794

mázdřivčitý, ent. diphtheritica, máždřitý,
ent. membranacea, míškový, ent. follicularis,
místní, e. endemica, náhlý, e. acuta, po-
časný, e. chronica, polypovitý, e. polyposa,
syrovátečný, e. serosa, tuberkulosní, e. tu-
berculosa, tenkého střeva, Dünndarmentzün-
dung, tlustého s-va, Dickdarmentzündung ;
zarostění s-va, Darmatresie, zašití střeva,
Enterorapbie, zauzlení s-va, verschlingung
(vz Slov. zdrav. 424.), zúžení s-va, -ver-
engung, -stenose. Ktt. exc. Tak se mi při
tom úzkostí s-va ísvírala. Us. Fč. Živá třeva
z nich vláčiechu. Výb. II. 11. 9. — Cf. Slov.
zdrav., Střevní (dod.). — S. = vnitřnosti
hl. žaludek. S. rozecpané = žrout. Brt. Snad
ani střev není ve mně (říkají za velikého
strachu n. bolu). Us. Bkř. Hnula se v něm
všecka s-va (zděsil se a p.) GR. Čištění,
příprava a upotřebení střev zvířecích. Vz
KP. VI. 483. nn. — S. = srdce, mysl atd.
Apoštolská tato stolice přivykla jest s-va
milosrdenství všem sebe hledajícím okazo-
vati. Arch. VIII. 336.

Střevohadač, e, n., Opferschauer, Harus-
pex.

Střevohadačský, Opferschauer- S. ná-
stroje. Koll. St. 658.

Střevokledec, dce, m., vz Střevohadač
(dud.), Strevohled.

Střevolak, u, m., moehringia, rostl. Let.
Mt. sl. VIII. 1. 37.

Střevořez, u, m., Darmschnitt, m. Čs. lk.

Streyc, e, m., os. jm. — S. Jiří, br.,
† 1599. Vz Jg. H. 1. 630., Jir. Ruk. II. 218.,
249., Srb. 31.

1. Střez. Vz Škopek. S. kamenný. Na-
plňte střězy vodní. Ev. víd. 4. — S., os.
jm. Vz Střech (dod.).

2. Střez. Cf. Mkl. Etym. 322. a
Střezan, a, m , vz Střech (dod ).
Střezek, zka, m., vz Střech (dod).
Střezibor, a, m., vz Střech (dod.)., Mus.

1889. 168.

Střezimír, a, m., vz Střech (dod.).

Strezimiř od Střezimíra. Pal. Rdh. I.
131.

Střezislav, a, m., vz Střech (dod.).

Střezivoj, e, n.., vz Střech (dod).

Střezmíř, e, f. z: Strezimiř, Mus. 1889
165., ves u Klatov. Tam byli už všichni
zavřeni kromě tří. Vz Sbtk. Krat. h. 108.

Střézvěti, ěl, ění = střízlivěti. Jměli s.
od té zlosti. M. Vz Střízvěti.

Střézví, n. Byl dán do posady (do vě-
zení) až do s. (vystřízlivění). Osv. 1885.
908. Wtr. exc.

Střežeha, y, f.. Bránie sě s-mi, armantur
jaculis. Hmn. 1418.

Střežitel, e, m , chybně. Vz Stříci.

Strh skály. Koll. 111. 236

Strháňať sa = strhovati se. Neztrháňaj
sa nocou (prací noční). Slov. HVaj. BD. I.
17.

Strhám. Tancovati do s. Us. Olv.

Strhaný. V dálku poletuje s-ný můj
věnec (panenství). Vrch. Ep. bs. 79.

1. Strhař. Tk. IV. 467., 724

Strhnouti co: pouta, Us., sieti Hus I.
363. Toť kašel, až by člověka strhal. Dch.
Když tento list přečteš, véřímť, že jej ihned

ztrháš. Arch. II. 17. — odkud. Žáka ze
školy s. Us. Rgl. S-hla s beder svoji řízu.
Vrch. Bernart s toho práva (zemského) se
nechce s., sich lossagen. Soud. kn. opav.
S. někomu bělmo s očí. Osv. Strzie s nieho
(dřeva) ovoce a sní. Rkp. Mus. 1884. 240.
A s-ly s masem žíly z jeho kostí ostré
pily. Jiří v. 226. — co čím. Vodnými vl-
nami z-li sú cěsty mé. BO. — co komu.
Už Slovensko vstáva, púta si ztrháva. Sl.
ps. Aniž si proto hlavu s-nu. Sá. — kam.
Strh' ji nahou ve svůj klín. Vrch. Židé
obchod na se s-li. Mus. 1880. 23. S. vládu
na sebe. Osv. — koho k čemu: k po-
tlesku. Lum. — co s kým: obchod (zru-
šiti). 1520. Mus. 1884. 446.— kdy odkud
s kým kam. Ale s pole chci ve 12 dnech
s svými s. (odtáhnouti). Arch. VIL 301.
V zimě k moři se strhují, aby zimu snésti
mohli. Kosmogr. 72. a Každý rok dvoje
boty strhá. Us. Tč. — si co kdy. Strhl si
dech při ohni (nemůže vydychovati). Brt
D. 269. — co več. Hlas jeho strhl v sou-
zvuk stěny sluje. Vrch. — se zač. Za turák,
za dva ztrhla se svadba (o tých, ktorí sa
nepochytre seberú alebo svadbu ledajako
odbavia). Slov. Zátur. Nápr. 14.

Striasť se čeho = střásti se. Slov. Šd.

Stříběnky = opadušky, psinky. Na Vy-
zov. Wrch.

Stríbernŷ atd. = stříbrný. Bern.

Střibřaný, versilbert. Laš. Tč.

Stříbřatý, silbergrau. S. kameň. Laš.
Tč.

Stříbřecí miska, roztok. ZČ. III. 40. nn.

Stříbření, n., Uibersilberung. S. zrcadel.
ZČ. I. 384.

Stříbřený, versilbert. S. zrcadlo. ZČ.
III. 40.

Stříbřistý, weissflimmernd. Čch., Tč.,
Lipa.

Stříbřiti. Měsíc stříbřil mříže. Vrch.

Stříbřitko, a, n. Vz Pozlátko v S. N.
I. 381.

Stříbrkomorník, a, m., 1670. Km. 1881.
609.

Stříbrňák, a, m. = holub. Mor. Brt.

Stříbrnář, e, m., argentarius. Bib. mik.
Act. 19. 24

Stříbrnatosť, i, f., Silbergehalt, m. Hr

Stříbrníce = stříbrná nádoba. Výb. I.
605 , Štelc, BO., Pass. mus. 355. — S. =
stříbrník, potentilla. Slez. Šd.

Stříbrnička, y, f., Silberetui, n. Šd.

Stříbrník římský. Vz Vlsk. 275. — S. =
potok v Semilsku, Mzr. 7., 12., les u Ho-
vězí u Vsetína. Vck.

Stříbrnina, y, f. = stříbrná věc. Šd.

Stříbrno, silberweiss. Cesta širým nebem
s. se bělá. Lum. 1889. č. 5.

Stříbrnohřebý, mit silbernen Nägeln be-
schlagen. S. stolec. Koll. St. 3.

Stříbrný. Cf. List. fil. 1878. 209. Kde
s-né zvučí, tam mudrci mlčí. Bž. exc. S-né
ruky všude je potřebí (všude třeba dávati
dary). Wtr. exc. — S. potůček, vzniká
u Měňan. Vz Kv. 1855 643 — S., ého, m.,
os. jm. — S. J. V. 1840. Jg. Slnosť. 630.

Stříbro. Cf. Mkl. aL. 11., 112., Mkl.
Etym. 336. b., Šfk. Poč. 279., Schd. II.