787

Strachovisko = strašpytel. On je také
s. Slez. Šd., Brt. D. 145.

Strachovský z Strachovic Ad. Jindř.
Vz Strachovice (dod.). — S. Jos , nar. 1850.,
sochař. Vz Rk. Sl.

Strachúň, ě, m. = strašpytel. Slov. Phľd.
III. 558.

Strachviti se, abhorrere. 14. stol. Jgć.
XIV. 14

Straka. Cf. Mkl. Etym. 336. a., Šrc. 69.,
Brm. II. 2. 487., 490., Káča (2. dod.), Mach.
8. (183.). Představenému není-li učitel po-
volným, trýzní ho, ba i ze služby vystr-
kuje, tak že stojí jako s. na kole (netrvale).
Zbr. Múdr. živ. II. 43. Sedí jako s. v hnízdě
(za pecí). Us. Vk. Nabíráš toho jako s. na
ocas (málo; když se nakládá hnůj). Brt. S.
když na dvoře rapoce, tam dostanou hosti.
Němc. IV. 421. Přiletí-li s. na zahradu, zvě-
stuje hosti. Mus. Více v Mus. 1853. 488.
Sedne-li s. na stavení a nad obyčej křičí,
bude prý v tom domě mrzutosť Mus. Každá
s. od svého jazyka zhyne. Lpř. Znáti s-ku
po ocase. Pk. Proč s. na jiný keř uletěla?
Protože do toho naneřádila. Č. M. 510. —
Hádanka: Bielo je, nie je deň; čierno je,
nie je noc; zeleno je, nie je tráva; chvost
má, nie je kráva. Slov. Šd. Hra na straku.
Nár. listy. ²²/₁₁1885. Nrd. — S. = strakatá
kráva (vz Stračena), kachna, strakatý kůň.
Us. - - S. = skvrna, Fleck. Ta kráva má
na hřbetě samé straky. U Star. Jič. Vhl. —
S. = sekera. Us. vinařský. Bl. 173. — S.,
y, m., os. jm. 1550. Arch. VIII. 604., Let.
515. — S. Jan, 1743.—1808., kazatel. Jir.
Ruk. II. 246., Jg. H. 1. 629. — S. Jos. Frant.,
farář 1743. Jir. Ruk. II. 246., Mus. 1891.
106. — S. Vil. Tf. H. 1. 179., Rk. Sl.

Strakáč, e, m., clerus formicarius (Sl.
les.), Buntkäfer. Vz Pestrokrovečník. Sl.
les. — S., eudromis, motýl. Kk. Mot. 117.

Strakačka, vz Stračka. Brt.

Strakál = strakáč. Mor. Brt. D. 142.

Strakamakatě se míti = všelijak (žer-
tem). Jak se máte? Tak s., jako bychom
se ani neměli. U Kr. Hrad. Kšť.

Strakamakatý = divoce strakatý (žert.)
S. šátek. U Kr. Hrad. Kšť. U Kdýně. Rgl.

Strakaňa, ě, f. = ovce strakatá. Mor.
Brt.

Strakapoun = moták. Šír. Pt.

Strakatistý = strakatý. Val. Brt. D
154.

Strakatobarevný. S křidlice. Koll. IV.
39.

Strakatý. Cf. Mkl. Etym. 336. a. S. tlach.
Jar. Sl. 7. Smídlu, kameň do vody, s-tá
byla (= dostál jsem slovu a dále se o to
nestarám, nebo: Bud z ticha, jinak se nám
oběma zle povede). Val. Slavč. 40. — jak.
List zeleně a žlutě s-tý. Us. Pdl. — S. Karel,
1804.—1868., čes. pěvec. Vz Rk. Sl., Srb
132., Slavín II. 18. — S. Jan, nar. 1835.,
dr. práv a notář v Praze. Vz Rk. Sl., S. N.

Strakaviti, bunt machen. Bern.

Strakavý. Mkl. Etym. 336. a. S. fěrtoch.
Koll. Zp. I. 285.

Straklenka, y, f. = stračka, strakatá
slepice. Us. u N. Bydž. Kšť.

Strako, a, strakoš e, m. = volské jméno.
Mor. Brt.

Strakonice. Cf. Pal. Rdh. II 126.-127.

Strakonický. O s. dudácích vz Sbtk.
Krat. h. 107. S. mistr, Grossmeister des
Malteserordens, poněvadž tam sídlil. Pal.
Děj. II. 2. 419. — S. Jan. 1547. Jg. H. 1.
512., 629., Jir. Ruk. II. 246.

Strakopoud, picus. Cf. Brm. II. 507.,
512.

Strakoš, vz Strako (dod.). Také strakatý
holub. Brt.

Strakule, e, f., dendrocitta, pták. Brm.
II. 2. 506. — S., vz Stračena. Také Slez.
Šd.

Strakuša. e, f, vz Stračena. Také slov.
Pokr. Pot. II. 76.

Stram, u, m. Krivice (sane), ktoré na
vrchu spojené sú hrubším oplenom na dvoch
nízkych stranách upevněným. Slov. DŠk.
II. 272.

Stramlať sa = hrabati se někam jako
na trní. Mor. Brt. D. 269.

Stramota, y, m. = rufian. 15. stol. Jgć.
Arch. XI. 87.

Stramotný = smutný. Slov. Ssk.

Stran = dílem, partim. S. sladkostí mi-
losti pohnut, s. milostí chudoby přitržen,
nejchudšímu dal své rúcho. Ev. ol. 7. —
S. = stranou, se strany. Stran, strany,
s strany, stranu. Cf. Gb. Ml. II. 146. Ne-
choj ty, má milá, vedľa koňa, budú ľudia
vravet, že si moja; ale že ty hybaj strán
chodníčka, budú ľudia vravet, že's sestřička.
Slov spv. IV. 122.

Stráň. Mkl. Etym. 321. b. — S. = pole
u Zlína a j. Pk., sam. u Mšece.

Strana. Mkl. Etym. 321. b. S. = plocha
atd. Strany mnohoúhelníku. Vz Jd. Geom.

I. 21.—29., II. 22. S. obrazce. Šln. I. 21.
Stranu tvrdou, měkkou přejíti (omlátiti).
U Kr. Hrad. Kšť. — S. = krajina atd.
V MV. nepravá glossa. Pa. 48. Jsme na
modré straně (tak lid v Opavsku nazývá
pruský kraj podlé budek bělomodrých, které
tam na pruské straně stávaly. Sláma. Put.
397. — S. = způsob atd. Náš chléb jest,
když jeho některú stranu zaslúžíme. I má
modlitva své strany tři zvláštie. Št. Kn. š.
154., 188., 284. 31. Já vám to jinú stranú
vynahradím. Brt. D. 269. — S. Strany,
stran atd. Stranu (= stran) toho sněmu.
Bart. 129. Stran statku někoho zastupovati.
Žer. Strany těla byl nejkrásnější. Abr. 1.
80. Člověk s strany těla k tomu jest....
Kom. — S. = oddálení. Nechte klevet na
straně. Wtr. exc. Stranou státi, něco dáti.
Dch. Nemocné, trudné na stranu sázej. Výb.

II. 30. Hněv na stranu pustiti. Mst. 104.
Jiných novin ponechávám na straně (ne-
zmiňuji se o nich). Arch. VII. 106. Kto
k tomu příčinu dal, toho nyní v straně
zanechávám. Arch. IX. 105. Chtiece všech
věcí na stranu odložiti; Aby jich spolu
nevadili, po stranách řeči nosíce. Výb. II.
1210., 1423. — S. ve při. Pakli která s.
býti nemohla, aby miesto sebe s plnú mocí
poslala. S-nám rok položen. Arch. IV. 289.,
VIII. 479. Kterúž stranu peniez súdí, druhá
sě na prázdno trudí. Alx. Maje (súdce) vláští