792

už 66. — S. kopyta. Kterému koni střelka
hnije. Ruk. kd. — S. = psí jm. Škd. —
S, os. j m. — S. Jiří Domažlický, bakal.
1605. Jg. H. 1. 630., Jir. Ruk. II. 248.

Strélací = střílecí. Slov. Bern.

Strélať = stříleti. Slov. Bern

Střelba do terče, Dch., radostná. Mour.
S. ku ptáku. Vz Zbrt. 291. S. šla. Mus.
1888. 379. — S. = střílecí nástroje. S. bo-
řicí, batterijní, pevnostní, horská, pobřežní,
pomořní, lodní, námořní, obranná, házecí.
Čsk. Starší názvy hrubé střelby: bouchoun,
boucharon, buchoun, boucharoun, buchoun,
čtvrtnice, čtvrtník, dělo, granátnice, hadí
kartoun, harcovnice, hmoždíř, houfenice,
houfnice, hovorka, hrochoun, hurtoun, chme-
lík, jaromířice, jaromířka, kartán, kartána,
kartoun, kus, moždíř, petarda, pražka, puška,
rychlice, sokol, sokolnice, srubnice, střelba,
střeloun, šaršoun, šaršounek, švihovka, ta-
rasnice, trubačka. — Starší názvy drobné
střelby : arkabuz, arkabuza, arkabuzík, bam-
bitka, bandytka. brokovnice, flinta, flintice,
hákovnice, hákovnička, hákovní ručnice,
kulovnice, mušket, mušketa, mušketoun,
pandytka, píšťadlo, pišťal, píšťala, píštěl,
píštěla, pistole, pištol, poloháhovnice, puška,
ručnice, ričnička (kl. Pistole), srubnička,
tarasnička, tažnice. Jg.

Střelbový, Geschütz-. S. oheň Trok. 74.

Střelčí, Schnss-. S. zbroj Arch. VIII.
394., IX. 365.

Střelčiště, ě, n., Schiessstand, m. Rk.

Střelebný. S. čára, vnitřní okres před-
prsně. NA. 111. 43 Lépe: střelčí.

Střelec. Alx. S. římští a řeč. Vz Vlšk.
512. — S. = souhvězdí. Stč. Zem. 24. Len
na střelce setý je nejlepší Us. U Kr. Hrad.
Kšť. Brambory na s-ce sázené mají uvnitř
knoty. Us. U N. Bydž. Kšť. — S., vrch
v Semilsku. Mzr. 112.

Střelecký cech. Vz Zbrt. 119.

Střelenec, nce, m. = bolák na ruce;
nehojed, černá neštovice. V Krkonš. Kšť.

Střelený. Letí jako s. lána (běží rychle).
Ut-. Je trochu (na jednu stranu) s-ný (ztře-
štěný). Us. Tkč. = napilý. Us. Brt.—
S. žlab = přímý. Vz Žlab.

Střelice, e, f. = ženský střelec Mtc. XV.
191.

Střeličník = strelša. Šd.

Střeliště. Za sanytr a prach a 700 s-šť
platili 14 gr. 1489. Wtr. Obr. 268.

Střeliti. List. fil. 1878. 209., Mkl. Etym.
325. b. — co. S-lil dva zajíce, správně:
zastřelil. Brs. 2. vd. 244., Brt. S. 3. vd.
196. Tak tě střelím (takovou ti dám facku).
Mor. Bkř. — čím: očima po někom. Rr.
Sb. — kam (čím jak). Ta sv. krev na
stěnu s-la (stříkla). Výb. II. 3:20., Kar. 118.
S. někoho šípem do prsou. Lpř. Jeden žid
střelí k němu ne vzdálí. 15. stol. — si.
To si s-líš (pochutnáš). — kde jak. Co
tobě činiti, chceš li na honbě dobře s. ? Vz
Mus. 1854. 539—540. — odkud. Z toho
se nebude střílet (to není nebezpečné). Us.
Rgl. — kde. V peci s-lo (bouchlo), div
pec nerozbořilo. Us. Brt.

Střelivnictví, n., Munitionswesen, n.
Čsk.

Střelka, y, f. = lopucha, Klette, f. Las.
Tč.

Střelna, y, f. = střílna. S. N. XI. 197.

Střelnice tvrzí, Alx. H. v. 365. (HP. 68.).

Střelný. S. voda (do které se střelilo)
jako lék. Vz v Mtc. 1891. 95.

Střelokoň, ě, m. = Střelec (souhvězdí).
D. Gesch. 288.

Střelokrycí, loóóxo?, Pfeile enthaltend.
Lpř.

Střelomilovný, waffenliebend. Lpř.

Střelorek, a, m., Ió/a-wqo?, bázlivý, za-
koutní střelec. Lpř.

Střelovati, vz Střeliti. Šf. T. m. 68. S.,
den Donnerkeil oft nennen, ihn nennend
schelten. Slov. Bern.

Střelský, ého, m. — S. Jos. J., farář.
1726. Jg. H. 1. 630, Jir. Ruk. II. 248., Mus.
1891. 106.

Strelša, e, f., dle Káča = střeličník, dvoj-
zubec, bidens, rostl. Slov. ZObz. XXI. 266.

Střemen. Mkl B. 237., Mkl. Etym. 325. b.
S. ze zlata. Výb. II. 1027. Cf. Kůň (dod.).
— S. = hudební nástroj strunami potažený,
Leier. Srb. 183.

Stremenie, n. = snaženie Slov. Cf. Czm.
103.

Střemeniště, ě, n. = řemen střemenový,
Steigbügelriemen. Čsk.

Stremenník, a, m., Reitknecht, m. Slov.
Ssk.

Střemcha. Cf. Rosc. 165., Sbtk. Rostl.
189, Mkl. Etym. 33. b. Na Slov. také
čeremeha. Ssk.

Střemchel, chle, m. = střechýl. Dlúhé
s-le v adventě, sej hojně lnu na gruntě.
Slez. Šd.

Střempel = střechel (dod.) Brt. D. 269.

Střemšinka, y, f. = ovoce střemchy. Na
Hané. Wrch.

Stremtený: en, a, o = postrašený. Slov.
Rr. Sb, Ol. III. 210.

1 Střen. Cf. Mkl. Etym. 34. a, 293.,
Mkl. aL. 218., Dřeň.

3. Střen. Vymaž. Má býti: strčen.

Střenek, nku, m. = násada biče, tataru.
Mor. Brt

Streng, a, m Dr. Jan S., prof. české
univer. (lékař. fak.). Vz Slavín seš. 36.
str. 9. (v příloze).

Střenka, solen Cf. Brm. IV. 2 374. —
S. = držadlo. Vz násl. a Střen.

Střeno, a, n. = střenka (držadlo), střínko,
třínko. Us. Rjšk.

Střep. Cf. Mkl. Etym. 34. a. — S. =
druh jablka Mor. Brt. — S., a, m. = děcko
nepokojné a střekavé. Val. Vck.

Střepaný = ztlučený. Vinice ľadovcom
strepané. LObz. XVIII. 115.

Střepařka, y, f. = která střepy skla
sbírá. Ze Strání. Tč.

Střepati. — čím. Kohút ztrepoce krý-
dlama Slov. Zbr. Báj. (dod.). Deve srdienko
láskou ztrepotalo. Vaj. T. m. 25. — kde.
Len srdce kedy tedy ztrepotá jako muška
v pavučině. Btt. Sp. 69. — se kam. Stre-
pali se na kopu, popadali na hromadu.
Slov. Rr Sb. — se odkud kam. Keď sa
blesky ztrepú z chmár v korunu stromu.
Kyt. 1876. 16. Vz Střepotati.