782

odkud. Zář se z houště skví. Kká. Jasnosť
veliká stkvěla se od děťátka. Brt. S. N.
625. — od čeho: od zlata. Arn. 2365.,
Pass. mus. 391. Hemelinové od stříbra a
drahého kamení se stkvěli. V. — jak.
Oltář skví se v lesku svátečním. Vrch. Jich
tváři jako slunce sě stvie. Pass. mus. 374.
Budú se stkvieti jako hvězdy na nebi. Št.
Kn. š. 6. (141.).

Stkvoucí. Stvúcí světlosť, Kat. 144.,
blesk. Krist. 111. a.

-stl. Z stl t se vysouvá: prehršlí (pře-
hrstlí). Dol. List. fil. 1891. 432.

Stlačec, čce, m. = svlačec. Nov. U Úboče.
Rgl.

Stlačený. Hlava s hora i zdola s-ná
Kk. Br. 1. K zemi s-ný. Kká

Stlačiti, stláčeti. S., conculcare. Ž. wit.
7., 6. — co. Válka rakouská r. 1866. s-la
kursy o 19%. Kzl. — co kde. Když by
kto komu na jeho dědině obilé spásl nebo
ztlačil. Arch. II. 103. Musil přes tu chvíli
stláčeti si širůšek na hlavě. Prss. Tady
hnáchu bez rozpači, ach, co sě tu ctných
těl ztlači. Alx.V. v. 1744. (IIP. 42.).

Stlačky, pl., f. Aby v zime neoziabalo
v nohy, tedy si kladú do čižmy s. zo slámy.
Slov. Hdž. Šlb. 83. Cf. Otáčka (dod).

Stlačný = stlačitelný.

Stlačovadlo, tlačidlo. Cf. Ott. V. 561.

Stlak, u, m. = stlačení. Mj. 12.

Stlanivo, a, n. = stlaní, stelivo. Slov.
Rr. Sb., N. Hlsk. IV. 220., LObz. XVIII.
13.

Stlánka, vz Ložnica (prostěradlo).

Stlaňový hnůj = z lesního steliva, Wald-
stieudünger. Slez. Šd.

Stlapnút = v máselnici stlouci Mor. a
slov. Šd.

Stláskati = hltavě snísti. U Kdyně. Rgl.

Stláti komu. Už mu stelou (v hrobě).
Us. Tkč. — co. Člověk šíř stele křídla
svého ducha. Čch. Bur. — co kam. Jabloně
stíny své v bujnou trávu stlaly. Zr. Amis.
Jeho slovo v duši hloub se stlalo. Hdk. —
kde. Kde se steleš (kam se hrabeš, kam
lezeš)? Val. Vck. — se kudy. Stínové se
kmenů stelou po mechu. Čch. Bs. 93. Roždie
stlachu po cesfě. Krist. 76. a. — komu
jak. Tu se nám ne v hod stele. Kat. 80. —
se nač = chystati se. Ten se na to stele.
Mor. Bkř.

Stlelý, vermodert. S. kmen, peň, strom.
Kká. Td. 108. a j.

Stleskati. Ž. wit. 97. 8.

Stlouci. — abs. Žena stlouká (smetanu
v máselnici). Us. — co. Tvrdé hrudie
ztlouci. Št. Kn. š 97. — koho. Phľd. IV.
1. 51., Hus I. 348. — kde: máslo v má-
selnici. Us. — co čím (jak). Plátno pali-
cemi na štoku s. (když se bílí). Džl. Hro-
zily ľadovcom tvrdým ztĺct nivu mladú
nadějí slovanských. Sldk. 215. Vlky z peci
pudlovací samokovem na pravidelné kusy
čtverhranné stloukati. NA. IV. 175.

Stloukání másla. Vz NZ. I. 128. nn.

Stlp. Buchnul do mňa ako slepý kôň do
stlpa. Rr. Sb.

Stlpec, pce, m. = sloupec. Slov. Loos.

Stlpeň, pně, f., Säulenhalle, f. Slov. Ssk.

Stlpochodba = sloupochodba, Säulen-
gang, m. Slov. Loos.

Stlporadie = sloupořadí. Slov. Loos.

Stlpovie = sloupoví. Slov. Loos.

Stlstiť, verdicken Slov. Ssk.

Stlumený; -en, a, o, gedrückt, gedämpft.
S. cval, hovor, Vrch., barvy, Dk. Aesth.
183., 7., krok.

Stlumiti. — co kde. Pocit výčitky
v sobě s. Schlz. Tuto žádosť v sobě ztlum.
Čch. Sl. 50.

Stlúp. Alx.V. v. 106. (HP. 62.).

Stlupie, n. = sloup. Postaviv oči v s.
St. Kn. š. 279. 6.

Stlupnice, e, f. = slupice. Nov.

Stlustlý, etwas dick, stark geworden.
S. tykadla. Stn. I. 12.

Stlustěti, vz Ztlustěti.

Stłúščá = stlouští. S. ruky. Místy na
Mor. Jinde tam: stluséa (val., laš.), stiuščú
(pom.), stłušče (uh.). Brt. D.

Stmelený; -en, a, o, verkittet. — čím.
sádrou. — z čeho: ze dvou pruhů. ZČ. I.
422.

Stmelov, a, m., míst. jm. Pátý progr
opav. gymn. 9.

Stměti Cf. Stkmieti (předcház.).

Stmíti co. Noc, jež bukovinu stměla.
Kká. K sl. j. 180. — se kde. Nad tebou
se stmívá. Kyt., Kká.

-stn Z -stn t se vysouvá: ščasný. Dol.
List. fil. 1891. 432.

S to. Poněvadž nemůžete s to býti, což
nejmenšího jest, proč o jiné věci se sta-
ráte? BR. II. 30. a. Nebyli s to, aby něco
důrazného předsevzali. Št. Strž. II. 551.

Sto. Cf. Šf. III. 642., Šrc. 449., Mkl. aL.
78 Stran sklánění cf. D. Lhrg. 256., 206.,
Gb Ml. II. 94. 4, 95. Lidem dlužen zůstal
přes 15 setí (set) tolarův. Dač. I. 143. —
S. = mnoho Ten hoch stojí sto peněz.
U Viškova. Fr. Blý.

Stobarevně, hundertfärbig. Kká.

Stobarevný, hundertfärbig. Č. Kn. š.
379., Čch. Mch. 46.

Stobarvý = stobarevný. Čch.

Stobohovať = klíti. Slov. Ssk.

Stobořice Tam pouštějí o posvícení
mlhu v chlívku zavřenou a v rybníčku vaří
jelita. Vz Sbtk. Krat. h. 107.

Stobranný, hundertthorig. Lpř., KP.

Stocentový buchar, 100 Centner schwer.

Stoček, čku, m. = co bylo stočeno. KP.
V 326.

Stočení, n., vz Stočiti. S. pupečníku.
Kžk. 356.

Stočený jak. Péro spiralně s-né. Pdl.
Rovina v pravo s-ná. Rm. — kam. Vlasy
na papilloty s-né. Hrts.

Stočiti. — co: šroub. ZČ Šedé kníry
stočil. Kká. Že by je zase s-ll (na jinou
mysl obrátili) a zviklali. Výb. II. 1441. —
co, se kam. Šátek mu s-li přes tvář.
Vrch. Zrovna k nim se stočil; Hned frajtru
Gontovi se s šeptem k uchu stočil. Kká.
Td. 60., 272. Cesta v rokli se stáčí. Vrch.
— co kde. Obilí na řešetě stáčeti. Us. Fč.
Kol stromu se břečtan stáčí. Pdl. Šroub
v matici s. ZČ. — koho v čem. Ty řeči
mnohé u víře stočí (zviklají). 1525. — jak.