767

Sťagdo, vz Sťado (dod.).

Stah, u, m. = šteh, šev. Slov. Bern.

Stahák. Z-ky sú tie retiazky, ktoré sú
jedným koncom pripnuté v chomút koňa,
druhým koncom ale v koniec oja, čím sa
nelen oje spravuje (ŕídí), ale nimi dolu vr-
chom kone aj vozík stahujú (zadržiavajú).
Na panských koňoch (v kočáře) sú z-ky
remenné. Slov. Zátur. Vz násl.

Sťahel, hle, f. = oprať. Val. Slavč. 70.

Stahlůvka, y, f. = provazová oprať na
chomoutě. U Star. Jičína. Vhl. Vz před-
cház.

Stáhnouti. — co: brvy, Vrch., plachty.
Pdl. Žízeň stáhla moje hrdlo. Vrch. Řekl
člověku: Ztěhni ruku svú, an ji ztěže. ZN.

— co kam. Stáhnul klobúk na ucho: S pá-
nem Bohem, děvucho! Čes. mor. ps. 139.—
odkud. Kdo zvykne chlipnosti, nevím, kdo
by ho krem smrti sťáhel od zvyklosti. Tč.

— co komu Úzkosť mu hrdlo stáhla. Vrch.,
Zr. — co se kde (čím). Nad námi stahují
se mračna. Čch. Zdivo na mnohých místech
železnými kleštěmi s. Stat. př. kn. 1877.
108. Jakou duchnu máš, tak lehni, tak se
pod ní obrať a stěhni. Us. Vm. — co jak.
S. rty k úsměšku, Šml., uštěpačně, Hrts.,
obočí hněvivě. Hrts. Sťahuj vším možným
spósobem tvoje náchylnosti. Slov. Tč. — co
čím. Stáhnouti noty obloučkem, Fr. Chlum
7., tělo šněrovačkou. Us. Pdl. Úšklebkem
stahuje se ret. Hdk. — co, se več. Stejné
samohlásky stahují se v touž hlásku dlouhou.
Ndr. Stáhnouti dvě krati v jednu dlouž. Dk.
Poet. 228. — se proč. Rodiče k vůli dě-
tem se stahují (utahují, nad své síly na ně
vynakládají a p.). Us. Prk.

Sťahnúť, vz Stihnouti. Brt. D. 193
Stahovač sval. S. dolního pysku, mus-
cuius depressor labii inferioris, pohyblivé
přepažky nosní, m. depr. septi mobilis na-
rium, chřípí, m. d. alae nasi, koutku úst-
ního, m. d. anguli oris, dělohy, retractor
uteri.

Stahování piva, das Abziehen. Zpr. arch.

IX. 43. — S. = způsob vyměřování hor-
nického, das Verziehen. Vz S. N. XI. 186.,

X. 407. — S. v math. = sčítání i odnímání.
Šim. 49. — S. = stěhování. Prenešťastné
s., keď nieť čo nakládať. Slov. Orl. IX.
247. — S. samohlásek, slabik. Vz Mkl. aL.
196., Jir. Nkr. 10., Kvr. Ml. 16.—17., Gb.
Ml. I. 46. nn. S. slabik na Dolnobečovsku.
Vz List. fil. 1891. 442.

Stahovať také = stěhovati. Slov. Vz
Stahování (dod.).

Stahún, a, m. = neohrabaný chlap. Laš.
Brt. D. 268.

Stach = Stanislav. Šf. Strž I. 270. Cf.
Stašek. — S., os. jm. D. ol. I. 641 , Arch. j
VII. 10., 657., VIII. 221., 315 - S. Václ.
1755.-1831., prof. pastor. theologie při lyceu
olom. Cf. Tf. H. 1. 104., Šb. Dj. ř. 289.,
Jg. H. 1. 628., Jir. Kuk. II. 244., Jg. Zl. 55.
až. 58., Ukaz. 72., 109 , Bačk. Př. 136. nn., Bačk. Písm. 35., 91., 200 , 220., 932., Rk.
Sl , S. N., Mus. 1872., Podbělovský (dod.).
V. Stach, jeho doba a spisy od K. Sabiny.

Stachy u Kašp. Hor. Obyvatelé tamější
dělají tak malé šindele, že se vejdou tři

do huby a mají huby jako meče a jejich
ženy jako břitvy. Vz Sbtk. Krat. h. 106.

Stáj. Šf. III. 561., Mkl. Etym. 319. a.

Stájeničiť, stallen; stajničiti. Slov. Bern.

Stajenník atd., vz Stajník atd.

Stajenovice. Jan z S-vic. Arch. IV. 378.

Stajený = utajený. S. dech. šepot. Mkr.

Stájický. S. cesta. Výb. I. 1012.

Stajiti něco. Vz Utajiti, Ztajiti.
Stajka, y, f. = stáj. S. malovaná, v nej
koníčok vraný. Slov. Mt. S. I. 46. S., fima,
hnůj, mrva. Veleš.

Stajme = stajmo. Slov. Rr. Sb., Č. Čt.
II. 479.

Stajnariť = stajničiti. Slov. Bern.

Stajně atd. = stejně atd. Slov. Tóth. B.
16., Bern.

Štájnice, e, f., Stallort, m. Dch.

Stájník, a, m., stabularius. B. olom. 291.

Stajný, ého, m. = dohlížitel ku stájím.
Kká. Td. 40.

Sták, u, m., vz Stačka (dod.).

Sťakolvek = jakkolivěk. Vz Sťa (dod.).
N. Hlsk. III. 153.

Stakory od Stakora. Vz Pal. Rdh. 1.
136

Stakovoucí. Jdi k čertu, ty takový s.
Osv. 1885. 1083.

Stakový. S-vá vytěpaná kurvo! Cf. Zvy-
jebený.

Stakrahnáte. Vz Stakra. Us. Tkč.

Stakraholde. Vz Stakra.

Stakraporte. Vz Stakra. Us. Tkč.

Stalčiti = zdobiti. Laš.

Stálec. Stálci od r. 1830. Akadem. listy
1880. 67.-68., 110.—111. O jejich povin-
nostech vz v Bačk. Písm. I. 317. Cf. i Vlč.
Lit. slov. 77. — S. = spolek, založený
r. 1878. k soustavnému odbírání čes. knih.

Staletý, hundertjährig. S. dub. Vrch.

Stálice. Cf. MS. 295., Stč. Zem. 19., 46.,
130, Ott. I. 56., 57.

Stálicový, Fixstern-. S. světlo, Stč., sou-
stava.

Stalky, tělocv. náčiní. Rgl.

Stálo. Vrátil jste se k nám na stálo?
Vlč.

Stálobarevný, festfärbig. S. látka. Us.
Pdl.

Stálohvězdí, n. = stálice. Pl. I. 180.

Stálomyslně = stále. Bern.

Stálomyslnosť = stálosť. Beru.

Stálomyslný = stálý. Bern.

Stálosť sloučenin, Km. 137., zdí, kleneb,
Pcl. 42., 44., polohy. NA. S. v dobrém za-
čínání přivede tě k dokonání; Co bývá
z náhlosti, nemívá stálosti Us. Tč.

Stalý. To činil ne jako o s-lých, ale jako
o budoucích. BR. II. 49. b. Přísaha dříve
s-lá. Výb. I. 1042. K věcem stalým nejlépe
jest nemnoho říkati. Lpř. — k čemu.
O skutcích Kristových k spasení stalých.
BR. II. 50. — kde. Spolky před králem
stalé. Výb. II. 882.

Stálý. S. úrok, Dch., sídlo, J. Lpř., ve-
ličina, rovnováha, síla, chyba (při poku-
sech), ZČ., poloha tělesa, článek, Mj., bod,
Jrl., křížek (v hud.), Zv., dohlídka, odbě-
ratel, dávka, odbyt zboží, nebezpečí. Us.
Pdl. Se stálým zřením k něčemu Ndr. Leč

495*



	767

	Sťagdo, vz Sťado (dod.). Stah, u, m. = šteh, šev. Slov. Bern. Stahák. Z-ky sú tie retiazky, ktoré sú jedným koncom pripnuté v chomút koňa, druhým koncom ale v koniec oja, čím sa nelen oje spravuje (ŕídí), ale nimi dolu vr- chom kone aj vozík stahujú (zadržiavajú). Na panských koňoch (v kočáře) sú z-ky remenné. Slov. Zátur. Vz násl. Sťahel, hle, f. = oprať. Val. Slavč. 70. Stahlůvka, y, f. = provazová oprať na chomoutě. U Star. Jičína. Vhl. Vz před- cház. Stáhnouti. — co: brvy, Vrch., plachty. Pdl. Žízeň stáhla moje hrdlo. Vrch. Řekl člověku: Ztěhni ruku svú, an ji ztěže. ZN. — co kam. Stáhnul klobúk na ucho: S pá- nem Bohem, děvucho! Čes. mor. ps. 139.— odkud. Kdo zvykne chlipnosti, nevím, kdo by ho krem smrti sťáhel od zvyklosti. Tč. — co komu Úzkosť mu hrdlo stáhla. Vrch., Zr. — co se kde (čím). Nad námi stahují se mračna. Čch. Zdivo na mnohých místech železnými kleštěmi s. Stat. př. kn. 1877. 108. Jakou duchnu máš, tak lehni, tak se pod ní obrať a stěhni. Us. Vm. — co jak. S. rty k úsměšku, Šml., uštěpačně, Hrts., obočí hněvivě. Hrts. Sťahuj vším možným spósobem tvoje náchylnosti. Slov. Tč. — co čím. Stáhnouti noty obloučkem, Fr. Chlum 7., tělo šněrovačkou. Us. Pdl. Úšklebkem stahuje se ret. Hdk. — co, se več. Stejné samohlásky stahují se v touž hlásku dlouhou. Ndr. Stáhnouti dvě krati v jednu dlouž. Dk. Poet. 228. — se proč. Rodiče k vůli dě- tem se stahují (utahují, nad své síly na ně vynakládají a p.). Us. Prk. Sťahnúť, vz Stihnouti. Brt. D. 193 Stahovač sval. S. dolního pysku, mus- cuius depressor labii inferioris, pohyblivé přepažky nosní, m. depr. septi mobilis na- rium, chřípí, m. d. alae nasi, koutku úst- ního, m. d. anguli oris, dělohy, retractor uteri. Stahování piva, das Abziehen. Zpr. arch. IX. 43. — S. = způsob vyměřování hor- nického, das Verziehen. Vz S. N. XI. 186., X. 407. — S. v math. = sčítání i odnímání. Šim. 49. — S. = stěhování. Prenešťastné s., keď nieť čo nakládať. Slov. Orl. IX. 247. — S. samohlásek, slabik. Vz Mkl. aL. 196., Jir. Nkr. 10., Kvr. Ml. 16.—17., Gb. Ml. I. 46. nn. S. slabik na Dolnobečovsku. Vz List. fil. 1891. 442. Stahovať také = stěhovati. Slov. Vz Stahování (dod.). Stahún, a, m. = neohrabaný chlap. Laš. Brt. D. 268. Stach = Stanislav. Šf. Strž I. 270. Cf. Stašek. — S., os. jm. D. ol. I. 641 , Arch. j VII. 10., 657., VIII. 221., 315 - S. Václ. 1755.-1831., prof. pastor. theologie při lyceu olom. Cf. Tf. H. 1. 104., Šb. Dj. ř. 289., Jg. H. 1. 628., Jir. Kuk. II. 244., Jg. Zl. 55. až. 58., Ukaz. 72., 109 , Bačk. Př. 136. nn., Bačk. Písm. 35., 91., 200 , 220., 932., Rk. Sl , S. N., Mus. 1872., Podbělovský (dod.). V. Stach, jeho doba a spisy od K. Sabiny. Stachy u Kašp. Hor. Obyvatelé tamější dělají tak malé šindele, že se vejdou tři	do huby a mají huby jako meče a jejich ženy jako břitvy. Vz Sbtk. Krat. h. 106. Stáj. Šf. III. 561., Mkl. Etym. 319. a. Stájeničiť, stallen; stajničiti. Slov. Bern. Stajenník atd., vz Stajník atd. Stajenovice. Jan z S-vic. Arch. IV. 378. Stajený = utajený. S. dech. šepot. Mkr. Stájický. S. cesta. Výb. I. 1012. Stajiti něco. Vz Utajiti, Ztajiti. Stajka, y, f. = stáj. S. malovaná, v nej koníčok vraný. Slov. Mt. S. I. 46. S., fima, hnůj, mrva. Veleš. Stajme = stajmo. Slov. Rr. Sb., Č. Čt. II. 479. Stajnariť = stajničiti. Slov. Bern. Stajně atd. = stejně atd. Slov. Tóth. B. 16., Bern. Štájnice, e, f., Stallort, m. Dch. Stájník, a, m., stabularius. B. olom. 291. Stajný, ého, m. = dohlížitel ku stájím. Kká. Td. 40. Sták, u, m., vz Stačka (dod.). Sťakolvek = jakkolivěk. Vz Sťa (dod.). N. Hlsk. III. 153. Stakory od Stakora. Vz Pal. Rdh. 1. 136 Stakovoucí. Jdi k čertu, ty takový s. Osv. 1885. 1083. Stakový. S-vá vytěpaná kurvo! Cf. Zvy- jebený. Stakrahnáte. Vz Stakra. Us. Tkč. Stakraholde. Vz Stakra. Stakraporte. Vz Stakra. Us. Tkč. Stalčiti = zdobiti. Laš. Stálec. Stálci od r. 1830. Akadem. listy 1880. 67.-68., 110.—111. O jejich povin- nostech vz v Bačk. Písm. I. 317. Cf. i Vlč. Lit. slov. 77. — S. = spolek, založený r. 1878. k soustavnému odbírání čes. knih. Staletý, hundertjährig. S. dub. Vrch. Stálice. Cf. MS. 295., Stč. Zem. 19., 46., 130, Ott. I. 56., 57. Stálicový, Fixstern-. S. světlo, Stč., sou- stava. Stalky, tělocv. náčiní. Rgl. Stálo. Vrátil jste se k nám na stálo? Vlč. Stálobarevný, festfärbig. S. látka. Us. Pdl. Stálohvězdí, n. = stálice. Pl. I. 180. Stálomyslně = stále. Bern. Stálomyslnosť = stálosť. Beru. Stálomyslný = stálý. Bern. Stálosť sloučenin, Km. 137., zdí, kleneb, Pcl. 42., 44., polohy. NA. S. v dobrém za- čínání přivede tě k dokonání; Co bývá z náhlosti, nemívá stálosti Us. Tč. Stalý. To činil ne jako o s-lých, ale jako o budoucích. BR. II. 49. b. Přísaha dříve s-lá. Výb. I. 1042. K věcem stalým nejlépe jest nemnoho říkati. Lpř. — k čemu. O skutcích Kristových k spasení stalých. BR. II. 50. — kde. Spolky před králem stalé. Výb. II. 882. Stálý. S. úrok, Dch., sídlo, J. Lpř., ve- ličina, rovnováha, síla, chyba (při poku- sech), ZČ., poloha tělesa, článek, Mj., bod, Jrl., křížek (v hud.), Zv., dohlídka, odbě- ratel, dávka, odbyt zboží, nebezpečí. Us. Pdl. Se stálým zřením k něčemu Ndr. Leč 495*