779

Stenčený na čem. Obyvatelstvo zten-
čené na živnosti. Mus. — čím. Obyvatelstvo
ztenčené válkami Šmb.

Stenčeti. Ž wit. Ezech. 14.

Stenčiti. — co: něčí moc, J. Lpř., sa-
mostatnosť. — co, se komu. S. někomu
práva. Pal. Děj. V. 2. 14. Už ho vedou,
Martina, kapsa se mu z-la. Er P. - co
jak. čtyři jsou strany, aniž jich na tři
nebo na dvě z. lze. Sš. I. 163. — co več:
širší samohlásku v užší. Bž. 25., Ndr. —
proč. Vinohrady zpustly tak, že skrze to
důchodové ztenčeny jsou. 1636.

Stenčování samohlásek. Cf. Bž. 24. S.
řeči = umalení či mejosa. Sš. II. 30

Stengeli-us, a, m. S. Jiří, jesuita, 1645.
Vz Jg. H. 1. 629, Jir. Ruk. II. 245.

Stěnice = ploštice. Cf. Šrc. 76, Mkl.
Etym. 323. a , Brm. IV. 627. Líný jako s.
Us. Rgl. — S. = dřevo na stěny v dřeve-
ných chalupách. Val. Vck.

Stěniště, ě, n. = místo, kde stojí stěna;
rum ze stěny. Us. Šd.

Stěnkati = stenati. Sedlák pred pánem
stěnká, pred kňazom klenká, ked prijde do
krčmy, palicou brenká. Slov. Koll. Zp. II.
360.

Stěnný. S. malba, plocha. NA. I. 17., 27.

Stěnobledý, wandblass. Č. Kn. š. 198.

Stenokardický, stenokardisch.

Stěnomalba. Koll. III. 350. S. římská.
Vz Vlšk. 97

Stenopeický. S. brejle. Vz Ott. IV. 629.

Stěnovica, e, f. = do čtyřhrana otesaná
kláda ku stavbě stěny. Val. Vck., Slavč.
46.

Stěnovitě, wandartig. Skála s. stoupá.
Kutn.

Stěnovitý, wandartig. S. skála.

Stěnovka, y, f. = skleněná bylina, den
a noc, drnavec, parietaria diffusa, Glas-
kraut, n. Mllr. 76.

Stěnový. S. malba atd. Vz Stěnný (dod.).
Osv. Tš.

Stenúť = ztonouti. Slov. Bern

Stěnůvka = stěnice, Wanze Val. Brt

Step. Cf. Mkl. Etym. 299., Stč. Zem. 793.,
Krč. G. 96.

Stepati co. Žižka vrahů voje ztepá.
Čch. Mch. 65. Ztepe lodie tarské, hřiešníky.
Ž. wir. 47. 8., 138 19. Ty je tam z-ly (po-
mluvily). Us. Dch. Jiné z-li aneb zjímali.
Pal. Ztepou lidu na několik set. Let. 49.—
co oč: o kámen. Hus I. 348.

Steplati = stepleti. Mor. Šd.

Stepnatý. S. krajina, J. Lpř., Osv.

Stepní skot s dlouhými ohnutými rohy.
Vz KP. VI. 440.

Stepokur. Cf Brm. II. 3. 12 , 13., 16.,
21., Pískomil (dod.).

Slepožilec, lce, m., Steppenbewohner,
m. Št. Strž. I. 405.

Stěr. Cf. Mkl. Etym. 352.

Stěráček, čku, m., Radirmesser, u. Hs.

Stěradlo, a, n. S-a u válce k válení sil-
nic, která a něho nalepené bláto otírají. NA.
IV. 183.

Stěranka = polívka mléčná nebo vo-
dová, do níž se obrindzované těsto zava-
řuje. Slov. Pokr. Pot. I. 110.

Stereochromický, stereochromisch. S.
malba. Vz Stereochromie. Zpr. arch. IX.
29.

Stereomikrometr, u, m Zpr. arch. X.
80.

Stereotomie, e, f. = kamenořez, Jrl. I.
10., průřez těles, nauka o něm. Rk. Sl.

Stereotypní = stálý. Mus.

Sterhydraulický lis ZČ. I. 286.

Steřina. S-ny = odrobiny. smeti. zvl.
senné a jetelové. Val. Vck., Mz. 1890. 80.,
Brt D. 269.

Sterman, u, m., pleta, zastr. Rozk.

Stermina, y, f. = strmina. Koll. Zp. II.
373.

Sterna, y, f., destrictarium = v thermách
místnosť, kde ti, kteří cvičení a zápasu se
byli účastnili, hřebílkem písek a nečistotu
s těla stírati si dávali, než do koupele šli.
Vz Vlšk. 53.

Sterohlasně, hundertstimmig. Vlny s.
burácejí. Čch. Dg. 694.

Steronásobný, hundertfach. Pal. Rdh.
III. 195. S. zvětšení. Dk. P. 3.

Sterožertva, y, f., Hecatombe, f. Exc.

Sterrový kov, Sterrometall, m. Zpr. arch.

Stesati co z čeho: lávku z fošen. NA.
III. 163.

Stesknouti. Vz Mkl. Etym. 369. a., Gb.
Ml. I. 172., Hr. rk. 466. Styšču atd. List.
fil. 1884. 92. — abs. Jeden vejská, druhý
stejská. Us — sobě (s kým, nad čím,
proč). Velmi sobě stéště. Výb. II. 297. S.
sobě. Br., ML. 61. b. S žádnou prací sobě
nestýskáme. Abr. 2. 126. Kmet sobě styšče.
Jir. exc. Stýskal sobě s svým nehrubým
štěstím. Ler. Nad nimiž (hříchy) sobě stejští.
BR. II. 19. a. Pro něž sobě tak velmi stesk,
až zapomenuch sám sebe. AlxV. 884..— se
komu (s čím). Steskne-li se jemu. Št. Kn.
š. 74. Stýskalo se nám s naší bídou. Ler.
Stýskalo se čertu s tím, že Adam má v tom
království přebývati. Mus. 1884. 240. Velice
se mi stejště. Bl. Žv. Aug. 128. Až se nám
všem s ním stýskáše. Drk. hry 330. Bra-
třím se s tou kratochvílí s-lo. Wtr. exc.—
komu. I co mi tolik stýštěš? Výb. I. 372.
— s inft. Lidem se již stýskalo na světě
býti. Bart. Stýskalo se nám živu býti. ZN.
Že stýště mu se déle čekati. Let. 395. Snad
se mu s-lo býti zde samu. Nrd. v Osv. I.
83. — o čem. Já nic o tom nestýšti. Rd.
zv. 1009. — sobě oč. Stýskal sobě o to,
kterakby . . 1619. Pal. Rdh II. 281. —
si kdy (kde). Po chvilkách si pěnička
v nich (květech) steskla. Osv. VI. 595.
Mnozí z rána výskali, na večer si s-li. Km.
Když je dobře, nevýskaj; když je zle, ne-
stýskaj. Slez. Šd.

Stěsnanosť, i, f., die Gedrängtheit. Lpř.,
Kzl.

Stěsněný = stěsnělý. Lpř., Dch.

Stětí sv. Jana. Na ten den mají se srá-
žeti hlavičky bodlákům, že prý více nepo-
rostou. U Kr. Hrad. Kšť.

Steydl, a, m. — S. J. Václ. z Greifen-
wehru, dr. theol, administr. 1718. —1764.
Jg. H. 1. 629.

Stezka. Cf. Mkl. Etym. 328. a. Stezka.
Št. Kn. š. 81 , 106 Zná všecky cesty a s-ky.