799

Strojvedoucí, n, polož za: Strojstvo.

Strojvoda, y, m. = strojvedoucí. Schz.
v Osv. XII. 274.

Strojvodič, e, m. = strojvedoucí. Dch.

Stroka, y, f.= sloka? At vypraviu prvú
stroku. Dětin. Jež. v. 119., 122., Mus. 1885.
125. a., Mách. 12., 40., 124.

Strolist. Mkl. Etym. 227. a.

Strom. Cf. Strměti. Šf. III. 525., Mkl.
Etym. 326. b., Baum v Sl. les. S. životní,
Sbtk. Rostl. 13.-16., 98, 106., 141., 142.,
183.—184., 195, světový. Ib. 77.-80, 120.
až 121., 139., 144. S. dokažený, abständig,
hřídelný, Well-, hubený, abholzig, křivý,
nabažený, anbrüchig, nárožní, Trauf-, ne-
mocný, krankhaft, podřízený, untergeordnet,
přestálý, überständig, plnodřevný, vollholzig,
rovný, utlačený, unterdrückt, vládnoucí, herr-
schend. Škd. Stromy a keře v mor. národ.
písních. Vz Brt. N. p. III. str. XCII. Máme
letos ovoce, až se stromy lámou. Sá. Ten
mladý lid roste jako stromy. Dch. Kdo
nasází mladých stromků, bude vážen od
potomků. Us. Tč. Kdo si hledí stromků,
má chválu od potomků. Us. Bf. Čím ne-
skorí strom vyrostá, tím pevnější stojí.
Mor. Tč. S. sázeť nejlépe, když jde druhá
čtvrť dolů; čím více dolů, tím lépe pro
ovoce; štěpit také tak. Val. Vck. Když
strom ve dvou čtvrtích (měsíce) kvete, není
ovoce stálé, porušení vezme. Val. Vck.
Padá-li list zrovna pod s., bude lacino a
točí-li se na všecky strany, tož jde chléb
se všech stran. Val. Vck. Když s. porušen
jest, běží každý z něho dříví dělat (člově-
kem v neštěstí postaveným každý pohrdá).
Exc. Pod nízkým stromem vysoko neská-
kej ; Veliký strom má malé kořání. Bž.
exc. Hádanky. 1. Kolik je na stromě listu?
Kolik stopek. Brt. 2. Na vesno obvese
luje, na podzim obživuje a v zimě ohřívá.
— 3. Vylez na mne, otrhej mne, jenom mne
neuraz, dám ti na přes rok zas (strom)
Stojí stojanka, na stojance visanka; když
visanka spadne, chlupatý ho chlamne (strom,
hruška, trávník). Brt. Dt. 150., 160., Km.
1886. 738. Pověry o ovocném stromě. Vz
NZ. I. 334.

Stromčí, n. = mladé stromoví. Val. Vck.

Stromení, n., šp. m.: stromoví. Jg. Nap.

Stroměti. Jagić. Arch. XI. 139., Sv. ruk.
K. IV. 39. Takť menší před větším stromí.
Sv. ruk. 272.

Stromienok, nku, m. = stromek. Sl. spv.
II. 18.

Stromka, y, f. = stromovina, stromovka,
stromoviště, Baumanlage. Sl. les., Dch.

Stromláč, e, m. = kdo se chvástá. Val.
Brt. D. 270.

Stromláček, čku, m., vz Stromlati se
(dod.). Val. Brt.

Stromlati se. Dítě už se stromlá (stojí
panáčkem, staví se stromem). Val. Brt. Dt.
12., 65. — se na koho = stavití se proti
němu, chystati se naň. Val. Brt. D. 270.

Stromohojný, baumreich. S. sad. Lšk.,
Lpř.

Stromokaz, a, m., sinodendron, brouk.
Kk. Br. 173.

Stromořad, u, m., stromořada, y, f. =
stromořadí. Kká. Td. 279., Rk.
Stromorost, u, m., Baumwuchs, m. Hg.

218.

Stromoví. Toho slova se místy na Mor.
neužívá, říkají strom. Brt. D.

Stromovina, y, f., vz Stromka (dod.).

Stromovka u Prahy, dříve Královská
Obora; nyní se tento název doporučením
prof. Tomka úředně zase zavádí.

Stromovna. Koll. III. 20.

Stromovnice, e, f. = masť na stromy,
Baumsalbe. Sl. les.

Strop. Cf. Mkl. aL. 326. b., Tla, Pod-
laha, Vlšk. 99. S. deštivých oblaků. Šml.
Nebyti pánem pod svým stropem, pánem
svého stolu. Dch.

Stropčina, y, m. = druh prokuratora
vládního. Na Litvě. Kká. Td. 104., 376.

Strophant-us, u, m., lék, jehož užívají
v některých chorobách srdečných. Vz Slov.
zdrav. 453.

Strophoida, y, f. = křivka rationalní
třetího stupně. Čas. math. X. 261.

Stropkovo, a, n., míst. jm. v Uhřích.
P. Kal.

Stropnický potok u Borovan. Vchř.

Stropovka, y, f., vz Stropnice.

Stropovnice, e, f., vz Stropnice.

Stropový. S. vrstvy, das Hangende. NA.
V. 565.

Stroskotání, n. S. říše. Šmb. Vz Stro-
skotati.

Stroskotaný; -án, a, o, zerschmettert.
Us.

Stroskotati co: bouře koráb s-la. Němc.
S. sochy, něčí kosti, hlavu; Bóh je s-tá.
BO. Rohy hřiešných ztroskoci. Št. N. 159.
— se. Nechať rucě mojí se stroskocí. BO.
Sloup se z-tal. Koll. IV. 68. Řetězy se
z-ly. Pass. mus. 357. — se čím. S. se bouře
návalem. Msn. Or. 140. — co kdy jak.
To město (Paviu) v 10. stol. Maďaři s bez-
příkladnou divokostí téměř do kořen z-li.
Koll. III. 215.

Strossmayer, yra, m. — S. Jos. Jiří,
biskup ďákovský, čestný měšťan i mnohých
čes. obcí. Cf. Pyp. K I. 108., 212 , Tf. Mtc.
176., Rk Sl., S. N.

Strouha. V Strouze, samota u Písku a
u Vltavotýna. PL.

Strouhač, vz Struhač.

Strouhanička, y, f. = výškrabek. Po-
slední těsto ze zádělu buď z díže nebo
z jiné nádoby se vyškrabe, uhněte a nechá
na strouhání. U Hořic. Hk.

Strouhanina, y, f. = bramborová kaše.
Zpr. arch. X. 42.

Strouhankový. S. polívka, mit gerie-
benem Teig. Us. Dch.

Strouhati. Mkl. Etym. 327. a. — koho.
Bota ho strouhá = tlačí, dře. Mor. Rgl. —
co komu: poklony. Us. — S. = chrápati
ve spaní. Brt. D 270.

Strouhavka se zahání močením přes
koště.

Strouhovina, y, f., Grabenschlamm, m.
Hř.

Strouk. Mkl. Etym. 326. b.

497*