Předchozí (764)  Strana:765  Další (766) |
|
|||
765
|
|||
|
|||
Sršeň. Mkl Etym. 293. Lekl jsem se,
jakoby mě s. bodia. Jrsk. Dostane-li člověk od devíti sršní žahadla, musí prý zemříti. V Bydž. Kšť. Je jich jako sršní na sladké hrušce (mnoho). Us. — S. Jakub, 1836. Vz Jg. H. 1. 628. Sršení = útěk. Velikým valem n. srše-
ním, Pulk. L. 19. Sršeti. Vz Mkl. Etym 293. — abs.
Vtipy sršely. Osv. Liják sršel. Šml. — co. Blesk slunce sršel záři. Čch. Živ. — kam. Potoky srší dolů na lidi. Osv. I. 90. — odkud. Z jeho očí srší blesky, láska. Vrch., Hrts., Šml., Hlk. Sršlavosrstný. S. aigida, &v66avósi<,-.
Vký. Lpř.: třepením hojně opatřený, hojně ztřepený. Sršlavý. S. písmeno. Šf. III. 194.
Sršlivý = zimomřivý, špatně na sebe
beroucí (dobytek). Us. Rjšk. Sršňák, a, m. = sršen. U Jevíčka na
Mor. Brt. Sršnivý,= sršlavý, sršavý. S. sršeň. Na
již. Mor Šd. Sršný. S. devaternice. NZ. I. 18.
Sršoun, a, m., ein Tobender. Rk.
Srub = roubení studny. Ako tu vodu
váži, priletia k nej tri biele holúbky a sadnú si na srub. Dbš. Sl. pov. I. 82. Srúbaný, vz Sroubiti. Č. Čt. I. 76., Dbš.
Sl. pov. I. 390, Sldk. 461. A tak z-ho na horách odšel za mrtvého. NB. Tč. 99. Srubařství, n. = stavba srubová, Schrot-
holzbau. Sl. les. Srúbati, srúbnouti. Vz Sroubiti.
Srúbený = sroubený. S. studánka =
dřevěným srubem opatřená. Mor. Brt. Srubnice. Výb. II. 1012., Pal. Rdh. II.
76., Let. 443. S. = jedno z největších děl v 15. stol. Wtr. Obr. 267. Srúbnouti, vz Sroubiti.
Srúbnutý, abgehauen. Vz Sroubiti. S.
hlava. Kká., Hdk., Zr. Srukovaný = zasnoubený. Štefan bol
už s Aničkou s-ný. Slov. N. Hlsk. XXI. 77. Srůstavý, obliterans.
Srůsti. — več (s čím). Nestejné samo-
hlásky, z nichž druhá jest i neb v, srůstají obyč. ve svou dvojhlásku. Ndr. Ústa jejich srostla v dlouhé políbení. Šml. Jak by srostla s zemí v jedno. Vrch. Srůstka, y, f., Knoten, Concretion. Hř.
Srútiti = sřítiti, shoditi. Vz Zroutiti.
Kln. Bs. Srvátka je už viac vode podobná než
mlieku, len že je kyslá. Slov. Zátur. Srvký = srhký.
Srymovati, in Reime bringen. Posp.
Sryvátka, y, f. = srvátka. Laš. Brt.
Ssací píst, -kolben, proudy vzdušné,
vítr, Stč., čerpadlo, trubovod, Zpr. arch., klobouček, kroužek, nálevka, pouzdro, pr- sten, troubel, Wld., koš a větrník u stří- kačky, Pdl., roury u trubýšů. Ves. I. 98. Ssaditi. — koho (deponere): protivníky
atd. Vz Ž. kl. 338. — co z čeho: podlahu z pestrých mramorů. Zr. Amis. — odkud. Ze všech povinností ssazen byl. Vrat. P. Prok. Kroupa ssazen z hofmistrovství hor- ního. Dač. I. 117. |
Ssajec, jce, m. = ssavec. Hdž. Čít. 116.
Ssáti, sugere. Cf. Mkl. Etym. 335. a., Šrc. 150., 180. S., ssu, novotvar ssaju; přech. ssa, novotv. ssaje. Cf. List. fil. 1884. 99. — co. Ten mořské vody jako mléko sse. Št. N. 219. Prsy ssúce. Pass. Ti, ješto ssú prsy; Prsy, kteréž si ssál. B. olom. 106., 230. — co čím: vodu pumpou. ZČ. I. 283. — co kam. S. něco do sebe. Hrts.
Duše jeho ssála do sebe půvab. Šml. Ssavec. Cf. Stč. Zem. 812., Krč. G. 877.
Ssavní = ssací. S. pumpa. S. N. XI. 3.
Ssavý = ssací. S. hadice, Khl., papír,
Prům. čít. 196., rourka. Posp. Ssavýš Cf. Brm. IV. 2. 65.
Ssedati. Cf. List. fil. 1878. 209. - od-
kud: s koně Vš. 155., Troj. 141. b. — se. Skály se ssedaly. Sv. ruk. 185. Ssedlý. S. mléko (sedlesko, kýška, kéška,
kyška). Mor. Brt. Ssednutí, n. S. se půdy. NA. I. 52.
Ssele. Cf. Mkl. Etym. 335. a. Z úst sse-
lat. B. mik. Matt. 21. 16. Ssésti, vz Ssedati.
Ssísti, vz Ssedati.
Sslzeti, thränen. Až jest sslzel. Let. 367.
Sstačiti = vystačiti, erschwingen. Leč
by onoho přieliš přetáhl, žeby nemohl s. Št. Kn. š. 154. 15. Sstálý. Leč by oba múdra a stála byla.
Št. Kn. š. 101. Sstáti = setrvati. Cf. Zstáti. — komu.
A když tě tu (v čele vojska) uzřie tvoji, tu rád každý tobě sstojí. Alx. v. 262. (Jir. Anth. I. 3. vd. 35.). — v čem (jak dlouho, jak). Neb ktož s ním sstojí až do konce i v núzi své, jistěť jím utěšen bude; Aby u vieře pravé sstál do konce; Když sám v sobě bez Boha nemohl s.; Když sstojí v tom. Št. Kn š. 9., 11., 127., 162. Kdyby j byl Adam sstál v nevině. Št. Uč. 127. b. By Alexandr sstál v té mysli dobrotě. Alx. H. 7. 6. Sstoupečník, a, m. = kdo s kým má sstu-
pek, Mitbesitzer, Theilhaber. Adam a Otík, s-ci Janovi, dali jsú vuoli k tomu. Z. d. opav. Sstoupiti — odkud (proč). Když jest
p. Jičínský sstupoval z Brumova, volal. NB. Tč. 128. Jenž pro ny a pro spasení naše sstúpil s nebes. Št. Kn. š. 14., Výb. II. 24. — kam. Sestoupnou děvčata do
kola a drží se za ruky. Sš. P. 732. V hrob a v pekla more zstúpil. Lipa. Sstúpil do pekelných krajin. Št. Kn. š. 12. — jak: těsně. J. Lpř. Buoh člověčstvie příjem nízko sstúpil. Št. Kn. š. 20. Stupi (=sstupi) jakožto decz (déšť) v přievale. Ž. wit. 71. 6.— komu čeho. Žádaje, aby jemu jeho purk- rechtu a gruntu zstúpil, že by on k němu právo měl. NB. Tč. 166. Když by hradu páně Mti sstupoval. Arch. VII. 274. (X. 373.). Upřiemě tobě všeho ciesařstvie sstupuji. Výb. 11.537. — se več: v cechy, ve spolky, v bratrstva, v sněm. J. Lpř. Atomy prv- kové sestupují se v molekuly. Rm. 45. — se k čemu: k poradě, Šml., Šmb., k vzá- jemné obraně. J. Lpř. Nohy jejie sstupují k smrti a do pekla chodové jejie dochodie. Hus I. 277. — kudy. Zvolna sestupoval po úbočí. Šml. 495
|
||
|
|||
Předchozí (764)  Strana:765  Další (766) |