824

Sviniště, ě, n., Schweinlager, n. Dch.

Svinka = kopka. Dávati seno do s-nek.
Laš. Wrch.

Sviňka, armadillidium, korýš. Vz Ott.
II. 743., Brm. IV. 2. 39., 684. — S. = druh
bobů. Us. Kšť. — S. = krtičník, scrophu-
laria nodosa. Phľd. II. 26.

Sviňologie, e, f., Sauglocke, f. Rk.

Svinota, y, f. = svinstvo, nečistota. Na
Plasku. Prk.

Svinouti se kde: za kamny. Hr. rk.
379.

Svinovací, Roll-. S. pokryvka. Dch.

Svinský. S. pokolení, pohlaví 4 kusy
prodati Črn. Zuz. 331., Arch. Pam. 1887.
81.

Svintlice. Slov. Ta ubohá má s. a s pří-
štěpkami črevíce. Koll. Zp. II. 115.

Svinutokvětý. S. rostliny, contortae
Rosc. 131, Ott. V. 318.

Svinutý. S. úhoř, Rollaal, slaneček, Roll-
häring. Dch. — jak: spiralně. Mj., Kk. —
kam. Na válec těsně k sobě s-tý drát.
Mj. 5.

Sviny. Starší městečka Svinóv. Arch.
IX. 173. Ve Svinech Trhových neumí nikdo
říci: Khódl, půjč mi kudlu. Vz Sbtk. Krat.
h. 113.

Svírač, sval, constrictor, S. cíbele, mu-
sculus constrictor urethrae, hlasivky, m.
sphincter glottidis, hltanu, constr. pharyn-
gis, měchýře, m. sphincter vesicae, nosu, m.
compressor nasi, s. obočí, m. corrugator
supercilii, očnice, m. orbicularis oibitae,
pochvy, m constr. cunni, řiti, musc. sphinc-
ter ani (vz Zvedač), úst, m. orbicularis oris,
úžiny hltanové, constr. isthmi faucium;
ochrnutí s-če, Sphincterlähmung. Ktt. exc.
Cf. Svěrač (dod.), Sval (dod.).

Svíradlo. Vz Mkl. Etym. 382. a., Svě-
radlo. S. na tepny, Tourniquet, n.

Svírati. Cf Mkl. Etym. 382. a. — S. =
na píšťalu pískati, svíriti. Slov. Koll. St.
837.

Sviralka, y, f., hudební nástroj, syrinx
Dch.

Svíravý. S. pěsť, Kká., léky, adstrin-
gentia. Ott. I. 238.

Svirigovec, vce, m , ves v Trenčínsku.
Pokr. Pot. 132.

Svírka, die Blocade. Ott. IV. 182. Vz
Sevření. — S., ein Flossband zum Nach-
lassen der Talel. Sl. les.

Svis oltářový, antipendium. Hnoj.

Svisel. Sv. ruk. 316. b., Mkl. Etym.
392. b Na svislách = na patře. Val. Slavč.
46.

Svisle, senkrecht. Vrch. — S., subst.=
trať polní v Semilsku. Mzr. 99

Svislý. Stál s hlavou svislou. Us.

Svisnice, e, f., říčka (potok?) sev. od
Aše. Vz Ott. VI. 88. a.

Svisný směr. Mj. 65.

Svist bouře, Osv., karabáče, vichrů, ko-
les. Čch.

Svistati. Bič, koule sviští. Kká. Mezi
hlavy svištěl nůž v letu; Vždy letem svi-
štěla v něm velkých kapek tíha. Kká. Td.
260., 279. Dech ostrý podzimku po strništi
sviští; Roj včel mu v patách sviští. Čch.

Svistóvka, y, f. = výšina na Tatrách.
Phľd. IV. 255.

Svišť, arctomys. Cf. Brm. I. 2. 320., 307.,
70. — S., sausender Wind. Rk.

Svištivý, sausend. S. bzuk koulí. Čch.
Dg. 696.

Svit. Mkl. Etym. 332. b. S. luny, Vrch.,
Osv., slunce, Osv., Msn., hvězdný, Vrch.,
Mcha., denní, Vrch., jitra, Vrch., polarní
(záře), Ves., lampy, Mcha., ohniště, Kká.,
blesku, Mcha., Čch., louče, Sá, naděje,
Vrch., oka. Čch. Háje stín a s. Čch. S. pa-
měti člověčenstva. Vlč. Rozdělovati svit a
stín. Dk.

Svitáček. Svítá s. na mrazíček (říkají,
když v zimě při západu slunce jsou ohnivé
červánky). Dq.

Svítaničko = druh básní, Wächterlied.
Dch., Hš. ad Jg. II. 11.

Svítati. Mkl. Etym. 332. b. — kde.
V korunách sosen s-lo ráno. Hrts. Svitne
slnko nad Kriváněm. Hdk V mysli svitne
hnutí jemnější. Kyt. Na západě svitlo
slunce jasné. Exc. — odkud komu kam.
Z dálky město maličké svítá mi pod obrv.
Osv. VI. 219. — jak. Stříbro bledě s-tá.
Vrch. — čím: loktem (má košili na lokti
roztrhanou). Us. Vhl. — se = dohromady
se uvítati. Tam se s-me. Orl. III. 76.

Svitava, y, f. = řeka jasná. Mtc. XV.
218. Cf. Ott. VI. 88. b.

Svitavo. Naviksuj ty boty na s. Brt. D.
271.

Svitec, tce, m., volumen, Rolle, f. Hš.,
Tě.

Svitek. S-ky hřívy (pletence), Hol. 19.,
z drátu. Mus. Vz tu divné tvorstva s-tky.
Č. — S. vlasů. Vz Koltun. — S., druh
čepice s beránkem. Obz. 1888. 20.

Svítek jatrový, krupičný, ledvinkový,
mandlový, mozečkový, ze zajíce, zvěřinový.
Hnsg. — S, dim. slova svit. č. Rž. LI.
S-ky v očách (lesk). Hý. Ss. S. = zjev. Č.

Svítelník, u, m. = lustr. Slov. Rr. Sb.

Svítění, n. = svícení. Slov. Bern.

Svítěziti nad kým. Pass. XIV. Mus. —
proti čemu jak. Nemohli jsú žádným
činem proti jeho múdrosti s. Pass.

2. Sviti se jak. V kotouč se svil. Kká.
Aby se svíjel jako červ. Us. — se kde:
v prachu, Us., u něčích nohou. Us. — se
kudy. Drak po skalách se svíjel. Vrch. —
co z čeho: venčok z nezabúdok. Ppk. I.
25.

Svítibod, u, m. = světlý bod. Dk. Aesth.
434.

Svítilka. Cf. Brm. IV. 642.

Svítilna soukromá, polo-, celonoční, Šp.,
pouliční, náhrobní, Us., do větru, olejová,
visací, stěnová, Wld., pro lezce, k stříka-
čkám, výstražná, pojišťovací, k rozmrzání
hydrantů. R. Smekal. Cf. KP. VI. 411. S.
římské. Vz Vlšk. 156.

Svítiplyn surový, prostý vší kyseliny
sirkové. Šp. Cf. KP. VI. 285., 395. nn.

Svítiti. Mkl. Etym. 332. b. S., svěť,
u novějších sviť, neboť svěť také od svě-
titi. D. Lhrg. 240. Svítící těleso, bod, Jrl.,
koule. NA. Strach, by slunce nesvítilo. Us.
Přišel do bálu jenom s. (se ukázat). Us.