825

Dhn. Svěť, měsíčku, svěť. Ps. nár. — komu.
Světlo spravedlnosti nám nesvietilo. Št. Kn.
š. 24. Mateři vlhly oči, otci svítily. Wtr.
exc. — čím (kde): zrakem; V číši víno
plá a svítí stem rubínových ok. Vrch.
Uhlík velmi svieti horkostí. Št. Slunce
svítí proměnlivě všech sedmi barev leskem.
Kká. Td. 317. — kde. Slzy, jež se v kvít-
kách svítí. Kyt. Oko, jež pod ním (pod
kloboukem) svítí. Mcha. Tvář měsíce na
vlnách se svítí. Kká. Slunce před domem
svítí. Us. — kam (komu jak). Svítil si
naň se všech stran. Us. Pdl. Svieť, slniečko,
na slovenské hrady. Kyt. Do tváří jim
svítí; Měsíc v zem i v nebe s-til. Kká. Td.
248., 220. Jedné ženy krása svítí v mou
duši nebes úsměvem. Vrch. — odkud. Jak
když z černé země bílé svítí kosti. Nrd.
Mír jí svítil z panenského čela. Hdk. Zle
mu svítil ze dveří (vyhodil ho). Světz. 1873.
494. — kdy. Svietieci jim ve dne v noci.
Hr. rk. 197. — jak. Oči svítí podivně. Ves.
Slunce sviti krásně, teple. Hdk. Ten hrad
svítí jakožto v zlatě. Arn. 2443. Co se
rychle vznítí, nedlouho to svítí. Us. Lpř. —
kudy. Oči jeho s-ly tmou (temnou nocí);
By cestou před ním k slávě s-li. Vrch.
Slunce svítí oknem do pokoje. Us. Pdl.

Svítivosť, i, f. Cf. KP. VI. 413. Měření
s-sti plamene plynového. Vz ib. 419.

Svítivý, leuchtend, Leucht-. S. koule,
NA., mušky. Mcha. Plamen slabě s-vý, von
geringer Leuchtkraft. Rm. 1. 151.

Svitkati, schwach leuchten. Slov. Phľd.
VII. 61.

Svítkový. S. polévka, Pfanzelsuppe. NZ.
I. 49.

Svítný (val. svícný) = světný, světský,
pod světem. Može ťa byť svitná haňba.
Zlinsky. Brt. D. 271. To je k haňbě svítnéj.
Val. Slavč. 57.

Svitodárný, lichtspendend. Dk. Monad.
15.

Svívola, y, m. =svévola, svévolný kluk.
Us. Olv., Rgl.

Svízel v bot. Cf. Rosc. 126., Mllr. 18.,
49. — S. = plevel v obilí. Cf. Chlopský
hněv, Lepavec, Lepavica, Povázka, Povítka,
Rapúcha, Visák. — S. = hmyz. Vz Hmyz
(dod.).

Svízeliť sa = lopotiti se. Brt. D. 271.

Svízelník. Cf. Brm. I. 425. S. mexický,
cercolabes Novae Hispaniae, hlodavec. Vz
Ott. V. 309.

Svízoklas psí, dactylis glomerata. ZObz.
XXI. 274

Svíží. S. réví, Č. Kn. š. 217., zeleň. Čch.

Svižina, y, f., vz Smižina (dod.).

Svižně, vz Smižno (dod.).

Svižník, Sandkäfer, Sandlaufkäfer. Cf.
Kk. Br. 17., 18., 19., Brm. IV. 35.-37.,
Ott. V. 355.

Svižnonožec, žce, m.. ocypus, brouk.
Kk. Br. 92., 93.

Svížový = svěží. Slov. Bern.

svl. Z svl v se vysouvá: slícť. Vz V
(dod.).

Svláče, pl., f. = sáně. Slov. DŠk II. 272.

Svlačec. Cf. Rosc. 132.. Mllr. 36., Dlj.
39., 43.

Svláček, vz Svlač.

Svlačisko, a, n. = příkré hrbolaté pole.
Val. Vck., Slavč. 9.

Svláčiti, vz Svléci.

Svlačník = úhel, jehož oblouk se co do
délky rovná poloměru příslušného kruhu,

značí se: T = 180° , Gehren. Stč.

Svládný, bewältigbar. Kulatý štít sotva
muži s-ný, většího že nenosil rek žádný.
Osv. 1889. č. 2.

Svlak, svláček. Cf. Ott. V. 608. S. =
široká, ploská příčka řebřin.Vz Sviňha.—
S., Ruderbank (beim Holzfloss an der Mol-
dau) ; an der Beraun zhlaví. Sl. les.

Svlasti = zvítěziti. Mój meč svlade nad
tělem tvým. Marg. v. 179. Nad někým s. a
zvítěziti. Sv. ruk. 222.

Svlažení. Daj mi též vláhy s. Pravn.
2057.

Svlažiti co: něčí žízeň. Kká. Čo tvoj
jazyk s. nepostačí, mňa by nasytilo. Zbr.
Báj. — co komu. Svlaž ústa mi žhavá.
Kká. — odkud. Z ní (knihy) mysl má se
svlažuje. Ntr. VI. 38. — co čím. Kat.
1065. Prameň, čo nadšením hruď mladú
svlažuje. Kyt. 1876. 6.

Svlažovač, e, m., irrigator.

Svléci, svláčiti, svlačovati. — co. Svla-
čujíce šat. Bart. 344. S. stud. Lpř. S. rúcho.
Pass. Některé z kněžstva svláčili. Krnd.
173. Tu jej počechu svláčiti. Tand. 175. b.
Cf. Obláčiti. — co komu. Někomu zajíce
svlékati, Jemandem die Castanien aus dem
Feuer holen. U Buděj. Ks. Ale ti už zvlečú
ten pekný dolomáň. Btt. Sp. 14. — odkud.
Sleku s něho rúcho. Hr. rk. 89. b. Rytieři
s něho rúcho svlekú. Pass. 201. Užerník
zvliekne aj košeľu z dĺžnika. Let. Mt. sl.
VI. 1. 54. — koho čeho. Všeho rúcha (ho)
svlekše. Pass. mus. 425, 432. — kde jak.
Kázal ji čistoniti před sebú. Pass.

1. Svoboda, svoboděnka. Mkl. Etym.
332. a. S. osobní, immunitas personalis,
věcná, i. realis, místní, i. localis. Šmb. S.
básnická, Křn., uměleckého plodu, Dk.,
stěhování, Freizügigkeit, Dch., vůle, my-
šlénky, svědomí. Us. S. jen tam možna jest,
kde všichni účastníci společnosti jakékoli
požívají stejných práv. Pal. Rdh. III. 62.
Udržuj s-du svou a uznávej ji u jiných.
Mus. 1887. 545. Chtěl-li by v městech praž-
ských býti, toho má vůli a svobodu. 1532.
Mus. Zboží přesladké s. Ezp. 2698. S. za
jmění neb statek jest. Výb. II. 1281. S. jest
puštěna všem k súdom ; Země česká je té
svobody, že každý sám svú při móž vésti.
Vš. Vždy strom svobody hned po vavřínu
zkvítá. Kká. Td. 28. S. není s-dou, kde
vina duši tíží. Sb. uč. S-dy nic dražšího
není. Ezp. 2650. Pro svár a neshodu tratí
lidé s-du. Hkš. Jsa na s-dě mysli o pří-
hodě. Bž. Balcar položil Davidovi všecky
peníze za ten dům a David jemu s-du
uručil pod 36 kopami groši (= propuštění
z právního svazku, kvitance). Urbár ostrav.

2. Svoboda, y, m., os. jm.— S. Jan,
dr. práv a vysl. praesident kraj. soudu v Chebu. . H. l. 182., Šb. Dj. ř. 291.



	825

	Dhn. Svěť, měsíčku, svěť. Ps. nár. — komu. Světlo spravedlnosti nám nesvietilo. Št. Kn. š. 24. Mateři vlhly oči, otci svítily. Wtr. exc. — čím (kde): zrakem; V číši víno plá a svítí stem rubínových ok. Vrch. Uhlík velmi svieti horkostí. Št. Slunce svítí proměnlivě všech sedmi barev leskem. Kká. Td. 317. — kde. Slzy, jež se v kvít- kách svítí. Kyt. Oko, jež pod ním (pod kloboukem) svítí. Mcha. Tvář měsíce na vlnách se svítí. Kká. Slunce před domem svítí. Us. — kam (komu jak). Svítil si naň se všech stran. Us. Pdl. Svieť, slniečko, na slovenské hrady. Kyt. Do tváří jim svítí; Měsíc v zem i v nebe s-til. Kká. Td. 248., 220. Jedné ženy krása svítí v mou duši nebes úsměvem. Vrch. — odkud. Jak když z černé země bílé svítí kosti. Nrd. Mír jí svítil z panenského čela. Hdk. Zle mu svítil ze dveří (vyhodil ho). Světz. 1873. 494. — kdy. Svietieci jim ve dne v noci. Hr. rk. 197. — jak. Oči svítí podivně. Ves. Slunce sviti krásně, teple. Hdk. Ten hrad svítí jakožto v zlatě. Arn. 2443. Co se rychle vznítí, nedlouho to svítí. Us. Lpř. — kudy. Oči jeho s-ly tmou (temnou nocí); By cestou před ním k slávě s-li. Vrch. Slunce svítí oknem do pokoje. Us. Pdl. Svítivosť, i, f. Cf. KP. VI. 413. Měření s-sti plamene plynového. Vz ib. 419. Svítivý, leuchtend, Leucht-. S. koule, NA., mušky. Mcha. Plamen slabě s-vý, von geringer Leuchtkraft. Rm. 1. 151. Svitkati, schwach leuchten. Slov. Phľd. VII. 61. Svítkový. S. polévka, Pfanzelsuppe. NZ. I. 49. Svítný (val. svícný) = světný, světský, pod světem. Može ťa byť svitná haňba. Zlinsky. Brt. D. 271. To je k haňbě svítnéj. Val. Slavč. 57. Svitodárný, lichtspendend. Dk. Monad. 15. Svívola, y, m. =svévola, svévolný kluk. Us. Olv., Rgl. Svízel v bot. Cf. Rosc. 126., Mllr. 18., 49. — S. = plevel v obilí. Cf. Chlopský hněv, Lepavec, Lepavica, Povázka, Povítka, Rapúcha, Visák. — S. = hmyz. Vz Hmyz (dod.). Svízeliť sa = lopotiti se. Brt. D. 271. Svízelník. Cf. Brm. I. 425. S. mexický, cercolabes Novae Hispaniae, hlodavec. Vz Ott. V. 309. Svízoklas psí, dactylis glomerata. ZObz. XXI. 274 Svíží. S. réví, Č. Kn. š. 217., zeleň. Čch. Svižina, y, f., vz Smižina (dod.). Svižně, vz Smižno (dod.). Svižník, Sandkäfer, Sandlaufkäfer. Cf. Kk. Br. 17., 18., 19., Brm. IV. 35.-37., Ott. V. 355. Svižnonožec, žce, m.. ocypus, brouk. Kk. Br. 92., 93. Svížový = svěží. Slov. Bern. svl. Z svl v se vysouvá: slícť. Vz V (dod.). Svláče, pl., f. = sáně. Slov. DŠk II. 272. Svlačec. Cf. Rosc. 132.. Mllr. 36., Dlj. 39., 43.	Svláček, vz Svlač. Svlačisko, a, n. = příkré hrbolaté pole. Val. Vck., Slavč. 9. Svláčiti, vz Svléci. Svlačník = úhel, jehož oblouk se co do délky rovná poloměru příslušného kruhu, značí se: T = 180° , Gehren. Stč. π Svládný, bewältigbar. Kulatý štít sotva muži s-ný, většího že nenosil rek žádný. Osv. 1889. č. 2. Svlak, svláček. Cf. Ott. V. 608. S. = široká, ploská příčka řebřin.Vz Sviňha.— S., Ruderbank (beim Holzfloss an der Mol- dau) ; an der Beraun zhlaví. Sl. les. Svlasti = zvítěziti. Mój meč svlade nad tělem tvým. Marg. v. 179. Nad někým s. a zvítěziti. Sv. ruk. 222. Svlažení. Daj mi též vláhy s. Pravn. 2057. Svlažiti co: něčí žízeň. Kká. Čo tvoj jazyk s. nepostačí, mňa by nasytilo. Zbr. Báj. — co komu. Svlaž ústa mi žhavá. Kká. — odkud. Z ní (knihy) mysl má se svlažuje. Ntr. VI. 38. — co čím. Kat. 1065. Prameň, čo nadšením hruď mladú svlažuje. Kyt. 1876. 6. Svlažovač, e, m., irrigator. Svléci, svláčiti, svlačovati. — co. Svla- čujíce šat. Bart. 344. S. stud. Lpř. S. rúcho. Pass. Některé z kněžstva svláčili. Krnd. 173. Tu jej počechu svláčiti. Tand. 175. b. Cf. Obláčiti. — co komu. Někomu zajíce svlékati, Jemandem die Castanien aus dem Feuer holen. U Buděj. Ks. Ale ti už zvlečú ten pekný dolomáň. Btt. Sp. 14. — odkud. Sleku s něho rúcho. Hr. rk. 89. b. Rytieři s něho rúcho svlekú. Pass. 201. Užerník zvliekne aj košeľu z dĺžnika. Let. Mt. sl. VI. 1. 54. — koho čeho. Všeho rúcha (ho) svlekše. Pass. mus. 425, 432. — kde jak. Kázal ji čistoniti před sebú. Pass. 1. Svoboda, svoboděnka. Mkl. Etym. 332. a. S. osobní, immunitas personalis, věcná, i. realis, místní, i. localis. Šmb. S. básnická, Křn., uměleckého plodu, Dk., stěhování, Freizügigkeit, Dch., vůle, my- šlénky, svědomí. Us. S. jen tam možna jest, kde všichni účastníci společnosti jakékoli požívají stejných práv. Pal. Rdh. III. 62. Udržuj s-du svou a uznávej ji u jiných. Mus. 1887. 545. Chtěl-li by v městech praž- ských býti, toho má vůli a svobodu. 1532. Mus. Zboží přesladké s. Ezp. 2698. S. za jmění neb statek jest. Výb. II. 1281. S. jest puštěna všem k súdom ; Země česká je té svobody, že každý sám svú při móž vésti. Vš. Vždy strom svobody hned po vavřínu zkvítá. Kká. Td. 28. S. není s-dou, kde vina duši tíží. Sb. uč. S-dy nic dražšího není. Ezp. 2650. Pro svár a neshodu tratí lidé s-du. Hkš. Jsa na s-dě mysli o pří- hodě. Bž. Balcar položil Davidovi všecky peníze za ten dům a David jemu s-du uručil pod 36 kopami groši (= propuštění z právního svazku, kvitance). Urbár ostrav. 2. Svoboda, y, m., os. jm.— S. Jan, dr. práv a vysl. praesident kraj. soudu v Chebu. . H. l. 182., Šb. Dj. ř. 291.