) na rendlíku. Rk,
Kd Aby se v nich (v potápěcích zvonech)
lidé do hloubi spouštěti mohli. Mj. 8. —
se čeho: víry, Mus, naděje. Dch. Svého
se nespustí. Us. Sá. S-li se toho. NB. Tč.
262. Kdo se dobytka spouští, chleba se
spouští. Mudr. 425. — co jak. S. něco přes
něco (něco něčím potáhnouti). Lpř. Sl. Ten
se náramně spouští. Us. Brt. Ruku spustil
zemdleně. Kká. — co proč. Hanbú hlavu
spustí. Výb. I. 413.

Spustka = klacek. S-ky (baculos) za-
žhú. BO.

Spustlec = spustlý, ničema. Na Hané.
Bkř.

Spustný, nezbedný a nekající hříšník.
Pož. 103.

Spustonohar, a, m., drapherus, ssavec,
zastr. Rozk.



	759

	Sprostonárodniti, popularisiren. Nz., Pal. Rdh. Sprostředkovací, Vermittlungs-. S. ná- vrh, rada. Šp., Osv. Sprostředkování, n., Vermittelung. Osv. I. 200., Ddk. Sprostředkovaný, vermittelt. Jd. Sprostředkovatel, e, m., Vermittler, m. S. koupě, prodeje, sňatku. Us. Pdl. Sprostříti. Tu křik sprostřechu (strhli) veliký. AlxV. v. 1386. Vz Zprostřiti, Ž. kl. 17 37., 43. 21 , 84. 6. Sproštění od závazku, Haftungsentbin- dung. J. tr. Sprovoditi koho kam (odkud, kudy). Pán Bůh tě tam sprovoď. Sš. P. 360. S-dil nás do Mošovic, z Teplic do Drážďan, Koll., do nebe, ke dvoru, BR. II. 262. b., 373., odlehlými cestami do Bavor. Ddk. — od- kud. Já tě s-dím ven ze zahrady (vyženu)! Us. Šd., Neor. — koho kudy: po resi- denci. Koll. — koho jak: v pokoji. BR. II. 584 a. Sprovodnice, e, f. = průvodní list, Be- gleitadresse, f., Frachtbrief (nákladní list). Srb. Šd. Sprsteniť = sprsténkovati. Sprstvený = slepený. S. vlasy. Mor. Brt. D. 268. Sprška, y, f., vz Sprcha. S. ušní, mater- niková. Us. Sprtkaveť, verderben (o vejcích). Slov. Ssk. Spruditi. List. fil. XIV. 182., Mkl. Etym. 265. — co na koho. Jinak sic z-li by na sebe inkvisici. Har. II. 135. Sprúdník, u, m., der Wasserschlag auf der Strasse Las. Brt. D. 268. Sprugpunkt oprav v Sprungpunct. Spruha. Mkl. Etym. 262. Cf. Spružina. Spruhlík, u, m. = spruhle. Slez. Šd. Spružiti, vz Zpružiti Spružla, y, f. = šprysel, sčebel. Slov. Bern. Spružlovať = sčeblovať, die Leiter mit Sprossen versehen. Slov. Bern. Spružník, u, m., u jehlovky, Feder- büchse, f. NA. III. 108. Sprysk, u, m. = stupňovitě zamrzlá ka- lužina. Val. Vck., Slavč. 102. Sprýskavý přílep, Ziehpflaster, n. Spůcnouti = sestřeliti. S. ptáka. Us. (v dět. řeči). Spůdek, dka, m. = malý člověk. U Stu- dence. Neud. Spuditi co (To mazadlo) i srsti i vlasy spudí. Rhaz. IV. 26. — odkud. S. koho s cesty. Marg. v. 168. Nevěrného z rady z. Vš. 411. — co komu: hlavu. Výb. II. 45., Dal. k. 94. — co kam. (Darms) zpudi (sehnal) vše (vojsko) v jednu ohradu. AlxV. v. 1108. (HP. 27.). - koho čím odkud. Jenžto hrózú koho s dědinice s jeho spúzie. Hr. rk. 347. v. 1061. Spudzat sa = zpouzeti se. Bern. Spuchnutí, n., Anschwellen, n. Bern. Spuchnutý = zpuchlý. Bern. Spůleční, mittelgros. Plod rybí velký a s. 1538. Soud. kn. opav.	Spůlu = spolu. Soud. kn. opav. Spúsobli (!) = spůsob. Pohl Spůsobný, vz Způsobný. Spust = otvor vysoké peci, kterým se litina vypouští. Včř. I. 3. — S. = dlouhý hoblík. Rr. Sb. — S. Směje se ve spust (neomaleně); Krade ve spust (bez ostychu); Ve spust světa (prostopášně) Mor. Brt. D. 268. Spusť, i, f. = deskami (prkny) vyklá- daný smyk, po němž se dřevo a kládí spouští. Val Brt. D. 268. Spusta, y, f., Geschick, Verhängniss, n. Rk. — S., coga, tlouk, Puttenschläger, zastr. Rozk. Spustatělosť, i, f. = spustošení, Ver- ödung. Slov. Sl. let. II. 285. Spustiti. — abs. Kráva nechce s. (mléko). Us. Hol. 358. — co: měchy, NA., víno, abziehen, Šd., pláč, Rais, píseň, Us. Tč., pochod. Us. S. čtyři hřivny (odpustiti, sle- viti). NB. Tč. 156. Cf. Hr. ruk. P. 830., D. 904. (odpustiti). S. pole (nechať spustnouti). Brt. — co komu: vinu (= odpustiti). Sv. ruk. 285., Výb. II. 23. Jeden vůz jmu spu- stil (odpustil, nemusili s ním nikam jeti). Wtr. Obr. 44. S. = odpustiti, verzeihen. Št. Kn. š. 259. 23.— co odkud kam. To spusť s srdce. Št. Kn. š. 114. S daného bodu na přímku kolmici s. Jd. Geom. I 9. — na koho jak. Na soupeře s. hrubstvím, hrubě. Us. Kos. — se nač, na koho. Spustil se před ním na kolena. Šbr. Z. Enom sa na toho Člověka nespúšťaj! Val. Vck. Ať se na to chutně spustí. 1497. Jak se smíš naň s. Ezp. 1439. Spouštějíce se na velikou sílu svou císařství římskému poslušní býti nechtěli Kosmogr. 66. A. Kdo se na svůj rozum spouští, bývá hrdý. Pk. Na tuť (tvou milosť) se spouštím (spoléhám). Kom. Lab. 114. — co, se kam. S. člun na vodu, Mour., psa na zloděje, Tč., kol- mici na přímku, Hra., zraky v knihu, Kká., litinu do forem. NA. Nad oči mé se spouští noc Dch. Tam potok do Bodrogu sa zpúšťa. Sl. let. II. 11. Kráva zpúšťá málo do hrotka. Hol. 358. Noc na kraj se spu- stila. Zr. Smrť pozvolna spouštěla na vička má své prsty ledové Vrch. — co čím. Síť šňurou n. drátem s. NA. — co kde. To vše spusť (rozpusť) na rendlíku. Rk, Kd Aby se v nich (v potápěcích zvonech) lidé do hloubi spouštěti mohli. Mj. 8. — se čeho: víry, Mus, naděje. Dch. Svého se nespustí. Us. Sá. S-li se toho. NB. Tč. 262. Kdo se dobytka spouští, chleba se spouští. Mudr. 425. — co jak. S. něco přes něco (něco něčím potáhnouti). Lpř. Sl. Ten se náramně spouští. Us. Brt. Ruku spustil zemdleně. Kká. — co proč. Hanbú hlavu spustí. Výb. I. 413. Spustka = klacek. S-ky (baculos) za- žhú. BO. Spustlec = spustlý, ničema. Na Hané. Bkř. Spustný, nezbedný a nekající hříšník. Pož. 103. Spustonohar, a, m., drapherus, ssavec, zastr. Rozk.