764

českém veliký počet lidu vojensky se sro-
til. Dač I. 307. S. se pod ústřední vládou
J. Lpř. Také v to léto s-la se čeleď na
Žampachu jedna proti druhým. Let. 76.
Pro své hněvy jste se proti sobě s-li. Pal.
Dj. V. 2. 84.

Sroubek = ohrada dělící místo pro pa-
cholka na spaní od stáje koňské. U nich
mají plný s. chomoutů. U Velehr. Tč.

Sroubiti, sroubnouti. — co (komu). S.
si chýš, loďku. Vrch. Nechopiv se sekery
chaloupky nezroubíš. Č. M. 124. Dávaje mu
vinu, žeby jemu kuoň zrúbal. Ale Sazema
toho pří NB. Té. 270. — co jak: v kusy.
GR. Ten palaš všetko do kolena zrúbe.
Dbš. Sl. pov. VI. 32. — koho kdy. Dva
v souboji srúbal. Kká. Td. 58.

Sroubnice, v z Srubnice.

Sroubnička. Srubnice oprav v: Sroub-
nice.

Sroucený = zborcený. Ptn. 43.

Sroula = posránek. Rgl.

Sroule z: Israel Wtr. Obr. 196.

Srovnalostný. Veličiny s-né s jinými
veličinami. Obvody dvou kružnic jsou s pří-
slušnými poloměry s-né. Čs math. X. 203.,
253.

Srovnalý, gerad, entsprechend gemacht.
Dch.

Srovnati.— abs. Proč to bylo nalíčeno,
soudný rozum lidu s val. — co čím. Holí
sobě cestu s. Vrch. Spíš rukou svojí všecky
hory země srovnáš ve hladkou pláň. Osv.

— co, se s čím, s kým (v čem). Rovně
jsi se s námi úmyslem srovnal. Výb. II.
258. Přístavka s-vá se se substantivem svým
nutně jen v pádě. Krn. Nravy se ctí s-vaje.
Sv ruk. 193. Deset zlatých v těchto peně-
zích s-vnáno v ceně s jedním říšským tola-
rem. Mus. 1880. 35. (Bludné hvězdy) se
nikdy od počátku světa v jednom běhu
nesrovnaly. Št. Kn. š. 91. — se kdy. De-
vátý den srovná se všecka země. Pass. —
co kde s čím. S. si něco v mysli s něčím.
Šml. — co jak. Aby podlé svého svědomí
ty věci s-li. Arch. II. 322. — co z čeho:
zeď z kamenů. Vrch. Z větví si srovná
hranici. Osv. VI. 55. — co k čemu. Zrov-
nati milosť k cizím jako i k svým. Št. Kn.
š. 44.

Srovnávací ablativ, Křn., anatomie, Osv.,
archaeologie, Mus., embryologie, Stč., geni-
tiv, Brt. S. 49. 2. (Cf. Genitiv), methoda,
Mus., Dk., mythologie, tabulky. S. instru-
mental. Gb. Ml. II. 126

Srový = surový, roh. Laš. Tč.

Srozumění. Kdo má rozum k s., roz-
uměj. Bart. 301.

Srozuměnosť, i, f., Einverständniss, m.
Dch.

Srozuměti čím. Když sú (mudrci) vy-
sokým rozumem s-li, že. . . Št. Kn. š. 119.

— odkud. Z přiepisu s mieš, kterak. Arch.
VII. 254. — jak. Ktož pilně znamená a
s-mie, co jest duše. Št. Kn. š. 25. — komu,
čemu: pateři, své závině, Št. Kn. š. 46 ,
717. (142.), sobě. Pal. Rdh. I. 234. Vašemu
listu jsme s-li. 1466. — o čem. Počě od
jiných o svém šeredství s-vati. Pass. — že.
S-měl jsem, že zmatek jest. Arch. II. 430.

Srozumitelný komu. Us — proč. Vý-
znam, který pro nás všecky s-ný jest Mus.
1880 431.

Srp. Cf. Mkl. Etym. 294., Vlšk. 106., 108.
Hádanka. 1. Zhrbený mužíček chodí po
poli, nepřijde domů, až vše oholí. 2. Zhr-
bený tatíček po poli běhá, nepřijde domů,
až všecko zběhá. Km. 1886. 737. — S. Stří-
brný s. luny (měsíc). Vrch. Nad ním vzná-
šel se bledý srpek. Jrsk. — S. mozkový,
jímž přepaženy jsou obě poloviny velkého
mozku. Dk. P. 4. S. = prodlouženina pod-
lebnice. Velký s., falx cerebri, malý, f. ce-
rebelli. Šv. 40.

Srpen Asie Afriky čestnější, srpen Března
teplejší. Us. Tč. S. klasy klidí a ovoce do-
spělé vidí. 15. stol.

Srpice. Cf. Brm. IV. 522.-524.

Srpík, u, m. = srpek, vz Srp. Hraj, sr-
pík, hraj, už ti nedaleko konec, kraj. Koll.
Zp. I 305.

Srpiti se kde jak. Histrie se v zároce
benátské v způsobě půlostrova srpí. Pl.
II. 83.

Srpkov, a, m., sam. na Vsacku. Vck.

Srpnatka, y, f. = druh jablka. Mor.
Brt.

Srpnový. S. povětrnosť řídí se podlé
únorové. Mus.

Srpokřídlec, vz Kk. Br. 158. nn.

Srpoperý. S. čírka, Sichelente, f. Šír.
Pt.

Srpovatě = srpovitě, sichelartig S.
ohnutý. Phl'd. II. 18.

Srpovitý vůz, Siehelwagen, m. Čsk. S.
podoba měsíce.

Srpovník, a, m. S. opásaný, anomalon
circumflexum, Kiefernspinnersichelwespe, f.
Brm. IV. 349

Srpozubec, bce, m. = srpozubák. Rk.

Srpuška, Hungerwespe. Cf. Brm. IV.
339.

Srsť. Cf. Mkl. Etym. 294. Oděv z srstí
velbloudových nosí. BR. II. 49. a. Někomu
toliko po srsti (mírně) domlouvati. Krnd.
32. Mluví od srsti (upřímo), wie ihm der
Schnabel gewachsen ist. Laš. Tč. — Ev.
olom. 206., 207., B. mik. Mark. 1.

Srsten, stně, srstění, srsteník, srstoň,
srsčák = srstkový keř. Mor. Brt.

Srstiar, a, m. = odběratel, příznivec
maďaroňského časopisu ,Srsť.' Čkžk. X. 69.,
VIII. 64.

Srstil, a, m., gyropus, hmyz. Brm. IV.
608.

Srstka = angrešt. Hádanka. Roste, roste
stromeček, pichlavý jak bodláček, zelený
jak líčko, červený jak jablíčko. Km. 1886.
738. — Cf Rosc. 161.

Srstkový keř, vz Srstka.

Srstný. Stala-li by se na listu zkáza zli-
tím (politím), molovými aneb s-nými dier-
kami (od srsti pocházejícími). Arch. VIII.
508

Srstoň, ě, m., vz Srsteň (dod.).

Srš, e, m. Letí jako srš. Sb sl. ps. I.
91.

Sršatý. Cf. Mkl. Etym. 293.

Srščák, u, m., vz Srsten (dod.).