Předchozí (786)  Strana:787  Další (788) |
|
|||
787
|
|||
|
|||
Strachovisko = strašpytel. On je také
s. Slez. Šd., Brt. D. 145. Strachovský z Strachovic Ad. Jindř.
Vz Strachovice (dod.). — S. Jos , nar. 1850., sochař. Vz Rk. Sl. Strachúň, ě, m. = strašpytel. Slov. Phľd.
III. 558. Strachviti se, abhorrere. 14. stol. Jgć.
XIV. 14 Straka. Cf. Mkl. Etym. 336. a., Šrc. 69.,
Brm. II. 2. 487., 490., Káča (2. dod.), Mach. 8. (183.). Představenému není-li učitel po- volným, trýzní ho, ba i ze služby vystr- kuje, tak že stojí jako s. na kole (netrvale). Zbr. Múdr. živ. II. 43. Sedí jako s. v hnízdě (za pecí). Us. Vk. Nabíráš toho jako s. na ocas (málo; když se nakládá hnůj). Brt. S. když na dvoře rapoce, tam dostanou hosti. Němc. IV. 421. Přiletí-li s. na zahradu, zvě- stuje hosti. Mus. Více v Mus. 1853. 488. Sedne-li s. na stavení a nad obyčej křičí, bude prý v tom domě mrzutosť Mus. Každá s. od svého jazyka zhyne. Lpř. Znáti s-ku po ocase. Pk. Proč s. na jiný keř uletěla? Protože do toho naneřádila. Č. M. 510. — Hádanka: Bielo je, nie je deň; čierno je, nie je noc; zeleno je, nie je tráva; chvost má, nie je kráva. Slov. Šd. Hra na straku. Nár. listy. 22/111885. Nrd. — S. = strakatá kráva (vz Stračena), kachna, strakatý kůň. Us. - - S. = skvrna, Fleck. Ta kráva má na hřbetě samé straky. U Star. Jič. Vhl. — S. = sekera. Us. vinařský. Bl. 173. — S., y, m., os. jm. 1550. Arch. VIII. 604., Let. 515. — S. Jan, 1743.—1808., kazatel. Jir. Ruk. II. 246., Jg. H. 1. 629. — S. Jos. Frant., farář 1743. Jir. Ruk. II. 246., Mus. 1891. 106. — S. Vil. Tf. H. 1. 179., Rk. Sl. Strakáč, e, m., clerus formicarius (Sl.
les.), Buntkäfer. Vz Pestrokrovečník. Sl. les. — S., eudromis, motýl. Kk. Mot. 117. Strakačka, vz Stračka. Brt.
Strakál = strakáč. Mor. Brt. D. 142.
Strakamakatě se míti = všelijak (žer-
tem). Jak se máte? Tak s., jako bychom se ani neměli. U Kr. Hrad. Kšť. Strakamakatý = divoce strakatý (žert.)
S. šátek. U Kr. Hrad. Kšť. U Kdýně. Rgl. Strakaňa, ě, f. = ovce strakatá. Mor.
Brt. Strakapoun = moták. Šír. Pt.
Strakatistý = strakatý. Val. Brt. D
154. Strakatobarevný. S křidlice. Koll. IV.
39. Strakatý. Cf. Mkl. Etym. 336. a. S. tlach.
Jar. Sl. 7. Smídlu, kameň do vody, s-tá byla (= dostál jsem slovu a dále se o to nestarám, nebo: Bud z ticha, jinak se nám oběma zle povede). Val. Slavč. 40. — jak. List zeleně a žlutě s-tý. Us. Pdl. — S. Karel, 1804.—1868., čes. pěvec. Vz Rk. Sl., Srb 132., Slavín II. 18. — S. Jan, nar. 1835., dr. práv a notář v Praze. Vz Rk. Sl., S. N. Strakaviti, bunt machen. Bern.
Strakavý. Mkl. Etym. 336. a. S. fěrtoch.
Koll. Zp. I. 285. Straklenka, y, f. = stračka, strakatá
slepice. Us. u N. Bydž. Kšť. |
Strako, a, strakoš e, m. = volské jméno.
Mor. Brt. Strakonice. Cf. Pal. Rdh. II 126.-127.
Strakonický. O s. dudácích vz Sbtk.
Krat. h. 107. S. mistr, Grossmeister des Malteserordens, poněvadž tam sídlil. Pal. Děj. II. 2. 419. — S. Jan. 1547. Jg. H. 1. 512., 629., Jir. Ruk. II. 246. Strakopoud, picus. Cf. Brm. II. 507.,
512. Strakoš, vz Strako (dod.). Také strakatý
holub. Brt. Strakule, e, f., dendrocitta, pták. Brm.
II. 2. 506. — S., vz Stračena. Také Slez. Šd. Strakuša. e, f, vz Stračena. Také slov.
Pokr. Pot. II. 76. Stram, u, m. Krivice (sane), ktoré na
vrchu spojené sú hrubším oplenom na dvoch nízkych stranách upevněným. Slov. DŠk. II. 272. Stramlať sa = hrabati se někam jako
na trní. Mor. Brt. D. 269. Stramota, y, m. = rufian. 15. stol. Jgć.
Arch. XI. 87. Stramotný = smutný. Slov. Ssk.
Stran = dílem, partim. S. sladkostí mi-
losti pohnut, s. milostí chudoby přitržen, nejchudšímu dal své rúcho. Ev. ol. 7. — S. = stranou, se strany. Stran, strany, s strany, stranu. Cf. Gb. Ml. II. 146. Ne- choj ty, má milá, vedľa koňa, budú ľudia vravet, že si moja; ale že ty hybaj strán chodníčka, budú ľudia vravet, že's sestřička. Slov spv. IV. 122. Stráň. Mkl. Etym. 321. b. — S. = pole
u Zlína a j. Pk., sam. u Mšece. Strana. Mkl. Etym. 321. b. S. = plocha
atd. Strany mnohoúhelníku. Vz Jd. Geom. I. 21.—29., II. 22. S. obrazce. Šln. I. 21.
Stranu tvrdou, měkkou přejíti (omlátiti). U Kr. Hrad. Kšť. — S. = krajina atd. V MV. nepravá glossa. Pa. 48. Jsme na modré straně (tak lid v Opavsku nazývá pruský kraj podlé budek bělomodrých, které tam na pruské straně stávaly. Sláma. Put. 397. — S. = způsob atd. Náš chléb jest, když jeho některú stranu zaslúžíme. I má modlitva své strany tři zvláštie. Št. Kn. š. 154., 188., 284. 31. Já vám to jinú stranú vynahradím. Brt. D. 269. — S. Strany, stran atd. Stranu (= stran) toho sněmu. Bart. 129. Stran statku někoho zastupovati. Žer. Strany těla byl nejkrásnější. Abr. 1. 80. Člověk s strany těla k tomu jest.... Kom. — S. = oddálení. Nechte klevet na straně. Wtr. exc. Stranou státi, něco dáti. Dch. Nemocné, trudné na stranu sázej. Výb. II. 30. Hněv na stranu pustiti. Mst. 104.
Jiných novin ponechávám na straně (ne- zmiňuji se o nich). Arch. VII. 106. Kto k tomu příčinu dal, toho nyní v straně zanechávám. Arch. IX. 105. Chtiece všech věcí na stranu odložiti; Aby jich spolu nevadili, po stranách řeči nosíce. Výb. II. 1210., 1423. — S. ve při. Pakli která s. býti nemohla, aby miesto sebe s plnú mocí poslala. S-nám rok položen. Arch. IV. 289., VIII. 479. Kterúž stranu peniez súdí, druhá sě na prázdno trudí. Alx. Maje (súdce) vláští |
||
|
|||
Předchozí (786)  Strana:787  Další (788) |