833

Šachtovka, y, f, Futtermauer eines
Schachtofens; šachtová pec, Schachtofen,
Gebläseschachtofen, Hochofenschacht. Hř.

Sachula, y, m. = ramenář, obojetník,
Zwischenträger, Klatschmaul. Slez. Šd.

Šachy, cf. Šach.

Šajda, y, f., vz Rozšajdati (dod.). — Š.,
y, m. = kdo se šajdá.

Šajgat se = šmatlati se. Kobylí. Brt. D.
272.

Šajnovka, y, f. = bankovka. Brt. N. p.
I. 289.

Šak (=však) 1. přisvědčuje: Přiďte! Šak.

— 2. = sice ovšem. Člověk š. mu rači dá.
Val. Slavč. 41 Já sem tam š. nebýł, enom
co od ludí čuju. 3. Na tom rolú ´méł 30 zl.,
šak 50 (mluvící se opravuje, = vlastně).
Mon Brt. D. 175. — Š. ba, přisvědčuje. Brt

— Š., a, m., psí jm.

Šakal. Cf. Brm. I. 557., 561., Hlb. II.
str. XXXIV.

Šakalí, n., buteo Jackal, pták. Hlb. II. 71.

Šakovak = všakovak. Slov. Rr. Sb. Š.
mu dudy hrajú (je mu do pláče, neveselo).
Sb. sl. ps. I. 113.

Šakový = všakový. Š-ma kvetinama po
prepletaný. Slov. Šd.

Sal = zvuk, z něm. Schall, zastr. Vz Ša-
lamaje (dod.). — Š. = opilosť. Brt. D. 272.

Šál = nemoc koňská, boule, kůň nemůže
na nohu dobře dostupovati, kulhá. Us. Vhl.,
NZ. I. 230

Šála, y, f. = šál, 2. Vlchř.

Šalabachta, y, m. = darmotlach. Mor.
Brt. D. 272.

Šalabaj, e, f. = šatlava. Mor. Máčala
pět dní drželi v š-ji. Kal. ústřed. mat. 1887.
45.

Šalamacha, y, f. = zbytkár. Slov. Ssk.

Šalamaje. A to by také uslyšal z šal-
mějí, z bubnóv hrozný šal. Alx. V. v. 1200.
(HP. 29.).

Šalamoun (o moudrém dítěti). Us. Rgl.

Šalamůnek. Cf. Odb. path. III. 686.,
Č. Kn. š. 263., Rosc. 141., Mllr. 8.

Šalamůnkový, Eisenhut-.

Šalátik, u, m. = salátík, salátek. Slov.
Šd.

Šalatka, y, f. = nějaká rostl. Pod obloč-
kom zahradka, v tej zahrade š. Slov. Koll.
Zp. I 153.

Šalba. Mkl. Etym. 336. b.

Šalbice, Staniol. Hř., Schd. I. 349., 351.

Šaldy. Na Š-dách, pláň u Ml. Boleslavě.
Řvn. 591.

Šálena vacha. R. 1783. rozmohly se
loupeže a krádeže a proto nařízeno, aby
každá dědina měla svůj zvonec ku zvonění
na poplach a konala obecné ponůcky, jimž
říkali: š. v. VSlz. I. 104.

Šalenec, ňce, m. = paprika. Na mor.
Kopan. Brt. L. N. II. 118. — Š. = pošetilec.
Šd.

Šaleněc, nce, m., das Schwungrad. Slez.

Šd.

Šáliti. Mkl. Etym, 336. b. Kdo se chválí,
ten se šálí. Slez. Šd. — koho čím. Tú
chytrostí dlúhý čas šálil zemi. Mill. 23.
(78).

Šalmajník, šalmijník, a, m., tibicen.
Veleš.

Šalměj, e, f., vz Šalamaje. Rk.

Šalo, a, m. = šílenec, sprosták. Slov. Zá-
tur., Hdž. Šlb. 8.

Šalování. Za Št. polož: Kn. š. 172. 3.

Šalově, ě, f., malus, zastr. Rozk.

Šalový. Š. jablka, malopoma. Veleš.

Šalše. 14. stol. Jgć. XIV. 1. 15.

Šalúky, über die Bogenbretter quer ge-
legte Bretter Vz Šabaty (dod.). Slov. Ssk.

Šalvěj. Cf. Mkl. Etym. 337. a., Dlj., 61.,
Mllr. 93., Rosc. 134.

Šalvějník, u, m. Salbeiabsud, -decoct,
n. Šm.

Šalvínek, nku, m. = nápoj ? 15. stol. D.
Gesch. 292.

Šalvir, a, m. = šalbář. Slov. Sl. spv. V.
193.

Šám, u, m. = nápoj míchaný z 1/₃ líhu
a vody. Na mor. Val. Brt, Vck.

Šáma, vz Rozšámati (dod.). — Š. = kal
z řepy v cukrov , z něm. Schaum. Dhn. —
Š., os jm. Arch. V. 529.

Šamal Jan, official u kraj. soudu v Ml.
Boleslavi. 1791.—1866. Vz Tf. H. 1. 200.,
Šb. Dj. ř. 292., Rk. Sl. — Š. Václ., hotovi-
tel hud. nástrojů, nar. 1818. Srb. 189.

Šamanovka, y, f. = studánka u Smržic.

Šamastrika, y, f. = šalastrika. U Něm.
Brodu. Hvlk.

Šámati, dotýkati se, hmatati, makati,
synonyma. Vz Mus. 1845. 540. Š. v kališti
nepevných pověstí, v zastaralých předsud-
cích. Šf. Strž. II. 270., I. 297.

Šamavý. Abychom neměli svědomie š-ho,
jakožto mají lidé svedení a slepí. Chč. Mus.
1882. 281.

Šamberk Ferd. Frant., nar. 1839., čes.
herec a dramatik. Cf. Tf. H. 1. 139., Bačk.
Př. 94., Rk. Sl.

Šambránový. Š. římsa. Stat. př. kn.
1877. 108.

Šamlat. Výb. II. 1023., 1117., Šf. III. 553.
Později i vlněná látka š-tu barvou po-
dobná. Wtr. Obr. 553.

Šamlice, e, m., scabellum, podnož. Země
š-ce noh jeho jest. Ev. ol. 294.

Šamm Jos. 1843. Jg. H. l. 632.

Šamonice. Proč převzdívají Šamonickým
zabijáků? Vz Sbtk. Krat. h. 114.

Šamor, a, m., vrch u Všeradic. Krč.

Šamořiti = šukati, kutiti. Dědeček po-
řád ještě něco š-ří. Mor. Knrz. — se =
míhati se. Brt. D. 272.

Šamotina, y, f. = pěna, n. Slov. Hdž.,
Dbš. Sl. pov. I. 515. Vz Šamutina (dod.).