Stilben, u, m., v lučbě. Cf. Šf. Poč. 563.,
Rm. II. 256.

Stilisace, e, f., Stilisation, f. Us.

Stilisování, n. = slohování Dk

Stilisovaný; -án, a, o, stilisirt.

Stilistický, stilistisch, slohový. S. ne-
dbalosť, Mus., uhlazenosť, obratnosť, okrasy.
Tf.

Stilistka, y, f., Stilistin, f. Mus.

Stilka, y, f. = skýva (chleba). U Sku-
hrova. J. Semerád.

Stilpnosiderit, u, m, nerost z řady
kysličníků železnatých. S. N. XI. 193.

Stín. Cf. Mkl. Etym. 323. a, Mkl. aL.
288.. MS 134. S. úplný, neúplný (polostín),
Mj., deštní. Stč. Zem. 639. Krade se jako s.
(zloděj). Us. Fč. Každý rád si v stínu hoví.
Č. Rž. XCVII. Není ho tu než s Pk.
Všecky ty věci minuly sú jako s Št. Kn. š.
24. Za kým s. nechodí, ten spáchal nějaký
zločin. Mus 1883.471. Hádanka: 1 Spadne
to do studně a nežblunkno to. 2 Samo to
do jámy vleze a kdyby přišlo tisíc koní,
nevytahnou toho, až to samo vyleze. Km.
1886. 738. — S. = věc bez ceny. Kdo stín
lapá, prázdnou hrsť mívá. Us. Bž., Hkš

Stínati se = opíjeti se. Mor. Rgl.

Stínek, nku, m. = křížový steh Brt. L.
N. II. 91.

Stinidlo řecké a řím. Vz Vlšk. 190

Stinidlový. S. palma, corypha umbracu-
lifera. Ct. Ott. V. 662.

Stíniti. — co. Kníry stínily ústa. Šml.

— co čím. Proč vlasť stíníš perutěmi ?
Hdk. S. si rukou oči. Us Fč.

Stínitý, schattenhaft Dch.

Stinka. Vz Stienka.

Stinně, schattig. Kká K sl. j. 156.

Stinník, u, m. S. slúpkový = ozdobný
vzorec prolamovaný na mor. vyšívání.

Stínoměr, u, m., Schattenmesser, m.
Mlčoch. XXVIII.

Stínomil, a. m., sciaphilus, brouk Kk.
Br. 288.

Stínorouchý. S. hora (= stinná). Kká.

Stínosloví, n., Schattenlehre, f. Dk.

Stínový. S. hodiny Stč. Zem. 117

Stipaci-us, a, m. — S. Mikul. Strakov-
ský, městský radní, †1602. Cf. Jg. H. 1
629., Jir. Ruk II. 245 , Ukaz. 73

Stipice, e, f. S. u kola, radius.

Stíra, y, f., boteris, zastr., nádržka. MV.
Hank. Sb. 419.

Stírač písem. Tk. III. 281.

Stíradlo, stěradlo, a, n., Abstrichholz, n.
Hř.

Stiřinský. S. panství v Čechách. Pal.
Děj. III. 1. 325

Stírka. Cf. Mkl. Etym. 352.

Stírkový, Abstrich . S. cín. Hř.

Stiskadlo dělohy, děložní, Uterusdepres-
sor, m., jazyku.

Stískala, y, m. Co S. nastískal, to Vý-
skala rozvýskal. Brt.

Stisknouti co = vzíti, ukrásti. U Kr.
Hrad. Kšť. — co komu: ruce. Kn. svěd.
1585. Lítosť stiskla mu hrdlo. Šml. — co
kde: slzu v oku. Vlč. Ještě hoch dívku
v poletu kol outlých bočíku stiskal. Hdk.

— se jak (kde). V chumáč se stiskli.

Vrch. Prsty v pěsť stiská. Kká. Hlavy
stiskli dohromady. Vrch. Na věži tam se
lebka k lebi stiská v potupný věnec. Čch.
Mch. 6 — na koho = střeliti. Us. Rjšk.

Stísněný. S. poměry, Osv, prostory,
Pdl., hlas. Sá.— kde: v duši. Šml. — jak.
Stát finančně s-ný. Kzl. 244.

-stiti. Cf. vymostěn, vylstěn, telestění.

Stíti, — koho. Zůstal, jak by ho sťal;
ani by se na něm krve nedořezal. Us. Šd.

— co jak. A ten ztínal všetko do kolena.
Dbš. Sl. pov. VI. 36. — proč. Pro kohožto
cná Dorota nevinně jest dnes sťata. Výb.
II. 22. Cf. S. koho. — kde. Hostinu dá
veľkú a na nej rozkáže ho zetnút. Hol.
13. — odkud. Hlavu s těla s. Kká. —
se = opiti se. Mor. Rgl.

Stíž, e, stížka, y, f. = těrcha, břímě. To
je s. toho (moc)! Brt. D. 269.

Stížeň = stížný list. S. na poště do
Prahy poslali. Výb. I. 1536.

Stížiti co. Ospalosť mne stížila. Dch.
Svůj výrok stížil (vážným učinil). Kká. Td.
25. Soudu pravého mezi hříchy nečiní, ale
menší ztěžují a větší zlehčují. BR. II. 103.

— si nač. Cf. Mkl. Etym. 351. Na prácu
sa sťažujeme a rozkoš oblubujeme. Slov.
Tč. Ľudia na zlé časy veľmi sa sťažujú.
Slov. Zátur.

Stížka, vz Stíž (dod).

Stížlivý = stížný. Co nám do vás s-vé
přichází. 1596. Zukal.

Stížně = stěží. Co z rozumu s. se váží.
Jirs. 6. — S. někoho napomínati (do něho
si stěžuje). Wtr. Obr. 12.

Stížní, Beschwerde-. Podpisovali s. spis
do kolečka. Jrsk. Vz Stížný.

-stk. Z -stk t se vysouvá: treska (trestka).
Dol. List. fil. 1891. 432.

Stkaný, zusammengewebt. Bern.

Stkmieti. Cf. Zatkměti = schovati, ukryti.

Stkona, jacintus, zastr.

Stkvělook, a, m. = člověk. Č. Rž. LXVI.

Stkvělý. Cf. Mkl. Etym 323. b. S. uni-
forma, postavení, Vlč, sláva, Hdk., budou-
cnosť, hostina, odměna, úspěch, vítězství,
výsledek atd. Us. Pdl.

Stkvíti se. Strč. svtieti, enitescere. Pro
obtížnosť vyslovovati svt stalo se svieti.
Hom. op. 154. a. Jiné zrušení stalo se pře-
smyknutím svt v stv a jest potom stvieti.
Stv přibírá ještě k: stkvieti a snad také:
sktvieti. Potom vynechá se t a zůstává skv
(skvieti). Imper. stvi, stkvi, odchylkou stvěj,
stkvěj; přech. stvě, stkvě, odchylkou stvěje,
stkvěje. Cf. List. fil. 1884. 462. (Gb.). Cf.
Stvieti. Stkvíti, stvíti, skvíti. Gb. Hl. 123.
3. ř. sh., Mkl. Etym. 323. b. — V 2. ř.
článku oprav 122. v: 125. a v 5. ř. za bly-
štiti se přidej: , svítiti se. — kde. čelo,
na němž pyšný lesk se skvíval kdys. Kká.
K sl. j. 153. V zraku veliké mistrovství
učinitele se skví. Zr. Nad něhožto hlavú
kříž se stkvieše. Pass. O něm (okolo něho)
stviechu zářmi stěny. Kat. 1051. — čím.
S. se krásou, Dch., zlatem, Osv., půvabem.
Šml. Jejím (tmy) závojem tím příšerněji
sníh se v dálce skvěj. Vrch. Jako blskem
stkvieti sě budem. Št. Uč. 124. b. Xerxes
velikým štěstím se stkvěl. Alx P. 59. —

496