783

S. Šroub do té míry, až ... . ZČ. I. 405.
Opětně se stáčí jako had. Kká. S. zrak
v šilhání. Vrch. Vítr prach v kotouč stáčí.
Us. Pdl. Svůj chvost kolikrát stočí kolem
těla. Vrch. Stranou se s. Kká. Péro spiralně
se stáči. Rk. — se kudy. Ona divo sa
izbou ztočí (zatočí). Vaj. Ttr. m. 119. — se
po čem. Některé rostliny po slunci se stá-
čejí. Kod. — co s kým: bitvu. 1651. Mus.
1891. 61.

Stočné = plat ze stok.

Stoďáblovati = říkati: Sto ďáblů ! Slez.
Šd.

Stoderany, dle Dolany, Stoder, v kra-
jinských Alpách. Šf. Strž. II. 353.

Stodílný, hunderttheilig. S. teploměr
(Celsiův). Stč. Zem. 496.

Stodola. Mkl. Etym. 323. b. Moudrosť
jako s. (stodolová = nemotorně se rozta-
hující). Dch. Z pusté s-ly nevyletí chyba
(= leda) sova (= z nevzdělaného, z pro-
stého člověka nevyletí leda zase sprostota).
Val. Vck., Slavč. 93. Kdo pre marnosť roz-
množuje stoly, ten najvetšé vyprázňa s-ly.
Slov. Tč. Široké brázdy, prázdné stodoly.
— S. = čes. nár. tanec. Bačk.

Stodoliska, pl., u. = les u Luhačovic.
Sk.

Stodoli-us, a, m. — S. Dan. z Požova.
1589. Jg. H. 1. 629., Jir. Ruk. II. 245.

Stodolník, a, m. = duch a pán stodoly.
Máš-li přinésti večer něco ze stodoly, řekni
třikráte: ,Stodolníku bez brady, půjč mi
sejto (nebo jinou věc, pro kterou jdeš)',
aby ti to vydal. U Jilemn. Kšť. S., horreator.
Veleš.

Stodolůvka, y, f. = hruška kulovatá.
Mor. Vck., Brt.

Stodory. Dal. Jir. 194.

Stodský, ého, m., os. jm. Mus. 1880. 37.

Stoh, Mkl. Etym. 323. b. V MV. nepravá
glossa. Pa. 48. Ve stoze, ve stohu. Gb. Ml.
I. 75. Dlouhá tyč ve slohu oprav: ve stohu.
Sena na lukách složili do stohů (= do ko-
pek). Brt., Wtr. Led do stohů skládati. KP.
V. 354. To je slovo jako s. (pevné, nezru-
šitelné). U Rokyc. Fč.

Stoha, y, f. Vypadá jako s. (o hubeném).
Mor. Rgl.

Stohař = zvedadlo na slámu. Us. Pdl.

1. Stoj. Mkl. Etym. 319. b. S. v tělocv.
o hlavě, Kopfstehen, n., o paži, Arm-, o před-
loktí, Unterarm-, o týle, Genick-, o rukou,
Händestand, m., přednožmo,Vorspreitz-, roz-
kročný, Grätschelstellung, skřižný, Kreuz-
stellung, spatný, Schluss-, úkročný, Seit-
schritt-, únožmo, Seitspreitz-, výkročný,Vor-
schritts-, zákročný, Rückschritts-, zánožmo,
Rückspreitz-, rozporný, Zwang-. Rgl.

3. Stoj! = stůj. Stoj tu! Mor. a slov.
Šd.

Stojačka, y, f. = vonička družbů. Slez.
Šd.

Stoják = stolička okrouhlou dierou opa-
trená, v ktorej malé deti stať sa učia, Gängel-
korb, m. Slov. Rr. Sb.

Stojan. Cf. Mkl. Etym. 319. b., Wtr.
Obr. 535. S. ke kamnům, Ofenständer, Dch.,
stolku měřického, posouvací (u železniční
výhybky), přiléhací (dva sloupy, kterými

křídla vrat stavidlových k sobě přiléhají),
NA., pojízdný a vřetenový (u soustruhu,
vz Stojánek v dod.), ZČ., kulissový (na je-
višti), Pdl., k čerpadlům, sprchavý (v láz-
ních). Wld. — S., os. jm. D. ol. IX. 317.
Vezme si Juru Stojanového (nevdá se). Val.
Brt., Vck.

Stojánek na hodinky, doutníky, sirky.
Us. Pdl. — S. (u soustruhu) pojezdný (po-
suvný), fahrende Docke, či koník, Reitstock,
m. Cf. Stojan (dod.). Včř. Z. II. 57. — S.
u kolovratu. Rgl, Hk. Přadleny mají na
stojánku (a to na kuželi) nastrčenu troubku
lnu, koudele. Knrz. — S. Dojiti při s-ku
(nedati nic k dojení). Ráda dojí při s-nku
(je lenivá; aby nemusila jíti pro píci kra-
vám, nedá jim nic). U Kr. Hrad., Chrud.
Kšť., Hk.

Stojanův. Vz Stojan (konec, dod.).

Stojatě. Chví-li se struna s. Mj. 206. Vz
Stojato.

Stojato. Pil na s. (stoje). Knrz.

Stojatosť, i, f., Standhaftigkeit, f. Pevná
s. (ku př. zatlučeného kolu). Dch.

Stojatý. S. kotel, parní stroj, Šim., šachta,
NA., vlnění, vlna. Mj. 204. Na kulatou otázku
odpověď dáti s-tou. Šml. St. fil.

Stojava. Stojí stojí s., nad s-vou morava,
nad moravou měchy dují, nad měchami
mlýny melú, nad mlýnami kuny hrajú, nad
kunami dubina, v tej dubine zverina. Há-
danka. (Opis člověka: nohy, břicho, plíce,
zuby, zraky, vlasy, vši). Slov. Rr. MBš.

Stojecí, ího, n., vz Stanc (dod.).

Stoječko = stoječky. Mluvil s ním na s.
1430. Wtr.

Stoječky. To s. se dálo. Výb. II. 1581.

Stojespal, a, m., os. jm. Wtr. Obr. 89.

Stojisko, a, n., Standpunkt, m. Loos. Vz
Stojiště.

Stojiště -= hlediště. Koll. St. XI., III.
115.

Stojka v tělocv., Stehsprung, m. — S.,
y, m. = stojko. Mor. Na divadle: statista.
Šd.

Stojlo, a, n. = pražné hrniště, Roststadel.
Hř.

Stojme = stojmo, hned, gleich. Aby s.
stúpal slúžiť Slov. Dbš. Sl. pov. II. 89.

Stojmem = stojmo, stojačky. Slez. Šd.

Stojnosť, i, f., Stehbarkeit, f. S. lodi.
Wünsch.

Stok. Mkl. Etym. 348. a., Czm. 103. (stud-
nica, pramen). Cf. násl.

Stoka, Abzugsgraben, -canal. Kraj, dno,
směr, hloubka, stěna s-ky. Sl. les. S. po-
uliční, proplachovací, Zpr., odpadová, od-
vodňovací, podomní, uliční. Us. Pdl. Cf.
Vlšk. 72., 73., 75. — S. chladicí v pivo-
váře. Zpr. arch. Vz Stok. — S. = potok.
U Domažl. Němc., Jrsk.

Stoklas. Cf. Mllr. 26 , Mkl. Etym. 335. a.
Stoklasa praví: Sedláče, živ se, já nesu, až
se mi hřbet prohýbá. Bž. — S., a, m., os.
jm. — S. Ed., nar. 1845., prof. v N. Městě
u Vídně. Vz Tf. H. 1. 199., Rk. Sl.

Stoknúť sa = spadnouti. Vyhodil zlatý
prsten a ten stoknul sa jej na prst. Slov.
Mt. sl. I. 55.

496*