827

Svojčinec, nce, m. = nějaký příbuzný.
Slov Cf. Svojenec, Svojinec. Dbš. Sl. pov.
I. 395.

Svojecký potok v Semilsku. Mzr. 99.

Svojenec, nce, m. = zvolenec, Adoptiv-
kind, Wahlkind. Pr. tr.

Svojení, n., Adoptirung, f. Pr. tr.

Svôjhlavý = svéhlavý. Č. Čt. II. 182.

Svojík, a, m. = svojec, Egoist, m. Rk.

Svojina, y, f. Ohlásil s-ně (svým lidem).
Kom.

Svojinec, nce, m. = člověčinec. Brt. D.,
Phľd. XI. 158.

Svojinský = domácí. Keby bola prišla
druhá sila či s-ská a či cudzinská. Dbš. Úv.
169.

Svojitel, e, m.. Zueigner; Anmasser, m.

Svojrodoľúbosť, i, f., Liebe zum eige-
nen Stamm. Slov. Syt. Táb. 371.

Svojskosť, i, f., Eigenthümlichkeit. Vz
Svojství. Slov. Orl. VI. 256. Aby kmen slo-
venský postavený bou na vlastnje nohy
svojou s-stou, rečou, právom. Phľd. I. 1.
67.

Svojsky. Všecko by rád dělal po svoj-
sky = po svém. Mor. Brt. D. 271. My si
to len po s. robíme (jak jsme uvykli). Sb.
sl. ps. I. 113.

Svojský Leop., jesuita 1732. Jg. H. 1.
631., Jir. Ruk. II. 253.

Svojšín, od Svojše. Pal. Rdh. I. 134.

Svokor a svokra = manželovi rodiče,
manželův otec a matka. Slov. Zátur.

Svokruša, dle Káča = tchyně. Koll.
Zp. I. 229.

Svolací, Einberufungs-. S. vyhláška.
Pr. tr.

Svolatel, e, m., Einberufer, m. Dch.

Svolati lid pod prapor. Us. Pdl. Pro-
síme, abyste se k tomu s-li. Žžk. 15.

Svolávač, e, m., Einberufer. Šd.

Svolení dobrovolná práva ruší. Arch.
VIII. 248.

Svoliti. — abs. Svolující s činícím jed-
nostejnou muku trpěti budou. Výb. II. 1430.

— čemu. Ať mé prosbě svolí. Leg. Mně.
R. 21. — co: berně (povoliti). Výb. II.
1263. — se jak. Neb což se lidé svolé
dobrovolně. Výb. I. 966. — se kde. Tam
šťastně bojují, kde se všichni svolují. Lpř.

— se k čemu. K tomu jsme se s-li, že . .
1450. Sněm. praž. — se oč. Přede všemi
věcmi o to jsme se s-li. Br. Oč se sami
s-lí, aby to drželi. Arch. VIII. 178. — se
nač. Kteříž se naň svolé. Výb. I. 967. —
se na čem. Bart. 131., Arch. VII. 279. —
se s kým. Aby otec svolil (smluvil) se
s mateří. Výb. II. 1419. — se o čem.
O tom jsme se s-li. Bart. 84. O tom se s-li,
aby jeho na krále vzeli. Výb. II. 838.

Svolnosť, i, f., tractabilitas. Trpělivosť
a s. nad lidský obyčej. Ev. olom. 4

Svoloč, i, f. = sběř, luza, rus. Zbr. Lžd.
89. Lipa. Aby sa s. jeho nevrhla ku Vasi-
liju. Sokl I. 467.

Svor. Cf. Mkl. Etym. 382. a.

Svora. Cf. Mkl. Etym. 382. a. — S.
u tesařů atd., spona, Klammer, f. Včř. Z.
I. 23. — S. = smyčka, řemen, na kterém

se chrti na hon vodí. S = oko na lapání

zvěři. Škd. — S. u čepu. Cf. Ťahanec (dod.).

Svorad, a, m. = vrch v Liptově. Č. Čt.
II. 381.

Svorec = dolejší čásť lopatky kola vod-
ního, der untere Schaufeltheil am Wasser-
rade. NA. IV. 22.

Svorenství. V bratrském s. Výb. II. 251.

Svořiti, zusammenfügen. Gb., Ssk.

Svorka. S. (svírka) krovu, Dachriegel,
m. Sl. les. — S. psí. Vz Svor. — S. krej-
čovská, Latzstück, n. — S. = umělé sesta-
vení slov ve verši (když slova na obou
rozích verše položena jsou tak úměrně, že
verš v celek jaksi spínají a svírají). Jos.
Podstatný. Verg. 323.

Svorna, y, f. = Concordia (os. jm.). Kld.
Rok. V. 110.

Svornici-us, a, m. Jg. H. 1. 631, Jir.
Ruk. II. 253.

Svorníček, demin. slova svorník. Mj.

Svorník. Cf. Včř. II. 49., 52. S. rozpě-
rací, vz Rozspěrák.

Svornosť měšťanů zachovává město;
Řídká s. bratří. V. S. tuží, sváry nuzí. Us.
Bž., Km , Lpř.

Svornostářství, n. = nepravé usilování
o svornosť. Us.

Svorný. Cf. Mkl. Etym. 382. a. S. láska,
Vrch., Dch., Pož. 275., pojmy. Jd. Mezi
sebou svorní. Pal. Rdh. III. 138. Všichni
byli proti němu v nenávisti s-ni. Kká. Td.
215.

Svorový, Glimmerschiefer-. S. skála, Us.
Pdl., pohoří. Krč. G. 297.

Svovolnosť atd. = svévolnosť atd.

Svožovati, vz Svézti. Kosmogr. 52. A.

Svrab. Cf. Čs. lk., Mkl. Etym. 330. a.,
Slov. zdrav. 359. S. oční, trachoma

Svrabliak, a, m. = motýl. Slov. Ssk.

Svrablivý mozek kalvínský. Kom.

Svrabľúch, svrabúch, a, m. = svrablavec.
Slov. Rr. Sb.

Svraskatělý = svraštělý. Rgl.

Svrasklina, y, f., Falte, f. Rk.

Svraštění, cirrhosis. S. jater, c. hepatis
(úbyťové, atrophica), ledvin, mikteru, c.
panereasis, plic, c. pulmonum, tuberkulosní,
c. tuberculosa, uzlovité, c. nodosa. Ktt. exc.

Svraštič, e, m., corrugator.

Švraštivý, cirrhotisch.

Svratka, Švarzava, ře. v Brněn. Tay.
Bš. 9. Cf. Ott. VI. 88. b.

Svravný = hovorný. Slov. Ssk.

Svrážkaný = svraštělý. S. líca. Slov.
Lipa. 333.

Svrbění. Cf. Slov. zdrav. 360.

Svrběti. Cf. Mkl. Etym. 330. a. Svrbí,
svrbi, škrab škrab škrab! Volá rákosník
velký. MzO. 1890. 65. Svrbí-li levé oko,
rád něco uhlídáš, pakli pravé, budeš pla-
kati. Mor. Vck. Svrbí ho 1'avé oko (= bojí
sa nešťastia). Rr. Sb. Svrbí ma nos, budom
mať mrzutosť; S-bí ma brucho, budem mať
kmotru; S-bí ma řiť, spomínajú ma páni =
dají poddanému výplatu na zaduici. Slov.
Rr. MBš. Kde jich nesvrbí, nečeší. Dh. 101.
— koho, kde. Když tě co na jazyku svrbí
(když nemůžeš tajemství smlčeti). Hvlč. I.33.