817

na Mor. gt.: na sv. Josef, na sv. Jan, na
sv. Sčepan. Brt. D. 179. — 2. Na Podluži
a jinde na Slovácích i o Bohu a o svatých
pluralu se užívá: Pane Ježíši Kriste, račte
naspořit. Sv. Maria, proste za nás. Brt. D.
— S. = ctnostný atd. S. panny, vdovy.
Pass. Ne každý s., kdo do kostela chodí.
Wtr. Obr., 749 Ten svat nenie, ten jest
hřiešný. Št. Kn. š. 27. — čím: mravy.
Leg. Mnč. R. 20. — v čem: v všech či-
nech. Št. Kn. š. 27. — S. = k dokonalosti
vedoucí: písmo, Št. Kn. š. 2., 3., zpověd,
pokání. Výb. II. 28. — S. = svěcený atd.
S. kostel, Št., neděle. Výb. II. 2. V den
svatý práce mají spáti. Sb. uč. — S. =
vážný atd. S. paprsky světla, Vrch., hněv,
Mž., okamžik, válka, J. Lpř., rozhorlení,
Kká., klid, Vlč., nadšení, Osv., nebe, Nrd.,
povinnosť. Pdl. Měl s ní sv. kříž. Šml. Sv.
paměti císař Karel IV. V sv. městě jerusa-
lémském. Pož. 3. Její sv. tělo. Pass. Pro
tvé sv. milosrdie. Výb. II. 12. — S. To je
divný s. (o bručivém). Us. Rgl. — S. v bot.
Sv. dřevo, Mllr 52.; s. Jana květ, 55., pás,
64, tvář 17., zvoneček 55.

Svátý, herab-, zusammengeweht. Větev
vichrem s-tá; Jako větrem s-tý. Kká.

Svatyňka, y, f., zdrobn. svatyně. Kká.,
Šml., Čch.

Svaz. Láska pojišťuje s. (spojení) jejich
na celý život. Dbš Úv. 83. S. krve. Ib.
Sejmy svazy vlnám mořským. Osv. — S.
v těle. Vz Klínovitý, Kloub, Křídatý, Křížo-
kostrčný (dod.), Slov. zdrav., Vaz. S-zy
nervů. Dk. P. 3. S. lištový, Leistenband
(embryol.). Nz. lk. S. lastur (zámek). Frč.
S. lichoběžníkovitý, lig. trapezoideum.

Svázalý. Muži s-lých plecí, breitschulte-
rig. Wtr. exc.

Svázanina, y, f. = něco svázaného, uzel.
Lpř.

Svázaný. — čím. Člověk věrú a láskou
Bohu s-ny. Chč. P. — jak: v kozla, Kká.,
v knihu. Us.

Svázati. — co jak. S. někoho kozlem.
Kká. Opak jej rukama sváza. Výb. II. 10.
Bez súdu dievku svázavše. Výb. II. 19.
Potom 26. června posel papežský císařové
Anně jménem a na místě papežském zlatou
rúži svázal. Skl. I. 378. — čím. Svázal se
jest smlúvami. Kar. 57. Kteříž sami se
svieži takovými sliby. Št. N. 145. Sám se
tiem najviece sviežeš. AlxV. 290. — kde:
na rukou, na nohou. Us. Pdl. — co komu.
Hned si svaž své hadry a jdi. Hlk. — co
kam. S. své věci do uzlíku, Sá., knihu do
desek. Pdl. Zviažem fa do vienka. Ppk. I.
59.

Svazček, zastr., nyní svazeček, e vniklo
z ostatních pádů Gb.

Svazčitě, bündelweis. S. rozvětvené ko-
řínky. Hg. 166.

Svazeček, vz Svazek.

Svazečkový, büschelförmig. S. skvrna
rohovky, macula corneae fascicularis.

Svazek společenský, Osv., politický. Kzl.
34. — S. = něco svázaného. S. paprsků,
Zpr. arch. VIII. 11., Hra., Jrl. 425., Čs. math.
X. 163., 174., rovin, Ebenenbüschel, n., Jrl.
425., kuželoseček, křivých čar prostorových,

prostorových bikvadratik. Vnč. 30., 100.,
101. Železo skládá se do svazků. NA. IV.
176. — S. = spolek. Silný s. učinili sú.
Kar. 64.

Svázka stěžně, Mastbaumsessel, m. Lpř.
Sl. I. 388.

Svazkokvětý. S. rostliny. Vz Rosc.
126., Ott. V. 298

Svaznice, e, f. S. v písmě, ligatura. Šf.
III. 214. a j. S. = písmeno složité. Vm.

Svážačka, y, f. = svážání t. j. čas, když
se obilí s polí do stodol sváží. Slov. Koll.
St. 461.

Svážeč, e, m., vz Zvážeč.

Svažitý = svah mající, sich neigend. S.
cesta. Pyp. K. II. 158.

Svažovati, vz Svážiti.

Svě. Vě tuto muku trpívě za naše zlá
diela, jichž svě velmi mnoho sděla. Hr. rk.
257.

Sveba, y, f., Spree, řeka něm. Sl. let.
VI. 109.

Svéca = svíce. Slov.

Svéceň, cňa, m. = svícen. Slov. Bern.

Svěcen, cně, f, internodium, zastr. Rozk.

Svěcena, vz Svata (dod.).

Svěcenina. S-ny (sakramentalie) = boho-
služebné obřady ku poctě Boha činěné, svá-
tostem podobné, jich moci však nemající,
almužna, požehnání biskupovo atd. Řehák,
Špch. Ceremonie a všecky s-ny. Bart. 29.
— S. = telecí pečeně, jež se o velikonocích
mimo vejce světí a na boží hod pojídá.
Nov.

Svěcenínský. S. přikázání (týkající se
svěcenin). Krnd. 142.

Svěcenka = kropenka; studánka u Vel-
var.

Svěcenodějstvo (!), a, n. = oběť Vký.

Svěcený. Polykání s-ných kočiček. Vz
Zbrt. 68. S. žák. Št. Kn. š. 169. S. voda =
kořalka. Us. Kšť. S. djabel horší nesvěce-
ného. Slez. Šd. Kdyby byl svěcen svěcením
druhým. Št. Kn. š. 66.

Svěčati = svědčiti. Čes. mor. ps. 65.

Svečeřiti se s kým. Už se s ním s-vá
(umře). Us. Tkč.

Svéčka, y, f. = svíčka. Slov. Bern.

Svědčení. Vz Kn. rož. 137., Vš. 404.

Svědčílek, lka, m , Jaherr, m. Rk.

Svědčiti. Jak svědčí spasitel, Št., písmo
sv. Alx. — komu. Ty listy s-ly Kestřan-
skému a na Zviekov. Arch. VIII. 51. a j.
Její pleti to osvědčení dobře s-lo. Vlč.
S-čí mu to, jako psovi piata noha. Slov.
Rr. MBš. — nač. List s-čí na 10 kop platu.
Arch. VII. 677., 573. Ten list jí na věno
s-čil. Let. 213. Svědčí vždycky na malého
vetšímu ustúpiť. Slov. Tč. — kam. Ten
list s-čí do kraje vltavského. Arch. VII.
69. — jak: křivě. Št. — kde komu. V tom
kšaftu nic jim nesvědčilo. Wtr. — proti
komu (kde). Št. Kn. š. 158. Že jsem
křivé svědectví svědčil proti bližnímu. V.
Ps. fol. 134. a. Aby hřích ten na soudu
proti němu svědčil. Sš. Sk. 92. — o čem
(kde jak). O nichž svědkové svědčí. 1535.
Mus. Jakžto o něm sám Kristus s-čí. Pass.
mus. 279. Jakož o tom sv. Jan v rozdílu
V. těmito slovy svědčí. Pož. 23. — na