789

(289.). Jak se s-dla vysvobozují? Vz Mus.
1856. 59. Vz o nich také v Mus. 1853.
470., 1855. 46., Vlšk. 227.

Strašiduša, e, f. = strašpytel. Brt. D.
145.

Strašík, a, m. = mlýn. Pam. arch. I.
178.

Straširybka, y, m., malíř. 1829.—1885.
Vz Ott. V. 109.

Strašiti čím. S-ší okem dutým (o umrlčí
hlavě). Čch. Mch 53. — se čeho: pokut.
Vš. 214. — koho proč. Bála se, že by ji
nebožka za to s-la. Sá.

Strašivý. Kšch , Št. R 227. a Strašivé
moře, periculosum. Zrcd. 10. a. Strašlivý =
bázlivý. Pal. Rdh. I. 185, Krnd. 181. b.
Kto má nepřátely za lvy, je strašlivý, kdo
za mouchy, jest převážný. Krnd. 211. Slova
strašlivá nic viery nemají. Ib. 212.

Strašník. Cf. Brm. IV. 677.

Strašnokrásný, schrecklichschön. S. di-
vadlo. Koll. III. 237.

Strašnozraký, óeivárp^yoQy&nig, Lpř

Strašný = hrozný S. křik, Nrd , nedo-
statek. Dch. Tak buď živ, abys nižším ne-
byl strašen Výb. II. 652. S-ný mnohým
strachuj se mnohých. Lpř. Ke vší zlosti
s-ný. Výb. I. 924.

Strašpytel. Cf. Strachúň, Strachotka
(dod.).

Strategický, strategisch, z řec. Us.

Stratigrafický, stratigraphisch. S. geo-
log. Krč., Kv. 1884. 650. S. poměry a pro-
měny v uložení jednotlivých vrstev se jevící.
Stč. Zem 691.

Stratigrafie, e, f, latřec = nauka o po-
vstání a vzájemném uložení zemských vr-
stev. Stč. Zem. 691.

Stratislav, a, m., jm. vymyšlené. Sv.
ruk. 273.

Strauch, a, m. S. A. Vz Bačk. Písm.
923

Strava. Mkl. Etym. 325. a , Vlšk. 512.
Ztrava. Št. Tělesná, duševní s. Us. Dělá ke
stravě (dostává i stravu), beze stravy. Knrz.
Za píci a s-vu. Pal. Jel na vlastní z-vu;
Z-vú koho opatřiti Arch. II. 423., IV. 423.
Má jim dáti s-vu sem i tam. Vl. zř. 25.
Když se živí lichevuík ztravú dlužníka;
Majíce ztravu a oděvec zisku nehledají.
Hus I. 217., II. 67. Jakého jsme stavu,
takou jezme stravu. Us. Brt. -- S. = luště-
niny, lámanka (kroupy), kaše prosná a po-
hančená. Val. Slavč. 12. — S. = pohřební
kvas. Cf. Hr. ruk. U. 534.

Straveň, vz Stravně (dod.).

Stravice. Aby jim mohl s-ce utěžiti. Hr.
rk 371. Jenž jim s-ci nesl. Žvt. otc. 51. a.

Stravitelnosť, i, f, Verdaulichkeit, f.
Pdl, Šv.

Stráviti Mkl. Etym. 325. a., Ž. kl. 78.
7, 79. 14. S., vz Stroviti (i dod.). — co.
Požár město ztrávil. Ddk. Vešken života
svého čas z.; Roky (termíny) z. Hus III.
35., II. 84. — co čím. Celý měsíc ztráven
hájením učení katolického proti Husitům.
Pal. Děj III. 3. 85. — co s kým. Dědictví
s neřádnými lidmi z-la Pass. 45. — jak.
Tých pár zlatých chitro (rychle) se ztrovilo.
Slov. Koll. IV. 121. Večer veselo z. Dch.

Den nábožně, moudře z., Mž. 6., ke cti
boží. Ib. 2. — v čem. Noc v rozjímání s.,
Vrch, v pění páteřů, Ler., ve traplivých
péčech, v bolestech, Koll., v řečech Pal. —
co kde. Měsíc květen v Paříži, na horách.
Tč., Ddk. — na čem. Nedělní den na
něčem z. Chč 624. — kdy. Pomysleť si
musíme, co my denně z-me. Ps. čes. mor.
280. — se. Svíce lidem sloužíc sama se
stravuje. Km.

Strávivosť, i, f. = mohutnosť duše, jež
dává ústrojí schopnosť přijímati stravu, das
Verdauungsvermögen. Vch. Ar. II 37.

Strávivý, verdauungsfähig. Vrch. Ar.
II. 37.

Stravně. Tu sobě s utěžieváše. Hr. rk.
15. — Pozn. Dle Pelikána v List. fil. 1887.
37. není zde stravně adv. k adj. stravný,
nýbrž gt. substantiva straveň (stravnja), ci-
bus; utěžovati jest iterat. slovesa utěžiti.

Stravní obchod, Kostgeschäft, n. Pr. tr.
Měštěnín můž zeměnína staviti o stravnie
(Zehrungskosten) až do pěti kop. Sob. 101.

Strávnosť, i, f, Verdaulichkeit, f. Bern.

Strávný. Lazebníci ti jsú správni, u svých
peněz velmi strávni. Hr. ruk. 401.

Stravování vojska římského. Vz Vlšk.
455. Přístroj na s. kouře, Rauchverzehrer.

Stravoviště, ě, n . tabernaculum. 1424.

Strázeň. Mkl. Etym. 324. b V MV. ne-
pravá glossa. Pa. 48 V tej strázni (starosti).
Hr. ruk. 87.

Strazlík, u, m., arpia, zastr. Rozk.

Stráznivosť Pal. Rdh. I. 431. Vz Jg.
Slnosť. 45.

Stráznivý. Vch. Ar. I. 22., II. 24 , 2.,
Nz.

Stráž. Mkl. Etym. 293. — S. = střežení.
Měl též mrav a zvyky dobře pod svou
stráží. Kká. Td. Býti pod stráží. Pod stráží
držeti Gen. 1. b. (Mas. 1890. 453.). — S. =
strážce. Hr. rk. 97 Stráž mój. Hr. ruk. 207.
Rač býti (Christe) stráž toho domu. Výb.
II. 15. Protož poznav velkou stráž nad se-
bou, p. Boha svého. Pož 2. Stráži počechu
mluviti. Káza stráže jeti. Bych strážóm
dary prospěla. Mus. 1887. 218. Exc. Niť
bych stráž tvój býti žádal Alx. B. M. v.
113. (HP. 83.). O strážích v městských bra-
nách v 15 a 16. stol. Vz Wtr. Obr 248.
nu. — S. = místo, kde se střeží. Každý
nebožtík stoji na hřbitově tak dlouho na
stráži, až jiný umře a jej vystřídá. Mus.
1853. 481. Povstanúce z stráži, popleňte
město. Bj. Cf o řím. s. Vlšk. 453 — U ztra-
cené stráže, zámeček u Prosic. Krč — Ze
Stráže. Sbn 330.

Stražáreň, stražiareň, rně, f., Wachhaus,
n. Slov. ZObz. XXIII 82., 74.

Stráže = strážce. S. tvój. Jos. 1. Bóh
jest s. čistých lidí. Leg. Mnč. R. 26. — S.,
pahorek nad Kobylím na Mor., Hrb. Obr.
10 , ves zašlá, D. ol. X. 781., pole u Čele-
chovic na Mor. Pk.

Stražík, u, m , orpia, zastr. Nomencl.

Strážínek, nku, m., druh jablek. Mor.
Rgl.

Stražitel, e, m. = strážce Msn. Or. 36

Stráživý, wachsam. Rk

Strážná, é, f., Wärterin, f. Zbr. Baj. 20.