835

kách říká se nerovným, klikatým roklím,
lukám a polím; jm. vzaté od polohy. Mus.
1880. 573.

Šarkan. Mus 1889. 366., Mách. 153.

Šárkaň, ě, m., os. jm. Š. S. Vz Bačk.
Písm. 101.

Šarkaník, a, m., zdrobn. šarkan.

Šarkanový = dračí. Bern.

Šarlatnice, e, f., Purpurfärberin, f. Kld.

Šarlatník, a, m., Purpurfischer, -färber.
Lpř.

Šarlatorouchý, mit Purpur bekleidet.
Vký.

Šarlatorozenec. Koll. III. 225.

Šarlatově červený, purpurroth. Us. Pdl.

Šarlotka, y, f. = franc. puding ovocný,
Charlotte. Š. ruská, německá, jablečná. Šp.

Šarmitati = rozháněti se. Slez. Šd.

Šarmovať atd. vz: Šermovati atd.

Šarnýr, u, m. = stěžej, kloubek, Char-
nier. Zp. arch. XI. 3. 15.

Šarnýrový = stěžejový, kloubový. Šv.
22.

Šaroun Václ. 1666. Jg. H. 1. 632., Jir.
Ruk. II. 255.

Šarovati se oč = starati se. Čce. Tkč.
— Š. = rozsekati. Š. vola. U Kdýně. Rgl.

Šarovec, vce, m. Š. Jan Jak. z Šarova.
1645. Jg. H. l. 632., Jir. Ruk. II. 255. Václ.
starší Š. ze Šarova. Mus. 1888. 255. nn.

Šarpanec, nce, m., hostinec pod Ta-
trami. Orl. VIII. 15.

Šarpion = champion (zemák). Val. Vck.

Šart = halíř. Ev. ol. 59., B. mik. Luk.
20. 2. Účet z každého š-tu vydati. Výb.
II. 1412. Do posledního š-tu zaplatiti. Krnd.
79. Mnich, který má jen š., nestojí za š.
Št. Kn. š. 137. (31.).

Šartek, tku, m., vz Šart, Scherflein, n.
Posp.

Šarvanec. To sa (sú) chlapci, to sa, čo
šabličky nosiá, nie takí š-nci, čo sa diev-
kam prosiá. Koll. Zp. I. 359. — Bl. Ps

Šarvátkovati, Scharmützeln. Lpř.

Šáry Jan Mich., šlechtic, 1824. —1881.,
sládek. Vz Rk. Sl.

Šaryvary = čes. tanec národní. Bačk.

Šarže v pivováře: podstarší, nadsladovní,
kvasmiatr (spilečný), sklepmistr. Bk.

Šaspotka, y,f., Chassepotgewehr, n. Čsk.

Šástati, vz násl. Ten to šástá (kdo dobře
seče). Brt. D. 272.

Šastiti = prutem švihati, udeřiti. Vz
Šastnouti. Šoustnouti, Šastati, Šasnouti. Laš.
Škd., Tč., Šd.

Šašedron, u, m. = látka z vlny, Sasche
dron. Slov. Bern.

Šašek. Cf. Vlšk. 200., 282, Sbn. 799.
Ve přizeň a víru šaška nepřijímej. Bž. —
Š., Pickelhäring. Dch. — Š., os. jm. Š.
z Mezihoří. Cf. Tf. H. 1. 74., Jg. H. 1. 632.,
Hš. Dod. II. str. X.

Šáší. Cf. Šašina, šarina, žažina. Koll. St.
535. Hádanka: Jedno praví: běžme! druhé
praví: ležme! A třetí: kývejme hlavama
(voda, kamení, šáší ve vodě). Brt. Dt. 156.

Šašina = bařina, močál, kde roste šáší.
Dbš. Obyč. 156., Koll. Zp. II. 86.

Šaširovati = rychle jíti. Val. Vck.

Šáška = ščička. Kolik je v tomto vě-
nečku šášek, tolik flašek (gořalky chceme).
Val. Vck.

Šaškářský, Possenreisser-. Š. hry. Šf.
III. 85.

Šaškonáda, y, f., Possenspiel, n. (žert.).
Rk.

Šaškování, n. = žertování. Lpř., Sš.

Šašňák, u, m. = mokrá louka (kde roste
šáší). Brt. D. 272.

Šašnatý = šatnatý (dod.).

Šášnivý = práchnivý. Val. Brt. D. 272.

Šašo, a, m., cf. Šaľo. Hdž. Šlb. 8.

Šat. Cf. Vlšk. 264., Zbrt. 31., 34., Mkl.
Etym. 337. b. Š. zavázati na záušnice, vz
toto. V sněžném šatě stály hory. Vrch.
Kdo má nový š. ponejprv na sobě, toho za
ucho tahají řkouce: Zdráv roztrhal! Mus.
1853. 472., Vck. Košile a jiné drobné šaty
bílé (prádlo). Exc. Některé šátky (šaty)
jim zjednal jako spodky, kabáty atd. Výb.
II. 1445. Zachází s nim jako s hedvábným
šátkem (jako s máslem); Má pěkné šaty,
ale jen pro bubnování (málokdy je na sebe
béře); Má nové šaty, ale bere je, když
všemi (zvony) zvoní (jen ve veliké svátky).
Us. Kšť. Dle šatu vítají, dle rozumu pro-
vázejí. Us. Šd., Němc. Š. nedělá muže. Š.
drahý bez mravů nesluší. Sb. uč. — Šatka
na hlavu, polka, ručník, utěrák, podvijka,
kus látky kolem hlavy ženské ovinovaný.
Cf. Zbrt. Krj. I. 86., NZ. I. 179. nn.

Šatání, n., incessus, zastr. Veleš.

Šátati. Cf. Mkl. Etym. 337. b.

Šatať = unaviti. Ve sněhu se brzo ušace.
Laš. Brt. D. 272.

Šatava, y, f. = kráva, která se šatá,
glajdá, škaredě chodí. Cf. Glajdaňa, Šajgu-
lena.

Šáteček, čku, m., vz Šat. — Š. = čes.
tanec, národ. Bačk.

Šatěnka, y, f. = onuce do bot, Fuss-
fetzen, m. Na Vsacku. Vck.

Šatina = potok v pohoří karpat. Škd.

Šatiti se. Do šperku hvězd se.š. Kyt.

Hustým bylinstvem se potok šatí. Čch. Bur.

Šátková, é, f. = mor. tanec. Brt. N. p.
I. 300.

Šatlava. Popis š-vy. Vz Tk. VIII. 539.
Šatlavář, e, m. = kdo byl v šatlavě. Kos.
Šatnatý, šašnatý. Š. řepa (dřevnatá).
Mor. Brt. D. 272.

Šatnaveť = šatnatěti. Slov. Ssk.
Šatnavý = šatnatý. Mor. Šd., Brt.

Šatněti, ěl, ění = dřevnatěti. Mor. Brt.
D. 272,