763

Sřieda, y, f. = střída, Gasse, f. D. Gesch.
120.

Sriedavo = střídavě. Orl. III. 85.

Sřiedný = střídní, Gassen-. Vz Sřieda
(předcház.). S. bláto, lutum platearum. Zastr.
D. Gesch. 120.

Sriedok, dku, m. = středek, Mitte, f.
Slov. Hdž. Čít. 162.

Srieň = sřín, Eisscholle, f. Slov. Rr. Sb.
Vz Sřín.

Srieniť sa = běleti se jako sřín. Slov.
Orl. X. 81., Hdž. Čít. 156.

Sříkati. Na loutnu s. = k ní zpívati.
Zbrt. Hry. 17.

Sřín, srien. Mkl. Etym. 294. Vlas jak
sřín. Hdk. Mráz v zime na vode, keď za-
čína zamrzávať, volá sa srien. Voda sä
srieni, srieň ide. Hdž. Čít. 156. Po oněm-
lých bystřin hladkém sřínu. Hdk. Dřev.
Na oknech led a sřín viděti bylo. Koll.
IV. 196. — Lipa II. 6., Sldk. 606.

Sřit, Abschwung, m. S. v závěsu, Knie-
fall, kotmo, Burzelfall, m., na nártech, Rist-
abschwung. Čsk.

Sřítiti co. Dediny zrúcali. Slov. Hdž.
Čít. 266. — co jak. Kostol zrúcajte na
kameň. Sb. sl. ps. II. 1. 116. — se kam
(jak). Bez vlády se k zemi sřítil. Vrch.
Skála s-la se do moře; Kámen sřítil se
k jeho nohoum. Us. Pdl. Láska v zhoubu
nás s-la. Vrch. — co komu. Tancuj, tan-
cuj, vykrúcaj, len mi piecku nezrúcaj. Sl.
spv. IV. 133.

Sříznouti, vz Sřezati.

Srkačka, Saugrohr, n. Vz Srkač. Šmr.
54.

Srkadlo, a, n. = napáječ, injektor, In-
jecteur, m.

Srkati. Mkl. Etym. 292.

Srkavý šelest. Slov. zdrav. 453.

Srknouti, vz Srkati.

Srn. Mkl. Etym. 293., Hdk., Brm. I. 3.
170.

Srna. Chodí jako s. (pěkně). Němc. —
S. = jm. kosy s vysokými nohami. Mor.
Brt. — S. = ovce, má vysoké nohy a po
červené ďubce nad očima. Val. Brt.

Srňacina, y, f. = srnina. Slov. Hdž.
Šlb. 86 , Loos.

Srňátko, a, n., vz Srnec. Č. Čt. I. 264.

Srnčátko, vz Srnec.

Srnčí, n., Rehwild, n. S. beká, ječí. Brm.
I. 3. 171. — S., adj. Býti na s. nohách =
k útěku připraven. Val. Slavč. 13.

Srnčina, y, f., Rehfell, n. Lpř., J. V.
Sládek.

Srně, vz Srnec.

Srnec. Cf. KP. VI. 451. V tej kateřin-
skej seči, tam prý smeček bečí; aj bečí,
bečí beká, jeho milá naň čeká. Val. Vck. —
S., os. jm. S. z Varvažova Jak. v 16. stol.
Vz Šb. Dj. ř. 289, Jir. Ruk. II. 243., Jg.
H. 1. 627.

Srnečka, y, f., vz Srnka.

Srní, n. = lesík u Ústí u Vsetína. Vck.

Srnice (han , val.), srdečné hlísty (u Fren-
štátu), zakožní hlísty (u Vyzovic. Když se
dítě vykoupe, vylezou z pod kože). Mor.
Brt.

Srnka houba. Vz Rosc. 71. — S., y, m.,
os. jm. — S. Jindř., písař. Jir. Ruk. II.
244.

Srnkooký, rehäugig. S. děva. Č. Kn. š.
404.

Srnová, é, f. = pole u Zašové. Pk.

Srnovec, vce, m. S. Bart., vz Haklík,
Jg. H. l. 627.

Srnovitý, rehartig. S. antilopa. Hlb.

Sročiti. Obeslal je a sročil na hrad praž-
ský před sebe. Arch. VII. 482., Wtr. exc.
Že ráčí jeho před sebe s opatem Kladrub-
ským s Arch. IX. 112.

Srodilý. Formy našeho bytu jsou vni-
terné a s-lé. Pal. Rdh. I. 390.

Srodník, a, m., Stammgenosse, f. Asiatští
bratří a s-ci těchto europských Čudů. Šf.
Strž. I. 347.

Srodný. S. bytosť, Pal. Rdh. 1. 386.,
slovo. Mz. S. — s čím: zásady s tím du-
chem s. Pal. Rdh. II. 191.

Srodstvo, a, n. = příbuznosť. Slov. Cf.
Czm. 103.

Sroch, a, m. = srala. Slez. Šd.

Sróchnúť, mit Gekrache herunterfallen.
Mor. Šd.

Srojiti se, schwärmen. — se kde. Zro-
jili se čmelové v súsedové stodole. Sš. P.
423.

Sroniti. Cf. List. fil. 1890. 173. Oči slzu
z-ly. Mkr. Fúkaj, větře, z Podolé, zroň
jablíčko lebo dvě; zronil jedno jediné, aj
to bylo červivé. Sš. P. 436. — co komu.
Vietor od východu zronil mi jahodu. Koll.
Zp. II. 357. Po biede zronil drakovi ešte
try hlavy. Dbš. Sl. pov. I. 518. — co čím.
Kat šablou zroní mu hlavu. Dbš. Obyč. 25.
(Slovák) keď i nezroní prachom a olovom,
to zroní vrahov svojich pravdy svojej slo-
vom. Btt. Sp. 143.

Srostení, Verwachsung, f. S. pysků, c.
labiorum, roury močové, atresia urethrae,
spojivky, víček, Symblepharon (blánité, mem-
branosum, dužninové, carnosum, trámečko-
vité, trabeculare). Ktt. exc.

Srostík, u, m. = dvě švestky atd. srostlé.
Val. Vck. C f. Srostlík.

Srostle, zusammengewachsen. Šd.

Srostlík, zusammengewachsene Frucht.

Srostlina = pojem srostlý či srostitý,
konkretní. Vz Ott. I. 99.

Srostločidlý. S. plžové, stylomnato-
phora. Ott. I. 500. Cf. Břichonožec.

Srostlohlavý. S. dvojčata, janiceps, syn-
cephalus.

Srostloprstí, n., vz Souprstí.

Srostlosť = konkretnosť. S. N. I. 19.
S. víček, ankylohlepharon.

Srostlouch, a, m., plecotus, Bindeohr,
n. Brm. I. 309.

Srostlý. S. řiť, imperforatio ani. Nz. lk.
Kdo má srostlé obočí, je můrou. Mus. 1883.
471. — kde. Krovky na švu srostlé. Kk.
Br. 5. — čím. Dvojčata s-lá hrudníkem
tříruká, thoracopagus tribrachius. — S. =
srostitý. b. pojem, notio concreta. Jd. 13.

Srotiti. Vynech: se mezi sebou. Plác. —
koho: domácí. BR. II. 408. b. — se kde
kdy proti komu jak proč. Při pomezí