Předchozí (787)  Strana:788  Další (789) |
|
|||
788
|
|||
|
|||
milosť k jedné straně. Št. Kn. š. 146. Cf.
Cor. jur. IV. 3. 1. 435. nn., IV. 3. 2. 443. — S. stejně smýšlejících. S. náboženská. Vck. Leč by suobú stranú velmě stálí byli. Št. Kn. š. 1. V tom po větší straně (hlasují- cích) má jíti. Výb. I. 1001. Padnú ot strany tvé. Ž. kl. — S. = ti, kteří k sobě jakkoli náležejí. S. vojenská. NA. III. 43 — S. = díl atd. Ananias s svú ženú Safirú, pro- davše svůj statek i přinesli v obec, ale ně- kterú stranu sobě zachovali. Št. Kn. š. 137. Stranák, u, m. = oves se zrním jenom
na jedné straně. Na Mor. Brt. Stránce, e, f. I s tú stráncí lesu. Arch.
VII. 657 Stránecká, é, f, os. jm. — S. Frant.,
roz. Kerschnerová, spisovatelka v Brně, nar. 1839, † asi 1888. Cf. Tf. H. 1. 141., Bačk. Př. 58., 68., Mtc. XVI. 40. nn. Stráněnský Jan, měšťan 1542—1581.
Vz Jg. H. 1. 629., Sbn. 902., Mus. 1886. 652., 1884. 306, Jir. Ryk. II. 246., Šb. Dj ř. 289., Ukaz. 73. Strangurie, e, f. = obtížné močení. Vz
Slov. zdrav. 356. Stráník Jos. L. 1845. Jg. H. 1. 629.
Stránisko = stráň. Val. Brt.
Straniti komu. S-nil králi Václavovi.
Pal. Rdh. II. 415. Straniva. Cf Mkl. Etym. 373. a.
Stranní, vz Stranný.
Strannosť v posuzování. Dk.
Stranný, Seiten-. S-ní pohyb, rychlosť.
ZČ. I. 378. S úšklebkem pak vrhli pohled stranný na plášť vetchý. Čch. Mch. 18. — S., partheiisch. S. zpráva. Bart. 298., pře, vz Kn. dr. LXV., schůze. Let. 321. Proti strannému tomuto směru zvedal se i ná- rodní smysl. Pal. Rdh. II. 502. Stranoborný = strany bořící. S. sila.
Nár. listy. Stranotvorný = strany tvořící. S. síla.
Nár. listy. Straňovice ze: Stranějovice. Mus. 1889.
165. Stranovitý = strannický. Slov. Ssk.
Stranovný zub. Výb. II. 575., Sv. ruk.
313. Stranový. S. úhel (v trojhranu n. v osmi-
stěnu), Seitenwinkel, m. Jrl. 425 Stránský Pavel, 1583.—1657., exulant.
Vz Tf. H. 1. 40, 69., Šb. Dj. ř. 290., Jg. H. 1. 629., Jir. Ruk. II. 248., Pyp. K. II. 367., Bačk. Př. 117., Rk. Sl., S. N. Střap = cár. Val. Slavč. 57.
Střapáček, čku, m. = kohoutek luční,
lychnis flos cuculi. Skar. Střapačka, y, f. = střapec, kozia brada,
clavaria flava, Korallenpilz. ZObz. XXII. 138. Střapaňa = ovce s vlnou střapatou. Val.
Brt. Střápati co komu. Aby vám nějaký
smích střápali. Abr. Střapatosť, střapavosť, i, f., rauhe, zot-
tige Beschaffenheit. Bern. Střapatý. Už idú pre Hanu strapatú.
Sl. ps. 382. S-mu pod pecú ležať dáme. Brt. N. p. I. 142. — jak: jako kropáč, Kld. I. 77., ako hrachová kopa, Orl. IX. 248., jako jež. Rgl. |
Střapavosť, vz Střapatosť (dod.).
Střapčatý = strapatý. Slez. Šd.
Střapec. Mkl. Etym. 325. b. — S. =
štětka, dlouhý chvost chlupů na pohlavním údu srncovu. Brm. I. 3. 171. — S., vz Střa- pačka (dod.). 3. Střapiti se = vynášeti se, zakládati
si na něčem. To se to s-lo u muziky. Val. Vck., Brt. D. 269. Střapkář, e, m., vz Cimbal (dod.).
Střaplena, y, f. = slepice, která má do
vrchu peří. Mor. Brt. Střapoliti se na koho = střapcovati
se. Val. Vck. Straslík, u, m., arpia, zastr. Rozk.
Střásňa, pl., n., die Franzen. Brt. D.
269 Střásno, a, n. = kousek plátna (asi na
tři prsty široký), při kterém zůstalo asi na píď zdélí příze. U Fryšt. Džl. Strass, u, m. = sklo olovnaté k napo-
dobení drahých kamenů. Šfk. Poč. 299. Strasť. Mkl. Etym. 324. b. Se strastí
poroditi. Smil. Cerst. S. = bída. Št. Kn š. 289 Střásti co: jho, Sbn., pouta. Pdl. — co
kam (čím). Růže střásla na mou hlavu vonný déšť listový. Hrts. Každým jeho slo- vem tíže v ňadro přítomných se střásá; Na šáteček dolů ti je střesem. Hdk. Šípek větrů každým hnutím do klína jim střásal růže. Vrch. — co odkud. S víček střásá sen. Kká. Povinnosti se sebe s. Vlč. — kde. Zle nad námi se střásá. Wtr. exc Něco v láhvi s. Mj. 108. Ztřiaslo ju na celom tele (zachvěla se). Dbš. Ztřese hlavy na zemi mnohých, in terra. Gloss. 13. stol. — čím. Ztřiasol krpcami (umřel) Slov. Zátur. Bůh nebem i zemí ztřásá. Ler. — od čeho. Aj tohto mládenca ztřiaslo od ľaku (zachvěl se). Dbš. Sl. pov. IV. 36 — jak. Byl bych lvem svá pouta setřásl. Vrch. Ztrasiem ťa ako planú hrušku. Mt. S. I. 117. — se koho. U Prostěj. Vrch. — se na koho střásati = střásniti se. Strastiplodný, kummererzeugend. Šmb.
S. II. 87. Strastipudný, Sorgen verscheuchend.
Stč. Luň. 23. Strastně na světě se obcházeti. Pass
mus. 318. Strastný. S konec, Pal. Rdh. III. 281.,
myš, Ezp 317., tesknosť, Sv. ruk. 373., žalář; S-ným utěšenie dalo se. Pass. mus 345 , 420. Strašák = strašidlo. Maluješ si zbytečné
strašáky. Šml. Postav se nad prosem co s. (o škaredém). Us — S., u, m, = rybník u mšeckých Žehrovic. Strašecí. Pal. Rdh. II. 128.
1. Strašek. Cf. Brm. IV. 2. 32. Sanilla
oprav v: squilla. Strašický. Strašičtí nejsou tak strašní,
jak se zdá. Vz Sbtk. Krat h. 108. Strašidelnictví, n. Dk.
Strašidlo. Poučné a kratochvilné historie
o s-dlech. Vyd. J. Hýbl. 1820. Také v Roz- manitostech (časop.). Cf. tyto a Bačk. Písm. I. 257.—259. S. v poli stojí a vrabci proso zobají. Bž. exc. Dni s-del. Vz Zbrt. 253. |
||
|
|||
Předchozí (787)  Strana:788  Další (789) |