814

Svamps v sev. Americe. Vz Krč. G. 96.

Svan, a, m., vz Svach (dod.).

Sváně = sválně. U Kdýně. Rgl.

Svantovid, asi bůh jara. Cf. Vrch. Pr.
33., Koll. Zp. I. 406., Mách. 26.—31.

Svanúti, vz Sváti.

Svapato. Kdo nalezne v lese včely kromě
brti, může si je vzíti, jejich med ale musí
dáti purkrabímu, což sluje s. Chodové od
H. Randy 35.

Svapka, y, f., na slovenskopol. hranici;
v horní Oravě švapka = brambor. List. fil.
1885. 468.

Svar, Schweissnaht, -stelle. Vz Včř. Z.
II. 13., 1. 5.

Svár. Št. Kn. š. 3. Cf. Mkl. Etym. 329. b.
S. vichrů, Vrch., živlů (bouře), Čch., vln,
větrů. Osv. S. vody s vínem. Vz Výb. 1.
928. nn., Vlčk. 61. S. čestní, Ehrenhandel,
m. Dch. Prolit jest s. na knížata (chybně,
přeloženoť contentio m. contemptio). Ž. kl.
106. 40. Z řeči s. pochodí. Sv. ruk. 233.
Lepší jest skývka chleba s veselím, než
dóm pln krmí s svárem. Hus I. 255. Svor-
nosť tuží, sváry nuzí; Když není dřev,
hasne oheň, když nebude klevetníka, utichne
svár Us. Bž.

Svára = mšice stromové. ČT. Tkč. Vz
Svárový. S. padá, když za parného slunce
prší. ČT. Tkč.

Svaražic. Cf. Svaroh (i dod.).

Svarba. Mkl. Etym. 332. a.

Svarbí = svatbí, svatka; stara svatbí =
starosvatka (na svatbě). Mor. Knrz. Cf.
Svata (dod.).

Svářeč, e, m., Schweisser, m. S. železa.
Hř.

Sváření kovu, das Schweissen. Jenom
železo a ocel se sváří. Vz Včř. I. 15. S.
kovů šťavou (saftig), strkáme-li horké že-
lezo do prášku; jinak s. v suchu (trocken)?
Vz Včř. Z. II. 12.

Svařenice = mléko, které se při vaření
srazidlo U Turn.

Svařený, zusammengeschweisst. Železo
dvojitě s-né. Us. Pdl.

Svařitelný, zusammenkochbar;-schweiss-
bar. S. ocel. Včř. Z. II. 13.

Svářiti se s kým. Hod. 84. b. — se
oč. St. Kn. š. 130., Sv. ruk. 229.

Svařivosť, i, f. S. železa, Schweissbar-
keit. Včř. I. 9.

Svárlivý se vadí i s kamením na cestě.
VSlz. I. 220. S člověkem s-vým nechtěj
míti tovaryšstva. Mark. Kdo s-vé a vadící
se smířiti chce, sám v tom uvázne a utrpí.
V.

Svarně, ě, f., dalmatia, zastr. Rozk.

Svarnice, e, f., Schweisswerk, n., -ofen,
m., v hutn. Hř.

Svaroh = bůh slunce, ohně; jeho syn
Svarožic. Cf. Šf. III. 110. nn. Vc. Lab.
260., Ukaz. 73., Mách. 21., 32.-33., Svaro-
žic (dod.). Mus. 1844. 483. Dle Maretiče
boha S-ga nebylo. Vz List. fil. 1888. 73.

Svarokujnina, y, f. = železo kujné,
které vzniká svářením zkujněných částic.
Al. Stč.

Svárov na Mor. Tam pokaždé na noc
úvoz trním zahazují, aby jich v noci nikdo

nepřepadl; Kdo chce koupit vola, jde do
S-va. Vz Sbtk. Krat. h. 206.

Svařovací prášek. Vz Včř. Z. I. 15.,
Sváření (dod.).

Svařovač, e, m. = svářeč. Vchř.

Svarový. Železo s-vé a plávkové. Exc.

Svárový med (jejž včely po mšicích se-
berou). ČT. Tkč. Vz Svára (dod).

Svarožic, e, m., vz Svaroh (dod.). Vrch.
Pr. 13., Phľd. III. 1. 66.

Svárurád, a, m. = vymyšlené jm. soudce.
Kom. Lab. 68.

1. Svat = tchán, Val. Brt.; otec ženichův
a nevěstin. U Mor. Březové. Brt. — S. =
družba. S., connubiator. D. Gesch. 305.
Jinde slove starosvat, starosta (laš), sva-
tební hospodár (horň.), družba. Brt. Sv. 4.
Starý svat = správce a pořadatel svateb-
ního veselí, řečník svatební, obstarává zvaní
k svatbě, baví hosti atd. Vz Brt. Sv. 4. Cf.
Phľd. II. 25.—26. Starý s., architriclinus.
Sv. ruk. 315 b. Jak okusí starý s. vodu
vínem obrácenú. Ev. víd. 4. (Okusil svateb-
ník vodu vínem učiněnú. Ev. olom. 215.).
Vz Svata.

3. Svat, os jm. Vz Svach (dod.).

Svata, y, f. Stará s. zastupuje o svatbě
matku nevěstinu a je nevěstě pořád po
boku. Místy slove starosvatka, která svrbí
n. svarbí (záp. Mor) Brt. Sv. 4. — S., os.
jm. = Svatava, Svatochna, Svěcena. Cf.
Svatopluk. Mus. 1889. 162., 1880. 467. —
S., y, m. = svat. Brt. Sv. 4.

Svatamina, y, f., Johannis amor, zastr.
Rozk., Veleš.

Svatati. Již nevěstu chci s. Černé Hoře.
Kká. K sl. j. 102.

Svatava, vz Svata (dod.). S-vu přeložili
Němci na Lutgardu. Pal. Rdh. II. 200.

Svatba. Věštění s-by. Vz Zbrt. 187. S.
únosem za staré doby; O potupném zasta-
veníčku před svatbou; Truňk sv. Jana
o svatbě. Vz Zbrt. List. S., na Lašsku ve-
selí ; Kopulaci v kostele říká se zdavky,
zdavka (val.), slub (laš), sobáš (horň.);
Otec s-by = nevěstin; S. městská. Vz Brt.
Sv. 4, 75., Svadba (i dod.).

Svatbäný = svatební. S. piesne. Slov.
Dbš. Úv. 45.

Svatbár, a, m. = svatebník. Na jihových.
Mor. Brt.

Svatební obyčeje v jihových. Čechách,
vz Domácí hospodyně 1890. 346., v sev.
Čecho-Němcích. Vz Kv. 1846. 256. S. ro-
diče = kteří svatbu strojí, tedy z pravidla
nevěstiny ; S. hospodár = starý svat. Vz
Svat (dod.). Brt. Sv. 4. S. úbor na Mor.
Ib. 18. S. hostina na Mor. Ib. 34. S. koláč
(veliký jako žernov). Ib. 38. S. muzika. Ib.
63.

Svatebnictvo, a, n. = svatební družina,
Brautgefolge, n. Dch.

Sváteční nálada (dobrá). Šml. Kdo ve s.
den pracuje, ten prý bude po smrti tratiti.
Us. — Kočí byli vyfintěni po s-čnu. Kmk.

Svatek, tka, m., os. jm. Vz Svach (dod.).

1. Svátek, os. jm. Arch. VIII. 23., 53. -
S. Jos., nar. 1835., žurnalista. Vz Rk. Sl.,
Sb. Dj. ř. 290., Ukaz. 110.