788

milosť k jedné straně. Št. Kn. š. 146. Cf.
Cor. jur. IV. 3. 1. 435. nn., IV. 3. 2. 443.
— S. stejně smýšlejících. S. náboženská.
Vck. Leč by suobú stranú velmě stálí byli.
Št. Kn. š. 1. V tom po větší straně (hlasují-
cích) má jíti. Výb. I. 1001. Padnú ot strany
tvé. Ž. kl. — S. = ti, kteří k sobě jakkoli
náležejí. S. vojenská. NA. III. 43 — S. =
díl atd. Ananias s svú ženú Safirú, pro-
davše svůj statek i přinesli v obec, ale ně-
kterú stranu sobě zachovali. Št. Kn. š. 137.

Stranák, u, m. = oves se zrním jenom
na jedné straně. Na Mor. Brt.

Stránce, e, f. I s tú stráncí lesu. Arch.
VII. 657

Stránecká, é, f, os. jm. — S. Frant.,
roz. Kerschnerová, spisovatelka v Brně, nar.
1839, † asi 1888. Cf. Tf. H. 1. 141., Bačk.
Př. 58., 68., Mtc. XVI. 40. nn.

Stráněnský Jan, měšťan 1542—1581.
Vz Jg. H. 1. 629., Sbn. 902., Mus. 1886. 652.,
1884. 306, Jir. Ryk. II. 246., Šb. Dj ř.
289., Ukaz. 73.

Strangurie, e, f. = obtížné močení. Vz
Slov. zdrav. 356.

Stráník Jos. L. 1845. Jg. H. 1. 629.

Stránisko = stráň. Val. Brt.

Straniti komu. S-nil králi Václavovi.
Pal. Rdh. II. 415.

Straniva. Cf Mkl. Etym. 373. a.

Stranní, vz Stranný.

Strannosť v posuzování. Dk.

Stranný, Seiten-. S-ní pohyb, rychlosť.
ZČ. I. 378. S úšklebkem pak vrhli pohled
stranný na plášť vetchý. Čch. Mch. 18. —
S., partheiisch. S. zpráva. Bart. 298., pře,
vz Kn. dr. LXV., schůze. Let. 321. Proti
strannému tomuto směru zvedal se i ná-
rodní smysl. Pal. Rdh. II. 502.

Stranoborný = strany bořící. S. sila.
Nár. listy.

Stranotvorný = strany tvořící. S. síla.
Nár. listy.

Straňovice ze: Stranějovice. Mus. 1889.
165.

Stranovitý = strannický. Slov. Ssk.

Stranovný zub. Výb. II. 575., Sv. ruk.
313.

Stranový. S. úhel (v trojhranu n. v osmi-
stěnu), Seitenwinkel, m. Jrl. 425

Stránský Pavel, 1583.—1657., exulant.
Vz Tf. H. 1. 40, 69., Šb. Dj. ř. 290., Jg.
H. 1. 629., Jir. Ruk. II. 248., Pyp. K. II.
367., Bačk. Př. 117., Rk. Sl., S. N.

Střap = cár. Val. Slavč. 57.

Střapáček, čku, m. = kohoutek luční,
lychnis flos cuculi. Skar.

Střapačka, y, f. = střapec, kozia brada,
clavaria flava, Korallenpilz. ZObz. XXII. 138.

Střapaňa = ovce s vlnou střapatou. Val.
Brt.

Střápati co komu. Aby vám nějaký
smích střápali. Abr.

Střapatosť, střapavosť, i, f., rauhe, zot-
tige Beschaffenheit. Bern.

Střapatý. Už idú pre Hanu strapatú.
Sl. ps. 382. S-mu pod pecú ležať dáme.
Brt. N. p. I. 142. — jak: jako kropáč, Kld.
I. 77., ako hrachová kopa, Orl. IX. 248.,
jako jež. Rgl.

Střapavosť, vz Střapatosť (dod.).

Střapčatý = strapatý. Slez. Šd.

Střapec. Mkl. Etym. 325. b. — S. =
štětka, dlouhý chvost chlupů na pohlavním
údu srncovu. Brm. I. 3. 171. — S., vz Střa-
pačka (dod.).

3. Střapiti se = vynášeti se, zakládati
si na něčem. To se to s-lo u muziky. Val.
Vck., Brt. D. 269.

Střapkář, e, m., vz Cimbal (dod.).

Střaplena, y, f. = slepice, která má do
vrchu peří. Mor. Brt.

Střapoliti se na koho = střapcovati
se. Val. Vck.

Straslík, u, m., arpia, zastr. Rozk.

Střásňa, pl., n., die Franzen. Brt. D.
269

Střásno, a, n. = kousek plátna (asi na
tři prsty široký), při kterém zůstalo asi na
píď zdélí příze. U Fryšt. Džl.

Strass, u, m. = sklo olovnaté k napo-
dobení drahých kamenů. Šfk. Poč. 299.

Strasť. Mkl. Etym. 324. b. Se strastí
poroditi. Smil. Cerst. S. = bída. Št. Kn š.
289

Střásti co: jho, Sbn., pouta. Pdl. — co
kam (čím). Růže střásla na mou hlavu
vonný déšť listový. Hrts. Každým jeho slo-
vem tíže v ňadro přítomných se střásá;
Na šáteček dolů ti je střesem. Hdk. Šípek
větrů každým hnutím do klína jim střásal
růže. Vrch. — co odkud. S víček střásá
sen. Kká. Povinnosti se sebe s. Vlč. —
kde. Zle nad námi se střásá. Wtr. exc
Něco v láhvi s. Mj. 108. Ztřiaslo ju na
celom tele (zachvěla se). Dbš. Ztřese hlavy
na zemi mnohých, in terra. Gloss. 13. stol.
— čím. Ztřiasol krpcami (umřel) Slov.
Zátur. Bůh nebem i zemí ztřásá. Ler. —
od čeho. Aj tohto mládenca ztřiaslo od
ľaku (zachvěl se). Dbš. Sl. pov. IV. 36 —
jak. Byl bych lvem svá pouta setřásl. Vrch.
Ztrasiem ťa ako planú hrušku. Mt. S. I.
117. — se koho. U Prostěj. Vrch. — se
na koho střásati = střásniti se.

Strastiplodný, kummererzeugend. Šmb.
S. II. 87.

Strastipudný, Sorgen verscheuchend.
Stč. Luň. 23.

Strastně na světě se obcházeti. Pass
mus. 318.

Strastný. S konec, Pal. Rdh. III. 281.,
myš, Ezp 317., tesknosť, Sv. ruk. 373.,
žalář; S-ným utěšenie dalo se. Pass. mus
345 , 420.

Strašák = strašidlo. Maluješ si zbytečné
strašáky. Šml. Postav se nad prosem co s.
(o škaredém). Us — S., u, m, = rybník
u mšeckých Žehrovic.

Strašecí. Pal. Rdh. II. 128.

1. Strašek. Cf. Brm. IV. 2. 32. Sanilla
oprav v: squilla.

Strašický. Strašičtí nejsou tak strašní,
jak se zdá. Vz Sbtk. Krat h. 108.

Strašidelnictví, n. Dk.

Strašidlo. Poučné a kratochvilné historie
o s-dlech. Vyd. J. Hýbl. 1820. Také v Roz-
manitostech (časop.). Cf. tyto a Bačk. Písm.
I. 257.—259. S. v poli stojí a vrabci proso
zobají. Bž. exc. Dni s-del. Vz Zbrt. 253.



	788

	milosť k jedné straně. Št. Kn. š. 146. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 435. nn., IV. 3. 2. 443. — S. stejně smýšlejících. S. náboženská. Vck. Leč by suobú stranú velmě stálí byli. Št. Kn. š. 1. V tom po větší straně (hlasují- cích) má jíti. Výb. I. 1001. Padnú ot strany tvé. Ž. kl. — S. = ti, kteří k sobě jakkoli náležejí. S. vojenská. NA. III. 43 — S. = díl atd. Ananias s svú ženú Safirú, pro- davše svůj statek i přinesli v obec, ale ně- kterú stranu sobě zachovali. Št. Kn. š. 137. Stranák, u, m. = oves se zrním jenom na jedné straně. Na Mor. Brt. Stránce, e, f. I s tú stráncí lesu. Arch. VII. 657 Stránecká, é, f, os. jm. — S. Frant., roz. Kerschnerová, spisovatelka v Brně, nar. 1839, † asi 1888. Cf. Tf. H. 1. 141., Bačk. Př. 58., 68., Mtc. XVI. 40. nn. Stráněnský Jan, měšťan 1542—1581. Vz Jg. H. 1. 629., Sbn. 902., Mus. 1886. 652., 1884. 306, Jir. Ryk. II. 246., Šb. Dj ř. 289., Ukaz. 73. Strangurie, e, f. = obtížné močení. Vz Slov. zdrav. 356. Stráník Jos. L. 1845. Jg. H. 1. 629. Stránisko = stráň. Val. Brt. Straniti komu. S-nil králi Václavovi. Pal. Rdh. II. 415. Straniva. Cf Mkl. Etym. 373. a. Stranní, vz Stranný. Strannosť v posuzování. Dk. Stranný, Seiten-. S-ní pohyb, rychlosť. ZČ. I. 378. S úšklebkem pak vrhli pohled stranný na plášť vetchý. Čch. Mch. 18. — S., partheiisch. S. zpráva. Bart. 298., pře, vz Kn. dr. LXV., schůze. Let. 321. Proti strannému tomuto směru zvedal se i ná- rodní smysl. Pal. Rdh. II. 502. Stranoborný = strany bořící. S. sila. Nár. listy. Stranotvorný = strany tvořící. S. síla. Nár. listy. Straňovice ze: Stranějovice. Mus. 1889. 165. Stranovitý = strannický. Slov. Ssk. Stranovný zub. Výb. II. 575., Sv. ruk. 313. Stranový. S. úhel (v trojhranu n. v osmi- stěnu), Seitenwinkel, m. Jrl. 425 Stránský Pavel, 1583.—1657., exulant. Vz Tf. H. 1. 40, 69., Šb. Dj. ř. 290., Jg. H. 1. 629., Jir. Ruk. II. 248., Pyp. K. II. 367., Bačk. Př. 117., Rk. Sl., S. N. Střap = cár. Val. Slavč. 57. Střapáček, čku, m. = kohoutek luční, lychnis flos cuculi. Skar. Střapačka, y, f. = střapec, kozia brada, clavaria flava, Korallenpilz. ZObz. XXII. 138. Střapaňa = ovce s vlnou střapatou. Val. Brt. Střápati co komu. Aby vám nějaký smích střápali. Abr. Střapatosť, střapavosť, i, f., rauhe, zot- tige Beschaffenheit. Bern. Střapatý. Už idú pre Hanu strapatú. Sl. ps. 382. S-mu pod pecú ležať dáme. Brt. N. p. I. 142. — jak: jako kropáč, Kld. I. 77., ako hrachová kopa, Orl. IX. 248., jako jež. Rgl.	Střapavosť, vz Střapatosť (dod.). Střapčatý = strapatý. Slez. Šd. Střapec. Mkl. Etym. 325. b. — S. = štětka, dlouhý chvost chlupů na pohlavním údu srncovu. Brm. I. 3. 171. — S., vz Střa- pačka (dod.). 3. Střapiti se = vynášeti se, zakládati si na něčem. To se to s-lo u muziky. Val. Vck., Brt. D. 269. Střapkář, e, m., vz Cimbal (dod.). Střaplena, y, f. = slepice, která má do vrchu peří. Mor. Brt. Střapoliti se na koho = střapcovati se. Val. Vck. Straslík, u, m., arpia, zastr. Rozk. Střásňa, pl., n., die Franzen. Brt. D. 269 Střásno, a, n. = kousek plátna (asi na tři prsty široký), při kterém zůstalo asi na píď zdélí příze. U Fryšt. Džl. Strass, u, m. = sklo olovnaté k napo- dobení drahých kamenů. Šfk. Poč. 299. Strasť. Mkl. Etym. 324. b. Se strastí poroditi. Smil. Cerst. S. = bída. Št. Kn š. 289 Střásti co: jho, Sbn., pouta. Pdl. — co kam (čím). Růže střásla na mou hlavu vonný déšť listový. Hrts. Každým jeho slo- vem tíže v ňadro přítomných se střásá; Na šáteček dolů ti je střesem. Hdk. Šípek větrů každým hnutím do klína jim střásal růže. Vrch. — co odkud. S víček střásá sen. Kká. Povinnosti se sebe s. Vlč. — kde. Zle nad námi se střásá. Wtr. exc Něco v láhvi s. Mj. 108. Ztřiaslo ju na celom tele (zachvěla se). Dbš. Ztřese hlavy na zemi mnohých, in terra. Gloss. 13. stol. — čím. Ztřiasol krpcami (umřel) Slov. Zátur. Bůh nebem i zemí ztřásá. Ler. — od čeho. Aj tohto mládenca ztřiaslo od ľaku (zachvěl se). Dbš. Sl. pov. IV. 36 — jak. Byl bych lvem svá pouta setřásl. Vrch. Ztrasiem ťa ako planú hrušku. Mt. S. I. 117. — se koho. U Prostěj. Vrch. — se na koho střásati = střásniti se. Strastiplodný, kummererzeugend. Šmb. S. II. 87. Strastipudný, Sorgen verscheuchend. Stč. Luň. 23. Strastně na světě se obcházeti. Pass mus. 318. Strastný. S konec, Pal. Rdh. III. 281., myš, Ezp 317., tesknosť, Sv. ruk. 373., žalář; S-ným utěšenie dalo se. Pass. mus 345 , 420. Strašák = strašidlo. Maluješ si zbytečné strašáky. Šml. Postav se nad prosem co s. (o škaredém). Us — S., u, m, = rybník u mšeckých Žehrovic. Strašecí. Pal. Rdh. II. 128. 1. Strašek. Cf. Brm. IV. 2. 32. Sanilla oprav v: squilla. Strašický. Strašičtí nejsou tak strašní, jak se zdá. Vz Sbtk. Krat h. 108. Strašidelnictví, n. Dk. Strašidlo. Poučné a kratochvilné historie o s-dlech. Vyd. J. Hýbl. 1820. Také v Roz- manitostech (časop.). Cf. tyto a Bačk. Písm. I. 257.—259. S. v poli stojí a vrabci proso zobají. Bž. exc. Dni s-del. Vz Zbrt. 253.