Předchozí (826)  Strana:827  Další (828) |
|
|||
827
|
|||
|
|||
Svojčinec, nce, m. = nějaký příbuzný.
Slov Cf. Svojenec, Svojinec. Dbš. Sl. pov. I. 395. Svojecký potok v Semilsku. Mzr. 99.
Svojenec, nce, m. = zvolenec, Adoptiv-
kind, Wahlkind. Pr. tr. Svojení, n., Adoptirung, f. Pr. tr.
Svôjhlavý = svéhlavý. Č. Čt. II. 182.
Svojík, a, m. = svojec, Egoist, m. Rk.
Svojina, y, f. Ohlásil s-ně (svým lidem).
Kom. Svojinec, nce, m. = člověčinec. Brt. D.,
Phľd. XI. 158. Svojinský = domácí. Keby bola prišla
druhá sila či s-ská a či cudzinská. Dbš. Úv. 169. Svojitel, e, m.. Zueigner; Anmasser, m.
Svojrodoľúbosť, i, f., Liebe zum eige-
nen Stamm. Slov. Syt. Táb. 371. Svojskosť, i, f., Eigenthümlichkeit. Vz
Svojství. Slov. Orl. VI. 256. Aby kmen slo- venský postavený bou na vlastnje nohy svojou s-stou, rečou, právom. Phľd. I. 1. 67. Svojsky. Všecko by rád dělal po svoj-
sky = po svém. Mor. Brt. D. 271. My si to len po s. robíme (jak jsme uvykli). Sb. sl. ps. I. 113. Svojský Leop., jesuita 1732. Jg. H. 1.
631., Jir. Ruk. II. 253. Svojšín, od Svojše. Pal. Rdh. I. 134.
Svokor a svokra = manželovi rodiče,
manželův otec a matka. Slov. Zátur. Svokruša, dle Káča = tchyně. Koll.
Zp. I. 229. Svolací, Einberufungs-. S. vyhláška.
Pr. tr. Svolatel, e, m., Einberufer, m. Dch.
Svolati lid pod prapor. Us. Pdl. Pro-
síme, abyste se k tomu s-li. Žžk. 15. Svolávač, e, m., Einberufer. Šd.
Svolení dobrovolná práva ruší. Arch.
VIII. 248. Svoliti. — abs. Svolující s činícím jed-
nostejnou muku trpěti budou. Výb. II. 1430. — čemu. Ať mé prosbě svolí. Leg. Mně.
R. 21. — co: berně (povoliti). Výb. II. 1263. — se jak. Neb což se lidé svolé dobrovolně. Výb. I. 966. — se kde. Tam šťastně bojují, kde se všichni svolují. Lpř. — se k čemu. K tomu jsme se s-li, že . .
1450. Sněm. praž. — se oč. Přede všemi věcmi o to jsme se s-li. Br. Oč se sami s-lí, aby to drželi. Arch. VIII. 178. — se nač. Kteříž se naň svolé. Výb. I. 967. — se na čem. Bart. 131., Arch. VII. 279. — se s kým. Aby otec svolil (smluvil) se s mateří. Výb. II. 1419. — se o čem. O tom jsme se s-li. Bart. 84. O tom se s-li, aby jeho na krále vzeli. Výb. II. 838. Svolnosť, i, f., tractabilitas. Trpělivosť
a s. nad lidský obyčej. Ev. olom. 4 Svoloč, i, f. = sběř, luza, rus. Zbr. Lžd.
89. Lipa. Aby sa s. jeho nevrhla ku Vasi- liju. Sokl I. 467. Svor. Cf. Mkl. Etym. 382. a.
Svora. Cf. Mkl. Etym. 382. a. — S.
u tesařů atd., spona, Klammer, f. Včř. Z. I. 23. — S. = smyčka, řemen, na kterém |
se chrti na hon vodí. S = oko na lapání
zvěři. Škd. — S. u čepu. Cf. Ťahanec (dod.).
Svorad, a, m. = vrch v Liptově. Č. Čt.
II. 381. Svorec = dolejší čásť lopatky kola vod-
ního, der untere Schaufeltheil am Wasser- rade. NA. IV. 22. Svorenství. V bratrském s. Výb. II. 251.
Svořiti, zusammenfügen. Gb., Ssk.
Svorka. S. (svírka) krovu, Dachriegel,
m. Sl. les. — S. psí. Vz Svor. — S. krej- čovská, Latzstück, n. — S. = umělé sesta- vení slov ve verši (když slova na obou rozích verše položena jsou tak úměrně, že verš v celek jaksi spínají a svírají). Jos. Podstatný. Verg. 323. Svorna, y, f. = Concordia (os. jm.). Kld.
Rok. V. 110. Svornici-us, a, m. Jg. H. 1. 631, Jir.
Ruk. II. 253. Svorníček, demin. slova svorník. Mj.
Svorník. Cf. Včř. II. 49., 52. S. rozpě-
rací, vz Rozspěrák. Svornosť měšťanů zachovává město;
Řídká s. bratří. V. S. tuží, sváry nuzí. Us. Bž., Km , Lpř. Svornostářství, n. = nepravé usilování
o svornosť. Us. Svorný. Cf. Mkl. Etym. 382. a. S. láska,
Vrch., Dch., Pož. 275., pojmy. Jd. Mezi sebou svorní. Pal. Rdh. III. 138. Všichni byli proti němu v nenávisti s-ni. Kká. Td. 215. Svorový, Glimmerschiefer-. S. skála, Us.
Pdl., pohoří. Krč. G. 297. Svovolnosť atd. = svévolnosť atd.
Svožovati, vz Svézti. Kosmogr. 52. A.
Svrab. Cf. Čs. lk., Mkl. Etym. 330. a.,
Slov. zdrav. 359. S. oční, trachoma Svrabliak, a, m. = motýl. Slov. Ssk.
Svrablivý mozek kalvínský. Kom.
Svrabľúch, svrabúch, a, m. = svrablavec.
Slov. Rr. Sb. Svraskatělý = svraštělý. Rgl.
Svrasklina, y, f., Falte, f. Rk.
Svraštění, cirrhosis. S. jater, c. hepatis
(úbyťové, atrophica), ledvin, mikteru, c. panereasis, plic, c. pulmonum, tuberkulosní, c. tuberculosa, uzlovité, c. nodosa. Ktt. exc. Svraštič, e, m., corrugator.
Švraštivý, cirrhotisch.
Svratka, Švarzava, ře. v Brněn. Tay.
Bš. 9. Cf. Ott. VI. 88. b. Svravný = hovorný. Slov. Ssk.
Svrážkaný = svraštělý. S. líca. Slov.
Lipa. 333. Svrbění. Cf. Slov. zdrav. 360.
Svrběti. Cf. Mkl. Etym. 330. a. Svrbí,
svrbi, škrab škrab škrab! Volá rákosník velký. MzO. 1890. 65. Svrbí-li levé oko, rád něco uhlídáš, pakli pravé, budeš pla- kati. Mor. Vck. Svrbí ho 1'avé oko (= bojí sa nešťastia). Rr. Sb. Svrbí ma nos, budom mať mrzutosť; S-bí ma brucho, budem mať kmotru; S-bí ma řiť, spomínajú ma páni = dají poddanému výplatu na zaduici. Slov. Rr. MBš. Kde jich nesvrbí, nečeší. Dh. 101. — koho, kde. Když tě co na jazyku svrbí (když nemůžeš tajemství smlčeti). Hvlč. I.33. |
||
|
|||
Předchozí (826)  Strana:827  Další (828) |