800

Stroupežnický Lad., dramaturg král.
čes. zem. divadla v Praze. Vz Tf. H. 1.
138., 143., Bačk. Př. 185., Pyp. K. 422.,
Rk. Sl.

Stroužek, vz Strúžek (dod.).

Strova. Mkl. Etym. 325. a.

Strovár, a, m. = stravovatel. Slov. Bern.

Strovárka, y, f. = stravovatelka. Slov.
Bern.

Strovárna, y, f. = špižírna. Slov. Bern.

Stroviti co. Dobrá sviňa (= dobrý ža-
ludek) všetko ztroví; Skúpy moc ztroví,
lenivý moc zchodí; Usiluj sa hus dostať,
zakial vrabca ztrovíš. Slov. Zátur.

Strovnice, e, t.; strovník, a, m. =
strávnice, strávník. Slov. Bern.

Strovný, Proviant-, Speisekammer-. S.
truhla (na stravu). Slov. Rr. Sb.

Strožek, stropodium. Sv. ruk. 317. b.

Strpál, u, m. Nenie s-la, který by nebol
toho roku bohato obrodil. Slov. ZOBz.
XXIII. 157.

Strúbek, bka, m. = pole na Vyzovsku.
MzO. 1890. 130.

Stručí oprav v: strúci. Mor. Brt.

Stručnomluv, u, m., Brachylogie, f. Vz
KB. 1. vd. 239., Ott. IV. 548.

Stručnosť slohu. Vz Vor St. 46.

Struditi. Světa běh mé mládí ztrudil.
Štulc. I. 224. Když apoštolé kážíc se z-li.
Pass. 14. stol. — se kde. S-li sme se na
cestě zlosti. Hus I. 36.

Strufa, y, f. = luska. Vz Struk. U Pří-
boru. Kčk.

Struh. Cf. Mkl. Etym. 327. a. S. = ná-
stroj podobný ohnutému pořízu k strou-
hání hrnčířské hlíny. Vchř. — S. šindele.
Vz Jehla (dod. konec). — S. soustruhu,
Drehmeissel, -eisen, -stahl. S. ruční, Hand-
drehstahl, saňkový, Support-, hrubý, Schrott-
stahl, špičatý, Spitzstahl, hladicí, Schlicht-
stahl, hákovitý, Drehhaken. VzVčř. II. 66,
56. — S, Hufmesser, n. Ssk,

Struha. V MV. nepravá glossa. Pa. 48.

Struhadka ploskatá, radula complanata,
mech na stromech. Let. Mt. sl. VIII. 1. 12.

Struhance, pl., m. = strouhánek. Slov.
Rr. Sb.

Strúhání, n. = ujímání, bolení v břiše.
Mor. Vck.

Struhátko, vz Struhadlo. Hádanka. 1.
Plné nebe hvězdiček. 2. Jede kočí, má sto
očí, do každého něco strčí. Km. 1886. 738.

Strúhavka, y, f., vz Strouhavka.

Struhnatený = zhraněný. Slov. Ssk.

Struhnatieť = zhraněti. Slov. Ssk.

Struhnatiť = zhraniti. Slov. Ssk.

Strůj. Chlub se baba strůjem a kráva
důjem. Č. M. 286.

Struja, e, f. = prúd. Slov. Phľd. 1881.
352.

Strůje. Rosol přeumělé strůje. Kká. Td.
341.

Strůjkyně, ě, f., Anzettltrin, f. S. piklů.

Strůjný stolek, Toilettetisch, m. Dch.

Struk. Mkl. aL. 326. b.

Strukovina = co má struky, Hülsen-
frucht, f. Slov. Mlátiti obilie, s-ny. DŠk.
II. 270. Jariny a s-ny boly lepšie. N. Hlsk.
XI. 207.

Struma, y, f. = zobol (nemoc). Slov.
Dbš. Obyč. 106.

Strumen. Mkl. Etym. 318. b., Schl. Comp.

4. 235., A. Kuhn's Zeitsch. XIV. 223.
Struměnka, y, f. = síto k podsívání

křehotě granatové. Nár. listy. Vz Křehota
(dod.).

Střumpel, ple, m. = rampouch. U Opav.

Struna. V MV. nepravá glossa. Pa. 48.
Na veselou strunu uhoditi (pěstovati zda-
řile humor). Osv. 1886. Zvučná s. písní.
Hdk. Psi za ním (běželi) jak s. (nataženi
jsouce). Kká. Td. 35. Srdce její mluvilo
všemi s-nami. Osv. 1885. 961. — S. bubín-
ková, chorda tympani, hlasová, ch. vocalis,
pupeční, ch. umbilicalis, sluchová, ch. acu-
stica, šlachovitá, ch. tendinea. Ktt. exc.

Strunák, u, m., Sonometer, m. Mj.

Strunga, z rumun. Vz Mkl. aL. 326. b.

S. = leska, branka, kterou jest rozdělena
pajta ve dvé. Val. Brt. Vz Pajta.

Strungatý = bystronohý. Kôn s. Slov.
Zátur. Šd.

Strunina, y, f., Saiteninstrument, n. Tóth.
B. 9.

Strunistý, saitenartig. Iskriace oko, po-
hyb s-tý. Slov. Phľd. X. 266.

Strunitý, saitenartig. Vz předcházející.

Strunka. S-ky = ovčí střeva (na uzenky).
U Kdyně. Rgl.

Strunkovice v Šumavsku. Tam dali na
hodiny tvarohové závaží; Jak šli Strun-
kovští do světa, aby seznali hodinářské
umění; Jaké měli sluneční hodiny? Jak
slavili pouť? Jak hasili kolovrátkem oheň?
Proč chtěli stavěti akciový kriminal? Vz
Sbtk. Krat. h. 108.—113.

Strunkovská řeka. Arch. VII. 381.

Strunovitý, saitenartig.

Strunový. S. příze, Dch., hygroskop. Mj.
145.

Strup. Mkl. Etym. 327 a. S. sladký
(koňská nemoc, Strahlsäule, f.). Čsk.— S.,
a, m., Prahlhans. Laš. Wrch. Vz Strupiti
se (dod.).

Strupeleti, verkalken. Ssk.

Strupinatý. S. stélka lišejníků. Nk. J.

Strupinský potok u Žebráka, u Zdic. Krč.

Strupiti se = chlubiti se, stolz sein,
prahlen. Laš. Wrch.

Strupitý, krustig, grindig. Rk.

Strupovatosť, i, f. Vz Strupovitosť (dod.).

Strupovina, y, f., Furfuration, f.

Strupovitosť, i, f., die Krustenartigkeit.
S. na ovoci, der Grind, Schimmel des Ob-
stes, zemáků. Pta.

Strus, u, m. = trus. Holubí s. Us. Rjšk.

Strúsiť = strousiti.

Struska. S-ky senné, Heuabfälle. Rgl.

Struskový, Schlacken . S. cihla, Zpr.
arch. VIII. 93., čap. NA. IV. 163.

Strúžať = strouhati. Slov. Ssk.

Strúžek, žku, m. = dlhá, ušúlkaná ha-
luška, šúlanec. Slov. Rr. Sb. — S. = stru-
hátko; s. dračkový = železný nůž zasazený
ve dřevě na způsob hoblíku, na dračky; s.
rámový na vystruhování žlábku v rámě
oknovém pro sklo; šindelový, jímž se v šin-
deli žlábak vystruhuje. Val. Brt. D. 270.
Cf. Stroužek.