780

Dch. S. lanová = vyvýšená cesta podél
průplavu vedoucí, po níž jdou lidé s koňmi
loď proti proudu lanem táhnoucími. NA. IV.
253. S. zemské, viae semitae, Steige, Saum-
wege, Byly v starých dobách cesty, pomez-
ními hvozdy z ciziny do vnitř Čech vedoucí.
Nejhlavnější: chebská, domažlická, pasov-
ská čili prachatická, linecká a viterazská,
habrská, liběcká, trstenická, kladskopolská,
chlumecká atd. Vz S. N. XI. 192. — Ste-
zička = cestička na hlavě utvořená rozče-
sáním vlasů. Us. Kšť.

Stěžeje. Mkl. Etym. 324. a. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. 21. — S. zemské držely
chvály božie. Kar. 108. S. kotúče zemského,
cardines orbis terrae. BO. -- S = základy,
podstata věci. Č. Rž. LVI.

Stežejka, vz Kloub.

Stěžejkový, Charnier-. S závěsa, -band.
Pdl.

Stěžejný = základní. S. otázka, Šf. Strž.
I. 84., pojmy. Vch S. ctnosti: spravedli-
vost, moudrosť, skrovnosť a síla. Výb. II. 653.

Stěžen. Cf. Mkl. Etym. 324. a. Svázka
s-ně, Mastbaumsessel; schrána, koryto, ko
tec na s., Mastbehälter. Lpř. Sl. 1. 388.

Steženní, Mast-. S. schrána, koryto, ko
tec. Lpř. Vz předcház.

Stežer, u, m., strsl. stežerB, cardo, lit
stagaras, stegeris, Stengel. Mkl. aL. 7., 11,
271. Základní jmění (pozemky, stavení, do-
bytek) u dřevních Čechů dědina, u Jiho-
slovanův a snad místy i u Čechů stežer
zvané. Cf. Stěžery u Kr. Hrad. Ddk I. 259.

Stěží. Vz Těž, 1. S. (mit Noth) sám ušel.
Šf. Strž II. 182. — I miení upřiemo k otci
svatému do Říma ztěží. Arch. III. 51.

1. Stěžili co odkud. Snad tvoje ruka
ohebná někdy z nich (housliček) chlebíček
stěží. Hdk. — Pozn Na konci za 214. po-
lož: , AlxV. v. 1367. Dle Ambr. Kořínka
v List. filol. 1885. 275. má se čísti: Kamo
takú zbroji (= takový zástup) stěžíš = do
pravuješ — a patří tedy do násl. stěžiti, 2.

2. Stěžiti = dopravovati Cf. konec před-
cházejícího. — co. (Alexandr) svú moc stěží.
Alx. Š. 4. 2 Darius jdieše s sobú slony
stěží AlxV. 2271. Tepa mě dobře k Bohu
stěžíš. Dal. Jir. 37. 15. (Bóh) vytirhne tě
i vystěží tě z stanu tvého. Ž wit. 51. 7.
(List. fil. 1885. 275.). — koho kam. Duši
s tělem roz-lúčichu (črtie) a do pekla ji stě-
žichu. Výb. I. 835. — se kam. Pohleď
před sě, kam sě stěžíš. Smil 1941.

Stěžně. Cf. Těž, 2.

Stěžňový = stožárový, Mastbaum-. S. les.
Sl. les.

Stěžování, Klage. BR. II. 629

Sthenický, athenisch. S. choroby. Dk.

Stiaglav na Radbuze. Vz Mus. 1889.
168.

Stiahnúť. Bau (bál) som sa s. (kohou-
tek = střeliti). Slov.

Stíhati = strkati. — co kam. Každý
groš stibe do kapce. Brt. D. 269. — S. =
utíkati. Ten stibe. Brt. ib. A už sa stíba
v klas zrnko kýžené. Slov. Phľd. III. 425.

Stibavosť, i, f, Peristaltik.

Stíbavý, peristalticus. S. pohyb, peri-
staltische Bewegung, Darmbewegung. Nz.

lk. Léky zabraňující pohyb s-vý, antiperi-
staltica.

Stibin, u, m., antimonovodík, plyn jedo-
vatý. Vz Ott. II. 464., Šf. Poč. 205.

Stibi-um, a, n., v lučbě. Šf. Poč. 195.

Stibor. Arch. VII. 261.

Stiborka, y, f. = zřídlo u Vezek. D. ol.
VIII. 436.

Stiekání, n. Mnoho jich zbil z pušek a
s-ním. Let. 69. Vz Stéci.

Stielavý, sich lagernd. S. mhla. Slov.
Phľd. III 1. 33. Cf. Stláti.

Stien = stín.

Stieniti se koho, devitare aliquem.
Toho, člověče, nestěň se. Um. Rejhr. 341.

Stienka, y, f. =jmélí, Mistel, f. Stienky
ofěrují. Št. Kn. š. 8. 27., Sbtk. Rostl. 324

Stieže, e, f. = tíže, váha. S. zlata. NB
Tč. 224. — Že sú tě nalezli v stíži, slepý
u cesty, lotr na kříži. Pravn. 176. Vniknúti
v tu pracnú tieži, když's byl v takej silnej
stieži. Ib. 1033.

Stigm-a, ata. n. = rána bodná, Stich-
wunde. Btk Voc. 123.

Stigmografický = potečkovaný, stigmo-
graphisch. S. tabulka, papír. Šimek. Did.
122.

Stihačský, Verfolger-. Konal s skou
službu. Ar. I. 377.

Stíhati. Mkl. Etym. 323 b. — co. Stíhá
zábava zábavu, Hrts., hra hru, Kká., rána
ránu. Vrch. S. lúpež. Exc. Zrak vězně tyto
jiskry stíhá. Mcha. Buoh všecky věci stíhá.
Kosm. 1. 8. B. — jak. Noc za nocí se stíhá
v hon. Kká. — co čím. Někoho žárlivostí
s. Vrch. Assessor basiliščím zrakem Tadeaše
stihl. Kká. Td. 36. Mudrcové mnoho stihli
svým rozumem vysokých věcí. Št. R 224. a
Klidným okem kouř stíhal na obzoru. Vrch.
-- kde (kam). Za jezerem hora horu v zá-
padní stíhá kraje. Mcha Sám v své řeči se
stíhá. Výb. II. 1632. — kdy. V tom stihl
povzdech jeho sluch. Osv. — odkud. Trest
stihl jej z ruky vaší. Vrch. — s inft. Že
sa ti nestíhalo v takový déšč na pole cho-
dit (že tě nemrzelo). Mor Brt. — Poznam.
Sloveso stihnúť, siahnúť (val. pom. uh.)
s infinitivem opisuje konditional: Stih sem
tý dvě łumera do vídenskéj vsadiť, býł
bych uděłáł ambo (= kdybych byl vsadil).
Stihło ňa nepotkat to neščestí, moh sem
dosel byť možným (= zámožným). Už je
tma, ale stihlo byť pod mračnem, bylo by
ešče tmější. Ten sa ňa býł ale nadožíráł,
stih sem sa ho nestřepať (= ten by se mne
byl naobtěžoval, kdybych se byl nestřepal).
Sťaheu sem byt doma, nebyuo by sa to
stauo. Sťahł sem ho dopadnút, býł bych
mu dáł. Brl. D. 193.

Stihomam, u, m., Verfolgungswahn, m.

Stichlý, still geworden. S. krajina. Jrsk.

Stichnouti, chl, utí, still werden. Stichly
zpěvy. Vrch. Stichl vítr, Vrch., hovor.
Kyt. — komu čím. Leknutím stíchlo jí
srdce. Jrsk. — Vz Ztichnouti.

Stichprobe. Námátková revise účtů. Nár.
listy.

Stikati = škubati, trhati, rupfen. Sl. les.

Stil. O stilu vz Jg. Slnosť. 59., Národní
listy 1889. Příloha k č. 127,