828

Svrbí, vz Svata (dod.).

Svrbivka, y, f. Cf. Slov. zdrav. 360.
S. bez pupenců, prurigo sine papulis, krtič-
natých, p. scrophulosorum, mírná, mitis, od
vší, p. pedicularis, prudká, p. ferox, sta-
rých, p senilis. Ktt. exc.

Svrbivkový. S. osutina, Prurigoexan-
them, dýměje, -bubonen.

Svrbkati = drobet svrběti. V očiach
s-ká. Phľd. VIII. 226.

Svrblivosť, i, f., vz Svrbivosť. Bern.

Svrbořitky, pl., m. = šípky (ovoce).
Slov. Rr. Sb.

Svŕbovské jablko. Mor Brt.

Svrček. Mkl. Etym. 336. a.

Svrčeti. Cf. Mkl. Etym. 330. a.

Svrčín, u, m. = smrk, smrkový strom.
Slov. N. Hlsk. XXI. 80

Svrčinovec, vce, m. = ves a potok na
Slov. Phľd. V. 23.

Svrhnouti co Svrhovati (pole) = strniště
převraceti. Na Hané. Bkř. — kam. Lipolta
daleko za kuoň svrže. Výb. II. 44.

Svrchek. Vyhladím člověka od svrchku
země. Bart. 334.

Svrchní = hořejší. S. běh řeky, Dch ,
tony, Dk P. 20, křídla brouků. Kk. Stalo
se slunce zatměnie, téměř všeho s s. stránky.
Let. 242. — S. = svrchovaný. Sv. rk Š.
193.

Svrchnice = svrchní peřina. Výb. II
1019. — S. = vrch kamen. Rgl.

Svrchnička, y, f. = menší korbelík na
máselnici. Vz Třízek. U Mešna. Otm. Cf.
Svrcholek. — S. = svrchní sukně. U Úboče.
Rgl.

Svrcholka, y, f. = površek, koráb, oben
gefrorener Schnee. Sl. les.

Svrchovan, a, m. = na vrchu bydlící,
nebešťan, superus, opak dolan inferus, po-
zemčan. Zpívajte s-né, spolu zvučte dolané
Hrnn. 1418.

Svrchování. A milosť jest konec s. všeho.
Št. Kn. š. 180. Někdo by rád došel s. ži-
vota dobrého. Št. Kn. š

Svrchovaný. S. záští, Šb. F., sprave-
dlnosť, J. Lpř., vůle, Kká., nárok, Osv.,
nenávisť, cíl snah a tužeb, Šmb., dokonalosť,
důležitosť, Mour., dar. odplata, Št., nebez-
pečí, hrůza. Us. Pdl Poznání zákonů jest
dosud s-nýrn účelem fysiky. Mj. 2 Bůh
jest věc s-ná, das Absolute. Št. Kn š. —
čím. Maličcí buďte, myslem pak s-ní ZN.

Svrchovarec, rce, m., Hyperion. Lšk

Svrchovati co. By její žádosť s-li. Sv
ruk. 2. — co čím. Své jméno ctností s-la.
Arn. 265. — co odkud kam. Pořádná
milosť počíná se od jednoho manžela k dru-
hému a jde k dětem, od dětí ku přátelům
jiným, od přátel k cizím se šíří, od cizích
svrchuje se k nepřátelům. Št. Kn. š. 43.

Svrk, u, m. = smrk, Fichte, f. 1550,
Soud. kn. opav. Cf. Svrčín, Svrčina.

Svrstvení = dobré naložení zboží na
zemi, arrimage. Ott. II. 785.

Svršek = nárt, Oberleder, n. Šp. S.
kamen: krovec, náhrobek, pekelec, ráchno,
svrchnice. U Rokyc. Fč — S. = svrchek,
mobilní věci. Seber své svršky (švestky) a
táhni. Us. Dvor.

Svršiny, f. = spojení sloupů (ščudel)
u staviv soukenických. Val. Vck.

Svrženec, nce, m ,degradirte Charge. Čsk.

Svržiště, ě, n., Rollbahngerüste, n. Zpr.
arch. VIII 53., 57.

Svržkář, e, m. = kdo připravuje svršky
obuvi. U Č. Buděj. Rgl.

Svud, u, svudnica, e, f. = druh brázdy.
Vz Zvodonč.

Svůdka, y, f. = potok v Písecku.

Svůdkyně, e, f., vz Svodnice. Dk.

Svudnica, vz Svud (dod.).

Svůdnictví, n., vz Svodnictví.

Svůdnosť, i, f., vz Svodnosť. S. ženská.
Us. Pdl.

Svůdný. S. bludičky, Vlč, kovu třpyt,
Čch., úsměv, žena. Us. Pdl.

Svůj. Cf. Gb. Ml. II. 86., Brt. D. 165.,
D. Lhrg. 256. nn. Tam i odchylky. Místo
svůj jiná zájmena, kdyby nastal dvojsmysl.
Cf. Gb. Ml. II. 86. §. 363. 2. Nic nedbej,
své dělej. Us. Na svojom býť (ani nevyhrá-
vati, ani neprohrávati). Slov. Ssk. Má to
své obtíže. Us. Pdl. Každému svoje se líbí.
Lpř. A to na ně apoštoli svoji ruce vzlo-
žili. Pass. Odchylkou: Pro mdlobu zraku
mého (m. svého) jsem ji spatřiti nemohl.
Skl. I. 186. — S. = s vedlejším vyzname-
náním důraznosti atd. Chce vyvésti svou.
Jrsk. Pospěšme po svých. Fč. Vedl stále
svou. Šml. Vzal za své (umřel). Tkč. Ty
koně stojí svých 300 zl. Us. Rgl. Ne v svój
čas jedie a pijí. Št. N. 134. Co provozuje,
jest pych a svá vůle. Wtr. exc. Cizího ne-
žádám a svého nenechám Brt. exc. Svoje
nohama, rukoma drž a na cudzé nečichni.
Slez. Šd. — S = náležející k někomu atd.
Cf Gb. Ml. II. 86. Ti jsou svoji (důvěřují
si). Šml Svoji o něm nepotbachu. Alx.
(Anth. I. 3. vd. 33) Lidé mají se svoji mi-
lovati Št Kn š. 44. Pilat s Herodem sě
smířista a jako dřieve přietelé svá bysta.
Hr. rk. 245. Uhodil svůj na svého 1530.
Mus. 1891 463. Cf. Hory s horami, lidé
s lidmi. Val. Vck. — Svým býti. Je vždycky
a celé svůj. Šml. Kdyžto můžeš sám svůj
býti, neroď jinému sloužiti Ezp. 1107. Nenie
tovařišný, jest kakýs sám svój. Št. Kn. š.
78.

Svůmyslnosť, i, f. = svémyslnosť. Slov.
Bern.

Svůr, svoru, m, vz Svor.

Svůra, y, f, vz Stav tkadlcovský (dod.).

Svůrek, rku, m., vz Svor (na psy). Sdl.
Hr. VII. 10.

Svůrka Cf. Svůra (dod.).

Svurnica, e, f. vz Zvodonč.

Svůvuole, e, f. = svévole. Arch X. 129.

Svůžilosť atd., vz Svožilosť atd.

Svyčej. Cf. List. fil. 1878. 210

Svyčně = zvykle. Pravn. 758., 1301,
2464

Svyčný v čem. Panny v cti a v šlechet-
nosti s-né. Pravn. 2464.

Svykati, svyknouti = zvyknouti, sich an
etwas gewöhnen. — co. Ale snadno-li by
tu práci s-kli úředníci? Št. Kn. š. 148. 39.

Svýsmyslný = svémyslný, umíněný.
U Dobrušky. Vk.



	828

	Svrbí, vz Svata (dod.). Svrbivka, y, f. Cf. Slov. zdrav. 360. S. bez pupenců, prurigo sine papulis, krtič- natých, p. scrophulosorum, mírná, mitis, od vší, p. pedicularis, prudká, p. ferox, sta- rých, p senilis. Ktt. exc. Svrbivkový. S. osutina, Prurigoexan- them, dýměje, -bubonen. Svrbkati = drobet svrběti. V očiach s-ká. Phľd. VIII. 226. Svrblivosť, i, f., vz Svrbivosť. Bern. Svrbořitky, pl., m. = šípky (ovoce). Slov. Rr. Sb. Svŕbovské jablko. Mor Brt. Svrček. Mkl. Etym. 336. a. Svrčeti. Cf. Mkl. Etym. 330. a. Svrčín, u, m. = smrk, smrkový strom. Slov. N. Hlsk. XXI. 80 Svrčinovec, vce, m. = ves a potok na Slov. Phľd. V. 23. Svrhnouti co Svrhovati (pole) = strniště převraceti. Na Hané. Bkř. — kam. Lipolta daleko za kuoň svrže. Výb. II. 44. Svrchek. Vyhladím člověka od svrchku země. Bart. 334. Svrchní = hořejší. S. běh řeky, Dch , tony, Dk P. 20, křídla brouků. Kk. Stalo se slunce zatměnie, téměř všeho s s. stránky. Let. 242. — S. = svrchovaný. Sv. rk Š. 193. Svrchnice = svrchní peřina. Výb. II 1019. — S. = vrch kamen. Rgl. Svrchnička, y, f. = menší korbelík na máselnici. Vz Třízek. U Mešna. Otm. Cf. Svrcholek. — S. = svrchní sukně. U Úboče. Rgl. Svrcholka, y, f. = površek, koráb, oben gefrorener Schnee. Sl. les. Svrchovan, a, m. = na vrchu bydlící, nebešťan, superus, opak dolan inferus, po- zemčan. Zpívajte s-né, spolu zvučte dolané Hrnn. 1418. Svrchování. A milosť jest konec s. všeho. Št. Kn. š. 180. Někdo by rád došel s. ži- vota dobrého. Št. Kn. š Svrchovaný. S. záští, Šb. F., sprave- dlnosť, J. Lpř., vůle, Kká., nárok, Osv., nenávisť, cíl snah a tužeb, Šmb., dokonalosť, důležitosť, Mour., dar. odplata, Št., nebez- pečí, hrůza. Us. Pdl Poznání zákonů jest dosud s-nýrn účelem fysiky. Mj. 2 Bůh jest věc s-ná, das Absolute. Št. Kn š. — čím. Maličcí buďte, myslem pak s-ní ZN. Svrchovarec, rce, m., Hyperion. Lšk Svrchovati co. By její žádosť s-li. Sv ruk. 2. — co čím. Své jméno ctností s-la. Arn. 265. — co odkud kam. Pořádná milosť počíná se od jednoho manžela k dru- hému a jde k dětem, od dětí ku přátelům jiným, od přátel k cizím se šíří, od cizích svrchuje se k nepřátelům. Št. Kn. š. 43. Svrk, u, m. = smrk, Fichte, f. 1550, Soud. kn. opav. Cf. Svrčín, Svrčina. Svrstvení = dobré naložení zboží na zemi, arrimage. Ott. II. 785. Svršek = nárt, Oberleder, n. Šp. S. kamen: krovec, náhrobek, pekelec, ráchno, svrchnice. U Rokyc. Fč — S. = svrchek, mobilní věci. Seber své svršky (švestky) a táhni. Us. Dvor.	Svršiny, f. = spojení sloupů (ščudel) u staviv soukenických. Val. Vck. Svrženec, nce, m ,degradirte Charge. Čsk. Svržiště, ě, n., Rollbahngerüste, n. Zpr. arch. VIII 53., 57. Svržkář, e, m. = kdo připravuje svršky obuvi. U Č. Buděj. Rgl. Svud, u, svudnica, e, f. = druh brázdy. Vz Zvodonč. Svůdka, y, f. = potok v Písecku. Svůdkyně, e, f., vz Svodnice. Dk. Svudnica, vz Svud (dod.). Svůdnictví, n., vz Svodnictví. Svůdnosť, i, f., vz Svodnosť. S. ženská. Us. Pdl. Svůdný. S. bludičky, Vlč, kovu třpyt, Čch., úsměv, žena. Us. Pdl. Svůj. Cf. Gb. Ml. II. 86., Brt. D. 165., D. Lhrg. 256. nn. Tam i odchylky. Místo svůj jiná zájmena, kdyby nastal dvojsmysl. Cf. Gb. Ml. II. 86. §. 363. 2. Nic nedbej, své dělej. Us. Na svojom býť (ani nevyhrá- vati, ani neprohrávati). Slov. Ssk. Má to své obtíže. Us. Pdl. Každému svoje se líbí. Lpř. A to na ně apoštoli svoji ruce vzlo- žili. Pass. Odchylkou: Pro mdlobu zraku mého (m. svého) jsem ji spatřiti nemohl. Skl. I. 186. — S. = s vedlejším vyzname- náním důraznosti atd. Chce vyvésti svou. Jrsk. Pospěšme po svých. Fč. Vedl stále svou. Šml. Vzal za své (umřel). Tkč. Ty koně stojí svých 300 zl. Us. Rgl. Ne v svój čas jedie a pijí. Št. N. 134. Co provozuje, jest pych a svá vůle. Wtr. exc. Cizího ne- žádám a svého nenechám Brt. exc. Svoje nohama, rukoma drž a na cudzé nečichni. Slez. Šd. — S = náležející k někomu atd. Cf Gb. Ml. II. 86. Ti jsou svoji (důvěřují si). Šml Svoji o něm nepotbachu. Alx. (Anth. I. 3. vd. 33) Lidé mají se svoji mi- lovati Št Kn š. 44. Pilat s Herodem sě smířista a jako dřieve přietelé svá bysta. Hr. rk. 245. Uhodil svůj na svého 1530. Mus. 1891 463. Cf. Hory s horami, lidé s lidmi. Val. Vck. — Svým býti. Je vždycky a celé svůj. Šml. Kdyžto můžeš sám svůj býti, neroď jinému sloužiti Ezp. 1107. Nenie tovařišný, jest kakýs sám svój. Št. Kn. š. 78. Svůmyslnosť, i, f. = svémyslnosť. Slov. Bern. Svůr, svoru, m, vz Svor. Svůra, y, f, vz Stav tkadlcovský (dod.). Svůrek, rku, m., vz Svor (na psy). Sdl. Hr. VII. 10. Svůrka Cf. Svůra (dod.). Svurnica, e, f. vz Zvodonč. Svůvuole, e, f. = svévole. Arch X. 129. Svůžilosť atd., vz Svožilosť atd. Svyčej. Cf. List. fil. 1878. 210 Svyčně = zvykle. Pravn. 758., 1301, 2464 Svyčný v čem. Panny v cti a v šlechet- nosti s-né. Pravn. 2464. Svykati, svyknouti = zvyknouti, sich an etwas gewöhnen. — co. Ale snadno-li by tu práci s-kli úředníci? Št. Kn. š. 148. 39. Svýsmyslný = svémyslný, umíněný. U Dobrušky. Vk.