778

Stejnokořenný, gleichwurzelig, von der-
selben Wurzel. Š. jména, slova. Šf. Strž.

I. 343., II. 413.

Stejnokroj za starších dob v Čech. Vz
Zbrt. Krj. I. 205. Slovo toto již za Otakara
bylo známo.

Stejnolehlosť, i, f., Homologie. S. bodů,
čar, obrazců. Jd. Geom. I. 87., 88.

Stejnolitý, gleichgegossen. KP. V. 372.

Stejnolodní chrám (mající stejné lodi),
Hallen-. Method VII. 18., NA. 1. 49., 64,

Stejnoměr, u, m., Gieichmass, n. Hdk.

Stejnoměrný. S. funkce, Stč., pohyb,
ZČ., Horko, NA., zatížení, Zpr. arch., verše.
Dk. Poet. 368.

Stejnomístný, gleichstellig, Nz.; isoto-
pisch, Stč. Zem. 691.

Stejnomístosť, i, f., Homoiotopie, f.

Stejnomračnice, e, f. S., isonefy =
křivky spojující na mappě body mající
stejné průměrné množství oblaků. Stč. Zem.
648.

Stejnonárodnosť, i, f., gleiche Nationa-
lität. Vliv Slavjanů v citu s-sti kořenující.
Koll. St. 872.

Stejnonožec. Cf. Ott. III. 878., Brm.1V.

2. 39.

Stejnopísmení, n , Tautogramm, n. Dk.
Poet. 444.

Stejnopisný, isographisch, homo-. S.
zásada, S,č Zem. 467., Body, čáry, příčky,
obrazce, úhly, úsečky. Jd. Geom. II. 16.

Stejnoplatnosť, i, f., Aequivalenz, f.

Stejnoplatný. Šf. III. 563., Stč.

Stejnoraděný, gleichgestellt. S. Morava.
Pal. Rdh. 111. 20.

Stejnorodosť, vz Stejnorodnosť. Jd.,
Osv., Šf. III. 651.

Stejnorodý, vz, Stejnorodný. Jd., Stč.,
Mj., ZČ., Zh.

Stejnorúbek, bku, m., homalothecium
sericeum, druh mechu. Let. Mt. sl. VIII.
1. 14.

Stejnoslabičný, stejnosyllabý, gleichsil-
big. Křn.

Stejnosloký. S. složení básně. Dk. Poet.
318.

Stejnosloví, n., Tautologie. Bor. 21.

Stejnoslový rým. Dk. Poet. 401.

Stejnosměrný = stejnosměrý. Stč., ZČ.

Stejnosnubec, bce, m. S-ci, isogameti,
v bot. Hg. 179.

Stejnostupňový, vz Stejnostupní. Stč.
Zem. 468.

Stejnosvalný. S-ní mlži, homomyaria.
Ott. II. 607., NA. V. 637.

Stejnosyllabý, vz Stejnoslabičný. Křn.

Stejnotaktý. S. sloky. Dk.

Stejnoteplice, isothermy = čáry spo-
jující body stejné průměrné teploty. S.
hloubkové, isothermobathy = křivky, spo-
jující body stejné podmořské teploty. Stč.
Zem. 749.-752.

Stejnotlačnice, isobary = čáry, které
na mappě povrch zemský zobrazujíce spo-
jují místa stejného tlaku vzdušného. Stč.
Zem. 574. a Pov. 8.

Stejnotlaký. S. čáry = stejnotlačnice
(dod.). Stč. Zem. 574

Stejnotřesnice, homoseisty = čáry spo-
jující na mappě body stejnočasného země-
třesení. Stč. Zem. 792.

Stejnotvořivý vzlet. Dk. Aesth. 286.

Stejnoválcový, isocylindrisch. S. prů-
mět normalní. Stč. Zem. 430.

Stejnovati se, übereinstimmen, passen.
Aby se to k sobě s-lo. U Kojetína. Wrch.

Stejnovážnosť, vom gleichen Gewicht.
Dk. Poet. 369.

Stejnověký, gleichalt. Lpř. S. originaly.
Pal. Rdh. II. 198.

Stejnověrství, n., der gleiche Glaube.
Pyp. K. I. 30.

Stejnoverší, n. = skládání stejnoveršové.
Nz.

Stejnoveršový. S. sloky. Dk.

Stejnovýznamný, aequipollens. S. úsud-
ky. Dsch. I. 74.

Stejnoznačný, aequipollens. S. methody
v kartografii, zobrazování povrchu zem-
ského. Stč. Zem. 387., 423.

Stejnozrnosť, i, f., Gleichkernigkeit. KP.
V. 222.

Stejnozrnný, gleichkernig. S. hrozen.
KP. V. 155.

Stejnozvučnosť. Koll. St. 214.

Stejný. Jsou v s-ných letech. Us. Na
stejnách = v rovnováze, rovno. U Lipnice.
Krjk. Úplně, absolutně s. ZČ.

Stékací, zum Abfiiessen geeignet. Lpř.

Steklivosť, i, f. = steklosť; steklivý =
steklý. Bern.

Stekloň (vztekloň), ě, m. = prchlivec.
Mor. a slez. Šd.

Steknouti, vz Stéci

Stel, i, f. = stelivo. Val. a laš. Brt. D.
269.

Stěliti = zploditi. Sv. ruk. D. 14. Od
nichž's (rodičů) ty s-la. Sv. ruk. 304., Dr.
(Mus. 1855. 570.).

Stelivný, Streu-. S. sláma. Us. Rgl.

Stelivo. Cf. Mkl. Etym. 320. b.

Stélkový. S. kůže, Brandsohlleder. Matj.
45.

Stellami loket. Stč. Zem. 402.

Stělnosť, i, f. = tělnosť. Bern.

Stelný = čím se může stláti. S. sláma,
Streustroh, n.

Stělný = tělný. Bern.

Stělovina, Pottascheauswurf, m. Sl. les.

Stemperovati, z lat. = smířiti. Kom.
L. sv.

Stěna. Mkl. Etym. 323. a., Mkl. aL. 288.
Hádka mezi čtyřmi stěnami roznese se po
vsi. Světz. Dakedy aj steny uši majú. Slov.
Zátur.

Stěňák, u, m., Flosstafel aus Wandholz.
Šp.

Stenání, das Aechzen. Us.

Stenár, u, m. = steníř. Slov. Ssk.

Stenati. Mkl. Etym. 321. a., Mkl. aL. 11.
— kde. Vítr stená ve trávě po hrobech.
Vrch. Vítr v holých větvích nad ním stená.
Kyt. — odkud. Vzdech stená z jeho prsou.
Kká.

Stěnava, Steine, přítok kladské Nisy.
Krč.

Stenčení, das Dünnmachen, Verkleinern
usw., vz Stenčiti.