Předchozí (762)  Strana:763  Další (764) |
|
|||
763
|
|||
|
|||
Sřieda, y, f. = střída, Gasse, f. D. Gesch.
120. Sriedavo = střídavě. Orl. III. 85.
Sřiedný = střídní, Gassen-. Vz Sřieda
(předcház.). S. bláto, lutum platearum. Zastr. D. Gesch. 120. Sriedok, dku, m. = středek, Mitte, f.
Slov. Hdž. Čít. 162. Srieň = sřín, Eisscholle, f. Slov. Rr. Sb.
Vz Sřín. Srieniť sa = běleti se jako sřín. Slov.
Orl. X. 81., Hdž. Čít. 156. Sříkati. Na loutnu s. = k ní zpívati.
Zbrt. Hry. 17. Sřín, srien. Mkl. Etym. 294. Vlas jak
sřín. Hdk. Mráz v zime na vode, keď za- čína zamrzávať, volá sa srien. Voda sä srieni, srieň ide. Hdž. Čít. 156. Po oněm- lých bystřin hladkém sřínu. Hdk. Dřev. Na oknech led a sřín viděti bylo. Koll. IV. 196. — Lipa II. 6., Sldk. 606. Sřit, Abschwung, m. S. v závěsu, Knie-
fall, kotmo, Burzelfall, m., na nártech, Rist- abschwung. Čsk. Sřítiti co. Dediny zrúcali. Slov. Hdž.
Čít. 266. — co jak. Kostol zrúcajte na kameň. Sb. sl. ps. II. 1. 116. — se kam (jak). Bez vlády se k zemi sřítil. Vrch. Skála s-la se do moře; Kámen sřítil se k jeho nohoum. Us. Pdl. Láska v zhoubu nás s-la. Vrch. — co komu. Tancuj, tan- cuj, vykrúcaj, len mi piecku nezrúcaj. Sl. spv. IV. 133. Sříznouti, vz Sřezati.
Srkačka, Saugrohr, n. Vz Srkač. Šmr.
54. Srkadlo, a, n. = napáječ, injektor, In-
jecteur, m. Srkati. Mkl. Etym. 292.
Srkavý šelest. Slov. zdrav. 453.
Srknouti, vz Srkati.
Srn. Mkl. Etym. 293., Hdk., Brm. I. 3.
170. Srna. Chodí jako s. (pěkně). Němc. —
S. = jm. kosy s vysokými nohami. Mor. Brt. — S. = ovce, má vysoké nohy a po červené ďubce nad očima. Val. Brt. Srňacina, y, f. = srnina. Slov. Hdž.
Šlb. 86 , Loos. Srňátko, a, n., vz Srnec. Č. Čt. I. 264.
Srnčátko, vz Srnec.
Srnčí, n., Rehwild, n. S. beká, ječí. Brm.
I. 3. 171. — S., adj. Býti na s. nohách = k útěku připraven. Val. Slavč. 13. Srnčina, y, f., Rehfell, n. Lpř., J. V.
Sládek. Srně, vz Srnec.
Srnec. Cf. KP. VI. 451. V tej kateřin-
skej seči, tam prý smeček bečí; aj bečí, bečí beká, jeho milá naň čeká. Val. Vck. — S., os. jm. S. z Varvažova Jak. v 16. stol. Vz Šb. Dj. ř. 289, Jir. Ruk. II. 243., Jg. H. 1. 627. Srnečka, y, f., vz Srnka.
Srní, n. = lesík u Ústí u Vsetína. Vck.
Srnice (han , val.), srdečné hlísty (u Fren-
štátu), zakožní hlísty (u Vyzovic. Když se dítě vykoupe, vylezou z pod kože). Mor. Brt. |
Srnka houba. Vz Rosc. 71. — S., y, m.,
os. jm. — S. Jindř., písař. Jir. Ruk. II. 244. Srnkooký, rehäugig. S. děva. Č. Kn. š.
404. Srnová, é, f. = pole u Zašové. Pk.
Srnovec, vce, m. S. Bart., vz Haklík,
Jg. H. l. 627. Srnovitý, rehartig. S. antilopa. Hlb.
Sročiti. Obeslal je a sročil na hrad praž-
ský před sebe. Arch. VII. 482., Wtr. exc. Že ráčí jeho před sebe s opatem Kladrub- ským s Arch. IX. 112. Srodilý. Formy našeho bytu jsou vni-
terné a s-lé. Pal. Rdh. I. 390. Srodník, a, m., Stammgenosse, f. Asiatští
bratří a s-ci těchto europských Čudů. Šf. Strž. I. 347. Srodný. S. bytosť, Pal. Rdh. 1. 386.,
slovo. Mz. S. — s čím: zásady s tím du- chem s. Pal. Rdh. II. 191. Srodstvo, a, n. = příbuznosť. Slov. Cf.
Czm. 103. Sroch, a, m. = srala. Slez. Šd.
Sróchnúť, mit Gekrache herunterfallen.
Mor. Šd. Srojiti se, schwärmen. — se kde. Zro-
jili se čmelové v súsedové stodole. Sš. P. 423. Sroniti. Cf. List. fil. 1890. 173. Oči slzu
z-ly. Mkr. Fúkaj, větře, z Podolé, zroň jablíčko lebo dvě; zronil jedno jediné, aj to bylo červivé. Sš. P. 436. — co komu. Vietor od východu zronil mi jahodu. Koll. Zp. II. 357. Po biede zronil drakovi ešte try hlavy. Dbš. Sl. pov. I. 518. — co čím. Kat šablou zroní mu hlavu. Dbš. Obyč. 25. (Slovák) keď i nezroní prachom a olovom, to zroní vrahov svojich pravdy svojej slo- vom. Btt. Sp. 143. Srostení, Verwachsung, f. S. pysků, c.
labiorum, roury močové, atresia urethrae, spojivky, víček, Symblepharon (blánité, mem- branosum, dužninové, carnosum, trámečko- vité, trabeculare). Ktt. exc. Srostík, u, m. = dvě švestky atd. srostlé.
Val. Vck. C f. Srostlík. Srostle, zusammengewachsen. Šd.
Srostlík, zusammengewachsene Frucht.
Srostlina = pojem srostlý či srostitý,
konkretní. Vz Ott. I. 99. Srostločidlý. S. plžové, stylomnato-
phora. Ott. I. 500. Cf. Břichonožec. Srostlohlavý. S. dvojčata, janiceps, syn-
cephalus. Srostloprstí, n., vz Souprstí.
Srostlosť = konkretnosť. S. N. I. 19.
S. víček, ankylohlepharon. Srostlouch, a, m., plecotus, Bindeohr,
n. Brm. I. 309. Srostlý. S. řiť, imperforatio ani. Nz. lk.
Kdo má srostlé obočí, je můrou. Mus. 1883. 471. — kde. Krovky na švu srostlé. Kk. Br. 5. — čím. Dvojčata s-lá hrudníkem tříruká, thoracopagus tribrachius. — S. = srostitý. b. pojem, notio concreta. Jd. 13. Srotiti. Vynech: se mezi sebou. Plác. —
koho: domácí. BR. II. 408. b. — se kde kdy proti komu jak proč. Při pomezí |
||
|
|||
Předchozí (762)  Strana:763  Další (764) |