818

čem. A kak opět chváliti svědectvo, ješto
svědčie na peněziech, a nevedúc, co svěd-
čie? Št. Kn. š. 148.

Svědectví. Cf. Jg. H. 1. 750., Jg. Slnosť.
43., 55. Falešné s.; Vybeřtež sedm dobrých
mužuov dobrého s. Pass. V té příčině po-
dávají dějiny patrné, ale neutěšené s. Mus.
1880. 470. Maje s-tvo od svědomie svého.
Št. Kn. š. 178. Práva chtie, aby na dvú n.
na třech řečení všeliké s. stálo. Výb. 1.
294.

Svědečné, Zeugengebühr, f. Pr. tr.

Svědědlnice, e, f. Vzeptám se na Jeru-
salem v s-cích. Hus Mnč. R 56.

Svědek. Cf. Mkl. Etym. 391. a. S. ak-
tový, Acts-, Pr. tr., souvěký. Mus. Bůh s.!
Bei Gott! Dch. List na s-ka svědčiti ne-
chtícího. Vz Vš. VIII. 29. Dva svědkové
v každé při u práva dostačují. Cor. jur. IV.
3. B. LXV. Křivé s-ky proti němu vyvlekli
Pass. 14. stol. Aug. jest s. na to ; Na to
svědka jmámy. 13. stol. Mus. 1882. 120.
Cf. Výb. I. 987., Cor. jur. IV. 3. 1. 437. nn.,

IV. 3. 2. 444. nn., Zř. zem. Jir. 478., 479.,
700. — S-ky = škváry n. roztlučené sklo,
jež se pod mezník vkládá. Přines s-ky od
kováře. Us. u N. Bydž. Kšť.

Svědění, n. Cf. Čs. lk. S. kože, Pru-
ritus cutaneus, letní, p. aestivus, zimní,
hiemalis, dlaně a plosky, p. palmae manus
et plantae pedis, částí pohlavních, p. pu-
dendi, hrmy, p. vulvae, starců, p. senilis.
Ktt. exc.

Svedený. S. dívka. Mus. — Bitva s ne-
přítelem s-ná. Us. Pdl.

Svěder. Hledí svědrem (o šilhavém).
Brt. D. 271.

Svederník, a, m. = řeka na Slov. Phľd.

V. 149.

Svědirožka, y, f., os. jm. 1581. Wtr.

Svědivina, y, f., vz Slov. zdrav. 359.

Svědková, é, f. = svědkyně. Mor. Neč.

Svědomí = svědectví. To s. ti mohu
dáti. Dvor. S. listovní (naproti osobnímu).
Arch. VII. 507., 551. Aby s. osobně vy-
stavil (osobně svědčil). Arch. VII. 478.
S. kněze Vojtěcha proti. . . Bart. 97. Proti
někomu falešné s. vésti. Pož. 346. Při s.
ne množstvie svědkóv, ale viera nenaka-
žená v svědectví a pravda se váží. Vš.
360. S. dobrému víc věř než pověsti. Výb.
II. 937. Protož mú rukú sem se podepsal
na s. těch věcí. Výb. II. 719. Jiným hod-
ným svědomím jsa zpraven. Let. 102. Cf. Jg.
H. 1. 750., Cor. jur. IV. 3. 1. 438., IV. 3. 2.
444. nn., Zř. zem. Jir. 131., 478., 479., Kn.
drn. XLVII. — S., vzhledem k mravnosti
a zákonu. Myslím, že mi budou bráti s.
(že řeknou, že nemám s. žádaje za něco
příliš mnoho). U Dobruš. Vk. Čijí v s.,
že . . . Št. Kn. š. 16. Kterak umíš s. člo-
věku rozebírat! Us. Jrsk. Nesahaje žádnému
v s. Arch. IX. 69. Já ti budem na s. ve
dne aj v noci. Sl. ps. č. 141. Dobré s. je
studnicou, keď smädneš, palicou, keď upa-
dáš, zástreším, keď ta slnce pálí, a na pokon
je ti poduškou v smrti. Lipa 388. Jazykem
lidi odbudeš, ale s. nepozbudeš. Němc.
Velké bohatství, těžká nemoc a raněné s.
utajiti se nedají. Bž, exc. Z toho sobě ne-

chtie s. žádného učiniti. Krnd. 6. S. jest
hlas duše, vášeň hlas těla. Exc. Žádný
svědek není tak strašlivý jako s. Cato.
Před s-mím neutečeš a pánu Bohu se ne-
skryješ. Slez. Šd. S. viece střez nežli lid-
ské pověsti; Zlé svědomí hryže jako červ.
Výb. II. 648., 1437. Zlé s. nejhorší soudce;
Všeho se může člověk vzdáti, s. však nikdy,
to béře s sebou na věčnosť. Us. Hkš. S.
hlubina čistá, nejlepší lůžko ti chystá.
Brodz. S. boží hlas; S. zlé nás hněte,
dobré blaží; Jazyk s. neočistí; Dobré s.
sjídá zármutek tvůj jako slunce led; Zlé s.
podobá se kamnům, z nichž neustále se
kouří; jest žalobník, soudce, kat v jedné
osobě. Sb. učit.

Svědomosť či poznání sebe. Dk. Vlastní
má s. Pal. Rdh. I. 8. S. něčí probuditi. Ib.
27. S. sebe sama, Selbstbewusstsein,

Svědomně, svědomnosť, svědomný = svě-
domitě, svědomitosť, svědomitý. Bern.

Svědomý = známý. — komu. To je
všem s-mo. Pass. mus. 397. S-má mi jest
toho plná pravda. Brig. 3. a. Vyvedli ji na
cestu s-mú. Pravn. 1345. — kde. To všudy
u Hory s-mo bylo. Let. 249. — odkud.
Z těchto písem jest s-mo. Krnd. 123. —
S. = kdo o něčem ví. — komu. Svědom
si mi více od 17 let (znáš mě). 1450. Kdo
není sobě svědom, zasměje se klevetám.
Pk. — v čem. Musil bych málo v práviech
svědom býti. Arch. VIII. 190. — o čem.
O nichž (o prosbách) jsou oni s-mější. Výb.
II. 666. — čeho. Dům s-mý mnohých běd.
Msn. Or. 43. Jiného nejsem svědom. Let.
362. Však jsem já toho svědom. 1450. Mus.
Kteříž Prahy svědomi byli. Výb. II. 1017.
Úředníci desk s-mí. Vš. 213. — kde. Je
u nás s-má (zná nás). Val. Brt. D. 271.

Svědřík, u, m., vz Svěder, Mkl. Etym.
330. a.

Svědřiti = vrtati. Vz Svěder. Laš. Wrch.

Svéhlavě, eigensinnig. Rk.

Svéhlavosť. ráda oprav v. vada.

Svéhlavý. S. libůstka. Pal. Rdh. III.
265. S. ovce vlku kořisť. Us. Lpř.

Svěch, Svěchyn, a, m., os. jm. Arch.
I. 353., Mus.

Svejslav, a, m., os. jm. D. ol. II. 500.

Svejslava, y, f., os. jm. D. ol. III. 247.

Svejšek, ška, m., os. jm. D. ol. II. 114.

Svekr. Št. Kn. š. 101. 24., Mkl. Etym.
332. b., Sv. ruk. 316.

Svekra. Bž. 99, Št. Kn. š. 101. 24.,
Asn. 1. V MV. nepravá glossa. Pa. 49.

Svekrev, nurus. Ev. olom. 322.

Svekrví, f. = svekra. Sv. ruk. 316., Sv.
ruk. V. I. 235.

Svéliba, y, f., Eigenliebe, f. Dk.

Svélibnosť, i, f., Gefallsucht, f. Dch.

Sveličeti se. Št. Kn. š. 13., 164., 298.

Sveličiti. Jáť sě nesveličeju. Pass. 299.
Sveličije se, že je snúbena synu božiemu.
Št. Ř. 48. b. — se proti čemu. Lid proti
Hospodinu s-čal sě jest. Pror. 97. a. — se
čím. Nesměli zevně se z-čiti věrú křesťan-
skú; Když se kto zveličie křivdú, tiem se
čině, jímž nenie. Št. Kn. š. 13., 169. — Cf.
List. fil. 1884. 76.