831

Syrokomla, y, m., os. jm. — S. V., vz
Bačk. Př. 48.

Syrolomnosť, i, f., Rohbruch (beim
Eisen). Hř.

Syrolomný, rohbrüchig (vom Eisen). Hř.

Syropojem, u, m. = nádržka na syrop,
Syrupsammler, m. Šp.

Syropovitý, syrupartig. Šp.

Syrovátečnovláknitý, serofibrinosus.

Syrovátečný. S. zánět (vz Kloub, dod.),
hlenotok průduškový, bronchorrhoea serosa,
blána, seröse Haut.

Syrovátka. Cf. Kapalka, Podmáslí, Pod-
miščanka, Slov. zdrav. 360., Mkl. Etym.
335. b.

Syrovátkový. S. ocet, Brt., barva, Kř.
41., polévka. NZ. I. 50.

Syrovátník, a, m. = kdo se živí syro-
vátkou. Sbtk.

1. Syrovice = syrový solný rosol, Roh-
soole, f. Hř. — S. = kalhoty z režného
plátna. Mor Rgl.

Syrovín. Syrovínským převzdívají: Sy-
roví Jani (Syroviani). Sbtk. Krat. h. 206.

Sýrovina, vz Kasein

Syrovizeň, zně, f. = sýrovina. Přinesla
s-zně (syrové dříví) Slez. Šd.

Sýrovláknitý. kasigfibrös.

Syrový. Cf. Mkl. Etym. 335 b. S. mlýn
u Žiliny na Strašecku.

Syrť, i, f., ryba syrok, salmo Sd. exc.

Syrup zelený = po ztuhnutí cukroviny
z forem odkapující nebo v centrifugách ná-
silně vystředěný. Ott. V. 765. b.

Syrupovitý, syrupartig. Šp.

Syrůvka, y, f. = houba kravička, jí se
syrová. Osv. 1884. 52., Brt. L. N. II. 117.

Syrý. Mkl. Etym. 335. b

Sysel. Mkl. Etym. 335. a. Brm. 1. 2.
308. — Pozn. S. není Spitzmaus Spitzmaus
je rejsek. Sysel je: Zeisel, Erdzeisel, Bisam-,
Reut-, Zis-, Zisch-, Angelmaus, Müger (Jg.),
dle Rk. Ziesel, Zieselmaus. Dle Frč 388 :
spermophilus citillus.

Syslař. Spitzmausfänger oprav v: Zeisel
Vz Sysel (dod.).

Syslařiti. Spitzmäuse oprav v. Zeisel
fangen. Vz Sysel (dod.).

Syslářka. Spitzmäusefängerin oprav v:
Zeiselfängerin. Vz Sysel (dod.).

Syslářský, Spitzmausefänger- oprav v:
Zeiselfänger-. Vz Sysel (dod.).

Syslářství . . der Spitzmäuse oprav v:
Zeisel. Vz Sysel (dod.).

Syslík, vz Sysel.

Syslovatý Spitzmausartig oprav v : Zeisel-
artig. Vz Sysel (dod.).

Syslový. Spitzmaus-oprav v: Zeisel-. Vz
Sysel (dod.).

Sýsnouti, sýsati = nahlédnouti, nakou-
knouti, hineingucken; sebou = hoditi sebou,
honem jíti. Ten sebou sýsá. Val. Vck.

Syssidery = druh povětroňů. Vz Stč.
Zem. 252.

Systematik, a, m., Systematiker. Šf. III.
109, Stč.

Systemisování, n., Systemisirung. S. lesů.

Systolický = stažný, systolisch. Nz. lk.

Syt, u, m., Kost, Verpflegung. Vydržoval
je sytom i bytom. Slov. HVaj. Bd. II. 39.

Syť. Ustka tvá tak sú zhorala bez syti.
Bož. umuč. v. 247.

Sytěnký = zdrobn. sytý. Šd.

Sytience, e, n. = Malé Sytno, stráň Sytna
v M. Hontě. Pokr. Pot. II. 247.

Sytivosť, i, f. S. radikalů. Rm. I.19. Cf.
Sytnosť.

Sýtko, a, n. = čásť dud. Vz Brt. N. p.
III. str. XL.

Sýtkovice, e, f. Vz Rosc. 31.

Sytnianský- Truchlý Andrej, farář na
Slov. Pokr. Pot. II. 199., Pyp. II. 457., 464.

Sytný. Najedli se do s-ho syta. Mor.
Brt. D. 155. Už jsem já zažila té zažírky
do s-ho syta. Slez. Šd.

Sytosť barev. Osv., Dk. Aesth. 177. So-
doma zahynula pro velikú s. Št.

Sytovrat, a, m., vz Sytivrat. Orl. III. 93.

Sytovské vrchy v Semilsku. Mzr. 3. 4.

Sytý. Cf. Mkl. Etym. 336. a. S. barva,
Dk., měšec (plný), 1569. Wtr., silnice (po
dešti oschla). Us. Lakomstvo nemóž syto
býti Št. Kn š. 30. Ptáci nesejí, aniž oří a
přece sytí žijí. Bž exc. Su-li hladný, nic
po mně, su-li sytý, enom ležet. Us. Brt. —
čeho: sbožie. Št. Nevinné krve nesytý.
Pass. mus. 320. Aby v konšelský úřad volen
nebyl, poněvadž toho syt jest 1529. —
nač Nesytý na dary. 1590. Exc. — S =
plný. — čím. Vzduch vůní sytý. Vrch.
Noc hrůzou, krví sytá. Čch. Dg. 701. Hlas
její, pláčem sytý, se třásl. Jrsk. Z bouř. —
S. = sytící. S. hrušky. Us. Vhl. Žádného
znamenie s-tého (sytosti, nasycení) neuká-
zaly. Gen. 26. Mus. 1890. 455.

Syzygie měsíce. Vz Stč. Zem. 762.

Szadu, se zadu, von hinten. Rk.

Szeberiny Jan, 1780—1857., superin-
tendent. Vz Šb. Dj. ř. 286.

Szegedyn, a, m. S.Štěpán. Jg. H. 1. 632.

Sznámě = zřejmě. Kromě ač ty svú tvář
s. podáš chleba tvého těla. Hr. rk. 131.
(Pa.). Dle Opatrného je to partc. praes. slo-
vesa sznámiti manifestare. Smysl je: Leč
jestli ty svou tvář jí oznámíš a dáš se jí
znáti známě.

Sznámiti, vz předcház.

Szořiti. Země krásně s-la. Sv. ruk. 82.
Bóh, jenž věčnoať szoril. Kat. 1225. Vz
Vzořiti.

Szouti. Cf Mkl. Etym. 371. a.

Szuchary M., dr. 1830. Jg. H. 1. 632.

Szváti = sezvati.

Sžaty. Dlouhé a s. samohlásky. List. fil.
1885. 441. Strom bloskem s-tý. Vrch.

Sžéci Výb. II. 4., 12., List. fil. 1878.
210. Město s. Mill. 8.

Sžehlý krov. Kká. K sl. j. 131 Vz Se-
žíci.

Sželiti se nad kým. Sžel sě nade mnú,
Hospodine. Bj. By se kto nad ním sželil.
Zrcd. 1. a. Bóh sželil se nad jich huben-
stvím. BO. By ráčil mi mé hřiechy odpu-
stiti sžele sě tebe nelstivě. Pravn. 2298.

Sžírání, n., das Auffressen. Lpř.

Sžíravý. S. bolesť, Šml., vítr (který ku
př. mnoho sněhu stráví). Šd.