765

Sršeň. Mkl Etym. 293. Lekl jsem se,
jakoby mě s. bodia. Jrsk. Dostane-li člověk
od devíti sršní žahadla, musí prý zemříti.
V Bydž. Kšť. Je jich jako sršní na sladké
hrušce (mnoho). Us. — S. Jakub, 1836. Vz
Jg. H. 1. 628.

Sršení = útěk. Velikým valem n. srše-
ním, Pulk. L. 19.

Sršeti. Vz Mkl. Etym 293. — abs.
Vtipy sršely. Osv. Liják sršel. Šml. — co.
Blesk slunce sršel záři. Čch. Živ. — kam.
Potoky srší dolů na lidi. Osv. I. 90. —
odkud. Z jeho očí srší blesky, láska.
Vrch., Hrts., Šml., Hlk.

Sršlavosrstný. S. aigida, &v66avósi<,-.
Vký. Lpř.: třepením hojně opatřený, hojně
ztřepený.

Sršlavý. S. písmeno. Šf. III. 194.

Sršlivý = zimomřivý, špatně na sebe
beroucí (dobytek). Us. Rjšk.

Sršňák, a, m. = sršen. U Jevíčka na
Mor. Brt.

Sršnivý,= sršlavý, sršavý. S. sršeň. Na
již. Mor Šd.

Sršný. S. devaternice. NZ. I. 18.

Sršoun, a, m., ein Tobender. Rk.

Srub = roubení studny. Ako tu vodu
váži, priletia k nej tri biele holúbky a
sadnú si na srub. Dbš. Sl. pov. I. 82.

Srúbaný, vz Sroubiti. Č. Čt. I. 76., Dbš.
Sl. pov. I. 390, Sldk. 461. A tak z-ho na
horách odšel za mrtvého. NB. Tč. 99.

Srubařství, n. = stavba srubová, Schrot-
holzbau. Sl. les.

Srúbati, srúbnouti. Vz Sroubiti.

Srúbený = sroubený. S. studánka =
dřevěným srubem opatřená. Mor. Brt.

Srubnice. Výb. II. 1012., Pal. Rdh. II.
76., Let. 443. S. = jedno z největších děl
v 15. stol. Wtr. Obr. 267.

Srúbnouti, vz Sroubiti.

Srúbnutý, abgehauen. Vz Sroubiti. S.
hlava. Kká., Hdk., Zr.

Srukovaný = zasnoubený. Štefan bol
už s Aničkou s-ný. Slov. N. Hlsk. XXI. 77.

Srůstavý, obliterans.

Srůsti. — več (s čím). Nestejné samo-
hlásky, z nichž druhá jest i neb v, srůstají
obyč. ve svou dvojhlásku. Ndr. Ústa jejich
srostla v dlouhé políbení. Šml. Jak by
srostla s zemí v jedno. Vrch.

Srůstka, y, f., Knoten, Concretion. Hř.

Srútiti = sřítiti, shoditi. Vz Zroutiti.
Kln. Bs.

Srvátka je už viac vode podobná než
mlieku, len že je kyslá. Slov. Zátur.

Srvký = srhký.

Srymovati, in Reime bringen. Posp.

Sryvátka, y, f. = srvátka. Laš. Brt.

Ssací píst, -kolben, proudy vzdušné,
vítr, Stč., čerpadlo, trubovod, Zpr. arch.,
klobouček, kroužek, nálevka, pouzdro, pr-
sten, troubel, Wld., koš a větrník u stří-
kačky, Pdl., roury u trubýšů. Ves. I. 98.

Ssaditi. — koho (deponere): protivníky
atd. Vz Ž. kl. 338. — co z čeho: podlahu
z pestrých mramorů. Zr. Amis. — odkud.
Ze všech povinností ssazen byl. Vrat. P.
Prok. Kroupa ssazen z hofmistrovství hor-
ního. Dač. I. 117.

Ssajec, jce, m. = ssavec. Hdž. Čít. 116.
Ssáti, sugere. Cf. Mkl. Etym. 335. a.,
Šrc. 150., 180. S., ssu, novotvar ssaju;
přech. ssa, novotv. ssaje. Cf. List. fil. 1884.
99. — co. Ten mořské vody jako mléko
sse. Št. N. 219. Prsy ssúce. Pass. Ti, ješto
ssú prsy; Prsy, kteréž si ssál. B. olom.
106., 230. — co čím: vodu pumpou. ZČ.

I. 283. — co kam. S. něco do sebe. Hrts.
Duše jeho ssála do sebe půvab. Šml.

Ssavec. Cf. Stč. Zem. 812., Krč. G. 877.

Ssavní = ssací. S. pumpa. S. N. XI. 3.

Ssavý = ssací. S. hadice, Khl., papír,
Prům. čít. 196., rourka. Posp.

Ssavýš Cf. Brm. IV. 2. 65.

Ssedati. Cf. List. fil. 1878. 209. - od-
kud: s koně Vš. 155., Troj. 141. b. —
se. Skály se ssedaly. Sv. ruk. 185.

Ssedlý. S. mléko (sedlesko, kýška, kéška,
kyška). Mor. Brt.

Ssednutí, n. S. se půdy. NA. I. 52.

Ssele. Cf. Mkl. Etym. 335. a. Z úst sse-
lat. B. mik. Matt. 21. 16.

Ssésti, vz Ssedati.

Ssísti, vz Ssedati.

Sslzeti, thränen. Až jest sslzel. Let. 367.

Sstačiti = vystačiti, erschwingen. Leč
by onoho přieliš přetáhl, žeby nemohl s.
Št. Kn. š. 154. 15.

Sstálý. Leč by oba múdra a stála byla.
Št. Kn. š. 101.

Sstáti = setrvati. Cf. Zstáti. — komu.
A když tě tu (v čele vojska) uzřie tvoji,
tu rád každý tobě sstojí. Alx. v. 262. (Jir.
Anth. I. 3. vd. 35.). — v čem (jak dlouho,
jak). Neb ktož s ním sstojí až do konce
i v núzi své, jistěť jím utěšen bude; Aby
u vieře pravé sstál do konce; Když sám
v sobě bez Boha nemohl s.; Když sstojí
v tom. Št. Kn š. 9., 11., 127., 162. Kdyby
j byl Adam sstál v nevině. Št. Uč. 127. b.
By Alexandr sstál v té mysli dobrotě. Alx.
H. 7. 6.

Sstoupečník, a, m. = kdo s kým má sstu-
pek, Mitbesitzer, Theilhaber. Adam a Otík,
s-ci Janovi, dali jsú vuoli k tomu. Z. d. opav.

Sstoupiti — odkud (proč). Když jest
p. Jičínský sstupoval z Brumova, volal.
NB. Tč. 128. Jenž pro ny a pro spasení
naše sstúpil s nebes. Št. Kn. š. 14., Výb.

II. 24. — kam. Sestoupnou děvčata do
kola a drží se za ruky. Sš. P. 732. V hrob
a v pekla more zstúpil. Lipa. Sstúpil do
pekelných krajin. Št. Kn. š. 12. — jak:
těsně. J. Lpř. Buoh člověčstvie příjem
nízko sstúpil. Št. Kn. š. 20. Stupi (=sstupi)
jakožto decz (déšť) v přievale. Ž. wit. 71. 6.—
komu čeho. Žádaje, aby jemu jeho purk-
rechtu a gruntu zstúpil, že by on k němu
právo měl. NB. Tč. 166. Když by hradu
páně Mti sstupoval. Arch. VII. 274. (X. 373.).
Upřiemě tobě všeho ciesařstvie sstupuji.
Výb. 11.537. — se več: v cechy, ve spolky,
v bratrstva, v sněm. J. Lpř. Atomy prv-
kové sestupují se v molekuly. Rm. 45. —
se k čemu: k poradě, Šml., Šmb., k vzá-
jemné obraně. J. Lpř. Nohy jejie sstupují
k smrti a do pekla chodové jejie dochodie.
Hus I. 277. — kudy. Zvolna sestupoval
po úbočí. Šml.

495