820

Brt. Shlazi nás z tohoto s-ta. Výb. II. 9.
Mé království není z tohoto světa. Drk.
162. b. Apoštolé sú ji (vieru) kázali po
všem světu. Zde na světě jsa. Št. Kn. š.
11., 25. Na moři vlnobití, na poušti zvěř
a po světě bída a svízel. Us. Bž. — S. =
soubor všech věcí atd., lidé, život. Mladý s.,
Osv., dámský, Hrts., divadelní, Osv., umě-
lecký. Tš. Š. organický či ústrojný, neor-
ganický či neústrojný. Mj. 1., Stč. Zem.
739. Nevěří v nic edem ve svět. Val. Vck.
Celý s. na to ukazuje. Dch. Nechoď s tým
loktem světu divný (roztrhán). Us. Vhl.
Hudba mu byla jediným světem. Šml. To
jsem pod světem neslyšela! Us. Fč. Celý
s. hovoří (povídá). Ht. Sl. ml. Svůj s. do-
konal. Wtr. exc. Je na onom světě (umřel).
Tkč. Spěchal na onen svět (náhle umřel).
Brodz. Moy swiet jest namale, živa jaz
nebudu dale. Jgč. XIV. 1. 4. Nevie tvoja
mať, čo s. z tebä spraví. Č. Čt. I. 241.
Přeškoda mých mladých let, že jsem já si
zkazil s. Er. P. 353. Moje mladá léta ne-
užila s-ta. Us. Jak s s-tem zacházíš, tak
s ním vycházíš. Sb. uč. Šel z kněžství a
dal se v s. Us. Wtr. Slúžiti s-tu; Kdožť
nechce ostati ďábla, světa. Št. Kn. š. 9.,
19. (3., 35.). Nechť s. poznám a potom se
budu káti. Ib. 184. Pravý přietel pomáhá,
když se světa (peněz etc.) nedostává. Výb.
II. 895. — S. = kus. Do školy sem nemoh
chodiť toliké světy (tak daleko); To néni
také světy (tak dávno); To je kole dědiny
světa (mnoho polí). Brt. D. 270. Měli s ním
tři světy (velikou obtiž). Val. Slavě. 87.—
S. = lid. Světa plná jizba (lidu); Tam bylo
světa! Brt. ib. — S. = počasí. Dnes je
tam škaredý s.! To ví hrom, co je to za
svět! Mor. Rgl. — S. = rybník v Buděj.
u Třeboně. Mus.

Svěť. V MV. nepravá glossa. Pa. 49.

Světahled, u, m., Weltanschauung, f.
Dk. Aesth. 446.

Světanství. Koll. III. 260., Zkr.

Světaobčanství, n. = světanství. E. Boz-
děch.

Světaporadný Zeus. Vký.

Svetár, a, m. = světák. Slov. Phľd. IX.
437., XII. 265.

Švětař, e, m. = světák. Us. Šd.

Světařiti = světařem býti. Phľd. XII.
265.

Světastrůjce, e, m., Weltschöpfer, m.
Dk. Dj. f. 53.

Světazlo, a, n., Weltübel, n. Dk. Aesth.
377.

Světaznalý, weltkundig. Dk., Dch.

Světecký. Petr K. S. Mus. 1879. 424.
Cf. Jg. H. 1. 630.

Světedlnice, e, f. Ižádný zažha s-ci ne-
přiklopí jí třepem (vase). ZN. Vz Světel-
nice.

Světěj, e, m., vz Svach.

Světélko, vz Světýlko.

Světelkování mořské (jiskření) pochází
od zvířat. Osv. 1886.

Světelník, u, m., Luster, n. Ssk.

Světelný. S. kruh, Dch., lámavosť, Rm.,
látka, rok, pramen, výjev, zřídlo, ZČ.,
obal, povrch, vrstva (slunce), pocit, úkaz.

Stč. S. fontana Křižíkova o jubilejní vý-
stavě pražské r. 1891., fontaine lumineuse.

Svétení, n. = svícení. Slov. Bern.

Světenství, n. Materialismus věcný či
s-tví. S. N. V. 162.

Světí, pl. od svatý. S. otci, Št., apoštoli.
Pass.

Světice. Dcera frejířky nebývá s-cí. Mt.
1. 1871.

Světička, y, f. = pramen v Ovenci. Svt.
178. — S., euphrasia off., rostl. Phľd. II.
26. — S., Holdheilige, f. S-čko boží! Dch.

Světidlna, světilna, y, f., ein bei der
Frühmette gesungener Vers; Kathisma. Rk.

Světidlo, vz Svítidlo. Brt. N. p. II. 142.

— S. = dračka. Val. Brt. D. 271.
Světitedlný. Hom. opat. 226. a.

1. Světiti co. To nekoupím, to abych
světila (málo kdy nosila). Us. Dnes svätíme
svatého narob sa. Slov. Rr. MBš. Darmo
djabla světit, rovně zastane djablem. Slez.
Šd. S. den božieho vstúpenie na nebe. Št.
Kn. š. 12. — jak: sv. dni v čistotě s. Hr.
rk. 275. — jak dlouho. Řezník byl trestán
tím, že musil 2 neděle s. (po 2 týdny ne-
směl prodávati). 1455. Wtr. S-me to maso
již tři dni (nejíme, uschováváme). Us. Rgl.
— nač. Byť i marnivosť na ctnosť to s-la.
Hlk. — čím (k čemu). Opatem ho s-chu.
Hr. ruk. 43. Svým políbením k volnosti je
světí. Kyt. 1876. 80. — (se) s čím. Světil
sem s tum nohum celý týdeň (zahálel);
Nesvěť se s tým (nezdržuj). Us. Mor. Vhl.

— kdy. A jakož světíš na velikú noc.
Št. Kn. š. 12.

Světivo, a, n. = světidlo. NA. IV. 91.

Světizeň, zně, f. = světský majetek. Vz
Svätizeň.

Světlá Karol., nar. 24/2, 1830. Cf. Tf. H. 1.
140., Bačk. Př. 185., Šb. Dj. ř. 290., Pyp.
K. II. 422.-424., Slavín II. 12., Rk. Sl.,
S. N., Naše vzory (v jednom z prvních tří
sešitů).

Světlajaníček, čka, m. = svatojanská
muška. U Trojanovic na Mor. Brt.

Světlák, u, m. = druh bramborů. Slov.
ZObz. XXII. 213.

Světlárna. Vlšk. 71.

Světlice. Mkl. Etym. 333. a. — S. =
světnice. Dymnica je izba, z ktorej dym
oblakami (okny) vychodí, s-ca, v ktorej sú
kachle (pec, kamna). Slov. Rr. Sb. Chytala
muža za šticu, zamietla s ním s-cu. Koll.
Zp. I. 257. — S. barvířská, carthamus tinc-
torius. Exc.

Světlička, y, f., Waschblau, n. Ssk.

Svetličník, a, m., Zimmerwärter, m.
Slov. Bern.

Svetličný = světniční. Slov. Bern.

Světlík, u, m. = ohnivý soudeček, který
přešed přes řeku bere na sebe podobu lid-
skou ; pak chodí po poli celou noc. K ránu
vrací se přes řeku a zmizí. Us. Kšť.

Světlíkový, Augentrost-. Bern.

Světliti se = svítati. Sá.

Svetlivo, a, n. = svítivo. Čím si ľudia
svetlo robia, menuje sä s. i svietivo. Slov.
Hdž. Čít. 153.

1. Světlo, světýlko, das Licht. S. diffusní,
drazem rozptýlené, ZČ-, přímé, nepřímé,