840

Šelmobijce, e, m. = zápasník se zvěří
o štvanicích, bestiarius. Vz Ott. III. 894.,
Vlšk. 404.

Šelmokolec, lce, m. = šelmobijce (dod.).

Šelmosmrtič, e, m. = odění lovců na
všech stranách železnými špičkami opatřené
proti útoku dravých šelem (žert). Vynalezl
p. Ant. Pacovský v Praze.

Šembera AI. Vojt. † ²³/₃ 1882. Cf. Tf.
H. I. 3. vd. 220., Šb. Dj. ř. 292 , Pyp. K.
II. 547., Bačk. Př. 185., Slavín I. 252., Rk
Sl., S. N., Tf. Mtc. 298., Ukaz. 111., Bačk.
Písm. I. 309.—311., 525., 715., Mus. 1886.
638. — Š. Frant., prof. v Praze, dr. fil.,nar.
1842. Vz Bačk. Př. 185. — Š. Jan. 1814.
Jg. H. 1. 632. — Š. Vratisl, nar. 1844.,
okolo ³/₁₂ 1891., žurnalista Šb. Dj. ř.
292, Rk. Sl. — Š., y, f. = potok u Čes.
Brodu. NZ. I. 47.

Šemera, y, m. Š. J. J. 1840. Jg. H. 1.
633.

Šemerová Ant. Jg. H. 1. 633, Bačk.
Písm. I. 859 , 860.

Šemík. Cf. Šarec (dod.), Tátoš.

Šemlička, y, f., sedile, zastr. Rozk., Ve-
leš. Cf. Schemmel, m.

Šemořiti se. Tak se to pekně š-ří (na
př. obilí, když leze ze země). Zlinsky. Brt.
D. 273.

Šemotati, vz Šemřiť (dod.).
Šemrati si o čem. Brt. D. 273.
Šemrha. Sv. ruk. 202. a K. 35.
Šemřiť sa, šemotať sa = kmitati se.
Zlínsky. Brt. D. 273.

Šenčiář, e, m. = janičář. 1526. Arch X
130.

Šenk = točení piva atd. Dávání se
v šenky a v leckakés kupectví. Výb. II.
1438. — Š. = hospoda. Mlýn a š. sú čer-
tova škola. Orl. IX. 247. — Š. = zábradlí,
za nímž hostinský nalévá. Světz. 1869. 33.

— Š. (vítací) = hostina na uvítanou no-
vému tovaryši. Zbrt. Hry 27. Cf. Vejšenk.

— Š. = dar, z něm. Geschenk, Pref. Výb.
II. 1498. — Š., a, m. Š. Anton., nar. 1796.,
učitel. Jg. H. 1. 633.

Šenkéř, vz Krčmář (dod.).

Šenkovati čím: vínečkem. Brt. P. 155.

Šenkovice, obec u Prešpurku. Vz Pokr.
Pot. 55.-56.

Šenkovna. Cf. Tk. VIII. 501.

Šenkovný, ého, m. = šenkéř. Brt. P.
137.

Šenkový, Mundschenk-. Š. úřad. Výb. I
458.

Šenkýřka, vz Šenkéřka.

Šentinger oprav v: Šentingar, a, m. Cf.
Sbn. 899.

Šepetiti = šeptati. Dvor.
Šepetný = potok v karp. pohoří. Škd.
Šepky = šeptem. Po šepky hovoril. Dbš.
Sl. pov. I. 397., Klčk. V. 184.

Šeplati. Mkl. Etym. 345. b.

Šeplavý. Mkl. Etym. 330. b., Let. 479.,
Sv. ruk. 315.

Šeploň, ě, šeploun, a, m. = šepla. Brt.
D.143.

Šepmistr. V Kutné Hoře bylo 18 kon-
šelův a těm dvanácti, kteří měsíčně se stří-
dajíce k purkmistrovství po sobě přicházeli,
říkali š-stři. Wtr. Obr. 672.

Šepoliti = ticho pršeti. Mor. Brt. D. 273.;
na drobno sypati. Š-lil cosi na papír. Ib.

Šepot. Osv. Š. lásky. Čch. Bs. 136.

Šepotání, n. = šepot. Dk , Mcha., Bendl.

Šepotati. Při níž (věži) si vlnky š-tají.
Mcha.

Šepotavý, lispelnd. Š. listí, zrada. Čch.

Šepotně = šeptavě. Hdk.

Šept. Mkl. Etym. 345. b. Co tam šeptem
kují, nevšímal si. Kká. Nevěrní soci křivé
šepty plodí. Kat. 4. — Š. = šust. Š. vln,
listí. Vrch. Pln tužeb a šeptů jest mladý
háj. Osv.

Šepták, vz Šeptač. Sv. ruk. 213.

Šeptal, a, m. = šeptač. Rk.

Šeptání, n. = šept. Vy baby své š.
pusťte. Mst. 1. b.

Šeptaný, gelispelt. Co je š-né, to je
selhané. Us. Brt.

Šeptatel, e, m. = šeptač. 1649.

Šeptati. Šrc 141. — abs. Děti šepcí.
Št. Uč. 108. — komu kam : v ucho, Vrch.,
Výb. I. 612., Kyt., v sluch. Osv. Nyní vám
ďábel za ucho šepce. Hr. rk. 69. — o čem.
O milé příchodu srdce mi šepce. Č. Kn. š
401. O lásce š. Mcha. Zdali o něm to šepcí.
Št. N. 111. — s kým. Št. Kn. š. 102. —
čím. Zem kvítím šeptla. Hdk.— jak. Vieru
lehky sepčíc pějí. Št. Kn. š. 13.

Šeptavo. Š. mi vraví. Slov. Tóth. B. 39.

Šeptavý. Š. samohlásky, List. fil. 1888.
24., 27., řeč.

Šeptmo, a, n. = šept. Přílišné š. mizí
bez dojmu. Dk. Aesth. 226.
Šeptnouti, vz Šeptati.

Šer upomínek, sluje, mlhavý, cedrů,
Vrch., noci hvězdnatý, Hlk., stromů. Zr.
Šeř, šeřina = oděvní látka barvy šeré
uměle nepřipravované. Cf. Zbrt. Krj. I. 38.,
216., 226.

Šeradný. Hus. II. 182., Mdl. 42. a. Š.
řeči. Št. Kn. š. 6.

Šeradství = šeredství. Arch. VII. 616.

Šéřava = předměstí v Přerově. Brtch.

Šercl. Cf. Tf. H. 1. 179., Bačk. Př. 153.,
Km. 1883. 33.

Šerdce = srdce. Sl. ps. 64.

Šered a nesmysl. Šf. Strž. II. 368, Mkl.
Etym. 298.

Šerediti koho kde kdy. R. 1587. v domě
Pavla Srnky jej S-dil. VSlz. II. 219. —
kým. Š. kým po zemi = udeřiti jím o zem.
U Kr. Hrad. Kšť. — se od čeho. Cf. Obrati
(dod.).



	840

	Šelmobijce, e, m. = zápasník se zvěří o štvanicích, bestiarius. Vz Ott. III. 894., Vlšk. 404. Šelmokolec, lce, m. = šelmobijce (dod.). Šelmosmrtič, e, m. = odění lovců na všech stranách železnými špičkami opatřené proti útoku dravých šelem (žert). Vynalezl p. Ant. Pacovský v Praze. Šembera AI. Vojt. † ²³/₃ 1882. Cf. Tf. H. I. 3. vd. 220., Šb. Dj. ř. 292 , Pyp. K. II. 547., Bačk. Př. 185., Slavín I. 252., Rk Sl., S. N., Tf. Mtc. 298., Ukaz. 111., Bačk. Písm. I. 309.—311., 525., 715., Mus. 1886. 638. — Š. Frant., prof. v Praze, dr. fil.,nar. 1842. Vz Bačk. Př. 185. — Š. Jan. 1814. Jg. H. 1. 632. — Š. Vratisl, nar. 1844., okolo ³/₁₂ 1891., žurnalista Šb. Dj. ř. 292, Rk. Sl. — Š., y, f. = potok u Čes. Brodu. NZ. I. 47. Šemera, y, m. Š. J. J. 1840. Jg. H. 1. 633. Šemerová Ant. Jg. H. 1. 633, Bačk. Písm. I. 859 , 860. Šemík. Cf. Šarec (dod.), Tátoš. Šemlička, y, f., sedile, zastr. Rozk., Ve- leš. Cf. Schemmel, m. Šemořiti se. Tak se to pekně š-ří (na př. obilí, když leze ze země). Zlinsky. Brt. D. 273. Šemotati, vz Šemřiť (dod.). Šemrati si o čem. Brt. D. 273. Šemrha. Sv. ruk. 202. a K. 35. Šemřiť sa, šemotať sa = kmitati se. Zlínsky. Brt. D. 273. Šenčiář, e, m. = janičář. 1526. Arch X 130. Šenk = točení piva atd. Dávání se v šenky a v leckakés kupectví. Výb. II. 1438. — Š. = hospoda. Mlýn a š. sú čer- tova škola. Orl. IX. 247. — Š. = zábradlí, za nímž hostinský nalévá. Světz. 1869. 33. — Š. (vítací) = hostina na uvítanou no- vému tovaryši. Zbrt. Hry 27. Cf. Vejšenk. — Š. = dar, z něm. Geschenk, Pref. Výb. II. 1498. — Š., a, m. Š. Anton., nar. 1796., učitel. Jg. H. 1. 633. Šenkéř, vz Krčmář (dod.). Šenkovati čím: vínečkem. Brt. P. 155. Šenkovice, obec u Prešpurku. Vz Pokr. Pot. 55.-56. Šenkovna. Cf. Tk. VIII. 501. Šenkovný, ého, m. = šenkéř. Brt. P. 137. Šenkový, Mundschenk-. Š. úřad. Výb. I 458. Šenkýřka, vz Šenkéřka. Šentinger oprav v: Šentingar, a, m. Cf. Sbn. 899. Šepetiti = šeptati. Dvor. Šepetný = potok v karp. pohoří. Škd. Šepky = šeptem. Po šepky hovoril. Dbš. Sl. pov. I. 397., Klčk. V. 184.	Šeplati. Mkl. Etym. 345. b. Šeplavý. Mkl. Etym. 330. b., Let. 479., Sv. ruk. 315. Šeploň, ě, šeploun, a, m. = šepla. Brt. D.143. Šepmistr. V Kutné Hoře bylo 18 kon- šelův a těm dvanácti, kteří měsíčně se stří- dajíce k purkmistrovství po sobě přicházeli, říkali š-stři. Wtr. Obr. 672. Šepoliti = ticho pršeti. Mor. Brt. D. 273.; na drobno sypati. Š-lil cosi na papír. Ib. Šepot. Osv. Š. lásky. Čch. Bs. 136. Šepotání, n. = šepot. Dk , Mcha., Bendl. Šepotati. Při níž (věži) si vlnky š-tají. Mcha. Šepotavý, lispelnd. Š. listí, zrada. Čch. Šepotně = šeptavě. Hdk. Šept. Mkl. Etym. 345. b. Co tam šeptem kují, nevšímal si. Kká. Nevěrní soci křivé šepty plodí. Kat. 4. — Š. = šust. Š. vln, listí. Vrch. Pln tužeb a šeptů jest mladý háj. Osv. Šepták, vz Šeptač. Sv. ruk. 213. Šeptal, a, m. = šeptač. Rk. Šeptání, n. = šept. Vy baby své š. pusťte. Mst. 1. b. Šeptaný, gelispelt. Co je š-né, to je selhané. Us. Brt. Šeptatel, e, m. = šeptač. 1649. Šeptati. Šrc 141. — abs. Děti šepcí. Št. Uč. 108. — komu kam : v ucho, Vrch., Výb. I. 612., Kyt., v sluch. Osv. Nyní vám ďábel za ucho šepce. Hr. rk. 69. — o čem. O milé příchodu srdce mi šepce. Č. Kn. š 401. O lásce š. Mcha. Zdali o něm to šepcí. Št. N. 111. — s kým. Št. Kn. š. 102. — čím. Zem kvítím šeptla. Hdk.— jak. Vieru lehky sepčíc pějí. Št. Kn. š. 13. Šeptavo. Š. mi vraví. Slov. Tóth. B. 39. Šeptavý. Š. samohlásky, List. fil. 1888. 24., 27., řeč. Šeptmo, a, n. = šept. Přílišné š. mizí bez dojmu. Dk. Aesth. 226. Šeptnouti, vz Šeptati. Šer upomínek, sluje, mlhavý, cedrů, Vrch., noci hvězdnatý, Hlk., stromů. Zr. Šeř, šeřina = oděvní látka barvy šeré uměle nepřipravované. Cf. Zbrt. Krj. I. 38., 216., 226. Šeradný. Hus. II. 182., Mdl. 42. a. Š. řeči. Št. Kn. š. 6. Šeradství = šeredství. Arch. VII. 616. Šéřava = předměstí v Přerově. Brtch. Šercl. Cf. Tf. H. 1. 179., Bačk. Př. 153., Km. 1883. 33. Šerdce = srdce. Sl. ps. 64. Šered a nesmysl. Šf. Strž. II. 368, Mkl. Etym. 298. Šerediti koho kde kdy. R. 1587. v domě Pavla Srnky jej S-dil. VSlz. II. 219. — kým. Š. kým po zemi = udeřiti jím o zem. U Kr. Hrad. Kšť. — se od čeho. Cf. Obrati (dod.).